Unfaithful 6.

autor: Angel

Bill
Sedím mlčky v kuchyni na zemi opřený zády o Juliinu ledničku. Co si to sakra o mně teď musí Tom myslet?! Myslím, že mu je jasné, co jsem dneska a včera dělal. Že on není sám, komu dávám lásku. Nevím, co si o něm mám myslet. Nevím… Asi si uvědomil, proč čím dál častěji mizím z domu. Určitě ho napadlo, že jsem mu nevěrný. Nechci, aby na to myslel, nechci ho tím trápit, ale copak to jde!? Nemůžu opustit Julii… Nemůžu opustit kohokoliv z nich!

„Miláčku… Co se děje?“ zašeptá Jul. Klekne si ke mně. Vzhlédnu k ní. Má starostlivý výraz. Pohladí mě po vlasech.

„Víš… Tom… Asi něco tuší,“ konstatuju. Ušklíbne se a vezme mě za ruku.

„Netrap se, bude to dobrý,“ řekne konejšivě. Nevím, jestli je to dobrý. Utěšuje mě, říká mi, že se to s Tomem vyřeší, že se určitě k sobě vrátíme, když jsme tak zamilovaní. A přitom… Ona je do mě taky zamilovaná. Nevím, proč to dělá. Každá jiná holka by se na kluka vykašlala, kdyby zjistila, že má ještě něco s klukem. Ale ona ne…

Je tak bezelstná… Křehká… Nevím, jestli není i naivní. Ale… Vždycky tu na mě čeká. Je mi velkou oporou. Není to rozhodně jen o tom, že se k ní přijdu vybouřit po hádce s Tomem.

„Co mám dělat,“ zavzlykám a položím se Jul do náruče. Hladí mě po vlasech, šeptá mi slůvka útěchy.

„Měl bys za ním jít. Vyříkejte si to. Milujete se. Patříte k sobě,“ hlesne. Opět k ní zvednu oči. Má dost neutrální výraz. Jen se na mě dívá. Posílá mě za ním. Abych se k němu vrátil, smířil se s ním. I když mě miluje, chce, abych byl i s tím druhým. Tohle asi nikdy nepochopím.

„Proč… Proč to děláš?“ zeptám se. Potřebuju to vědět!

„Miluju tě… A chci tvoje štěstí… Kdyby ses vzdal Toma a byl jen se mnou, stýskalo by se ti po něm, chyběl by ti. Chci, abys byl šťastný, i když vím, že to nebude jen se mnou,“ řekne s lehkým úsměvem. Zase se mi spustí proud slz. Nevím proč, ale před Tomem je mi trapné brečet. Nechci, aby viděl mojí slabost. U Jul je to jiné. S ní to prožívám jinak. S ní je jiné úplně všechno. Snad proto, že chci změnu, jsem pořád ještě s ní.

Nevím, proč jednoho z nich nedokážu opustit. Žít takhle v polygamii… To by se mi mohlo vymstít. Ale… Nemůžu se vzdát ani jednoho. Oba to se mnou myslí dobře a já jim nechci ubližovat, i když to právě teď dělám…

„Měl bys za ním jet, Billi,“ zašeptá Jul do ticha. Asi bych fakt měl. Urovnat to…

„Myslíš?“ zeptám se pro ujištění. Předem čekám kladnou odpověď. Tedy kladnou… Nevím, v jakém smyslu.

„Běž za ním… Vyřiďte si to,“ řekne smířeně. Asi jí to trápí. Že není jediná…

„Tak… Asi už půjdu,“ zvedám se z podlahy.

Jul jde se mnou až ke dveřím. Upraví moje pocuchané vlasy, pohladí mě po tváři a jemně mě políbí.

„Hlavně… se mi ještě někdy vrať, lásko,“ zašeptá mi do vlasů a obejme mě.

„Vrátím… Nemusíš mít strach, jsem velkej kluk,“ usměju se. Spíš se chovám jako malý fracek, který neví, co chce. Pořád se to na mě sype, ale můžu si za to sám. „Miluju tě,“ dodám ještě.

„Já tebe taky… Ale už utíkej,“ rozloučí se se mnou a dveře mi zaklapne před nosem. Vydám se směrem k autu, nasednu, nastartuju a jedu směrem k domovu.

Jen se bojím Tomovy reakce. Bude zřejmě bouřlivá. To, že na mě do telefonu mluvil klidně a pomalu, znamená jen jedno. Ticho před bouří. Cítím, že ta chvilka nastane. Asi po deseti minutách dorazím k našemu domu. Auto zaparkuju před garáž, běžím směrem k domovním dveřím. Odemknu. A v předsíni už stojí maximálně nasupený Tom.

Tom
Slízneš si to mladej… Za tohle tě čeká peklo. Tolik jsem se o tebe bál. A ty si ještě užíváš! Slíbil jsem ti toho tolik… A ty to zřejmě nevidíš. Tak se připrav. Tohle jsi, milej zlatej, ještě nikdy nezažil.

„Ahoj, Tome,“ usměje se na mě. Naklání se, že mi dá polibek na přivítanou. Uhnu mu. „Co je?“ zeptá se nechápavě. On si ze mě snad fakt dělá srandu!

„Co je?! Ty se ještě ptáš?!“ rozječím se na něj. Tak, a začne to…

„Můžeš mi už do prdele říct, co se tady děje?“ oplatí mi stejnou mincí. Mohl jsem to čekat…

„Jen to, že tu nejsi celý dny, urážíš se kvůli stupidním věcem, zmizíš si, nejsi tady, sereš na mě! Sereš na to, co si myslím, je ti u prdele, že o tebe mám strach!“ rozeřvu se. Čekám, že se rozpláče. Ale opak je pravdou.

„Jsem snad už dospělej, ne?! Je mi sakra už 23, snad se o sebe dokážu postarat! Nemáš důvod mít o mě strach!“ zaječí.

„Tak já nemám důvod, jo?! Ty bys o mě strach asi neměl, kdybych najednou někam zmizel?!“ oplatím jeho křik. Najednou v jeho očích vidím ten známý bojovný pohled. Tváří se, jako by mě chtěl podříznout.

„Bál bych se, ale věděl bych, že ty jsi zodpovědný člověk, že víš, co děláš a určitě se brzy vrátíš!“ opáčí. Nikdy mu nechyběly argumenty. Nadávání a hádky byly vždy jeho parketa.

„Jo tak… Zato tobě ta odpovědnost chybí, mohl jsi mi ten telefon zvednout hned a říct mi, že jsi v pořádku, já bych to pochopil, nejsem pitomec!“ plácnu první, co mi přijde na jazyk.

„Možná nejsi, ale chováš se tak,“ konstatuje a s ledovým klidem vejde dál do bytu. Rozvalí se na gauči a zapálí si cigaretu. To se mi fakt jen zdá.

„Nakonec jsem ti ten telefon zvedl,“ opáčí. Čeká na mou reakci. Čeká, že vybuchnu. To bys chtěl viď, ty malej fracku…

„Tys tam nebyl sám, že jo?“ řeknu. Je tam slyšet vztek, žárlivost… On si toho všimnul.

„Říkám, že jsem spal u kámošky,“ odpoví provokativním hlasem. Nesnáším, jak je nad věcí, zatímco mě nervy pracují na plné obrátky.

„Hm… A spal jsi jen u ní, nebo s ní?“ zeptám se. Chci, aby mi to řekl na rovinu.

„Byl jsem tam pracovně. Dávali jsme dohromady novou písničku,“ odvětí. Po těch létech s ním už poznám, kdy lže. A lže opravdu prvotřídně.

„Fakt? No fajn… A je v posteli lepší než já?“ zaječím vzteky. Tímhle mě fakt dorazil.

„Já s ní nespím,“ odpoví.

„Nevěřím ti,“ opáčím.

„A proč bych si prosím tě hledal někoho jinýho, když mám tebe! Nejde mi tu sakra jen o sex, Tome. Já tě miluju,“ zařve. Na chvíli nastane ticho. Až otravné ticho.

„Takže… Kdy jsi naposled přes noc pracoval?“ pravím. Podívá se na mě se zamračenýma očima.

„Tome… Už jsem ve studiu dlouho nebyl, ale už mám práci hotovou. Pracuju na desce. Chce to jen namixovat, připravit booklet a pak to půjde na trh,“ řekne klidně.

„Hm… Tak fajn… Mě jen vytočilo… že jsi nechtěl mluvit s Géčkama. Mohli jsme to dát zase dohromady, oni by i chtěli,“ řeknu. Nečekám nadšení. Ale Bill zase začne zuřit.

„To snad nemyslíš vážně? Proč prosím tě?!“ vypískne a třískne pěstí do stolu. Jde z něj strach.

„Myslel jsem, že by nám to mohlo zase vyjít,“ opáčím klidně. Jen čekám, jak zareaguje on.

Jen se cynicky zasměje.

„Jo tak… Ach bože, Tome, ty jsi tak naivní. Taky bych to tak chtěl, ale za jakou cenu! Géčka mi nestojí za to,“ prohlásí.

„Mě třeba jo…“ opáčím.

„Ha… Mno a co já? Na mě sereš co, ale jim zase polezeš do zadku!“ zaječí. Oou…

„Dělám to kvůli tobě! Vím, jak moc ti bylo líto, když se TéHáčka rozpadli! Byl jsi totálně na dně! Takhle by ses mohl sebrat a začít se konečně chovat normálně!“ zaječím. Chvíli se na mě dívá, měří si mě pohledem.

„Víš, co si myslím já? Že kdyby to fakt s Tokio Hotel vyšlo, tak bys na tom nejvíc vydělal ty. Já skupinu mít nemusím, zpívám sólově. Kdežto ty umíš jen hrát na kytaru a samotného kytaristu nikde nikdo nechce. A víš proč tě měli všichni vždycky tak rádi?! To kvůli mně. Beze mě jsi nic! Jsme dvojčata a patříme k sobě. Sám, beze mě, bys nic nesvedl. Vždycky, když se řeklo Tom Kaulitz, všem jsem se automaticky vybavil i já. Nemůžeš beze mě být. Potřebuješ se zase zviditelnit, nic víc za tím není,“ dokončí svůj dlouhý monolog,

Dívá se na mě s ledovým klidem, i když vím, že on možná tuší, že to trošku přehnal.

„Tak víš co, pane dokonalej?! Jdi už sakra do prdele!“ zařvu a mrsknu po něm mobilem. Uhne. Zadívá se na mě tím svým vzteklým pohledem.

„Jo? Tak jo… Jenže chci vidět, kdo tě pak bude živit,“ dodá. Rupnou mi nervy. Na Billově tváři přistane pořádná facka, až se zapotácí. Chytnu ho za vlasy a přitlačím ke zdi.

„Je vidět, že si hodně věříš. Že jsi velkej kluk. Ale jsi jen rozmazlenej fracek, kterej si myslí, že si z něj všichni sednou na prdel. VYPADNI!“ zaječím z bezprostřední vzdálenosti. Vytrhne se mi, rozpláče se a vběhne do ložnice, kde za sebou zamkne dveře. Tohle jsem asi mírně přehnal, ale zasloužil si to.

Bill
Zabouchnu za sebou dveře ložnice. Pořád nemůžu uvěřit, co se stalo! Uhodil mě, on mě praštil! Snažil jsem se mu to vysvětlit, ale vyprovokoval mě! Bastard! Mě nikdo mlátit nebude! Napadlo mě, že zavolám Jul, nebo že se na všechno tady vykašlu a pojedu za ní. Nechci k ní zase zdrhat. Z milenky se spíš stává moje psychoterapeutka! Chodím se k ní akorát vybrečet, nic víc!

Jsem ohromný sobec! To co jsem řekl Tomovi… Ujely mi nervy… Nechtěl jsem, aby to tak dopadlo. Řekl jsem mu hrozné věci, spoustu z nich jsem ani nemyslel vážně! Já bych si něco takového nikdy nedovolil, ale byl to obrovský tlak! Jako ta věc s tím, že ho musím živit… Že umí akorát hrát na kytaru. Je to sice pravda, ale snaží se sehnat práci, i když mu skoro nic nevyhovuje. Stará se o mě jako mamka… A já mu ještě dělám tohle! Miluju ho, sakra! Já ho miluju! Tak proč tohle všechno?!

Posral jsem si to sám. Chodím se dvěma lidma najednou. Oba dva miluju, ale nedokážu se rozhodnout. A výsledek vidíte sami! Seru si to sám, jen jim ubližuju! Jsem zrůda! Ublížil jsem Tomovi a ještě jsem se mu vysmál do xichtu, lhal jsem mu! Nechtěl jsem to udělat, ale lžu mu hodně často. Kvůli Jul. Jen doufám, že všechno proběhne v klidu. Usmíříme se s Tomem, já půjdu za Jul a všechno jí vyklopím. Vyjasníme si to. Nejde mi jen o sex, u Toma ani u ní mi nejde jen o sex, jde mi o lásku a to je právě ten problém! Nemůžu je opustit!

Chovám se sobecky. Každého jen zneužívám, jsem hrozná svině! Nenávidím se za to! Upřímně se za to nenávidím! Kolik lidí musím podvádět, jak se musím přetvařovat, že se vlastně nic neděje! Sakra, co mám dělat. Nesmím to jen tak vzdát!

Tom
Je mi to hrozně líto. Brečím tady jako želva. Možná má Bill pravdu, vidím v tom možná jen osobní zájem. Ale hrozně mě ranilo, že podle něj ho ždímám, že bez něj nejsem nic. Přitom nevím, kdo ho tahal z té depky, když jsme se rozpadli! Kdo tady byl, když mu bylo zle? Kdo tady byl, když se do něj bulvár navážel? Kdo od něj odtrhnul Bushida, když chtěl Billa znásilnit? Připadám si fakt jak blbec, naprostý idiot. Dělám pro Billa první poslední a on na mě sere! Už vím, že má určitě někoho bokem. Nevím koho, ale musím to zjistit. Nechci se mstít, nejsem jako on. Jen chci vědět, kdo je ten člověk, kterému se Bill svěřuje.

Možná mu jen málo naslouchám. Možná mu toho dávám málo. Ale mám pocit, že to už stačilo. Nenechám ze sebe dál dělat idiota, to ne! Dál zírám na dveře ložnice a vyčerpáním usnu. Už na to nemám sílu. Už ne, Bille… Dneska jsi mě zničil… Kéž bys tak zničil tu lásku, kterou k tobě chovám, aby to tak nebolelo!

autor: Angel

betaread: Janule