autor: Majka
Bill už nejméně půl hodiny zíral do tiché tmy před sebou a nemohl usnout. Ve svých vlasech ucítil znovu to bolestivé zatahání, jak si Tom ze spaní namotával jeden z jeho pramenů na prst. Vždycky mu to přišlo jako krásně roztomilé a intimní gesto. Tom to dělával už od dětství – jakmile byl ospalý, jeho ruka automaticky zajela k vlasům – tehdy ještě ke svým vlastním – a jeho hubené prstíky smotávaly jednotlivé pramínky do pevných háďat. Ani si to neuvědomoval a Bill se tomu pokaždé musel smát. Přišlo mu pak samozřejmé, když jednoho dne přišel bráška domů a na hlavě měl nekonečné množství takových háďátek. A stejně samozřejmé mu přišlo nabídnout ten večer Tomovi vlastní, hebké a uhlově černé vlasy… dredy přece jen nebyly tak snadno poddajné…
Pamatoval si, že tehdy poprvé se tomuhle Tomovu zvyku nesmál. Naopak, celý napnutý ležel vedle svého dvojčátka a bál se pohnout. Cítil jemné doteky, občasné zatahání a za chvíli slyšel spokojené oddechování. Pak i on konečně zavřel oči. Ale dlouho nemohl usnout, Tomova ruka i ze spaní co chvíli zabloudila k jeho hlavě a Billovi se pokaždé rozlil tělem zvláštní pocit neklidu a očekávání.
A později si právě kvůli svému dvojčátku a jeho dětskému zvyku nechal narůst delší vlasy. Miloval, když se mu bráška jimi večer před spaním probíral, miloval ten krouživý pohyb jeho ruky, který vedl až k mírné bolesti, když byl pramínek utažen příliš silně… miloval Toma.
A Tom se Billa začal dotýkat i jinde než jen ve vlasech a Bill mu jeho něžné doteky oplácel. Když se spolu poprvé – nesměle a láskyplně – milovali, byl to pro oba silný a nezapomenutelný zážitek. Ale oba to cítili jako naprosto přirozenou věc, něco, co se prostě muselo stát, jako by byli stvoření jeden pro druhého…
Milovali se pak každou noc a pokaždé se nakonec Tom opět uklidňoval dotekem Billových vlasů, které byly splétány do úzkých ruliček na jeho prstech. Dvojčata tak unaveně a šťastně usínala…
Dnes v noci ale cítil Bill mírné podráždění a nejraději by Tomovy ruce ze svých vlasů násilím vymotal.
Jako by nestačilo, že ho někdy kolem půlnoci probudil ruch a jekot před jejich hamburským domem, který každým okamžikem sílil. Nejdříve nechápal, co se děje. Rozespale mžoural na hodiny a snažil se rozpomenout, kde vlastně je. Někdy mu to dělalo trochu problémy s tím, jak neustále cestovali z místa na místo. Když si ale uvědomil, že jsou doma, ve své vlastní posteli, s ulehčením si opět lehl. Jenže hned vzápětí se zvenku ozvalo opět srdceryvné zaječení… „Bilééééé…. Tomééééé!!!“
Zamračeně se posadil. Věděl, že vzhledem k zítřejší… no, vlastně už dnešní… večerní fanouškovské akci mohl předpokládat, že se tu několik napůl šílených fans objeví. S povzdechem si oběma rukama zacpal uši, ale nemělo to skoro žádný účinek. Hysterických výkřiků přibývalo, hluk byl stále větší. Dokonce uslyšel přibližující se zvuk několika aut, které drze zaparkovaly hned pod okny a začaly troubit na celou ulici.
Bill se s obavami podívat na stále ještě spícího Toma. Není to ani hodina, co konečně oba usnuli, bráška vypadal unaveně a vyčerpaně. Popadl ho vztek. Kruci, to nemůžou mít chvilku klidu? Vždyť dnes se svým fanouškům měli věnovat celý večer, ale na to musejí být alespoň trochu vyspalí a odpočinutí!
Nechal Toma, aby si užil ještě chvíli spánku a nazlobeně sáhl po telefonu. Davidova včerejší rada – kdyby se v noci něco dělo, klidně zavolejte i policii – mu ještě před pár hodinami přišla skoro k smíchu. Teď ovšem sám vytočil číslo jejich manažera a poprosil ho, jestli by to mohl zařídit… chtěl odtuď pryč, nemohli tu zůstat…
Znovu se rozlobeně podívat skrz záclonu ven na ječící dav a rychle se oblékl. Pak jemně zacloumal Tomem.
„Tomí… musíme vstávat…“
Bráška se zachmuřeným výrazem pomalu otevřel oči a ublíženě se podíval na Billa. Zdál se mu nepříjemný, zmatený sen a ten jakoby by pokračoval dál, přesto, že už byl vzhůru – všude byl hluk, oknem prosvítala rozsvícená světla zaparkovaných aut, dokonce někdo bouchal na vchodové dveře.
„Co se to děje…?“
„Musíme odjet… za chvíli přijede policie… volal jsem Davidovi.“ Bill litoval, že musel Toma vzbudit, ale nedalo se nic dělat. V rychlosti mu podal několik kousků oblečení, které mu přišlo první pod ruku a Tom si je automaticky oblékl. Pohybovali se potmě, nechtěli dát další podmět už takhle rozdivočeným fanynkám tím, že by rozsvítili. Bill pak popadl Toma za ruku a vedl ho po schodech do přízemí a do garáže.
Když nasedali do auta, zaslechli blížící se sirény policejních aut a když vyjeli ven, blikaly celou ulicí modré majáky. Jakmile dav zahlédl vozidlo dvojčat, řev ještě mnohonásobně zesílil. Ale Bill s Tomem to už nevnímali… nechali policii, ať dělá svou práci, a rozjeli se na druhou stranu Hamburku, aby našli útočiště na jejich tajném místě, o kterém se zatím veřejnost nedozvěděla…
Teď už byli oba zase zachumlaní v příjemně teplých peřinách, kolem nich ticho a klid… ale Bill ne a ne usnout. Tom ho zezadu objímal, byl přitisklý celým svým tělem k Billovi – upadl do spánku téměř okamžitě a jeho prsty se opět proplétaly bratrovými vlasy. Hladil je, mnul, tahal… a tyhle dotyky, jindy tak příjemné a milované, dnes Billa znervózňovaly a vadily mu. Ještě u něj nedozněl vztek z násilného probuzení a následného nutného rychlého odjezdu z vlastního domu, byl plný adrenalinu, nemohl se uklidnit. A občasná bolest, způsobená rukama jeho dvojčete, mu ke klidu moc nepřidala.
Aniž si to uvědomil, začínal Bill cítil zlobu i na Toma, který za nic nemohl. Štvalo ho, že bratr hned po příjezdu znovu klidně usnul, když on sám má s tím takové problémy. Těkal očima po ztěmnělé místnosti a mračil se. Tomovy ruce nepřestávaly ve svých pohybech, a když se bráška neklidně zavrtěl a unikl mu slabounký vzdech, ucítil Bill na svém zadku jemný tlak jeho stoupajícího přirození.
To ho naštvalo ještě víc. Takže nejen, že si Tom klidně usnul, ale ještě se mu zdají příjemné sny? Je tohle nějaká spravedlnost? Násilím zavřel oči a zatnul pěsti. Přesvědčoval sám sebe, jak moc je unavený, jak moc se mu chce spát, dokonce si v duchu představil ohromné stádo sněhobílých oveček a jal se je počítat… Ale díky dalšímu silnému zatahání pramenu jeho vlasů a dalšímu slastnému stenu, který se mu ozval za zády, se jeho ovečky rozutekly kdovíkam a Bill zlostně zamručel. Měl toho právě tak dost.
Prudce znovu otevřel oči, rozzlobeně nahlas vydechl… a dostalo se mu šťouchance do zadní části jeho napruženého těla teď už úplně vzpřímeným mužstvím jeho nic netušícího brášky.
Bill se po něm otočil a Tomův samolibý úšklebek, který se mu ve spánku na tváři usídlil, jen ještě víc rozvířil stoupající hněv v Billových očích. Už na nic nečekal, stačil mu jeden šikovný pohyb a ocitl se na svém dvojčeti. Přitom mu málem vytryskly slzy, jak měl ještě své vlasy pevně zamotané na Tomiho prstech a teď je násilím odtrhl. Několik jich skončilo na bílém polštáři a pár i v bratrově dlani.
Bill bolestí zamrkal. A pak se sklonil k Tomovi a začal mu zuby okusovat jeho jemnou kůži na krku a nahé hrudi. Nešetřil ho, chtěl mu taky způsobit trochu té bolesti, kterou on musel snášet noc co noc. A u toho zlostně šeptal:
„Tak ty si myslíš, že si tu budeš jen tak spát… já se tu můžu zbláznit a ty si budeš ve snu užívat… kdo ví, s kým to teď děláš… ale já ti ukážu, kdo jediný tě může mít…“
Ani nevěděl, kdy se jeho zlost z nevyspání proměnila v žárlivost, která v něm pořád v skrytu doutnala a jen čekala na nepatrný podmět. Vnímal jen sám sebe a své nazlobené kousání…
„Bille…?“
Bill se trochu lekl a zvedl hlavu. Setkal se tam s pobaveným úsměvem svého bratra. Ani nezaregistroval, že se probudil, tak byl ponořený do svého hněvu a své pomsty. A jak se tak díval Tomovi do očí, vztek ho pomalu opouštěl, nemohl se zlobit na to nevinné stvoření pod sebou, to mohl jen milovat… Vášnivě milovat. Prudce ho políbil, hned vnikl jazykem do jeho úst a rukama pevně obejmul jeho štíhlé tělo. Všechnu zlost, kterou ještě před chvíli pociťoval, teď vystřídal stejně silný chtíč. A on se mu plně oddal. Znovu a znovu útočil na Tomova ústa, později si prolíbal cestičku přes celé jeho tělo až k rozkroku, kde jeho jazyk pokračoval v pečlivé práci… teď už mu ani v nejmenším nevadily Tomovy ruce slastně zapletené v jeho vlasech, jak se snažil korigovat Billovy pohyby na jeho vzrušení… nevadilo mu občasné zatahání, když se Tom neovládl a nekontrolovatelně se zaklonil…
Odměnou mu byl jeho poslední hlasitý výkřik, který tolik milovat a který křičel jeho jméno…
„Bože, já jsem takový blázen… promiň, Tomi…“ Tom netušil, za co se mu Bill omlouvá a nehodlal to zjišťovat dřív, než sám poskytne svému bráškovi stejnou rozkož, jako on teď poskytl jemu…
Byla to ještě dlouhá noc, a když obě dvojčátka nad ránem vyčerpaně a šťastně usnula – Tom opět pramínek havraních vlásků namotaný na svém ukazováčku – nikoho z nich ani nenapadlo na něco se ptát nebo něco vysvětlovat.
Druhý den odpoledne byli unavení, ale v dobré náladě, postaveni před několik stovek dychtivých fanynek. Billa už dávno přešel vztek na to, že je některé z nich předešlou noc tak nevybíravě přesvědčovaly o své náklonnosti… za denního světla se to celé zdálo mnohem přijatelnější, vždyť s takovými situacemi se setkávali denně… A taky díky tomu prožili takovou úžasnou noc.
Bill pohledem neustále vyhledával Toma, z jeho výrazu věděl, že i on je myšlenkami pořád o několik hodin nazpět. Nemohl mu přestat šeptat sladká slůvka lásky, tajně se ho dotýkat…
Když už asi potřetí zaregistroval nepatrný dotek jejich vizážistky, která se dožadovala jeho pozornosti, trochu provinile se usmál. Věděl, že by se jí měl trochu věnovat a snažil se o to… ale v duchu se jí omlouval, protože z její řeči nestačil pochytit téměř nic – Tom se vedle něj smál a on se nemohl soustředit na nic jihého… a přitom se Natálie opravdu překonávala, aby udržela jeho pozornost.
A pak dostal Bill nápad, který musel Tomovi okamžitě zašeptat. Tomí se na něj jen natěšeně usmál, horlivě přikývl hlavou a na svém mobilním telefonu vyťukal známé číslo…
„Ahoj mami… můžeme s Billem ještě dneska v noci přijet? Máme pár dní volna, než znovu letíme do Ameriky a potřebovali bysme trochu klidu…“ Když vyřídil hovor s matkou, neoodolal a poslat svému bráškovi, kterému to dneska tak neskutečně slušelo, a který seděl hned vedle něj, SMSku…
A Bill si mohl ve svém přístroji přečíst: „Tak je vše zařízeno 🙂 A víš co… BMLT!“ Naklonil se k Tomovi a potichu mu šeptl: „Taky tě miluju a líbám!“
autor: Majka
betaread: Janule
dokonale popsaná FP:D proto si pořád něco šeptaliXD
hezky napsaný…x)) taky bych byla naštvaná, že on spí a já nemůžu…xDxD Tomův zlozvyk mi přijde roztomilej…x))dobrej nápad…x))
to je náááádhera!!!! opravdu krásné…i když fakt nevim jestli bych vydžela nějaká tahání za vlasy v noci….bych toho dotyčnýho asi zabila…..
A víte že je to dost možný že to třeba tak bylo?teda, aspon ta část s nočním rušením…:Dpěkné pěkné!
nechci být za debila ale co to je BMLT? xD xD Na skratky fakt nejsem…
jinak moc hezky…billa obdivuju nechat si hrabat ve vlasech to by mě rozčílilo xD teda o půl noci přes den mi to neva xD
Aduska: já to taky nevim:D
BMLT je tajná zkratka:)))
Zlatíčko, vidíš, že se to líbí, já ti to říkala, super povídka:)))))
wooooow! Skvělý!!!!! =)
booooooooooooooooooomba ja ma dost!!!
a to jeho kusanie xD
A ptoom Tomiikov pobaveny kukuc joooooooo ♥
BMLT- neni to ze Bill MiLlujem Ta?????????
to je krásnéé! fakt úžasný, juchůů 😀
No, tohle je příjemná změna. Já dokonce pevně věřím, že to tak bylo, protože to bylo neuvěřitelně sladké 🙂 Jak se Billy chtěl pomstít a tak Toma okusoval 😀 Ach jo, já z nich nemůžu, směju se ještě teď :))
Heh Majko ? Pověz nám tu tajnou zklatku BMLT .. xD…
Jinak krásná povídka .. píšeš vážně dobře !!
KaTHulle :))) No… ona je to tajná zkratka 🙂 Tady si ji můžeš vysvětlit jako "Bille, Miluju a Líbám Tě…" – na to mu Bill v povídce odpovídá – "Taky tě miluju a líbám" 🙂
Ale skutečný význam prozradit nemůžu :)))
A dodatečně ještě tobě i všem ostatním moc děkuju za ty krásný komenty, opravdu si jich vážím!!! 🙂