Please, don’t let it go… 19.

autor: Ivetka

„Ježiš, mami, klid, ne? Svatba není pohroma a navíc. Svatba je klidná, příjemná událost a ty se tu stresuješ kvůli tomu, že nemáš dostatek mouky na upečení svatebních koláčků… Tak s Gorgonem jeďte a nějakou mouku si nakupte. Když jsme u toho, mohli byste koupit čokoládu, mám na ní dost velkou chuť,“ chytl jsem mamku okolo boků a objal jí.

„Jenomže, Tome. Ty to nechápeš. Ty nemáš tyhle typicky ženské starosti. Ty si užíváš, já pracuju, takhle to bylo vždycky. Ano, ženy jsou odpradávna bohyně, ale jak v čem,“ usmála se mamka, nepotrpí si na dlouhodobou paměť.

„Ale není to špatný nápad, jet něco nakoupit, protože tady v lednici ani jinde nic není,“ rozlousknul to Gordon.

„No dobře, tak já se jen upravím, když dovolíte a dojedeme nakoupit,“ zapištěla mamka a odešla. Jenom jsme se na sebe s Gordonem podívali a začali se smát. Bill byl někde venku s Andreasem, já jsem nešel.

Byl jsem doma sám. Volal jsem akorát s Billem, ptal se mě, proč je tam takový klid a tak. „No, protože jsem doma sám, protože mě tady rodiče nechali – jeli nakoupit a můj milej je někde venku,“ řekl jsem naoko smutně do telefonu.

„Ty jsi doma sám? Cože, proč jsi mi to neřekl dřív? Hele… hned jsem doma,“ řekl Bill a zavěsil to. Nestačil jsem se divit.

— večer —

Přišel jsem ze sprchy jenom v trenkách. V pokoji jsem byl sám, Bill byl u sebe.

„Spíš už, nebo ještě ne?“ zeptal se tiše Billy a nakoukl do mého pokoje.

„Ne, nespím, jen pojď,“ usmál jsem se, stál jsem k němu zády…

„Dostal jsem hroznou chuť,“ pošeptal Bill a zamknul dveře.

„A na co?“ pošeptal jsem do ticha a prázdna.

„Na to, zase se s tebou mazlit. Hladit tě,“ přišel až ke mně a ruce si položil ke mně na bok… Usmál jsem se… ruce jsem měl podél těla, jeho tvářička se otírala o moje rameno…

„Tak se mazli,“ zavřel jsem oči a uvolnil se. Natočil jsem hlavu k rameni, na kterém měl přiloženou tvář a rty jsem sepjal k sobě, bylo úžasný, jak mě hladil po bříšku. Tohle jsem přímo miloval…

„Měl bys už spinkat, Tommy,“ šeptal mi někdy uprostřed noci, když zjistil, že ještě nespím. Pořád jsem přemýšlel, jak přežiju ten den svatby, celej den si nebudeme moci dát pusu. „Já vím, že ten den bude hroznej. Ale přece. Na záchodech se taky dá něco dělat,“ usmál se na mě a dal mi pusinku na hrudník. Usmál jsem se taky…

„Na co ty hned nemyslíš. To mi stačilo to překvapení dneska, když jsi přišel domů,“ zašeptal jsem a hned na to vyprskl smíchy.

„No a? Víš, jakou jsem ti chtěl udělat radost? Nikdo nebyl doma a … já se jenom snažil,“ zasmál se taky.

„Jo. Ale neřikej… Ty bys nebyl překvapený z toho, kdybych přišel domů, sundal ze sebe bundu, mikinu a tričko najednou a pak i kalhoty a strhal z tebe domácí oblečení, kleknul si a začal ti ho…“

„Ššššš,“ pošeptal Bill a usmál se… „tak krásně jsi sténal moje jméno,“ zašeptal po chvilce a slaďounce se usmál…

„Vážně? No… Bylo to hezký. Jak ses snažil,“ usmál jsem se a objal ho…

autor: Ivetka
betaread: Janule