autor: Rachel
Bill spokojeně pohladil Toma po tváři.
„Bylo to výborné,“ pochválil ho a pomalu vstal, aby se převlékl. Stál před Tomem úplně nahý a oblékal si boxerky. Tom se na něj díval jako na svatý obrázek a na tváři mu pohrával úsměv. Pečlivě si prohlížel každý detail Billova těla. Už nebylo tak nevinné jako včera. Na své kráse však neubralo. Bill si všimnul, že Tom jej pohledem úplně hypnotizuje, hlavně tedy dolní polovinu jeho těla.
„Tomí, nekoukej se na mě takhle,“ okřiknul ho se smíchem a obléknul si tričko.
Tom na něj mrknul.
„Když já se ale musím dívat, jakého mám krásného brášku,“ znova se pohledem zaměřil na to nejintimnější místečko na Billově těle. Bill se mírně začervenal a raději po Tomovi hodil jeho tričko.
Oba se oblékli a jako vzorná dvojčata odkráčeli dolů. Jejich matka se pustila do přípravy oběda a teď si spokojeně v kuchyni pobrukovala nějakou neznámou melodii.
„Dobré ráno, kluci,“ pozdravila je hned, jak je uviděla.
„Dobré ráno, mami,“ odpověděla jí dvojčata a Bill si rychle ukořistil misku s perníčky, která volně ležela na kuchyňské lince.
„Bille!! Až po snídani,“ okřikla ho Simone a naoko mu pohrozila prstem.
„My už jsme ale snídali,“ odvětil jí Bill a ulomil půlku perníkového srdíčka, aby ji mohl dát Tomovi. Matka tedy jen přikývla a dál si hleděla své práce.
„Co budete dělat do oběda?“ optala se, zatímco skládala špinavé nádobí do myčky.
„Možná bychom se mohli jít projít ven,“ navrhl Tom a po očku sledoval Billa, který už stačil zkonzumovat několik perníků. Teď se na Toma zářivě usmál, dloubl jej prstíkem do boku a podíval se na něj s rošťáckým výrazem ve tváři, který naznačoval ‚Já vím, bráško, na co myslíš‘.
„To je dobrý nápad, alespoň mi tu Bill všechno nesní,“ zasmála se Simone. „Ale na oběd ať jste doma,“ dodala za odcházejícími dvojčaty a dál se šla věnovat své práci.
Les zdobila mohutná sněhová pokrývka, která byla většinou neporušená. Když však do lesa vešly dvě osůbky, začaly se na ní objevovat stopy. Bill byl ve svém živlu. Se smíchem se trefoval sněhovými koulemi do Toma a neustále kolem něho vesele poskakoval. Byl prostě šťastný. Tom si ale sněhovou bitku od svého brášky nenechal líbit. Drze mu oplácel jeho sněhové útoky a nejednou skončili oba rozpláclí ve sněhové přikrývce. Tom ležel vedle Billa a prstem jej hladil po tváři.
„Moc tě mi-áááááááááá,“ Tomovi se na tváři rozprskla hrouda sněhu, který na něj spadl ze stromu. Bill dostal okamžitě záchvat smíchu, když viděl, jak z té bílé hroudy trčelo jen pár dredů. Tom se s velkým úsilím vyhrabal ven a jakmile uviděl Billův rozesmátý výraz, obkročmo si na něj sednul.
„Tak ty se mi ještě budeš smát? Tohleto se dělá staršímu bráškovi?“ varovně vztyčil ukazováček a našpulil rtíky. Bill jej však lišácky políbil na tvář a se smíchem se na Toma zaculil. Nakonec jej však stejně políbil na ty měkké polštářky.
Oba kráčeli dál, až došli k asfaltové cestě.
„Tak a teď kdo bude dole jako první, co?“ Bill Tomovi brnknul po zmrzlém nosíku a líbnul jej na něj. Tom se zadíval na cestu, která vedla dolů a byla jedno velké náledí.
„Bille, nevím, jestli je to dobrý nápad. Je to hodně namrzlý,“ pronesl starostlivě a stisknul Billovi packu. Bill se usmál.
„Neboj, budu opatrný,“ špitl a udělal krok dopředu. Tom se na něj pořád nejistě díval. Nejraději by se vrátil tou cestou, kterou přišli, ovšem Bill byl neoblomný. Pomaloučku scházel z kopce dolů. Po pár krocích se na Toma otočil.
„Tak vidíš, jak mi to jde,“ mrknul na něj, to však nepočítal s tím, že mu při dalším našlápnutí uklouzne noha.
„Billéééé!!!!!“ Tom jen zahlédl, jak se Bill koulí dolů a uslyšel jeho polohlasný výkřik. Shlédl dolů. Bill ležel v klubíčku a nehýbal se. V Tomovi hrklo. Rychle si kleknul na kolena a co nejopatrněji a zároveň nejrychleji se snažil dostat se dolů. Každým okamžikem v něm stoupal strach. Strach o Billa. Neměl jej pouštět samotného. Měli spolu ruku v ruce pomalu kráčet dolů. Na to však teď bylo pozdě. Konečně byl Tom jen kousek od svého brášky. Rychle k němu přiběhl a otočil si jej tváří k sobě. Vylekal se. Billovi vytékal zpod spánku pramínek krve a oči měl zavřené. Tom se vyděsil. Rychle přitiskl své dva prsty na místo nedaleko od Billova ouška, aby se ujistil, že Bill žije. Jemně s ním zatřásl.
„Billí, miláčku… no tááááák… prober se,“ trochu více s ním zacloumal, ale bez výsledku. Opatrně si jej vzal do náruče. Naštěstí nebyli daleko od domova. Tom se co nejrychleji snažil dojít s Billem domů. To bezvládné stvořeníčko mu leželo v náručí se zavřenýma očima. Tom se jej po cestě snažil ještě párkrát probrat, ale nebylo mu to nic platné. Za několik málo minut, které byly pro Toma celou věčnost, byli opravdu doma. Simone vyšla z kuchyně, když uslyšela cvaknutí dveří.
„Tome, no koneč…“ nedořekla, protože uviděla svého staršího synka, který v náručí svíral svého mladšího brášku.
„Mami, musíme jet do nemocnice. Billovi uklouzla noha na ledu, spadl a asi omdlel… mami, rychle, prosím,“ zoufale prosil o pomoc a málem se před matkou rozplakal. Dával si to všechno za vinu sobě. To on měl Billa chránit. To on měl na něj dávat pozor. Simone se ani na nic nevyptávala. Rychle popadla bundu, mobil, peněženku, klíče a rychle utíkala do garáže pro auto. O pár minut později už se bleskovou rychlostí řítili do nemocnice. Simone byla velmi dobrá a rychlá řidička. A pokud šlo o její dva syny, dokázala být ještě rychlejší. Podívala se do zpětného zrcátka. Naskytl se jí pohled na Toma, který v náručí svíjel Billa. Málem jí vhrkly slzy do očí. Obdivovala ten krásný vztah, který mezi sebou měla dvojčátka už od narození. Snad proto, že ona sama sourozence neměla. Teď však věděla, že musí být silná. Její auto zaparkovalo před nemocnicí.
„Prosím vás, máme tu úraz,“ Tom se se značnou dávkou paniky v hlase domlouval s jakousi postarší vrátnou, která je okamžitě poslala nahoru k operačním sálům.
„Už jsem vás ohlásila u doktora, ale budete si muset ještě chvíli počkat,“ dodala za nimi. Tom se Simone se posadili na lavičku. Tom ucítil jemné pošimrání na rameni.
„Kde-kde to jsem?“ Bill sebou mírně trhnul a protřel si oči. Tom i Simone se k němu okamžitě vrhli.
„V nemocnici, zlato. Bude to dobrý, uvidíš,“ zvedla oči k mladému přicházejícímu doktorovi, který se na ně s úsměvem podíval. „Vy tu máte ten úraz?“
Mlčky přikývli.
„Tak copak se nám stalo, mladý muži?“ otočil se na Billa, který ještě pořád ležel v Tomově náruči. Teď se malinko zavrtěl.
„Uklouznul jsem a pamatuji si, jak mě Tom křísil a já jakoby usínal. Bolí mě pravá noha a taky hlava,“ dořekl a bolestně přivřel oči, když mu doktor na nohu sáhl.
„Bude muset na sál,“ oznámil Simone a Tomovi a společně se sestrou Billa odvezli. Tom se na lavičce unaveně sesunul. Teď přišlo to nejhorší. Čekat.
autor: Rachel
betaread: Janule
jajaj… obávám se, aby neměl zlomenou nohu, brouček…
http://www.youtube.com/watch?v=lxYsgJWcc8g
mno snad to dobře dopadne…x(( sem zvědavá na další dílek…x))
Och..božínku…snad to není nic vážnýho! :-/ Rychle, rychle další síleček!
ty jo.. já sem tušila, že uklouzne, ale furt jsem to brala, jakože v pohodě se dole zvedne a Tom se mu bude smát.. chjo.. rychle dál! :-*
tjo .. snad to dobře dopadne .. rychle dááááááááál
nemá líst na sníh bobek jeden xDDD pak to takhle dopadá…..chraň pánbůh to stvoření co leží na sále..xD
Holky, jste super, díky mooooooc:))
Sauriel: Válím se tady smíchy:))
chudááček, snad to bude v pohoděě!!! tyjo, to je úžasnáá ff!!!
heej!!nestresuj hned po ranu…omg ,jak som sa zlakla xDD ale suhlasim so Sauriel…PS:zase to bolo uzo,ale myslim ze to ta ush citat nebavi xDDDD