Když krvácím, znamená to miluju tě 4.

autor: Angel + Mitternacht

Dál stojím před hotelem a nemůžu uvěřit, co se to právě stalo. Co mi Tom řekl. Divím se sám sobě, že jsem se za Tomem nerozběhnul. Jen zírám na jeho vzdalující se záda. Přivolá si taxík a odjíždí. Nevím, co ho tak naštvalo. Že jsem mu neřekl, že mám s Juliette rande, nebo jestli nežárlí? Žárlit? Cože?

Téhle svojí myšlence pomalu nevěřím ani já. Nechám vítr, aby si pohrával s mými dlouhými vlasy, mám výraz zmučeného štěněte. V tom mé přemýšlení přeruší Gustav, který za mnou vyběhnul z hotelu.

„Co se děje, Bille? Kam šel Tom?“ zeptá se bezradně. „Za chvíli máme jet do toho studia,“ dodá.

„Tom jel napřed,“ prohlásím s nevinným výrazem. Co to do Toma sakra vjelo?

Ale co to vjelo do mě. Já si klidně dávám rande, ale jemu bych nejradši udělal scénu za to, že se vůbec podívá na nějakou holku! Rande? To slovo použil Gustav. Já to beru jen jako schůzku s kamarádkou. I když… Mám pocit, že ona od toho očekává víc. Nevím, jestli chci zapomenout. Ale Tom asi ne. Nejsem nic víc, než jen arogantní sobec a tak to asi i zůstane! Nebo snad tajně doufám, že zapomenu na ten krásný okamžik, který Tom přeseknul? Nevím, jestli na ten okamžik chci zapomenout. Na ten okamžik, kdy se naše rty dotkly, a kdy se svět najednou úplně zastavil a byli jsme jen my dva…

Za Gustim vyleze z hotelu i Georg a tázavě se na mě dívá. Zopakuje Gustavův dotaz.

„Tom jel napřed, kdyby něco. A neptejte se mě pořád. To, že jsem jeho brácha, ještě neznamená, že mi říká všechno!“ vykřiknu.

„No nic, jdu si pro bágl a hned jsem tady,“ řeknu potichu a vytratím se do hotelu. Kluky mezitím nechám čekat před hotelem. Jak jsem mohl zapomenout kabelku? Neobtěžuju se přivoláváním výtahu a horko těžko vystoupám po schodech až do pokoje. Po chvilce hledání mojí stříbrné taštičky na líčidla a tašky, to chci vzdát. Vlezu si do koupelny, aha, zapomněl jsem, kam jsem v noci taštičku uložil. Podívám se na svou ruku. Je pečlivě obvázána, ale zakryta černým dlouhým návlekem. Poslední dobou jsem si tenhle luxus celkem oblíbil! Do oka mi padne krabička na žiletky. Nepřemýšlím ani tak o holení, které zatím nemám zapotřebí, ale o svém pořezaném zápěstí. Mám opět chuť si ulevit.

„Bille!!! Okamžitě pojď, musíme už jít!“ slyším Gustavův křik i přes dvoje zavřené dveře. Nechám to plavat, to můžu udělat až potom. Ještě si mírně ulíznu vlasy, zkontroluju makeup a upravím návleky na rukách. Perfektní! Ještě moje oblíbená červená bunda a můžu jít!

„Cos tam tak dlouho dělal?“ vyjede po mně Gustav hned u dveří.

„Já jsem se upravoval,“ šeptnu.

„Jo tak,“ dodá chápavým hlasem. Pořád musím myslet na Toma. Co mám dělat, co mám říkat, až se sejdem. Netuším. A už vůbec nevím, co budu dělat při setkání s Jul. Je mi s ní sice dobře, ale tohle nemůžu Tomovi přece dělat. Nemůžu mu být nevěrný. To přece nejde! Sakra Bille, seber se, vy dva spolu nechodíte! Jen jste se pomazlili a to nic neznamená! Nic? Snažím se sám sebe přesvědčit, ale přesto sám sobě moc nevěřím.

„Jsme tu. Setkáš se tady s tou slečnou, co ti psala vzkaz,“ konstatuje Georg. Jak to ví?

„Jak…“ nedořeknu ani slovo.

„No, prostě jsem nakouknul,“ odpoví.

„Ty… Já taky nečtu tvoje dopisy, maily ani sms,“ opáčím vztekle.

„Hele jako klidni to, nemyslel jsem to zle,“ řekne konejšivě a položí mi ruku na rameno. Setřesu jí. Kdyby to bylo Tomova ruka, tak bych jí zulíbal… „Co to do tebe a Toma dneska vjelo?“ opáčí.

„Dej mi pokoj,“ odseknu. Jdu deset kroků před ním a tvářím se jako bůh pomsty. Tohle přece nejde. Na jednu stranu se moc těším na Jul, ale na tu druhou… se cítím hrozně. Hezky se mi s ní povídá. Ona snad doufá, že si s ní něco začnu. Je to moc pěkná holka, roztomilá. Moc se mi líbí. Ale Tomovi se nevyrovná. Jemu se nevyrovná nic. Je krásný, dokonalý, můj. MŮJ? Ježiš Bille, ty fakt nejsi normální!

Jdeme dál úzkou tmavou chodbou, až dorazíme do ateliéru. Je pěkně nasvícený. Kráčíme do maskérny, kde na nás (nebo spíš na mě) už čeká Jul.

„Ahoj kluci, já jsem Juliette,“ představí se a usměje se na nás.

„To je Gustav, Georg a já…“ představuju kluky.

„Jo já vím, kdo jsi, ty jsi Bill. Těší mě, kluci. Sedněte se. Tady holky vás nalíčí a pak vás zavolám, až bude vše v cajku,“ prohlásí.

„Okay,“ řekne frajersky Georg a spolu s Gustim se svěří maskérkám. Já jen zírám do prázdna.

„A ty pojď‘ se mnou,“ řekne Jul a ani nečeká na odpověď‘ a popadne mě za ruku a táhne kamsi pryč. „Jsem moc ráda, že tě vidím,“ zašeptá do tmy.

„Já taky,“ opětuju.

„Moc jsem se na tebe těšila,“ řekne a přiblíží se na pár milimetrů k mému obličeji. Pohladí mě po tváři a svýma očima se přímo vpíjí do těch mých.

„Kde je Tom?“ přeruším krásnou chvíli.

„Byl tady, a pořád tu je,“ slyším hlas za sebou. Kurva, to je Tom!

Odtrhnu se od Jul a rozeběhnu se za bráškou. Chytnu ho za ruku.

„Kurva, nešahej na mě,“ vyškubne se. Nemůžu věřit vlastním uším. Já jsem to podělal a to tak, že absolutně!

„Tome, Tome, počkej!“ zařvu a rozeběhnu se za ním. Vběhne na záchody a v jedné kabince se zamkne. Z kabinky slyším tiché vzlyky. To ho to tak vzalo?! „Tomí, jsi to ty?“ zašeptám přes zavřené dveře.

„Nech mě, slyšíš, nech mě,“ vzlyká.

„Tomí, co se stalo?“ zeptám se.

„Nic,“ odpoví a ztichne. Že by ho to tak vzalo? „Billí?“ zaslechnu.

„Ano, Tomí?“ odpovím.

„Miluješ tu holku?“ zeptá se. Oou, tím mě zaskočil. Nemiluju, jen se mi líbí…

„Ne… A proč tě to zajímá?“ žbleptnu. Sevřelo se to ve mně, nechápu, proč na tom Tomovi tak záleží?!

„No já to jen chci vědět,“ zakuňká. „Jsem rád, že to vím,“ dodá. Vyleze z kabinky. Není to ten starý Tom, jakého jsem dřív znal. Suverén se vším všudy. Teď tady brečí, usedavě pláče, tak jako já pro něj snad každou noc. „Ach Bille,“ zašeptá. Zadívá se mi zhluboka do očí. Bojím se uhnout pohledem, nechám se dál spalovat žárem jeho očí. Jeho roztoužených očí, které škemrají jen o jedno.

Pomalu, beze slov se ke mně nahne. Obejme mě svými něžnými pažemi a smyslně přivírá oči. Jemně mě líbne na rty. Opravdu jemně, jako by se bál, aby mi svojí naléhavostí neublížil. Pak se do nich vpije naplno. Pustím jeho jazyk dovnitř a nechávám ho, aby si se mnou sladce pohrával. Je to ten nejkrásnější pocit ze všech, mít ho takhle u sebe. Kdybych Jul políbil, určitě bych necítil tolik jako s Tomem. MILUJU TĚ, BRÁŠKO! Jeho ruce putují po mém těle, zatímco jeho rty se plně oddávají našim polibkům. Líbá vášnivě, nenasytně, stejně jako já jeho. Jeho ruce putují po mém těle, pod mým tričkem. Vnímám jen jeho rozpálené dlaně, jsem mu zcela oddaný. Jsem jen jeho, patřím jen jemu, navždy!

Odtáhne se ode mě. Ne, teď nesmíš odejít. Teď ne! Počkat, on neodchází.

„Moc bych tě chtěl,“ zašeptá smyslně. „Už dlouho… Utíkal jsem před tím už moc dlouho. Ale už nechci. Chci být s tebou, miláčku, miluji tě,“ šeptá mi do ouška. Je tak blízko, objímá mě zezadu, rty přitisklé k mému krku.

„Já tebe taky,“ řeknu odevzdaně. Tenhle okamžik bych si chtěl uchovat do konce života…

„Co tam vy dva děláte, okamžitě vylezte, už musíme jít!“ ječí Georg přes dveře záchodů.

„Už jdem,“ zavýsknu a mířím si to ke dveřím. Tom mě ještě jemně políbí, než otevře dveře.

„Nikdy by mě nenapadlo, že ti to řeknu na hajzlících,“ zasměje se Tom. Já se jen dál směju s ním. Bože, tolik štěstí najednou!!!

„Co jste dělali?“ ptá se vlezle Geo. Spiklenecky se na Toma zazubím.

„Co by, povídali jsme si,“ řeknu.

„Jo tak… A o čem, jestli to není tajný?“ zeptá se vlezle.

„Je to tajný,“ zasměju se.

„Ale no tak… A co Jul, líbí se ti?“ ptá se Geo znovu.

„Docela jo,“ prohlásím ke Geově spokojenosti. Ano, sice líbí, ale nemiluju jí. Miluju Tomíka. Tom po mně hází žárlivý pohled.

„Chceš s ní chodit?“ rýpne.

„Ne, není můj typ,“ usměju se na Toma.

„Ajoo… Tak to jo,“ opáčí Geo a už mlčí. Nejradši bych Toma zulíbal už tady, ale nejde to. Sakra… Překáží nám Geo…

Na plac nastupuju v celé svojí kráse. Jsem vysmátý jak lečo. Všechna ta bolest je najednou po Tomově vyznání fuč. Cítím se krásně! Akorát se Jul nemůžu podívat do očí. Asi mi to jen tak neodpustí… Že jsem se rozběhl za bráškou a jí tady nechal…

„Tak kluci, postavte se támhle… Jo dobrý… Ty, Gustave, blíž k Tomovi… A ty, Bille, ke Georgovi… Bille a Tome, vy jste na sebe úplně nalepení, dejte si trošku odstup,“ naviguje nás Jul. Focení je náročné. Do očí mi lítají vlasy kvůli naplno puštěnému větráku. Obličej se mi křiví do děsných grimas…

„Okay, ještě budu potřebovat samotného Billa, vy ostatní už můžete jít,“ řekla Jul a kluky pomalu odsunula do maskérny. Chtěla, aby nás nechali o samotě, jinak to nevidím.

„Proč jsi jim řekla, aby šli pryč?“ zeptám se naivně. Odpověď čtu z jejích smutných očí.

„Myslela jsem si, že s tebou konečně a ono…“ nedořekla. Zadívala se do země. Zvedl jsem jí hlavu, chtěl jsem se jí dívat přímo do očí. „Původně s vámi chtěl fotit někdo jiný, ale nabídla jsem se já. Moc jsem tě chtěla vidět,“ usmála se přes slzy. Já jí snad dohnal až k pláči… Nevím, co říct. „Mám tě moc ráda. A moc bych si přála šanci. Od tebe,“ zavzlykala. „Vím, že mě asi nebudeš chtít, ale musím ti říct, že se mi hodně líbíš. Jsi krásný a výjimečný. Někde na tebe čeká fantastická dívka,“ zašeptá. A znovu se rozpláče. Obejmu jí. Potichu jí utěšuju a vtiskávám jí do vlasů drobounké polibky, stejně jako předtím Tomovi. Tenkrát, když se zvedl a odešel. „Můžeš pro mě něco udělat?“ řekne s třesoucím se hlasem.

„Copak?“ optám se.

„Dej mi tu šanci, moc tě prosím. Byla bych moc ráda, kdyby mě někdo miloval. A ty taky toužíš po lásce. A dívku nemáš,“ prohlásí. Podívám se jí do očí. Jsou krásné, hluboké, smyslné. A její hlas plný žalu a smutku. Nevím, co mám říct… Nevím, co mám dělat, jak se zachovat… „Proč jsi tak zdrhal za svým bráchou, co se stalo?“ změní téma.

„Usmiřovali jsme se, byli jsme trošku pohádaní, kvůli jedné kravině,“ zalžu bleskově. Na chvíli se odmlčím. Ona stále čeká na odpověď.

„Dobře,“ šeptnu.

„Fakt?“ zvolá s nadšením.

„Ano,“ odpovím. Bože, já jsem idiot! Právě jsem si začal s holkou, i když už vím, že mám Toma. Já jsem takový idiot! Políbí mě. Jemně a něžně. Její rty jsou dokonalé. Absolutně. Chutnají báječně. Její nenechavé ruce pomalu vklouzávají pod moje tričko. Jestli přijde Tom, jsem v pěkným průseru! „Počkej, tady ne,“ zašeptám jí do ouška. „Někdy jindy,“ dodám.

„D… Dobře,“ zakoktá. Na jejím obličeji jsou známky spokojeného úsměvu. Taky se pokusím o úsměv, ale moc mi to nejde.

„Domluvíme se někdy,“ dodám. Mě snad opravdu hrabe!!

„Okay, potom písni,“ usměje se a líbne mě na tvář. „Ještě se uvidíme, děkuju… “ zašeptá a pustí mojí ruku. Vydám se do maskérny. Sedí tam rozesmátý Tom s klukama.

„Tak co?“ zasměje se Gugi.

„Coby?“ opáčím.

„Jaká byla?“ zeptá se.

„Jen jsme fotili,“ usměju se.

„Nekecej,“ rýpne si Georg.

„Ježiš nechte ho být, jen fotili ty vole. Nic spolu nemají a ani nemůžou! Vy se fakt někdy chováte jak hovada, to nemá obdoby,“ vyjel Tom. Úplně mě zamrazilo. Jak to myslel? Málem se prokecnul!

„Počkat, jak nemůžou?“ zareaguje bleskově Georg.

„Nemiluje ji,“ odpoví Tom.

„Aha, a koho teda Bill miluje, když ne jí?“ argumentuje Geo. „Miluje někoho vůbec? A jak ty to všechno víš?“ pokračuje. Tom znervózní. Zadívá se na mě. Pak ode mě odtrhne svůj pohled a zadívá se směrem ke Geovi.

„Tak hele… Je to moje dvojče… Ano, je zamilovaný. Dokonce vím do koho, ale dokud vám to neřekne sám, já budu mlčet! A nechte si to rýpání, není vám do toho absolutně nic! Taky vám neříkám, s kým spím, tak jděte laskavě do prdele a nechte mýho brášku na pokoji!!!“ rozeřve se Tomí. Nastane minuta ticha. Až nesnesitelně hlasitého ticha.

„Tak dobře… Jestli nám to někdy plánuješ říct,“ praví Geo směrem ke mně.

„Nech si toho!“ okřikne ho Tom.

„Sorry, Tome, ale je snad dospělej a dokáže se bránit sám!“ opáčí Geo.

„Nech mýho bráchu na pokoji, nebo si to slízneš!“ zaječí Tom.

„A co mi uděláš?“ řekne pohrdavě Geo. Postaví se před Toma. Odpovědí mu je rána pěstí. „Co… Co blbneš?“ zaječí na Toma s rozštípnutým rtem.

„Nech ho na pokoji!“ zaječí Tom.

Já to už dál nesnesu a rozeběhnu se se slzami v očích ven. Mísí se ve mně různé pocity. Štěstí, hnus ze sebe samotného. Miluju Toma víc, než cokoliv na světě. A ještě si něco začnu s Jul! Jsem pokrytec, idiot, snažím se každému vyhovět. Tom mě tak sladce brání a já? Já mu tohle dělám za zády! Je to ode mě hnus! Nevím, jestli mám Jul rád, nebo to bylo jen z lítosti, ale vím, že takhle to moc dlouho nevydržím. Klepu se zimou a dívám se na hvězdy. Dneska se setmělo až moc brzy. Ty hvězdy mi připomínají krásu tvých očí, Tome. Připomínají mi tebe!

„Neplakej, broučku,“ slyším za sebou. Za chvilku už Tomova ruka tiskne tu mojí. „Je mi to líto, jak se zachovali, nemohl jsem jinak, nemohl jsem jim o nás říct, je to moc čerstvý,“ zašeptá do tmy Tom. „Bude to dobrý,“ dodá a líbne mě na tvář.

„Děkuju,“ usměju se.

„Miluju tě,“ řekne.

„Já tebe taky,“ prohlásím. Položím se do sevření jeho paží a vychutnávám si ten pocit. Pocit předtím, než do toho zase spadnu…

autor: Angel + Mitternacht
betaread: Janule