Zamilovaný dikobraz 12.

autor: Rachel

Jen co si sluníčko rozčesalo své zlaté vlasy, hned se pustilo do práce s probouzením všech spáčů. Vytrvale zářilo do každého okna, které bylo ještě zatáhnuto závěsem snů. A opravdu se mu to dobře dařilo. Lidé odtahovali závěsy, rolety a žaluzie a tím pouštěli do svých domů a pokojíků teplou a jasnou náruč. Jedním z nich byl i Tom. Otevřel okno a zadíval se na bílé sněhové vrstvy. Minulé Vánoce sníh vůbec nebyl. Tom vyhlížel z okna a v hlavě si rychle přemítal, co je dnes za den. Netrvalo mu tak dlouho, aby si uvědomil, že je 24. prosince. Ano, Štědrým dnem začínají Vánoce a to si také Tom uvědomil. Bleskurychle se od okna odtrhl, otevřel svou skříň a spěšně na sebe naházel oblečení. Vyklouzl ze svého pokoje a blížil se k tomu Billovu. Tiše otevřel dveře. Billova postel však byla prázdná. Toma to trochu překvapilo. Když byli malí, vždycky si slibovali, že kdo se na Štědrý den dříve vzbudí, půjde vzbudit toho druhého. Tom si hned vybavil malého Billího, který za ním tenkrát přicapkal už v půl šesté ráno, skočil na něj, až mu málem vyrazil dech, a přesto radostně výskal, že jsou Vánoce a hned nato mu věnoval velikananánskou pusu na tvář. Tom se musel usmát. Bylo to tak dávno, a přesto si to pamatoval. Dveře tedy zase zavřel a potichu scházel schody dolů. Tiše našlapoval do kuchyně a skrze přivřené dveře hned uviděl stát svého mladšího brášku u kuchyňské linky, očividně úplně zabraného do krájení vánočky. Bill si nicnevšímajíc krájel vánočku a v hlavě si pobrukoval nějakou neznámou melodii. Zničehonic však ucítil čísi ruce kolem svého pasu. Na tváři se mu rozlil úsměv. Tom se k němu více přitisknul, odhrnul mu vlasy z krku a okamžitě jej na něj políbil.

„Medvídku, ty už jsi vzhůru?“ šeptl trochu ztišeným hlasem, zatímco jeho dlaně zmizely pod lemem Billova trička a začaly jej hladit na bříšku. Bill se zaculil.

„Už dávno,“ přitakal a cítil, jak mu Tom malými polibky pokrývá krk.

„Miláčku, máma sem může kdykoli přijít,“ Bill si nechtěně uvědomil, že v domě nejsou sami.

„Máma ještě spí,“ odvětil mu Tom s úsměvem a dál jej líbal na krk a do vlásků. Bill už to nemohl vydržet. Otočil se k Tomovi čelem. Tom okamžitě znejistěl.

„Bille, tobě se to nelíbí? Promiň mi to, já…“ nedořekl, protože na svých rtech ucítil Billův prst. Bill se usmál a pohladil Toma po tváři.

„Líbí a moc,“ zašpital něžně a než se Tom nadál, Bill jej začal líbat. Jeho jazyk ani nemusel ten Tomův vybízet ke spolupráci. Vášnivě se líbali a hladili po zádech. Tom Billovi něžně sjel dlaní na zadeček a jemně jej stisknul. Bill se do polibku usmál. Tomův dotek na tomto místě přímo miloval. Bylo to tak příjemné. Ani jeden z nich to krásné líbání nechtěl ukončit. Přinutil je k tomu však zvuk otevírajících se dveří. Oba se od sebe odtrhli.

„Máma jde,“ zašeptal Bill jistě a věnoval Tomovi poslední polibek. Stihl to právě včas. Jen co se od něj odtrhl, už vcházela do dveří Simone.

„Dobré ráno, kluci,“ pozdravila je, a když jí oba pozdrav oplatili, spokojeně se sesunula na židličku vedle Billa.

„Tak co, mami, jak jsi se včera bavila?“ prohodil Tom škodolibě a hodil očko na Billa. Bylo jim jasné, že máma si bude jen stěží něco pamatovat.

„Úplně výborně. I když vůbec netuším, jak jsem se dostala domů,“ tázavě se podívala na své synky, kteří spokojeně přežvykovali snídani.

„Dovezl tě nějaký spolupracovník. Dnes nebo zítra si máš přijet pro auto k firmě,“ Bill přesně tlumočil včerejší večerní pokyny a pokaždé, když se matka nahnula nad talíř, svůdně na Toma zamrkal.

„Aha, tak já si pro něj zítra zajedu. Kluci, nazdobíte ten vánoční stromeček?“

Bill okamžitě zakýval hlavou a jen co Tom dosnídal, šli spolu do garáže, kde jim soused před několika dny zanechal krásný zelený smrček. Jen co se ocitli v garáži, Tom si k sobě Billa přitáhl a vpil se mu do rtů. Nejraději by to udělal už u snídaně. Po chviličce se od sebe odtrhli.

„Billí mě sváděl u snídaně. Copak s ním uděláme?“ optal se Tom a zálibně si prohlížel Billův kukuč. Bill roztomile našpulil rtíky.

„Dáme mu ještě jednu pusinku,“ kníkl nadšeně a přimhouřil očka. Tom se nenechal dvakrát pobízet. Netrvalo dlouho a oba se znovu líbali. Neradi si však uvědomili, že by měli jít. Tom vzal smrček do rukou a Bill mu otevíral dveře. Neodpustil si však jednu sněhovou kouli, když šli venkem a na Tomovo výhružné: „Počkej, ty rošťáku, až ten stromek položím,“ se rozchichotal. Dnes byl ve velmi dobré náladě. V obýváku už byly nachystány vánoční baňky, svíčky a spousta dalších vánočních ozdob.

Tom tedy postavil stromek do stojanu a jen co se jej zbavil, plácl Billa káravě po zadečku. I když by teď nejraději udělal něco mnohem sladšího. Nedalo se však nic dělat. Máma v kuchyni připravovala štědrovečerní večeři a tak si nemohli dovolit žádné něžnosti. Tom s úsměvem sledoval Billa, který byl ve svém živlu. Vesele poskakoval kolem stromečku a věšel na něj různé serepatičky. Krátce po poledni už jej měli i nazdobený.

„Teda kluci, já vás nemít, tak nevím, co bych dělala,“ chválila je Simone a hned šla zpátky do kuchyně pro připravený oběd.

„A teď už jen čekat, až přijde Ježíšek,“ Tom zastrčil pramínek havraních vlásků Billovi za ouško a stisknul mu tlapku.

„A přinese mi něco?“ Bill zvědavě vykulil očka. Sám už se nemohl dočkat, až Tom rozbalí dárek od něj. Tom mu prstem brnknul po nosíku.

„Kdo je zvědavý, bude brzo starý, bráško,“ rozesmál se a raději Billa pustil, protože právě přicházela máma.

Celé odpoledne vládla v domě Kaulitzů hřejivá vánoční atmosféra. V krbu plápolaly plamínky ohně a tím vytvářely příjemné teplo. Simone, Bill i Tom sledovali tradiční vánoční filmy, které v televizi běžely snad o každých Vánocích. Ani jeden z nich si nevšiml, že se venku už pomalu stmívá. Když však hodiny svým tikotem oznamovaly, že už je pět hodin odpoledne, Simone se z křesla rychle zvedla.

„Pět hodin, už bychom měli večeřet, Tome, pojď mi prosím pomoci a nachystej alespoň stůl,“ zaprosila Simone, zatímco už si z poličky podávala koření. Tom tedy šel. Vytáhl talíře a začal je leštit. Bill se zvednul. Tohle byla jeho chvilka. Tiše jako myška vyběhl nahoru, vzal si z pokojíčku svá malovátka a sprchový gel, který včera Tomovi tak krásně voněl. Vlasy si stáhnul do drdolu, aby se mu nesmáčely, stoupnul si pod sprchu a několik dlouhých minut vystavoval své tělo pramenům horké vody. Na tělo si rozetřel snad půl tubičky gelu. Znovu si tělo opláchnul vodou, osušil se a oblékl do připraveného oblečení. Chtěl být dnes večer neodolatelný a nejkrásnější. A také se chtěl Tomovi líbit. Pomalu vzal do rukou velký hřeben a začal s přípravou svých vlasů.

Zatímco Simone dodělávala štědrovečerní večeři, Tom skládal pod stromeček své dárky. Úplně naspod položil ten největší dárek, který měl pro Billa. Dárky od Simone už tam byly, teď ještě dárky od Billa. Tom pod stromeček položil poslední dárek, zvednul se a posadil se za prostřený stůl. Na chvíli se zaposlouchal do vánočních koled, ozývajících se z rádia.

„Tome, zavolej prosím toho Billa, už budeme večeřet,“ vytrhla jej matka z jeho snění. Tom se probral. Přešel ke schodům.

„Billééééé,“ co nejvíc zakřičel, a když se ozval jakýsi Billův souhlas, spokojeně si sedl zpátky ke stolu, kde už Simone začínala nalévat polévku. Bill byl právě ve svém pokoji a rychle sbíral do náruče všechny dárečky. Už se rozhodl. Tiše otevřel dveře od svého pokoje a scházel schody dolů. Nejdříve šel do obýváku, aby mohl dát ke stromečku všechny své dárky. Zhluboka se nadechl, upravil si svůj dikobrazí účes a zamířil do kuchyně. Viděl, jak Tom zadumaně hledí do svého talíře s polévkou a skoro vůbec nevnímá.

„Dobrou chuť,“ ozvalo se nad ním a Tom pozdvihl hlavu. Právě před ním stálo to nekrásnější stvoření, které kdy viděl. Tom úplně oněměl a s pootevřenou pusou hleděl na svého mladšího brášku, který se jako by nic posadil ke stolu a na tváři mu pohrával nesmělý úsměv. Cítil Tomovy obdivné pohledy a jeho srdíčko plesalo štěstím. Že by se Tomovi opravdu tak moc líbil? Tom z něj nespouštěl oči. Bill moc dobře věděl, že Tom miluje, když má na sobě bílé oblečení. Stejně jako teď. Bill měl na sobě bílé tričko s černým potiskem a bílé kalhoty. Na krku i na rukou a prstech měl několik málo šperků. To všechno se Tomovi moc líbilo, ovšem nejkrásnější byly Billovy čokoládové oči. Dlouhé řasy si namaloval řasenkou, která mu je dvakrát zvětšila. Obličej měl slabě přepudrovaný a rty natřené bezbarvým jahodovým balzámem. Ty se na Toma teď mile usmívaly. Bill se pohledem zaměřil na právě přicházející matku, která donesla mísu s kaprem.

„Tak dobrou chuť, kluci. Ať vám chutná,“ popřála jim Simone a všichni tři se dali do jídla.

autor: Rachel

betaread: Janule