autor: Meline
Čawík Twincesťáci a twincesťačky×D Tak konečně sem dala dohromady další dílek. Snad se vám bude líbit, jelikož mně pořád připadá, že jsem zrovna tenhleten díl napsala nějak divně. Byl psán ve spěchu, neboť mám spoustu úkolů, ale řekla jsem si, že pokud ho nenapíšu dneska, tak potom celej týden nemám šanci, páč by nebyl time. Tak přeju příjemný počtení (teda snad příjemný) kdyžtak se vyjádřete v komících. Budu ráda za JAKÝKOLIV komentář.
Lucas:
Právě teď sedím ve vlaku na cestě do Berlína a cítím se zvláštně. Je to úleva, současně s úzkostí a strachem z neznámého prostředí. Začíná mi nová etapa života. Máma mi neřekla, jak dlouho v Berlíně zůstanu… neřekla mi nic. Budu jim chybět? Vzpomenou si na mě vůbec? Řekl bych, že zřejmě ne. I když možná… co já vím. Jsem zvědavý, jak to zvládnu v té nové škole. Třeba to bude ještě lepší než v té předešlé. Čeká mě ještě docela dlouhá cesta a únavou mi klesají víčka. Pomalu zavřu oči a přestávám vnímat všechno kolem sebe.
Tom:
Testy dopadly docela dobře, takže se dneska budu moct vrátit domů. Bill po mém zdlouhavém přemlouvání, aby si šel domů odpočinout, nakonec poslechnul, i když nerad. Za chvíli by pro mě měla přijet máma. Už se neskutečně těším domů, jedna noc mi v nemocnici bohatě stačila. Nikdy jsem je neměl v lásce. Někdo otevřel dveře.
„Mamí!!“ Zapištím jako malý dítě.
„Ahoj, Tomi, mluvila jsem s doktorem, říkal, že testy dopadly docela dobře, ale měl by ses ještě šetřit.“ Já jenom horlivě přikyvoval. Když došla až k mé posteli, objala mě. „Jsem tak ráda, že jsi v pořádku.“
„To já taky, mami, už se těším domů a mám velkej hlad.“ Na důkaz toho mi hlasitě zakručelo v břiše. Máma se lehce pousmála a řekla: „Však už mám pro tebe navařeno, očekávala jsem, že zřejmě budeš hladový.“
„To teda jo. Tvoje jídlo se nemůže ani srovnávat tady s tou nemocniční šlichtou.“
„Jo? A kolikrát si mi říkal, že by to ani pes nežral.“
„To jsem tě jenom tak škádlil.“
„Ty zaškvaro. Už máš sbalený věci?“
„Jasný, že ne.“
„Tome, Tome… tak já ti to zabalím teda. Když seš takovej lenivec.“
„Já jsem zraněnej člověk, teď se o mě musíš starat. Sama si říkala, že přílišná námaha by mi mohla jenom uškodit.“ Nadhodím pohled ála nevinný štěňátko.
„Thomasi, nezneužívej toho.“ Zasmála se máma. Jsem rád, že už z toho není smutná a nedává si vinu.
Bill:
Chjo, jenom co odejdu od svého Tomyho, mi je smutno. Už se těším, až konečně dorazí domů, budu celý den s ním. Ale měl bych se teda upravit, abych se mu líbil, vypadám jako strašidlo. Ještě by se mě leknul a co potom. Úplně překypuju blahem, protože se ke mně hlásil a nestyděl se za mě. Jen… stejně by mě zajímalo, co to bylo za holku, co se mi lepila na Toma. Nejraději bych jí vyškubal všechny vlasy. Snad už se k němu ani nepřiblíží, a jestli jo tak má co dělat se mnou. Z mého zamyšlení mě vytrhne zvonění mobilu.
„Haló? … Jé ahoj Dí… jo, bude v pořádku. No je to nadlouho, musím ti toho hodně povyprávět, nechceš přijít k nám? Dobře, budu se těšit, ahoj.“ Jupí!! Přijde Diana. Aspoň o tom někomu můžu povyprávět. Kdo jiný než ona by to měl být. Je to moje nejlepší kamarádka.
Lucas:
Probudí mě až otevírající se dveře kupé, ve kterém sedím. Přistoupila nějaká dívka.
„Ahoj já jsem Stacy,“ podá mi ruku, „a ty?“
„Lucas.“ Stisknu jí ruku.
„Kam máš namířeno?“ Optá se.
„Do Berlína.“ Odpovím stručně.
„Já taky. Bydlím tam.“
„Jo takhle, to já tam jedu k tetě mého nevlastního otce.“
„Teď, když končí prázdniny a začíná škola?“
„No víš… mám mladšího bráchu a s tím moc dobře nevycházím, takže samozřejmě mě poslali pryč, abychom od sebe byli daleko a nebyly problémy. A ty si byla v Magdeburgu na prázkách?“
„Jo, u tety. Vlastně, jela jsem tam za svým přítelem Tomem.“ Tom. Blesklo mi hlavou. Tak se přece jmenuje i ten novej soused. Ale na světě může existovat tisíc dalších Tomů. Později, když si takhle povídali, dozvěděli se o sobě spoustu věcí a cesta do Berlína jim uběhla docela rychle. Vyměnili si čísla a domluvili se, že až se Lucas zabydlí, Stacy mu ukáže město atd.
Na papírku měl napsanou adresu. Nakonec to našel, nebylo to nic luxusního. Na pohled obyčejnej panelák jako tisíce dalších. Vykročil teda směrem k němu. Když našel konečně ony dveře, zaklepal. Otevřela mu postarší dáma. Vypadala docela mile.
„Dobrý den.“ pozdravil slušně.
„Ty budeš Lucas, viď? Pojď dál. A říkej mi Agáto, nemusíš mi vykat.“ Chlapec kývnul na souhlas. „Ukážu ti, kde budeš mít pokoj. Gordon mi říkal něco o tom, že tu budeš na nějaký čas bydlet, takže si ho můžeš předělat podle sebe. Kdybys chtěl, mohl by se i vymalovat, však se ještě rozhodneš.“ Rozhlédnu se po pokoji. Není to špatné, snad si tu zvyknu. „Nemáš hlad?“
„Ani ne.“ Jen co jsem to dořekl, zakručelo mi hlasitě v břiše. Trochu zrudnu.
„Ne, vůbec nemáš hlad, viď? Něco ti přichystám, třeba sendviče. Až se tu zabydlíš, přijď si to do kuchyně sníst.“ Jenom mírně kývnu. Tohle byl trapas. Mám hlad, ale bylo mi blbé hned po příjezdu somrovat o jídlo. Tašku pohodím ledabyle na postel, vybalím si později. Přišourám se do kuchyně a posadím se na židli. Agáta přede mě postaví talíř s dvěma obrovskými sendviči. Hladově se na ně vrhnu. Během jídla si s Agátou povídám o všem možném. Je fajn, vypadá to, že si s ní budu rozumět.
Bil:
Někdo zazvoní. To bude Diana. Rychle seběhnu schody a otevřu. Nemýlil jsem se, je to ona. „Ahoj, Dí.“ Líbnu ji na tvář.
„Ahoj, Bille. Ty si doma sám?“
„To si piš, máma v práci, Gordon taktéž a Lucas, ten je už zřejmě v Berlíně.“
„V Berlíně?? A co tam proboha dělá?“
„Pojď, sedneme si do kuchyně, všechno ti povykládám.“ Naliju nám oběma sklenici coly a pustím se do řeči. Vezmu to všechno od chvíle, co jsem navštívil nemocnici, až po rvačku s Lucasem a zakončím to nemocničním trapasem.
„Tyvoe, tak to je fakt hustý!! Takže se k tobě hlásil. Ale kdo byla ta holka?“
„No právě, moc to se mnou nerozebíral a mně je blbé se ho na to takhle ptát. Nechci, aby si myslel, že prostě ho hlídám nebo nějak přehnaně žárlím.“
„No, musíš nějak nenápadně, ale s tím Lucasem jsem to teda nečekala. Jde to s ním z kopce.“
„To teda jde. Zničil mi úplně nový oblečení. Je den ode dne protivnější, bylo to s ním k nevydržení, takže se mi docela ulevilo, když odjel. Aspoň bude na nějaký čas klid. Já se snažil s ním vyjít zadobře, ale on všechno vždycky zpřetrhal a zase se do mě navážel. Třeba až se vrátí, bude to lepší. Nechám se překvapit. Ale změňme téma, za chvíli by sem měl dorazit Tom. Konečně ti ho představím.“
„Nemůžu se dočkat.“ Jen co to Diana dořekla, byl slyšet zvuk přijíždějícího auta. To bude zřejmě on.
„Pojď, už asi přijeli.“
Tom:
Konečně doma. Jo, naučil jsem se za tu krátkou chvíli říkat tomuhle místu domov. Jen co vylezu z auta, něco se mi vrhne kolem krku. Po chvíli rozpoznám Billa a usměju se. Když po chvíli pohlédnu na mámu, tváří se překvapeně.
„T-ty a Bill vy spolu… teda…“
„Jo, mami, chodíme spolu.“ Máma se tvářila překvapeně, ale po chvíli se usmála.
„No, Tome, konečně sis našel někoho pořádného, tak doufám, že vám to dlouho vydrží. Ale co Stacy, už to ví?“
„No, se Stacy jsem přece nechodil, to si namlouvala jenom ona.“
„Tak to potom jo a kdo je tahle pohledná dívka, Bille?“ Zeptala se máma. Teprve teď si povšimnu drobné dívky, krčící se za Billem.
„Já jsem Diana.“ Představila se a podala mně i máme ruku. Široce se na ni usměju. Vypadá trochu nervózně.
„No tak pojďme k nám, určitě máte všichni hlad.“ Popohnala nás mamka a my za ní jako štěňátka poslušně cupitali.
Naložila nám všem plný talíř domácí polévky a my se na to okamžitě vrhli.
Diana:
Když jsem podávala ruku Tomovi, třásla se mi ruka. Bill mi říkal o tom, jak dobře vypadá, ale že až takhle? To by mě nenapadlo. Ve chvíli, kdy se na mě usmál, se mi málem podlomila kolena. Byla jsem neskutečně nervózní, ale dávala jsem si dobrý pozor, aby to na mě nebylo moc znát. A teď je tak sladkej, když jí tu polívku. Pořád po něm nenápadně pokukuju, ale když se otočí, rychle skloním hlavu do talíře jako by nic. Bill má zatracený štígro. Tohle bude teda ještě zajímavý…
autor: Meline
betaread: Janule
proč mám takovej pocit, že z Diany bude pěkná mrška..?? nechci ji nějak urážet, až do teďka to byla milá holčina ale ten poslední odstavec mi říká, že se to brzo změní.. ale třeba taky ne a já v tom hledám něco, co v tom není…x)) jinak moc hezky napsaný…x)) tuhle povídku mám hrozně ráda… x)) těšim se na další dílek… x))
Líbí se mi to, je to dobrý =) Už jsem pěkně dlouho nečetla nějakou TWC povídku. Všichni vědí, že TH zrovna v lásce nemám, ale já si prostě nemůžu pomoct, ty povídky se mi líbí. Asi jsem nějakej zvláštní úchyl přes incest =D
No nic, tak jsem se vykecala a jdu zase pryč =D Ale určitě si přečtu další díl =)
Btw. líbí se mi, jak se k tomu spontánně přiznali =)
Nech si zajít chuŤ Dí