Když krvácím, znamená to miluju tě 2.

autor: Angel + Mitternacht

Ta sladká bolest. To všechno, co zrovna cítím. Pláč, smutek, beznaděj, mísí se to ve mně. Ale teče to pryč. Všechna ta bolest, utrpení, které si ještě musím prožít, abych mohl být jen na chvíli s tebou. I když jen jako brácha. Nechci, abys byl jen můj bratr, ale copak si můžu vybrat?

Ta ostrá sladká bolest. Přesně taková, jako mi zevnitř způsobuješ ty, lásko. Já jsem si jí způsobil na povrchu. Pálí to, bolí to… Ještě se žiletkou mírně škrábnu. Líbí se mi to. Nevím, co se se mnou děje. Vidíš to, jak mě doháníš?! Svou dokonalostí, krásou, svým hlasem… Tím, jak se hýbeš, jak mluvíš, přivádíš mě do extáze. Neustále tě vidím před sebou. Noc co noc se tě jen ve snech dotýkám, milujem se spolu. Vím, že to není pravda, asi se to pravdou nikdy nestane. Nechám si ty krásné sny, ty představy, které mi nikdo nevezme. Jsi se mnou, i když ne doopravdy. Jsi můj anděl, moje láska, moje všechno. Nevíš o tom, vůbec ne. Jsi tak citlivý, tak zranitelný. A umíš to maskovat. Já bych to nikdy nedokázal. Nedokázal… Když se dívám na svou krvácející ruku, vidím, jaký jsem zbabělec. Vidíš to, co se mnou děláš? Vidíš to?! Zničil jsi mě. Ničíš mě už dlouho…

Je to jen týden… Ale mě to připadá jako včera. Nevím pořádně, co se stalo, ale rozplakal jsem se. Hořce jsem plakal. Hroutil jsem se. Tys ke mně přišel, objal mě a řekl mi jen to tvoje tiché „bráško, ty nesmíš plakat“. Přitiskl jsi mě těsně k sobě. Bylo krátce po koncertu. Hroutil jsem se, všechno na mě dolehlo. Položil jsem ti hlavu na rameno, zatnul jsem do tebe moje dlouhé nehty. Vdechoval jsem tvou vůni. Byl jsi zpocený. Někomu to mohlo připadat odporné, ale mě to přišlo… Sexy… Najednou jsem cítil tvojí vůni. Byla nádherná, jedinečná… Nechtěl jsem se tě ani na chvíli pustit… Jen jsem tě chtěl vnímat u sebe. Tvoje teplo, pocit, že jsi tady. Můj bože, byl to ten nejkrásnější pocit, co jsem kdy zažil. Měl jsem pocit, jako bys tu opravdu byl, ne jako bráška, ale jako moje největší láska. Moje všechno. Odtáhnul ses ode mě, usmál ses na mě. Tomu úsměvu jsem přikládal tisíce významů, ale vím, že tam byl jen jeden. Chtěl jsi mi zvednout náladu, ale stalo se něco jiného. Spadnul jsem do toho ještě víc. Byl jsem v tom úplně až po uši. Šel jsem do sprchy, počkal jsem, až tam nebudeš. Vím, co bys se mnou nejspíš udělal. Ale i tak… Jen při pomyšlení na tebe, na tvoje nahé tělo, jsem se vzrušil. Jak jsem byl rád a zároveň nešťastný, že tam nejsi se mnou. Že mi nemůžeš nikdy dát to, po čem nejvíc toužím. Dotýkám se sám sebe, cítím, jak mi po rozechvělém těle stékají potůčky vody. Jsou jako tvé ruce. Po kterých tolik toužím. O kterých vím, že se mě nikdy nebudou takhle dotýkat. V ten den jsem po tobě začal toužit ještě víc.

SAKRA! DO HAJZLU! Pořád to teče. I když už ne tak moc, teče to. Matně si vzpomínám na kurzy první pomoci. Je to už tak dávno, co jsem chodil na základku, ale tohle si snad ještě pamatuju. Vyletím jak neřízená střela z koupelny. Začnu panikařit. Motá se mi hlava. Moje kalhoty jsou celý od krve. Ach bože! Vrátím se do koupelny. Začnu brečet ještě víc. Ještě víc než při vzpomínce na tebe, Tomí. Už mě ani tak nezajímá, co zrovna děláš, s kým to děláš, jak to děláš a jestli vůbec myslíš na mě. Asi nemyslíš. Ale proč bys mě jinak chtěl předtím vzít na tu party? Abych ti tam dělal poskoka, křena, nebo jak se tomu ještě říká? Nebo to bylo opravdu jen proto, abys mohl být se mnou? Ne, ty jsi nechtěl být se mnou. Ty chceš jen klátit tu flundru z recepce! Ach bože, Tome, já tě nenávidím, miluju i nenávidím!

Konečně jsem přišel na řešení. Vytáhnul jsem jeden ručník. Obmotal jsem si ho kolem krvácející ruky, jeden cíp jsem uchopil volnou rukou a ten druhý jsem vzal zubama. Ručník jsem stáhnul, zaškrtil a pozoroval jsem, jak krvácení pomalu ustává. Na tváři mi pomalu zasychaly slzy. Krev na ruce a bohužel i na mých džínách taky. Najednou se mi jakoby ulevilo. Cítil jsem, jak mě ruka bolí, jak je odkrvená… Ale bylo to rozhodně lepší než představovat si tě, jak si to někde rozdáváš s tou slepicí z recepce!!! Můj bože, co mám dělat… Jestli se ho jen dotkne, zabiju jí! Já jí zabiju!!! Toma mi brát nebude! Bille, vzpamatuj se, Tom není tvůj!!!

Zase to na mě přijde. Sedím v koutě koupelny. V absolutní tmě. Cítím jen svůj zrychlený dech, srdce mi buší až v hlavě. To srdce, které ty jsi mi ukradl. Které bych ti chtěl dát, které vlastně patří jen tobě. Kdy už to konečně pochopíš… Kdy už mě konečně osvobodíš od těch muk, které kvůli tobě prožívám! Chci jen lásku, to je snad moc?! Základní lidský cit, lásku, Tome! Dal bych ti jí, kolik bys jen chtěl, jen kdybys byl tady se mnou, setřel mi slzy jako předtím a šeptal bys mi ta krásná slova, která zní z tvých rtů tak nádherně… Máš dokonalá ústa, dokonalé rty, dokonalé tělo… Jsi celý dokonalý… Jednou bych tu tvojí dokonalost chtěl držet v náručí, chtěl bych, abys byl jen můj a cítil, že jsem tu jen a jen pro tebe, že patřím jen tobě. Cítit a vnímat tvojí přítomnost těsně u sebe.

Ty malé doteky, které ti čas od času věnuju, ti připadají roztomilé, kamarádské, hravé. Jenže já si nehraju tak jako ty se mnou! Chci ti jen být nablízku, marně doufám, že ty taky zahoříš tím obrovským citem, který k tobě chovám! Že budeš cítit, vnímat mě jako svojí lásku. Dělám pro to všechno, ale nevím, jestli to stačí. Jestli to tak chceš, jestli mě opravdu potřebuješ. Potřebuješ mě jako svého brášku. Vždycky jsi mě chránil, měl jsi mě rád, ale jinak, než jsem já chtěl. Už tolikrát jsem ti chtěl říct, co k tobě cítím, jaký hluboký cit k tobě chovám! Ale totálně jsi mě dorazil, když jsme na ulici potkali homosexuální pár. Byl jsi tak arogantní, posmíval ses jim a na mě jsi jen nevěřícně zíral, že nesdílím tvůj názor. Že jsem jiný než ty. Každý jsme stejný, ale přesto tak jiný. Moje láska k tobě je tak čistá. Jenže ty se jí nejspíš jen vysměješ. Jsem přece tvůj brácha, nemůžu tě milovat! Ale jak vidíš, stalo se! Trháš mi srdce na kusy. Už to nechci prožívat, už ne!

Vložím hlavu do dlaní a opět se oddám pláči. Slzy mi stékají po bradě, lepí mi vlasy do pramínků, třesou se mi ramena. I když mám všechno, nemám vlastně nic! Nemám tebe! A jenom tebe já skutečně chci! Hystericky ječím, mezitím se směju. Mám ze sebe strach. Dívám se na svojí ruku. Ošklivě jsem si jí rozdrásal. Sakra! Jak to jenom zakryju… Až mě takhle někdo uvidí, bude mít miliony otázek… A pak se o mně zase začnou psát ty hnusy. Že jsem slaboch, který nic nezvládá. A možná to je pravda. Vždycky jsi mě bránil, Tomí. Byl jsi na mě vždycky tak moc hodný. A až kam to zašlo?! Začal jsem tě milovat! Jako bych začal milovat svůj věrný obraz v zrcadle, svůj stín! Šílím, už úplně šílím!!! Kam jsi mě to dostal…

Moje vzlyky pomalu utichají… Ale slyším na chodbě nějaký šramot. Tom! Nevím, co mě to napadlo, ale automaticky se rozeběhnu ke dveřím a prudce je otevřu. Je to opravdu Tom… A vede si tu flundru!

„Je ti líp, bráško? Vypadáš hrozně,“ pronese mým směrem. Ta holka je do něj zavěšená a lepí se na něj jak žvýkačka na botu!

„Co je ti do toho!“ vyletím a praštím dveřma. Jak se mě vůbec může ptát?! On si na pokoj táhne tu šlapku! A ještě se mě ptá, jak mi je! HAJZL! Začínám vyvádět, teprve teď jsi mě zranil tak příšerným způsobem, že ti k tomu nemám co říct! Jsi svině, děvkař, nenávidím tě!!!

Najednou zaslechnu klepání, naléhavé hlasité klepání. I když se to snažím ignorovat, pořád to zesiluje. Naštvu se, vyletím a rázně si to kráčím ke dveřím. No počkej!!! Moje předpoklady jsou správné, je to Tom! Vecpe se dovnitř a zabouchne dveře. Tak a dost. Snažím se ho od sebe odstrčit, ale nejde to. Mačkáme se v úzké chodbičce. Dívám se mu do očí. Zase do toho sakra padám!!! Chci ho vyhodit.

„Tome, oka… “ zvýším hlas, ale není mi to nic platné. Tom na mojí pusu přimáčkne svoji dlaň.

„Kruci vyslechni mě,“ zaječí.

„A… Co mi chceš říct? Chceš se mnou mluvit o…“ zašeptám. Dívá se na mě. Zvedne mojí hlavu. Zadívá se mi do očí. Je tak zatraceně blízko.

„Nepůjdem do pokoje?“ prolomí ticho.

„Dobře,“ žbleptnu. Tak tedy jdeme. Tom rozsvítí. Oslepí nás prudké světlo.

Jeho oči sklouznou po mé nateklé tváři dolů na moje zakrvácené kalhoty.

„Jak se ti to stalo,“ zeptá se vyděšeným hlasem.

„Polil jsem se vínem,“ zalžu. Tohle mi nezbaští…

„Ty tady máš chlast? Přece ti bylo špatně, ne?“zareaguje. Nečekal jsem, že mi na to skočí.

„Jo, to bylo… Neměl jsem to pít…“ řekl jsem roztřeseným hlasem. „O čem jsi se mnou chtěl mluvit?“ zeptám se po menší chvilce trapného ticha. Zaváhá. Sklopí hlavu a sedne si ke mně na postel. Podívá se opět na mě.

„Chtěl jsem si promluvit o tom… Proč jsi zdrhnul z té recepce? Co tě tak vytočilo?“ řekl se značnou dávkou nechápavosti v hlase. Musel jsem si rychle něco vymyslet.

„Bylo mi zle, utíkal jsem na záchod,“ zalhal jsem a podíval se do země. Asi jsem to přehnal, už mi nevěří…

„Nechápu, proč jsi mi vyškubnul tu tašku,“ říká mírně naštvaně.

„Když ty ses tam vykecával s tou…“ nedokončil jsem větu. A jéje…

„Vadí ti, když se bavím s holkama?“ vypadne z něj vzápětí. To víš, že mi to vadí! Ale ještě víc mi vadí, že s nimi chrápeš!

„Ne, nevadí, proč by mělo,“ zafňukám. Ach ne! Muselo to tam být slyšet!

„Chováš se divně poslední dobou. Stalo se něco?“ zeptá se vtíravě. Položí mi ruku na rameno. Se zoufalým pohledem se na něj otočím.

„Tome… Tome, já…“ neustále opakuju jeho jméno. Poté se mu se slzami v očích vrhnu do náruče. „To bude dobrý, bráško, neboj, já jsem tady s tebou,“ zašeptá a políbí mě do vlasů. Tohle jsem potřeboval slyšet! Ulevilo se mi, že si Tom nevšiml mé obvázané ruky… Tedy jen na chvilku… Jeho pevné sevření povolilo. „Co se ti stalo?“ zašeptá do ticha.

„Jen jsem rozbil skleničku a pořezal jsem se o střep. Už je to dobrý,“ uchýlil jsem se k další lži. Nevěřícně se na mě podíval.

„Mně můžeš říct všechno, bráško. Já vím, že tě něco trápí, viděl jsem to už v autě, a pozoruju to už delší dobu. Proč mi nic nechceš říct,“ vychrlí. Pak opět mlčí. Dívá se mi do očí. Jak bych jen mohl zkazit tuhle krásnou chvíli, kdybych mu řekl, že ho miluju?!

Jen chvíle ticha. Tulíme se k sobě jako dva malí kluci, kteří mají z něčeho strach. Jako bysme se báli prolomit to ticho. To ticho, které nás dva spojuje. Cítím tlukot jeho srdce, slyším jeho dech. Je tak blízko, tak moc blízko. Tiskne mě k sobě s neuvěřitelnou láskou. Tak dlouho jsem o téhle chvíli snil… A on je tady… Tady se mnou… Dotýká se mě… Sice jako můj bráška, ale cítím tam lásku, všechno… Zase mě chráníš jako můj velký bráška. Děkuju, Tome. Děkuju ti za všechno, lásko moje.

„Kam… Kde je ta holka?“ prolomím ticho svým dotazem. To jsem neměl.

„Delia… Odešla… Věděl jsem, že ti není dobře, nechtěl jsem tě tady nechat,“ říkal třesoucím se hlasem. „Poslal jsem jí pryč. Teď je pro mě nejdůležitější můj bráška,“ řekl potichu. Moje vlasy pomalu začaly vlhnout od jeho slz. Plakal. Bože, on plakal!

„Neplač, prosím, ne,“ zvednul jsem k němu hlavu. Můj hlas se chvěl, jako struna na Tomově kytaře. Jak krásně se jí vždy dotýkal! Viděl jsem uslzené oči. Jeho krásné oči plakaly. Ale proč?!

Snažil jsem se ho ze všech sil utěšit. Nevěděl jsem, jak mám reagovat. Prsty jsem projížděl jeho dredy.

„Neplač, prosím, to ne,“ šeptal jsem. A v momentě jsem to samé začal křičet. Chtěl jsem ho utěšit, bodalo mě to u srdce. Přitisknul jsem svoje rty na jeho tváře, na jeho oční víčka. Něžně jsem slíbával slzy z jeho tváří. Byly slané, ale pro mě měly tu nejsladší chuť, tu největší hodnotu… Začal jsem šílet. Nejdřív jsem byl jemný, ale pak… Vyhoupl jsem se na jeho klín. Začal jsem ho líbat. Nebránil se, jen ovinul paže kolem mého pasu a nechal mě jazykem stále hlouběji pronikat mezi jeho rty. Začal jsem mu rukama zajíždět pod tričko. Spolupracoval. Neuhýbal. Vedl moje ruce. Byl vzrušený, asi jako já… Hladil jsem jeho jemnou kůži. Užíval jsem si to…

Najednou přišel šok… Odtáhnul se ode mě. Díval se na mě se zmatkem a strachem v očích. Takového jsem ho ještě neviděl. Zrychleně dýchal. Dál jsem hypnotizoval jeho naběhlé rty. Ale nechápal jsem, co se to sakra děje…

„Bráško… Já… Nezlob se… Já… Už musím jít,“ vykoktal. Než jsem stačil cokoliv říct, už mi zmizel z dohledu a bouchl dveřmi. Nechápal jsem. Zmocnil se mě vztek, zoufalost, všechny pocity, co jsem kdy znal. Na chvilku mi dal pocítit štěstí a teď tohle!!!

Jdu opět do koupelny. Zavřu za sebou a pomalu se sesunu k zemi. Opět začnu brečet. Jdu pomalu k umyvadlu. Leží na něm ta ostrá věc… Bylo to před dvěma hodinami… A je to tu zase… Opět jí beru do ruky… Ona jediná mi pomůže…

autor: Angel + Mitternacht

betaread: Janule