Please, don’t let it go… 21. (konec)

autor: Ivetka

,,Nesahej na mě, ty ruce sis umyl málo, rozumíš?“ zaječel na mě tu samou větu dnes už snad popadesáté Bill a to bylo teprve 9 ráno. Připravovali jsme se na odjezd na tu svatbu.
,,Tak víš co? Já na tebe už prdim,“ řekl jsem nasupeně a namířil si to ke dveřím.
,,Ne, Tommy, počkej, šmudlo,“ ozvalo se lehké pípnutí.
,,Neslyšel jsem,“ i když jsem to slyšel dost dobře…
,,Abys nikam nechodil… abys tady zůstal se mnou… lásko,“ řekl dostatečně nahlas a já se usmál.
,,Dostanu už konečně pusu?“ usmál jsem se a našpulil rtíky…

,,No jako doufám, že aspoň na té svatbě nebudete dělat ostudu,“ pravila naše maminka a Gordon jí nesměle přikyvoval. Oni dva o našem vztahu věděli a kupodivu to vzali dost dobře. Mamka je prostě toho názoru, že láska si lidi nevybírá a Gordon je stejného názoru jako mamka. Vždycky, naprosto 🙂

,,Ježiš, Tome. Slyšel jsi? Máš mě nechat bejt, ty prasáku. Už by na mě skočil, kdybyste tu nebyli, to si pište,“ chechtal se Bill.
,,Dobře, jak chceš, už na tebe ani nesáhnu,“ hájil jsem se a sedl si do auta. Namáčkl jsem se na okýnko, co nejdál od Billa a promáčklým okem jsem se snažil pozorovat krajinu.
,,Jsi trapnej, abys to věděl,“ zasyčel Bill a šťouchnul do mě…

,,STÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁTTT“
,,Au, Bille, moje uši,“ začala ječet mamka.
,,Co se děje?“ vložil se do toho Gordon. Já jsem si drtil lícní kosti, jak jsem byl namáčklý na okýnku, ale na Billa jsem viděl.
,,Do prdele, já si zlomil nehet…“ ouu… on z toho má slzičky v očích.
,,Ježiš. Jeď dál…“ řekla mamka a podala Billovi pilníček…

Až teď jsem si uvědomil, co se vlastně stalo a začal se hrozně smát.
,,Magore, neštvi mě. Je to kvůli tobě,“ Bill mi přiložil ke krku ten pilníček. Na čele mu vystupovala žilka… Byl rudý, naštvaný, potil se…
,,Rozteče se ti ten sajrajt, co máš napatlanej na sobě, kvůli zlomenýmu nehtíčku,“ zašeptal jsem a i přes tlak jsem se naklonil k Billovi a políbil ho na to čelíčko.
,,Máš pravdu… rozteču se, ale z tebe… jsem tvůj cukříček, a když mě budeš takhle škádlit, rozteču se,“ usmál se a dal mi pusinku na rtíky. Byl dokonalej.
,,Víš, že ti to hrozně sluší, když se rozčiluješ?“ uklidnil jsem ho a namáčknul se zase na něj. Pozoroval jsem, jak si piluje ten nehtík, a přitom jsem mu prstíkama jemně projížděl vlásky. Vždycky tohle měl rád.

,,Berete si zde přítomného…“
,,Ano.“
,,A vy…“
,,Ano,“ tak je to v cajku, vzali se a teď bychom mohli jet na tu hostinu ne? Mám hlad…

Akce je v plném proudu, ale Billy se mi nějak opil…
,,Tomeee. Tome, sakra, neseď tam jak pecka… a pojď si se mnou zatančiiit,“ křičel na mě Bill. Celou dobu tam kravil s novomanželem a užívali si… Já jsem na tom byl opačně. Radši jsem si povídal…
,,Tak sakra neseď tady a dělej,“ zaječel Bill u stolu, kde jsem seděl, popadl mě za ruku a táhnul mě doprostřed tanečního parketu, kde momentálně hráli ploužáky.
,,Bille… jsi opilý…“ pošeptal jsem mu do ouška, když jsme se na sebe koukli.
,,No a co…to nic nemění na tom, že si s tebou chci zatancovat, šmudlo,“ zamumlal a přitulil se ke mně. Zvedl jsem hlavu a zavřel oči.
,,Co mi to děláš?“ pošeptal jsem mu do ouška a chytl ho za boky, ,,to nejsi ty, Tome. Normálně bys mě…“
,,No jo, vždyť už jdu na to,“ skočil jsem mu do řeči a rukama mu sjel na zadeček. Bylo z jeho strany už slyšet jen lehké uchichtnutí…
,,Bille… Bille, jsou tu lidi,“ usykl jsem… On je vážně tak opilý. Cítil jsem, jak se mi jeho ruka snaží dostat pod kalhoty.
,,Máš volnou mikinu a jak jsme na sobě přitisknutí, není vidět, co právě dělá moje ručička…“ usmál se a zaplul mi tam rukou.
,,Šmudlo, ale,“ šeptl jsem a rozhlédl se okolo nás, jestli na nás někdo nedívá. Nikdo, naprosto nikdo si nás nevšímal. Přitisknul jsem se k němu co nejblíž to šlo.
,,Bille…“ koukl jsem se do spodního rtu… ,,blbí lidi, kdyby tady nebyli, už bys kvůli mně křičel,“ zahuhlal a přitlačil… Vlastně nedokážu popsat to, co tam dole dělala jeho ruka, ale hrozně se mi to líbilo…
,,Miluju tě, lásko,“ pošeptali jsme oba nastejno, když už bylo po všem, ale… ne tak docela… Máme před sebou přece celý život… Celý život nových nepoznaných věcí. A že Bill toho má ještě co poznávat…
Konec
autor: Ivetka

betaread: Janule

5 thoughts on “Please, don’t let it go… 21. (konec)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics