autor: Leny
Uplynuly dva dny od Billova probuzení. Od té doby byl Tom stále zavřený v pokoji a sledoval kabelovou televizi. Utápěl se ve smutku. Vzpomínal na poslední dny s Billem před jeho probuzením na nemocniční chodbě. Sáhů po ovladači. Závod v plavání se vytratil. Tom se zakoukal na černou obrazovku.
Bill se mezitím procházel po ulici a hledal obchod, kde by si koupil nějaké nové oblečení. Nakupování mu chybělo. Chtěl si proto udělat radost nějakým drahým oblečením a doplňky. Procházel zrovna okolo výlohy knihovny, když přes sklo zahlédl mladíka postávajícího u regálu s knihami. Mladík se na něj usmál a zamával mu. Bill nevěděl, odkud ho zná, ale připadal mu povědomý. Zamyšleně zamávání oplatil a pozoroval chlapce, jak si sedá ke stolu a leští skleněnou věšticí kouli. Zatřásl hlavou a zašel do vedlejšího obchodu s oblečením a snažil se na to zapomenout. Když se večer vracel obtěžkán taškami do svého hotelového pokoje, zastavil se u dveří jiného pokoje, okolo kterého procházel. U bratrova pokoje. Dlouho už Toma neviděl, a tak se rozhodl zaklepat na dveře. Chtěl si s bratrem konečně promluvit o tom, proč se s ním už dva dny nebaví. Chvíli trvalo, než uslyšel přibližující se kroky. Dveře se otevřely a v nich stál Tom. Oba na sebe mlčky překvapeně zírali.
„Co ode mě potřebuješ?“ Zeptal se ledabyle Tom a opřel se ramenem o rám dveří.
„Chci si promluvit. Mohu dovnitř?“
„Jo pojď.“ Bill vešel a Tom za ním tiše zavřel dveře. „Vidím, že jsi byl nakupovat.“
„Ano byl. Chtěl jsem si koupit něco nového na ten koncert, který budeme za týden hrát. Chci se vrátit ve formě.“ Usmál se Bill a smetl prázdné plechovky od RedBullu z křesla, aby se mohl posadit.
„To je dobře. Určitě všechny ohromíš.“ Tom začal urychleně uklízet. Bylo mu trapně, že Billa pustil do takového nepořádku.
„Tome, řekni mi něco.“
„Co bys chtěl vědět?“ Do koše přistály dvě krabice od pizzy a k tomu nedojedený višňový koláč, který Tom dostal poštou od starostlivé babičky z Loitsche.
„Co se stalo, že se se mou nebavíš?“ Bill vstal a přišel k bratrovi blíž.
„Nechci to řešit.“ Odsekl Tom nepřístupně a hodil do skříně dvě trička, které sebral ze země.
„Ale já ano!“ Dupl si Bill. Vždycky byl zvyklý, že okolí dělalo, co on chtěl, a tak si věřil.
„Dobře, zkusíme to.“ Tom se na něj otočil a jemně ho chytl za ruku. Najednou Bill vytřeštil oči. Hlavou mu prolétlo všechno, co se za ty dny, po které byl v komatu, dělo. Před očima se mu všechno odehrálo jako by byl v kině. Podíval se do bratrových očí.
„Tome… já…“ Nebyl schopen dát dohromady smysluplnou větu. Místo toho se naklonil a lehce přitiskl své rty na Tomovy. V té chvíli jako by všechno okolo přestalo existovat. Byli tam jen oni dva. Jeden pro druhého.
KONEC
Já vím, že tam nebyla žádná taková ta scéna 18+ ale ty já neumím psát. Kdo už ode mě četl mé jednodílné povídky tak ví, že píšu hlavně o citech. Pokud se to někomu zdálo nudné, nevymluvím mu to. Ale těm, co se to líbilo, jsem vděčná, že si to přečetli.
autor: Leny
betaread: Janule
vůbec mi nevadí že tam žádná tahle scéna nebyla…bylo to krásné…..bylo to o citech a bylo to skvělé!!! ráda si přečtu raději drsnější povídku ale tahle byla velmi příjemné zpestření! moc hezké to bylo!
ten konec byl moc pěkný.. vážně jsem ho nečekala 🙂
ten konec mi přišel takovej uspěchanej ale to vůbec nevadí…x)) moc hezky napsané a doufám, že ve vícedílnejch povídkách budeš pokračovat….x))
ty jo já mám tak ráda šťastný konce 🙂
Vždycky tam nemusí byt všechno,fantasii se meze nekladou.Moc pěkná povídka.
pěkná povídka. Dlouho jsem si nezabrečela.. hlavně jak Bill přestal pípat . 🙂