Když krvácím, znamená to miluju tě 1.

autor : Angel (Andílek) + Mitternacht

Zdrawím. 🙂 pokud k této povídce můžu něco říct, je to jeden z mých prvních twincestních počinů vůbec, takže bych prosil, abyste mě hned neukamenovali, kdyby to bylo… no kdyby to prostě nebylo dobrý. 😀 Tohle jsem nepsal sám, proto bych chtěl poděkovat svojí spoluautorce, která byla naprosto úžasná a pomohla mi s tímhle, i že souhlasila se zveřejněním tady. Bez ní bych to nikdy nezvládl. 😉 Budu hodně rád za vaše komentáře a předem vám všem hrozně moc děkuju. 🙂 Přeju příjemné počtení, váš twincestní Andílek ♥♥
(konec trapného výkecu, můžete se pustit do čtení)

Ty oči… Můj bože, ty oči… Nedá se je nesledovat. Každé zamrkání, každé zamihotání jeho řas… Je dokonalý… Absolutně dokonalý… Je to člověk, kterého si představuju vedle sebe, kterého toužím líbat, dotýkat se ho, dávat mu najevo svou lásku… Ale copak můžu? Je to můj bratr!
“Bille? Bille, sakra, kam to zase zíráš?!“ vytrhne mě z přemýšlení Tom.
“Já… Ne… Já… Nikam…“ zakoktám se. Při pohledu do jeho mandlových očí, které jsou tak podobné těm mým, se mi podlomí kolena. Dál nepřítomně zírám kamsi do prázdna. Nevnímám nic, jen tebe, lásko… Moje beznadějná lásko… Proč já, proč my?!

“Co je?“ okřikne mě Tom. Nedívám se totiž jen tak do prázdna, dívám se na Tomovy rty.

“Ne fakt… Nic…“ zalžu. Nemůžu tohle dlouho skrývat. Nikdy jsem před Tomem nic neskrýval. Až poslední dobou. Po tom, co jsem zjistil, že jsem na kluky, jsem se hodně změnil. Začal jsem se hodně bavit s fanynkami, protože jsem si myslel, že tím svojí homosexualitu a lásku k mému bráškovi popřu. Nestalo se tak… Pomalu zavírám oči. Cesta do hotelu bude ještě hodně dlouhá.

Pomalu usínám… Spadne mi hlava… Vidím tě, lásko… Tvoje rty se otvírají, cítím tvůj dech na těch svých. To ty naše rty spojíš. Spojíš ve vášnivém, dravém polibku. Pomalu mě pokládáš na postel, svýma dokonalýma rukama se dotýkáš mého rozechvělého těla. Nechci, aby ten okamžik někdy skončil. Pomalu mě svlékáš a já zase svlékám tebe. Je to nezapomenutelná chvíle. Cítím, jak naše horká těla splynou ve vášnivém objetí… Cítím na sobě horkost tvých dlaní, vlhko tvých úst, cítím tě v sobě… Slyším, jak sténáš… Přivádí mě k šílenství, jak se na mě díváš, jak se ve mě pohybuješ, naše těsné spojení… Když už se nezadržitelně blížím k vrcholu, hlasitě zakřičím… A… Třeseš se mnou…!


“Sakra, brácho, co to bylo?“ dívá se na mě Tom vyděšeným pohledem.
“Co… Co… Už jsme v hotelu?“ zeptám se. Jaksi si neuvědomuju svůj sen. A jaké divadýlko jsem asi musel poskytnout Tomovi a zbytku kapely! Sakra!!!
“Ještě ne… Ale docela by mě zajímalo, co se to honí ve tvé zvrhlé hlavičce?“ rozesměje se Tom a s ním se klátí i Géčka.
“Jaká byla?“ zeptá se mě v hurónském záchvatu smíchu Georg. Zeptá? Ne, on se dáví smíchy!
“Kdo?“ ujede mi. Asi jsem si to měl uvědomit… Ted‘ můžu čekat další vodopád nadržených otázek…
“No kdo, ta holka, o který se ti zdálo…?“ poučí mě Tom.
“Ehm… Byla… Fakt úžasná…“ vymyslím si rychle odpověď.
„Jak vypadala?“ ptá se. Nooo…
“Dlouhovlasá vysoká prsatá blondýna s nádhernýma hlubokýma očima…“ vyvalím ze sebe. Musel jsem si něco vymyslet…
“Jen očima?“ zasměje se Georg a s ním i veškeré další osazenstvo našeho Mercedesu. Všichni propukají v obrovském záchvatu smíchu. Jen já se nesměju… V tom snu… Jsem ta holka byl já. A ty, Tome, ty jsi mě miloval… Když na to jen pomyslím, je mi z toho zle!!! Sním o sexu s vlastním bráchou! Kdyby to bylo aspoň s nějakým jiným klukem, ale proč zrovna s ním?!
“Víš, brácho… Byla to docela podívaná… Jak jsi tady sténal… To bylo… Něco… Nevím, jak to mám říct… Málem jsi mě znásilnil,“ řekne s lehkým pousmáním Tom. Skoro šeptá… To muselo být divadýlko, normálně se za sebe stydím!

Asi za deset minut dorazíme do hotelu. Tom se na mě celou cestu záhadně usmívá. Hypnotizuje mě svýma nádhernýma očima. Co to znamená? Ne, Tome, takhle se na mě nedívej! To mi nedělej nebo přísahám, že snad… Já se z tebe zblázním, jsi tak dokonalý! Jedinečný! Proč právě ty musíš být můj brácha? Proč? Vidím v jeho očích všechno… Jeho bezstarostnost, kterou jsem vždycky miloval, jeho upřímnost, která někdy hraničí až s drzostí, jeho provokativnost, to, jak je sexy… Viděl jsem v těch očích sebe… Je jen škoda, že jsi hetero… Nikdy se nesmíš dozvědět, co k tobě cítím, nikdy! Mnoho lidí si myslí, že ty nejsi nikdo na velké city. Ale přitom je to všechno jen maska. Ty jsi krásný, citlivý, jsi všechno… Jsi noc a den, světlo a tma, slunce a měsíc, chlad a teplo, voda a vzduch… Jsi můj život, moje druhé já… Vždycky jsme jako dvojčata vnímali, co se děje tomu druhému. Něco mi říká, že ty ses jen tak nespokojil s odpovědí na dotěrné otázky týkající se mého snu. Ty to víš, víš o mně absolutně všechno. Víš, co mám rád, víš, čím mě rozesmát, čím mě rozplakat, čím mě naštvat nebo čím mi udělat radost. Mísí se ve mně city, které jsem nikdy nepoznal. Láska je krásná, ale proč sakra tak moc bolí?! Proč se to musí dít zrovna nám, proč? Nám? Ne, nám ne… Jen mně… Cítím se jak troska, troska, která nikdy nemůže mít po čem touží. Na co mi bude sláva, na co jsou peníze, šílí po mně tisíce holek, chtějí mě dostat do postele. Myslí si, že můj svět musí být krásný, dokonalý, plný smíchu, štěstí… Ale není, chybí mi to základní – láska. Tvá láska, miláčku. Potřebuju tě, toužím po tobě… Chci, abys byl navždy jen můj, navzdory všemu. Už si nikdy nebudu nalhávat, že tvoje pohledy vyjadřují tvou lásku. Máš mě rád pouze jako bráška. A já se s tím budu muset smířit. I přesto jsem opravdu moc šťastný, že jsi tady se mnou… Že se ti můžu dívat do očí a říkat ti, že tě mám rád… Já tě mám rád… Víc než bych měl… Miluju tě…

“Už jsme tu!“ téměř zaječí Tom, když už jsme u hotelu. Miluju Paříž. Miluju tohle město. Ale nejvíc ze všeho miluju TEBE, Tomí!

“Nechceš s tím pomoct?“ zeptá se Tom. Chtěl bych. Málem jsem se skácel pod tíhou svýho báglu. Vzal jsem si jen 20 kalhot a přes 40 triček. Nevím, jestli mi to na ten měsíc bude stačit. Ale asi bude muset.
“To… To budeš hodnej, Tome,“ vykoktám ze sebe. Neudržím se a ostýchavě, jako stydlivá školačka, se na svého brášku usměju.
“Tak… Půjč mi to,“ zašeptá. Vezme mojí tašku a vláčí za sebou ještě tu svojí. Je tak galantní. “Pokoj 483, rezervace na jméno Kaulitz,“ zahlásí. Dívá se na recepční. Svléká jí pohledem. Bože, jak já to nesnáším! Nesnáším, když se usmívá a dívá se na někoho jiného než na mě!
„Tady to je, pane Kaulitz, přeju hezký pobyt,“ oplatí mu recepční úsměv. Ach bože!
„Díky… Já si to rozhodně užiju, miluju Paříž… A miluju Francouzky,“ pronese bráška směrem ke krásné slečně. Já ho snad na místě sežeru žárlivostí! Vždycky byl takový, ale… Když jsem zjistil, že jsem se do něj zamiloval, tak bych ho nejradši zamknul na pokoji. Vsadím se, že si jí dříve nebo později dotáhne do postele, jako vždycky!!
„Tak to se vám tady bude líbit,“ odpoví mu a ještě provokativněji se na něj zaculí. Tak a dost!
„Vy se mi líbíte,“ zahlásí. A mě snad rupnou nervy!
„Opravdu? Vy mně taky… Díky…“ odpoví dáma už mírně stydlivě.
“Není za co… Já jen, kdy to tady zapíchnete?“ zeptá se bráška přímočaře.
“Za… Za hodinu mě vystřídá kolegyně,“ usměje se na něj.
“Dobře… To bysme mohli někam zajít… Mohli bysme se sejít tady,“ řekne Tom. Já ho fakt asi zabiju.
“Fajn,“ zazubí se recepční a vtiskne bráškovi do dlaně číslo.
“Díky… Budu čekat,“ usměje se Tom úsměvem alá andělíček. Jen ta svatozář jaksi chybí. “A mimochodem… Jsem Tom,“ ještě se představí.
“Delia…“ odpoví mu kráska.
“Krásné jméno,“ zalichotí Tom. V té chvíli se opravdu naštvu. To je poslední kapka! Vytrhnu Tomovi svůj extrémně narvaný bágl a šinu si to směrem k výtahům.

Do očí se mi valí slzy a pomalu ničí moji ranní snahu o dokonalý obličej. Tohle mě opravdu vytáčí! Přivolám si výtah, nastoupím do něj ještě s jednou dívkou. Usmívá se na mě. Je krásná, za to na mě je asi příšerný pohled. Musím vypadat děsně. Cítím, jak mi make up stéká po tvářích. Ona se na mě ale stále culí. Nevím, jestli jí připadám směšně nebo mě prostě jen poznala… Páté patro, jsem tady… Ona vystupuje taky… Srazíme se ve dveřích.

“Jej… Promiň,“ zašeptá.
“V pohodě,“ usměju se.
“Ehm… Jsem Juliette,“ zaculí se na mě.
“Těší mě, Bill,“ vyrazím ze sebe mezi vzlyky.
“Proč pláčeš,“ zeptá se potichu, ale přímočaře.
„Spousta věcí,“ odbydu jí.
„Aha, to mi můžeš říct později,“ usměje se na mě. Přiblíží se ke mně tak na pět centimetrů, obejme mě a něco mi zasune do kapsy.
“Měj se, Bille, dobrou,“ zašeptá mi těsně u ucha. Úplně mě zamrazí.
“A… Ahoj,“ zašeptám, když už mi Julliette mizí z dohledu. Krásná malinká blondýnka. Vyvinutá. Líbila by se Tomovi. Vypravím se na pokoj. 483. Zimmer 483… Tašku s velkou ránou hodím na zem u velké luxusní manželské postele.

Na čele mi vyrážejí krůpěje potu. Ta taška je pekelně těžká. Sáhnu do kapsy svých džín a vytáhnu papírek, který mi tam strčila Jul. Rozložím ho a hned se na mě usmívá několik čísílek. Je to její telefon, pod tím ještě icq a mail. Váhám, jestli se jí mám vůbec ozvat. Je milá, krásná… Kdybych si s ní něco začal, tak bych mohl klukům dokázat, že na to mám, a že rozhodně nejsem gay. Ale já jsem. A nemíním to přiznat. Stálo by mě to kariéru. Proč tolik předsudků, proč? Pomalu se zvednu a jdu do koupelny. Vypadám příšerně. Obličej se mi celý roztekl… Klepou se mi ruce. Ani mě neudivuje, že se Tom za mnou nerozběhl. Že se mě nesnažil zastavit. Zase tam někde tlachá s nějakou rychlodajnou courou. Zase jí bude celou noc šoustat! Když si to jen představím, dělá se mi zle! Že se dotýká někoho jiného! Nejradši bych každou tu couru vytáhl ven z jeho pokoje za pačesy a řekl jí, že Tomí je můj! Ne, on není můj… Nebyl, nikdy nebude… Je to jen brácha.

Všechno na mě dolehne. Proč zrovna já? Proč mi to dělá? Copak nevidí, jak tím trpím?! Nemůže to vidět, neví, jak se kvůli němu trápím. Na jednu stranu chci, aby věděl o mých citech, abych věděl, jakou smršť a vzrušení ve mě vyvolává. Na druhou stranu se bojím odmítnutí, posměchu… Bojím se, že mě už nebude brát jako bráchu. Vysměje se mi… Z přemýšlení mě vytrhne zvuk klepání. V tomhle stavu nemůžu otevřít. Rychle si opláchnu obličej vodou, líčidla setřu ručníkem a jdu otevřít.

“Billi… Jen ti chci říct, že za půl hodiny je party dole v hotelu, tak se dej do pucu… Sejdem se u baru, brácho,“ vychrlí na mě Tom, ani se nestačím vzpamatovat.

„Není mi dobře,“ zamumlám.
„Takže mám jít sám,“ zeptá se se sarkasmem v hlase, opře se o rám dveří a ležérně založí ruce. Je tak sladký…
„Bude tam Delia, nebudeš se nudit,“ poznamenám.
„Bez tebe se ale hrozně nudím, bráško,“ usměje se na mě.
„Ne díky, fakt mi není dobře,“ opakuju.
„Delia tě chce poznat,“ praví Tomi a pousměje se. Ne dík, tu čůzu nechci ani vidět! Musel bych jí vyrvat vlasy s kořínkama!
„Někdy příště,“ zašeptám a než Tom stačí něco říct, zabouchnu mu dveře před nosem.

Padnu na postel a hystericky se rozpláču. Vezmu první věc, která mi přijde pod ruku a mrštím s tím o zeď. Můj telefon… Rozletí se snad na tisíc kousků. Sakra, do prdele, kurva! Nadávám si pro sebe… Proč se tohle musí dít zrovna mě, co jsem komu udělal?! Do hajzlu taky se vším! Nenávidím všechno! Slávu, peníze, všechno!!! Jen tebe, Tome, tebe Tome miluju… Jediný, u kterého o tu lásku stojím, někde chrápe s courama! Je mi z tebe špatně, lásko! Vběhnu do koupelny, musím se zchladit. Je mi hrozně. Při pomyšlení, co tam spolu ti dva dělají… Nechci ani pomyslet… Je mi na blití…

Chci se osprchovat, vytáhnu proto z tašky šampon a sprcháč… Vypadne na mě holicí strojek. Dobře, to udělám až ráno… Ještě na mě vypadne malá stříbrná krabička s náhradními žiletkami. Otevřu jí a podívám se na ty nebezpečně ostré věcičky. Jsou dokonalé. Svým tvarem, velikostí… Jsou božské… Jednu z nich vezmu do ruky. Podívám se na ni proti světlu. Klepe se mi ruka. Nevím, co mě to najednou napadne, když ji pomalu přikládám k zápěstí. Asi se chci zbavit smutku, žalu, bolesti, beznaděje… Prudce říznu, ze zápěstí se mi vyvalí proud krve… Dívám se na ni a cítím, jak pomalu odtéká… To teplo, které mi stéká po ruce… Kéž bys to byl ty, Tome… Kdybys věděl, že krvácím proto, jak moc tě miluju…

autor : Angel (Andílek) + Mitternacht
betaread: Janule

29 thoughts on “Když krvácím, znamená to miluju tě 1.

  1. OMG!!!!!!!!!! Andíílkuu můůůůj!!!! To je dokonalýý!! Ale šíleně smutnýý.. =´( Teda.. Úplně mi to vyrazilo dech… Uf.. vím, že jsem ti slíbila dlouhej komentář, ale nějak nemám ušení, jak se vymáčknout 😀 Uhm.. Myslím, že se to malý děvče bude snažit, aby Billíška dostala, aby Tom měl na koho pekelně žárlit xD Jenom tak Tom příjde na to, že jedinej, pro koho má smysl dáchat, je jeho, vždy dokonalý a věčně milující bráška xD Tome, prober se, vždyť je tak sexy!! Žádná coura ti ho nemůže nahradit! Ani kdyby byla ze zlata posetá drahokamy!!! 😀 Jej.. zase kecám blbosti 😀 Jej.. Heh.. Ŕadši už budu končit, honem další dílek =o**

  2. Krasne to…lAFINKUJEM TA juj krasne chci dal alebo aspon napovediet..:D

    Plosim budem hodna…Juj plosim..:D

    A inač ked si takto rožeš žily ono maš v tele amorfin či ako a preto je ti v tom okamihu dobre ako mne…:D

    Je to super ale zabija to velmi rychlo ked sa ti tam dostane infekcia…:D

    Ale to sa Billovy určite nestane že nie..:D plosim že sa mu to nestane…juj..

    Ale je to krasneeeee! Newim prečo si sa tak bal že to bude strašnee…:D ale je to supeerr!

  3. docela žasnu nad tím, že se tohle někomu líbí xD ale děkuju moc, jste úžasný :-*

    a jinak nenapovídat, prostě to neudělám, počkejte si :-DD

    teprve se uvidí, co se komu stane… *psychopatický smích*

  4. páni to je krásný, skvěle napsaný:-) hrozně sem se na to těšila abych si přečetla něco od kluka:-) moje premiéra dopadla nad očekávání:D je to úžasný:-)

    ale chudáček Bill, žiletky nééé:'(

  5. Bráško je to strašně moc hefký…:)mě by nic takovýho asi nikdy  nenapadlo…:)si šikulka…:)jen tak dál…..a třeba jednou budeš slavnej spisovatel(nemyslím jen na blogách)…:)mooooooooc mooooooooc pěknýýýýýýýý…..mě se to strašně líbíííííí!!!!…..:)))))

  6. Anděli, Anděli, tys nekecal o_O tys fakt poslal to, co jsme smolili… drž mě *omdlela*

    omfg… je blbost, že bych tě zmasakrovala, jak jsi psal na svým blogu… naopak si zasloužíš jedno velké hřejivé twincestní obejmutí ♥ :-*

    ty jsi prostě nenahraditelnej, nádhernej a naprosto úžasnej človíček, kterýho musí mít všichni rádi, ty náš spisovateli ♥♥ 🙂

    ps : a z té oslavy se nevykroutíš, mladej! :-DD

  7. hej no tak to mě dostalo! vyrazilo mi to dech a všechno ostatní kolem toho! Je to taaak moc perfektní!!! klaním se až k zemi!!!!

  8. BillsEngelchen : v tomhle se nekecá 😉 a z oslavy ani obejmutí se vykrucovat nebudu, přísahám 🙂

    a jinak… to jsem nečekal… děkuju hrozně mooooooc ♥ ♥

  9. :o) No tak… já myslim, že to je víc než jasný, ne? Co jsem ti říkala, Andělíčku? No co? No tak vidiš :D:D Je to perfektní a perfektní to ještě bude. Zdravím taky spoluautorku Mitternacht, samozřejmě, na tu nesmíme zapomínat, vím o tom, že má i svoje povídky (teda jednu určitě), tak doufám, že se tu někdy objeví… Andílku, zapracuj na tom, ať to nemusím všechno ukecávat sama…:o)  Snad už se ti ulevilo, příští termín už ti neřeknu, nebo se z toho sesypeš a budu tě mít ještě na svědomí 😀 Ale naznačovala jsem v mejlu, takže to dodržim 🙂 Krásnej večer, užívej si slávu Pa J. :o)

  10. Janule má vždycky pravdu, bud' pochválena samotná Janule 😀 ♥♥

    nevšímejte si mě, jsem totálně mimo :-DD

    samozřejmě zapracuji, určitě nebude slečna proti 🙂

    nesesypu, slibuju… už mám to čekání za sebou a bude se mi líp usínat, když budu vědět, že se tohle někomu líbí 🙂

    děkuju, přeju hezký večer… a jdu slavit… někoho obejmout… ♥♥♥

    já mám takovou radost ♥

  11. Uf, tak to je vážně krásný.

    Strašne emocionální, úplně z toho ty city čiší…nevím, jestli to tak pozoruju proto, že vím, že i ty sám má dvojče, ale prostě to tak je x)

    Taky nechápu, proč si se bál. Vážně, moc se mi to líbilo ^^ A určitě nejsem jediná ;D

    A takovejhle Bill tady už dlouho nebyl, je to zase změna proti všem těm podobným povídkám…

    Takže rychle dál, těším se ;))

  12. Andílu a Mitternacht..je to naprosto přenádherný! Toluik pocitů…prostě…já radši se moc nebuddu rozepisovat..dneska mektám kraviny….každopádně..prostě…ÚŽASNĚ NEJÚŽASNĚJŠÍ! Mocko se mi to líbí!

  13. je to úžasný…. x)) sou tam perfektně vyjádřený Billovi pocity…x)) važně úžasně napsaný, těšim se na další dílek, sem hrozně zvědavá jak se to dál bude vyvíjet…x))

  14. Prostě úúúúža x) klučičí povídka… to čtu snad prvně (neřikam že by tady nebyli jenom sem byla líná xDD) a je to krásný 😉 jen tak dál :-*

  15. Tohle bylo silné… emocionální a smutné, člověk prostě musí trpět spolu s Billem, když čte, jak moc je zoufalý, jak trpí kvůli své lásce, kvůli tomu, že jeho láskou je Tom… a v neposlední řadě tím, jak se Tom chová.

    Tuhle povídku si přidávám na seznam oblíbených:) A že jsem poslední dobou vybíravá;) Rozhodně mě k přečtení přiměla i zvědavost, protože jsem, tuším, dosud nečetla žádnou povídku, kterou by psal kluk… ale když jsem začala číst, tak na tomhle přestalo záležet; prioritou se stalo, jak skvěle je to napsané. Předčilo to i má věčně optimistická očekávání:))

    Doufám, že nás Janule nebude dlouho napínat a naplánuje další díl na co nejdřív;) Budu se těšit;)

  16. :)…Je to fakt dobrý!!:)….Líbí se mi, že je to hodně emocionální, skvěle jste vyjádřili pocit všech postav!:)….Doufám, že Tom nebude moc dlouho takovej flegmatik!:-D…Ne, fakt je to skvělý, těším se na další díl!!:)

  17. nádherná povídka 🙂 ale to řezání… ouuuuu… trošičku emo Bill 😀 ne, to byla legrace, ale chudák :-((( to by mě zajímalo, jak to s ním dopadne…

  18. smutnééééé..dokonalé..krásně citově popsané panebože holka já nemám slov! seš dokonaláá!

  19. krásný… já proste koukám.. ten dej.. uzasny a jeste kdyz k tomu posloucham jednu dost hustou pisnicku.. je to proste moc uzasny.. povedlo se ti to a to moc:) drzím palecky dal 🙂

  20. Tak tuhle povídku… Vlastně tenhle díl čtu už poněkolikáté.
    Viz.komentář 27: xD sorry, já vím, že seš kluk, ale najednou jsem si to nestačila uvědomit xD
    Krásný… Někdy jsem se musela vážné smát.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics