Když krvácím, znamená to miluju tě 6.

autor: Angel + Mitternacht

Mám nebo nemám? Nemám jít radši za Tomem? Ne, ten mě stejně nebude chtít ani vidět! Určitě mě za to nesnáší! A je někde s tou flundrou! Žárlivost mě sžírá čím dál víc. Pomalu ale jistě se tím užírám. Pocitem, který mě zchvátí pokaždé, kdy na Toma promluví nějaká holka. Nejradši bych vraždil! Nejradši bych všechny ty jeho holky nakopal s rozběhem do zadku!

A co tady zrovna dělám? Oplácím mu to. Ale co když to bylo jen tak? Co když se s Delií sešli jen jako kamarádi? Co když to nebylo tak, jak to vypadalo? Proč to takhle dopadlo? Asi jsem se měl krotit, ale v tu chvíli mi ruply nervy. Někdy jsem dost háklivý, a taky je to vidět. Spousta lidí se mi bojí cokoliv říct, abych náhodou nevyletěl. Proč tohle všechno dělám?! Uvnitř mě se odehrává bitva. Moje touha po pomstě mě žene do Juliettiny náruče, moje srdce mi říká, abych si to šel s Tomem vyjasnit. Můj mozek, abych to nechal vychladnout. Ale to už je pozdě. Ve dveřích se nečekaně objeví Juliette.

„Ahoj, nečekala jsem tě tu tak brzy, pojď dál,“ usměje se. Je jen v županu, její mokré vlasy se jí lepí na tvář a zdůrazňují tak její dokonalé rysy. Bože, mě snad už hrabe! „Sedni si,“ ukáže na gauč. Usadím se na pohodlné kanape a rozhlížím se po pokoji. Jul mě absolutně nenechává chladným. Je krásná, úchvatná, dokonalá. „Jen se půjdu usušit, neuteč mi,“ usměje se a cupitá do koupelny. Zabouchne za sebou dveře. Nevím, co se se mnou děje. Mísí se ve mně tolik pocitů. Kdybych teď utekl, asi bych udělal dobře. Nepodvedl bych Toma. Ale taky se mu nemůžu po té scéně u snídaně podívat do očí.

„Už jsem,“ zavolá Jul z koupelny. Málem mě to položí. Je dokonalá, krásná… Wow… Vlasy jí splývají podél tváře a padají skoro přes celá záda. Její úsměv mě naprosto okouzlí.

„Fajn,“ usměju se. Na víc se nezmůžu. Jen na tu dokonalost. Jen ji pozorovat a vnímat její krásu. Je úchvatná. Beze slov si ke mně sedne. Neustále udržuje oční kontakt. Dívá se na mě s takovou… Láskou? Možná. Já v ní vidím především chtíč. Dnes ráno jsem si vzal košili. Svou oblíbenou černou košili. Původně jsem si sice oblékl tričko, ale… Nějak mi nevyhovovalo. Že bych chtěl udělat dojem na Jul? Možná…

Jemně hladí mou ruku, kterou mám volně položenou na koleni. Naklání hlavu a zkoumavě si mě prohlíží. Nemůžu se ani pohnout, jen sleduju její oči. Její ruka směřuje výš, až k mému poklopci. Němým úžasem otevřu pusu v němém výkřiku. Hned ji zase zaklapnu. Jen čekám, co bude dělat. Vrhne se na mé rty. Líbá je s něhou, jemností, až dětinskou opatrností. V tu chvíli si vzpomenu na Toma. Přesně tak mě líbal on. Zamrazí mě. Ale dále udržuju s Jul tempo. Nakláním hlavu, plně se do ní vpíjím. Naše jazyky svádějí boj o to, kdo koho pustí dál. Líbáme se strašně dlouho, naléhavě. Jako by se v další chvíli mělo něco stát a my bychom se třeba už nikdy neměli vidět.

Můj rozkrok se jaksi zvětšil po tom, co mě Jul tak vydráždila. Všimla si toho. Vzala mě do ruky. V té chvíli se se mnou zatočil celý svět. Pohybovala svou heboučkou rukou nahoru a dolů, tyhle jednoduché pohyby mě přiváděly do extáze. Chtěl jsem stále víc a dával jsem to hlasitě najevo. Jul nepřestala do té doby, než její ruku pokrylo mé sperma. Zrychleně jsem dýchal, nevěděl jsem, co se děje, byl jsem jako v jiném světě. Létal jsem v oblacích. Byl jsem najednou někdo úplně jiný. V té chvíli jsem zapomněl na Toma a plně se oddal Jul. Sundal jsem jí halenku. Z bílého saténu. Byl lesklý, dokonalý, bez jediné chybičky. Stejně jako její dokonalá heboučká kůže.

Rty jsem se přisál k jejímu bříšku, zaslechl jsem, jak hlasitě sténá, tlačí mě níž. Níž a níž. Brzy na zemi vedle kanape ležely její sukně a kalhotky. Díval jsem se do jejího klína. Přímo se mi nabízel a já nemohl odolat. Vpil jsem se do něj. Křičela, sténala, svíjela se mi v náručí. Musel jsem sám sebe pochválit. Tohle jsem ještě nikdy nedělal. Ani s Tomem. Ona je první. Myslel jsem si, že jsem opravdu gay, ale ona se mnou zacloumala. Totálně mi vyhnala všechny myšlenky a pravdy o mé osobě z hlavy, jen aby mě mohla pobláznit. Ale povedlo se. Když steny ustaly, došlo mi, že už asi přišel orgasmus. Můj bože, já už nemůžu dýl čekat!

Bez varování se na ní vrhnu. Shodím ze sebe všechno své oblečení. Začínám jí líbat čím dál divočeji, chci ji mít, hned!!! Myslím, že to chce taky, zve mě k sobě. Chce, abych to udělal. Doširoka přede mnou roztáhne nohy. Najednou se mnou zase cloumají pochybnosti. Ty ale bleskově zapudím a jdu se věnovat té krásce. Zachvěje se, jakmile nalehnu na její rozpálené tělo. Cloumají se mnou vášně. Jen těžko se na něco zmůžu. Jsem až příliš vzrušený. Vniknu do ní. Potichu zasténá moje jméno, ale poté se mi plně oddá. Sténá, pohybuje se pode mnou. Pocit, že pod sebou mám její horké tělo mě absolutně spaluje. Šílím, úplně šílím. Pak přijde vlna rychlého uvolnění a orgasmu. Zadívám se jí do očí, jsou spokojené. Stejně, jako ty moje. Něco takového jsem snad ještě nezažil. Pomalu se zvedám. Dívám se na ní. Jsem uvolněný, ale bouří ve mně emoce. Najednou jsou všechny myšlenky na Toma zpátky. Ještě na chvilku se k Jul přitulím a pak beze slova opouštím její pokoj. Bože, co jsem to udělal?!

Bleskově vtrhnu do svého pokoje. Propadám v beznadějný pláč. Totálně všechno se to sere, jen kvůli mojí žárlivosti, touze po pomstě! Šlapu si po štěstí! Stál mi za to ten sex? Stojí mi to všechno za to, abych ztrácel Toma? Copak mi ta holka dala tolik, že to něco znamená?! Ježiši Kriste, já Toma ztrácím! Sakra, co budu dělat! Já nevím, co teď dělat… Kdyby Tom teď přišel, vrhnul bych se mu do náruče, zulíbal ho, miloval se s ním a chtěl bych na to všechno zapomenout! Připadám si jako totální hovado! Jako blbec! Stydím se za sebe! Proč to musím všechno takhle vždycky podělat, když už se blýská na lepší časy?! Sakra, já jsem takový idiot!!!

Sedím na posteli, klepu se. Slzy pomalu opadávají. Otevřu zásuvku nočního stolku a zadívám se na Tomovu fotku. Tohle je už fakt moc. Tohle fakt nejde, jen tě trápím. Pořád se o mě musíš starat, přidělávám ti starosti! Ale ty jsi tu pořád se mnou a přeze všechno mi pomáháš. Jsi dokonalý, Tome, já jsem jen sobec. Stydím se za sebe. Nemůžu teď za tebou jít, vím, že bys mě vyhodil a nechtěl se mnou mluvit, jenže já nemůžu. Nemůžu! Nikdy! Nikdy! NIKDY!!!

To je beznaděj! Tome, pojď sem ke mně prosím!! Křičím jen tak, uvnitř sebe, ve snaze přivolat svou lásku. Tom ale stále nepřichází. Miláčku, co jsem ti to provedl, jen proto, že ses bavil s nějakou holkou. Hned jsem tomu dával význam. A hned jsem se miloval s první holkou, která mi skočila do náruče. Vždycky jsem tě odsuzoval jako děvkaře, teď si tak sám připadám! Bože, je mi ze sebe na zvracení, jak jsem to jen mohl udělat!!!

Vtrhnu do pokoje. Sednu si na okraj vany, kde jsi seděl ty. Kde jsi seděl ty, než jsem tě vyhodil, Tomí. Neměl jsem to dělat. Měl jsem ti to říct. Možná bys mě pochopil, jsi přece moje dvojče. Vzal bys mě do náruče, chtěl bys, abych přestal plakat, možná bys mi i řekl, že my dva to spolu dokážeme, ale… Ne! Udělal jsem to přesně obráceně! Odehnal jsem tě od sebe a můžu si za svoje utrpení sám! Kdysi jsi mi ubližoval ty, pak já sám sobě a pak jsem ublížil tobě! Pořád všem jen ubližuju, pořád! Jsem strašná svině! Já si nezasloužím tvojí lásku! Tome, prosím… Odpusť… Miluju tě. Tebe jediného jsem miloval a budu milovat, nikdy nikoho jiného nechci, nebudu chtít! Ale co mám sakra udělat s Jul? Sakra, co když to milování pro ni mělo význam??! Jistě že mělo, Bille, ty truhlíku, ona ti řekla, že tě miluje a tys toho tak sprostě zneužil!! Nadávám sám sobě, ale tím nic nedokážu! Sakra, co mám dělat, co?!

Co teď? Co mám dělat, řekněte mi to někdo?! Doufám, že Tom přijde, když ho potřebuju, ale tentokrát se na to nemůžu spoléhat. Asi ti ublížím ještě víc, ale nemám na vybranou, Tome. Dal jsem ti, co jsem chtěl, byli jsme spolu. Nechci, abys někdy zapomněl na něco, co jsme spolu prožili. Chtěl bych, abys byl dál můj bráška. Abys to tak cítil. Abys věděl, že kdysi žil nějaký Bill a byl to tvůj mladší bráška, který si dovolil milovat tě. Který ti byl nablízku a chtěl tě mít u sebe. Ale ublížil ti, proto už nemůže dál! Pocit, že se trápíš kvůli mně, mě sžírá! Vím, že všem budeš ukazovat, jak jsi happy, ale uvnitř to budeš cítit jinak! Jsi úplně stejný jako já! Úplně! Lásko, odpusť!

Všechny tyhle myšlenky nechám spadnout na papír, který je zmáčený mými slzami. Je to můj dopis na rozloučenou. Udělal jsem hroznou blbost a teď tě tu musím nechat. Mrzí mě to, Tomí, moc mě to mrzí. Ale už tě nikdy nebudu trápit. Sednu si na podlahu v koupelně. Nechci už, aby ses trápil. Sám se taky nechci trápit. Říznu se hluboko. Hodně. Krev pomalu vytéká a s ní i můj žal, moje sebelítost… Jsem takový slaboch, ale už nikdy nebudu nikomu na obtíž, nikdy! Lehnu si na ledovou podlahu s dopisem v ruce. Nechám krev odtékat. Nechci ji zastavit. Sbohem, lásko…

autor: Angel + Mitternacht
betaread: Janule