Please, don’t let it go… 20.

autor: Ivetka

,,No tak kluci, pojďte to taky ochutnat,“ křičela mamka – zrovna jsme se s Billem koukali na televizi, na nějaký půjčený film, na který se včera večer koukali rodiče. Šli jsme teda poslušně dolů. Ona nás tam vlastně vedla ta krásná vůně čerstvě napečených svatebních koláčků. Ano. Už zítra…

,,Mmmmm, jsou výborný, mami… myslím, že si vezmu do zásoby nahoru do pokoje,“ usmál jsem se a hned jsem si na tričku udělal takový váček a začal do něj syslit co nejvíc koláčků

,,Ať tě to ani nenapadne, Tome… To jsou koláčky na zítra,“ okřikla mě mamka s vařečkou v ruce.

,,To jsou jako všechny koláčky? Ty už žádné dělat nebudeš?“ posmutněl jsem a zase je tam začal pomalu vracet zpátky…

,,Tak ale jenom trošku,“ usmála se mamka a otočila se zase k těstu…

,,Jasně, mami,“ šibalsky jsem se usmál a vysypal si do toho trička celou mísu, která ležela na stole. Bill se jenom začal hrozně smát. Měl plnou pusu, takže si jí překrýval dlaní…

,,Tome a okamžitě zpátky. Vrať to ty zmetku jeden, počkej, až tě chytím“ ječela mamka, zatímco já jsem se asi o 5 kilo těžší kvůli těm koláčkům hrabal do schodů… ,,Vrať se, nebo mi s tím ještě pomůžeš.“

,,Dělej, Tome, to stíháš,“ smál se ze dveří od mého pokoje Bill, který mě v tom ještě povzbuzoval – mamka ještě totiž asi neviděla, co v tom tričku měl Bill…

Hrozně jsem se smál a už mi i docházely síly…

,,Pojď sem,“ zarudlá mamka lezla za mnou do schodů po čtyřech… Rychle jsem si ty koláčky rval do pusy, aby mi je nevzala všechny a pomalu se za ní ohlédl… Koukl jsem se na ní, zastavil jsem se, natáhl se a koukl nahoru na Billa a začal se hrozně smát. Takovej pohled na mou mamku se mi ještě v životě nenaskytl. Já se smál tomu, jak se mamka hrabe za mnou nahoru, Bill se smál tomu, jak tlustej jsem díky tomu ,,váčku“ na bříšku a taky tomu, jak se škrábu a mamka se smála… čemu se vlastně směje mamka?

,,Tak si to nech,“ vzdala to mamka. Oba jsme si sedli na schody. Byli jsme tak rudí, že nám dělal problém i dýchat. Mamka teda dýchala i pusou, ale já jen nosem, protože pusu jsem měl přecpanou koláčkama… Pořád jsme se tak smáli, popadali jsme dech…

—

,,To bylo dobrý,“ smál se Bill. Lehli jsme si zpátky na postel a rozdělili si ty koláčky – Bill jich měl taky docela dost… Pustili jsme si to tam, kde jsme skončili, chytli se za ruce, koukali se a papali…

— večer —

,,Ááááááá, Tomeeee,“ začal řvát něco okolo deváté večer Bill ze svého pokoje. Unaveně jsem vstal a šel k němu do pokoje…

,,No?“ začal jsem si žmoulat unavené oči a snažil se ho aspoň povrchně vnímat.

,,Jak u těch dveří můžeš stát, když po zdi těsně vedle tebe leze tak obrovském pavouk?“ ne, že by měl fobii z pavouků, ale bál se jich. Bože. Vždyť je to normální stvořeníčko…

,,No a co jako?“ řekl jsem a koukl se vedle sebe. Normální dospělý sekáč, ale pěkně velkej teda.

,,Tome… bože. Nemohl bys ho vzít a jít ho dát někam pryč? Prosím,“ Bill zalezl až dozadu do kouta pokoje, kde se začal krčit, snad si myslel, že mu zdi dovolí zajít ještě dál… Jenom jsem se na toho ubohého pavoučka koukl, opatrně ho vzal do ruky. Jenom stál, bál se toho, co se děje, toho co zažije, myslel si, že ho zabiju… ale ne.

,,Je tak roztomilý,“ usmál jsem se a začal jsem si hrát s jeho nožičkami…

,,Tome vypadni s nim… okamžitě…“ zařval na mě… Koukl jsem se na něj a pak zase na toho pavoučka.

,,Chtěl by pusinku,“ řekl jsem a dlaň, ve které jsem toho pavouka držel, jsem si začal přibližovat k našpulené pusince.

,,Tome, ty prase jedno nechutný. Jestli se tě ten pavouk jenom dotkne v části obličeje, tak už ti nikdy nedám pusu a to nemluvím o tom, až to pustíš někde pryč, protože si budeš drhnout ruce,“ jeho hlas už se klepal, ale chtěl jsem ho ještě trošku pozlobit.

,,Dobře,“ řekl jsem a dal si to zase normálně, ,,ale pohladíš si ho,“ řekl jsem a šel jsem k němu…

,,Ne, Tome… prosím ne, nechoď s tím ke mně,“ začal hystericky řvát a snažil se otevřít co nejrychleji okno, že by snad vyskočil… Ale pak… přitiskl se na zeď a začal hrozně rychle dýchat. Nehty se zaryl do zdi a vyděšeně mi koukal na ruku, která se víc a víc blížila k němu. Došel jsem až před něj.

,,Jenom se kouká na to, co se ho bojí. Bojí se tě víc než ty jeho. A tenhle pavouk nekouše. Je to takový příjemný lochtání, když po tobě leze, nemusíš se ho bát, lásko. Nic ti neudělá. Když ty nic neuděláš jemu,“ pošeptal jsem a opatrně vzal jeho ruku.

,,Tome, prosím tě. Přestaň mi tady vykládat ty kraviny a vyhoď to někam ven, nebo ti tu ruku ušlapu, jak budu šlapat po něm,“ …

,,Ššššš,“ šeptl jsem a koukl se mu do očí, vzal jsem jeho ukazováček a pomalinku přejel po tom nic netušícím pavoučkovi, který z toho všeho snad dostal infarkt, od té doby, co jsem si ho vzal do ruky, se ani nepohnul. Sám od sebe ne… Do ucha mi znělo jen rychle, zběsilé dýchání mého brášky. ,,Jednou ten strach stejně budeš muset potlačit… oni jsou všude,“ pošeptal jsem mu a ruku jsem otočil dlaní nahoru… pomalinku jsem toho pavoučky položil na jeho prstíky. ,,Neboj se. Koukni,“ pošeptal jsem tiše a ukázal na jeho ruku.

,,Bože fuj,“ řekl Bill, otevřel to okno a vyhodil ho ven…

,,Ty jsi hnusnej,“ řekl jsem naštvaně…

,,Ne, to ty jsi hnusnej. Dělej,“ popadl mě za ruku a odvedl mě do koupelny. Tam mi začal slibovaně drhnout ruce kartáčem…

autor: Ivetka

betaread: Janule