autor: Darxie
Otoč se… No tak, Tome, nestojím ti ani za to, aby ses mi podíval do očí a zamyslel se, co se to se mnou stalo? To sis toho nevšiml? To těžko, tak moc jsem se změnil, vím to, všichni to ví, jen ty to nějak nevnímáš. Jasně, byl jsem ten usměvavej kluk, ten co má vždycky dobrou náladu, ale stačilo by se jen podívat hloub do mé duše a zjistil bys, jak mi je doopravdy, jak moc se trápím a nedokážu si pomoct… Tolik moc tě teď potřebuju a ty dáš přednost kariéře přede mnou? Nikdo jiný to nedokáže, to jen ty a jen ty to neuděláš. Nevím, jak se to stalo, jsem normální kluk, co si jen plní sen, ale od doby, co se víc a víc utápím v depresích, jsem zjistil, že jediná moje láska jsi ty, víš o mně všechno, a přesto nic netušíš, miluješ mě, ale málo na to, abys tu se mnou teď byl a já nemusel psát tohle, málo na to, aby se moje přání staly realitou. Chci tak moc, když chci jen svoji lásku? Nevěříš mi, jasně, jak se do tebe mohl zamilovat Tvůj vlastní brácha, ale časem snad uvěříš, že zamilovat se není tak těžký, jak si myslíš. Píšu tenhle dopis a dochází mi, že je pozdě na to se otáčet, tak rád bych ti tu možnost dal, ale nemůžu dál… Sedím tady na střeše hotelu, snad víš, že to tady miluju…
Promiň, ač tě miluju víc než svůj život, je na čase tuhle komedii ukončit.
Jsem sám. Sám na všechno. Na lásku, na život, na boj a bolest, na hodiny štěstí. Sám na výhry i prohry, Sám na život a na smrt.
Tvůj Bill, anděl co spadl.
Ve stejný moment jako Bill skočil, klepal poslíček na jeho pokoj s dopisem od Toma.
Bille,
promiň za to všechno, za utrpení, které jsem ti působil, působím a možná i budu, ale snaž se mě pochopit, denně vídám spoustu nešťastných tváří, ale nedokážu pomoct ani té, která je mi nejblíž a já vím, že se trápí… Prostě nevím jak, sám mám ve svém srdci spoustu smutku a proto ti nedokážu pomoct, nehorázně mě to týrá, jsi můj bratr a já jen mlčím a poslouchám tvůj pláč. Omlouvám se, měl bych ti pomoct, ne tě ještě víc trápit, ale ač nejsem zbabělec, dál už to nejde. Věřím, že to pochopíš, máš kolem sebe skvělý lidi, zvládneš to.
Vždycky jsem tě miloval, ale nedokázal bych s Tebou být, nedokázal bych snést vědomí, že tě trápím, což nedokážu ani teď
Dneska ráno jsme se viděli naposled a já tě ani nemohl obejmout, ani se rozloučit, ale já stále doufám, že se ještě setkáme.
Kdo miloval, ten nezapomněl, kdo zapomněl, ten nemiloval.
Já na tebe nikdy nezapomenu, nikdy.
Tom
Dvojčata Kaulitzova se skutečně potkala, jejich duše spolu stoupaly, až došly svého cíle.
autor: Darxie
betaread: Janule
dokonalééé.. *fňuk* :'(:'(
to bylo fakt dobrý =) ale smutný =´(
Juuu… toe smutný.. krásně napsaný… dokonalý
Hezkýý 🙁
*Fňuk* :'( klasa
wau nádherný
fňuk =(( to bylo příšerně smutný ale opravdu moc krásný…x))
oh…krasne,ale na mna ash prilish smutnee *smrk* x)
Mno ale kdyz se nad tim zamyslim, happy end tam v urcitym smyslu je…jak se jejich duse setkaly…omg! Ale smutny to fakt je…
jj už jsem to četla u darxie na blogu….je to fakt krásný<3
nádherné… ač smutné povídky nemám ráda, tahle má duši… a proto říkám, dokonalost! smutné, ale dokonalé!
Takto bylo hezký, ale smutný 😉
ježiš, to je úžasnýýý!
to je kráááásný….x) i když je to fakt smutný…x( ale když si to tak člověk uvědomí, tak taková ironie osudu vážně existuje…x( bohužel…x(