autor: tokiaccka
Nějak extra veselá tahle povídka není, takže nečekejte žádný úsměvy, výtlemy apod. Každopádně nevím, proč jsem tu povídku psala. Jen tak z nudy, když jsem byla na chalupě s Nikou … takže povídka je věnované právě jí – Nice.
Ležel na posteli. V ruce kovovou věc, se kterou si „jen tak“ pohrával. Make-up, černé stíny a řasenka se mazaly po jeho jemné tváři. Myšlenkami mířil jen k jediné osobě. Ano, k Tomovi.
Nechal jej tu. Odešel z ničeho nic. Bill si „jeho“ provaz, který mu vzal život, schoval. Musel. Cítil, že je to jeho povinnost. Dopis na rozloučenou s vysvětlením? Nebyl. V temné noci si přehrával všechny vzpomínky na svého bratra. Dobré i zlé. Veselé i smutné. Takové, které mu přinášely bolest, utrpení, ale i lásku a radost zároveň.
Dál už to nevydržel. Vzal žiletku, která už jen čekala na to, až mu bude moci vykonat radost. Položil si jí na své zápěstí, podíval se na své tetování. Teď to bude svoboda, pomyslel si. Zavřel oči, přitlačil a …
„Tome!“ Bill vykřikl, když otevřel oči.
„Co tady děláš?“
„Přišel jsem si pro tebe!“
„Pro mě?“
„Ano pro tebe.“
Bill nemohl uvěřit vlastním očím ani uším.
Tom seděl na křesle na druhé straně v rohu místnosti. Celý v černém si podupoval nohou a každou chvíli se díval na černé hodinky. Na zádech se mu blyštila černá křídla.
„Dáš si taky?“ Tom nabídl Billovi jednu ze svých cigaret.
„Ne-e, to je dobrý!“ odfrkl Bill. S vykulenýma očima se díval, jak si Tom zapaluje cigaretu. Podíval se mu na krk. Jizvy po provaze ještě nezmizely. Tom je ale nějak zvlášť viditelně neskrýval.
„Tome?“
„Ano?“
„Můžu se tě na něco zeptat?“ zašvitořil Bill tiše.
„No samozřejmě. Ptej se na cokoliv,“ řekl Tom přátelsky – bratrsky.
„Jak to, že ses tu tak najednou objevil? Proč jsi celý v černém a proč máš ty křídla?“ Bill mluvil rychle, jazyk se mu nezastavil. Měl tolik otázek.
„Podívej se na svojí ruku, Bille,“ zašvitořil Tom. Bill poslechl, ale nechápal, co tím zas Tom myslí.
„Tím, že jsi se říznul, ses zabil. Bille, ty teď umíráš. Když jsem zemřel já, dostal jsem se k andělům. Stal jsem se jedním z nich. Každý, kdo se tam dostane a stane se andělem, musí projít zkouškou. Když tu zkoušku zvládne, může si vybrat jednoho člověka a stát se mu strážným andělem. S tím člověkem je pořád. Jak ve dne, tak v noci. Dává na něj pozor, aby se mu nic nestalo. Ano, dával jsem na tebe pozor, ale takovéhle věci už zachránit nedokážeme, nebo se nám to povede jen málokdy a náhodou.
„Tome, a jaká mě čeká zkouška?“
„To ti nemůžu říct.“
„Bille, proč jsi to udělal?“ Tom konečně típl cigaretu. Jistým krokem šel k oknu a díval se z něj ven. Tenhle obrázek miloval a také si ho dobře pamatoval. Často se takhle díval, když byl ještě naživu. Dokázal tam prosedět, s Billem a s hrnkem mátového čaje, i hodiny.
„Protože… protože jsem chtěl být s tebou. Není to tak dávno, co jsem ti řekl, že bez tebe nedokážu žít.“
„Ale Bille… ty sis vzal život jen kvůli mně? Jen kvůli tomu, abys mohl být se mnou?“
„Jo!“ Bill začal vzlykat. Koukl na žiletku a propaloval ji plačtivýma očima. Tom se opět podíval na hodinky.
„Zbývají nám dvě minuty!“ oznámil smutně Tom. Nemohl pochopit, že zrovna kvůli němu si vzal jeho milovaný bráška Bill život. Byl přece tak mladý, i když pravda – pořád, stále a dokola si říkali, jak se milují, jak bez sebe nedokážou žít.
„A co potom?“ vyrušil Toma z přemýšlení vzlykající Bill.
„Potom půjdeš se mnou. Budeme spolu pořád, než se zase narodíme. Já se narodím a za deset minut po mně vykoukneš na svět ty. Ale věř, že těch deset minut ti bude připadat jako deset let života.“
Bill napjatě poslouchal Toma i tikající hodiny. Vteřiny se odčítaly a Bill začínal být nervóznější stejně jako Tom.
15,14,13…
„Bille, podej mi ruku.“ Tom k němu přistoupil a Bill se dotkl jeho studené dlaně, až se musel otřást.
10,9,8…
„Připrav se, poletíme do Města andělů, kde se později staneš andělem i ty.“
5,4,3…
„Miluji tě,“ pípl Bill, dokud byl ještě čas.
„Já tebe taky.“ Tom se poprvé za tu dobu usmál a naposledy se podíval na hodinky, které ukazovaly, jak Bill umírá a za jak dlouho se stane andělem.
2,1… konec.
Tom se vyšvihl, zamával křídly, chytil Billa pevněji za ruku a společně odletěli do říše andělů.
Vždyť oni dva už jsou… andělé.
autor: tokiaccka
betaread: Sajuš
betaread: Sajuš
mno já akorát nepochopila, proč se zabil Tom…. zajímavý téma a hezky napsaný…x))
je to krásnéééé……moc hezky napsanééé!!
Krása ^^
boží a krásný…:"(
nádhera…
fakt super,ale aj ked nechapem preco sa tom zabil,ale nech uz si to myslela akokolvek,aj tak je to fakt super pooviedka, priradim ju ku svojim oblubeným
fakt povedeny 🙂