Unfaithful 7.

Bill

Dál sedím na zemi v ložnici. Dívám se na postel. Tome… Pamatuju si, jak se o mě staral, když jsem byl nemocný. Jak se mě něžně dotýkal… Jak jsme se na této posteli milovali. Nesčetněkrát milovali. A byly to opravdu nádherné zážitky, které stojí za to. A já jen kvůli tomu, jak jsem na něj ječel, poslal všechno krásné do háje! Do prdele taky se vším!

Třísknu botou, kterou mám v dosahu. Hystericky se rozpláču. Podvádím Toma. Ale nic jiného mi nezbývá. Musím s tím žít. Miluju oba dva a takhle to dál nejde. Asi se budu muset rozhodnout. Ale já sakra nechci! Oba dva mi rozumí, starají se o mě, i když to se mnou nemají lehký, jsou tady, a já po nich akorát šlapu! Jsem odporný sobec, až je mi ze mě samotného na blití! Jak jim to jen můžu dělat?! Jak můžu?! Bille, ty jsi normální kretén!

Cítím se bezmocně. Tom má pravdu. Jsem namyšlený arogantní fracek! Tu facku jsem si zasloužil, potřeboval jsem jí jako sůl! Konečně se mi rozsvítilo. Neustále musím myslet na jeho výraz. Na jeho oči. Byl v nich vztek, zklamání. Ani se mu nedivím. Asi bych na jeho místě udělal to samé. Nedá se to. Divím se, že se mnou vůbec Julia vydržela. Že mě hned neposlala někam. Dělám, že mám silná ramena, že jsem master, že jsem nejlepší! Ale ne! Nejsem! Jsem nula… Tom ne… Tom mi vždycky pomáhal.

Asi bych měl za ním jít a omluvit se mu. Udělal jsem toho už dost. Hodně jsem ho naštval. Musí být na mě naštvaný. Na chvilku zavřu oči. Vidím před sebou Toma. Je tak sladký. Vybavuju si, jak jsme se spolu milovali. Bylo to ještě před třemi lety, kdy existovali Tokio Hotel. Byli jsme na tour, tuším, že jsme byli zrovna ve Vancouveru. Tom mě položil na postel. Dlouze mě líbal. Bral mě do úst, rukama laskal celé moje dychtivé tělo. Byl to dokonalý zážitek.

Pamatuju si, jak jsme se spolu často smáli. Když jsem něco rozbil, usmál se na mě, že jsem jeho malinký nešika. A že je hrozně sexy, když nasadím smutné oči. Miloval jsem jeho přirovnání. A stále Toma velice miluju. Dneska jsem mu dal najevo pravý opak. Udělal jsem z něj jen línou pijavici, která je mi na obtíž. Nic víc. Prostě… Bylo to tak. Chtěl jsem ho něčím vytočit. A to se mi podařilo opravdu výborně.

Snažím se vstát, opřu se o stojánek s DVD naproti naší posteli. Celý na mě spadne a disky mě pořádně pomlátí. Když se vzpamatuju z šoku, vezmu do ruky desku, která mě praštila nejvíc. Její obal je černý. Nepopsaný. Stejně jako onen disk. Přistoupím k TV a DVD, zapnu je a desku vložím dovnitř. Z repráků se začne linout známá melodie…

„Ich will da nicht allein sein/ Lass uns gemeinsam/ In die Nacht / Irgendwann wird es Zeit sein / Lass uns gemeinsam / In die Nacht… Du bist alles was ich bin / Und alles, was durch meine Adern fliesst…“
(„Nechci tu být sám / Nech nás spolu / Do noci / Jednou nastane čas / Nech nás spolu / Do noci… Jsi všechno, co jsem já / A všechno, co teče mými žilami“)

Když slyším svůj hlas a text téhle písničky, vzpomenu si na okolnosti, při kterých jsem song tvořil. Byl jen bráškův. Všichni si mysleli, že patří nějaké dívce, ale byl jedině jeho. Nikoho jsem s tím neotravoval, nikomu jsem to necpal, jen jsem všechny nechal v blažené nevědomosti. Stejně, jako v ní zrovna nechávám Toma, když ho podvádím s Jul.

Přemýšlím o tom, že mu to řeknu, ale nějak nemám odvahu. Nejde to. Nemůžu. Kdybych mu to řekl, možná by to přijal. Ne! Já nemůžu. Nechci mu ublížit ještě víc, než už se stalo!

Tom
Sedím zdrceně na kanapi. Slyším z ložnice hluk, ale nereaguju. Bill je určitě vzteklý. Přemýšlím nad tím, co mi vlastně řekl. Řekl mi toho dnes mnoho. Jako že jsem nula, která bez něj nemůže žít, že jsem na něm prakticky závislý! Za tohle bych mu nejradši ještě jednu vrazil! Ale co… Pravda bolí nejvíc. A on mi jí řekl. Možná bez něho jsem nic. Má pravdu. Jsme dvojčata a jeden bez druhého prostě nevydržíme. Nikdo nás nemůže rozdělit. Nikdo a nic nás nerozdělí. Ještě nikdy se to nikomu nepodařilo. A nemůžem si to posrat sami, to přece nejde! Jsme bráchové, milenci, jsme všechno!

Popíjím vodku, kouřím a přemýšlím o všem, co se dnes stalo. I kdyby mi byl nevěrný… Udělal bych cokoliv, aby byl jen můj! Abych od něj odehnal všechny, kteří se na něj jen opováží sáhnout! Přísahám, že zabiju každého, který si to jen dovolí! Je to docela změna po tom, co jsem se cítil už skoro smířený s tím, že Bill má někoho dalšího. Tohle je mizerná situace. Nejradši bych všechny a všechno nakopal do prdele, aby Bill byl spokojený a konečně si začal vážit toho, co pro něj dělám!

Chci, aby si mě Bill vážil. To jsem chtěl dosáhnout tím, že dám zase dohromady Tokio Hotel. Myslím, že by chtěl. Jen má strach. Že to nevyjde… Po tom, co se lidi dověděli o tom, že s Billem něco mám, začalo peklo. Odsuzovali nás, nenáviděli, vyhrožovali… Billa dokonce někdo zmlátil, že ho museli odvézt. Byla to fakt hrůza. Nejhorší snad bylo, jak Billa na jedné akci Bushido přitlačil ke zdi. Bill se bránil, ale neubránil. Musel jsem zasáhnout já. Odměnou mi byly dlouhé noci, bezesné noci odevzdané jeho náruči.

V tomhle se vůbec nezměnil. Pokaždé, když mě líbá, je tak odevzdaný. Je jen můj. Patří jen mně… To je ten nejkrásnější pocit. Když vám někdo po nocích šeptá, jak se ve vaší náruči cítí bezpečně. Jak bez vás nemůže žít. Jak vám předává teplo svého těla, jak vnímáte jen tlukot jeho srdce a zrychlený dech. Je v tom tolik lásky, vášně, něžnosti i chtíče. Pořád je to ještě stejné. Ale už to není tak často. Zase bych chtěl mít Billa ve své náruči. Abych cítil jeho přítomnost. Pomilovat se s ním tak, jak to bylo na začátku. Možná bychom si oba připomněli, co jsme už zapomněli. A to je ta láska. Začal stereotyp, nuda. Každý den to samé. Práce, domácnost… Na nějaké tulení nezbýval čas. Dal bych mu tolik času, kolik by jen chtěl. Aby to zase bylo jako dřív. Abych si zase mohl vychutnat jeho polibek, jeho jemné rty, jeho vlhká, chtivá ústa. Ústa, přímo volající po vášnivém polibku.

Máme toho za sebou hodně. Pomluvy, násilí… I onu lásku, milování, nádherné, něžné chvíle, které se zdají jako nekonečné. Je to něco, co musíte nosit v srdci a najít toho pravého člověka, s kterým to budete sdílet. Je to neuvěřitelný pocit. Přál bych ho každému. Už mi nebude utíkat pryč. Zahrnu ho láskou, zadusím ho láskou, aby neměl důvod mi utíkat… Aby byl se mnou… Chci mu dát jen lásku, štěstí a vrátit časy, kdy jsme oba byli šťastní…

Zaslechnu známou melodii. In die Nacht. Náš song. IDN. Tahle písnička se stala hymnou našich twincestních fanoušků. Měli pravdu. Všechno v tom songu naprosto sedí. Nedá mi to. Musím poslouchat za dveřmi. Ten song je absolutně uchvacující. Najednou dostanu nápad. Vystoupám do druhého patra našeho domku. Je tady takové menší skladiště. Úplně mnou cloumá nostalgie, když vidím několik svých starých kytar Gibson Custom. Ale do ruky mi padne obyčejná akustická kytara. Jen se usměju, a beru kytaru dolů.

Sednu si na pohovku, kytaru vezmu do ruky. Pořád slyším z ložnice onu známou melodii. Billa asi taky přepadla depka, pouští si to na repete. Kytaru naladím, vezmu do ruky trsátko, které vypadne z vnitřku kytary. Kytaru si položím na klín. Najednou se cítím jako v sedmém nebi. Dlouho jsem takto nehrál! Přesně, i po těch letech, si pamatuju akordy. Každý akord této dokonalé písně. Slyším za dveřmi nepatrný pohyb. Někdo bere za kliku ložnice a vchází do obýváku.

Bill
Když jsem zaslechl, že Tom hraje In die Nacht, hrklo ve mně. Chvíli jsem vzpomínal na chvilky, které měla tato písnička znamenat. Byla jen naše. A Tom jí i po pěti letech hraje stejně. Je to nádhera! Chvíli přemýšlím, jestli mám jít za ním, ale jsem až příliš zvědavý. Možná mě chce takhle přilákat. Ale co, dlabu na to! Musím tam jít!

Tom zpozorní. Dívá se na mě těma očima barvy rozehřáté čokolády. Ten pohled mě neuvěřitelně hřeje u srdce. Sednu si těsně k němu. Podívá se na mě. Ale pak zase sleduje svoje šikovné prstíky, které ani po letech nezapomněly tu nejkrásnější melodii ze všech! Pozoruju, jak hraje. Nedá mi to a melodii si začnu broukat.

„In mir wird es langsam kalt / Wie lange können wir beide hier noch sein / Bleib hier / Die Schatten wollen mich holen / Doch wenn wir gehen, dann gehen wir nur zu zweit / Du bist alles, was ich bin / Und alles, was durch meine Adern fliesst…“ zpívám tiše text písně. Tom mě pozoruje. Dívá se na mě tím nejsladším pohledem. Je tak nádherný, dokonalý… Dotknu se jeho ramene. Významně se na mě usměje… Bože, tohle je po tolika letech tak krásná chvíle!
(„Stávám se uvnitř chladným / Jak dlouho tady ještě my oba můžem být / Zůstaň tu / Stíny mě chtějí obklopit / Pokud půjdem, potom půjdem jedině ve dvou / Jsi všechno, co jsem já / A všechno, co teče mými žilami…“)

Rozpláču se. Položím hlavu na Tomovo rameno. Obejme mě kolem pasu a hladí mě po vlasech. Tohle je jedinečná chvíle. Chvíle plná lásky, ticha… Tome, nesmíš mě nikdy opustit. Nikdy.

Tom
Snad ještě nikdy jsem nebyl takhle na větvi. Je zajímavé, co se mnou dokáže udělat jedna stará písnička. Sice stará, ale naše. Písnička o nás dvou. Je krásná a jedinečná, stejně jako naše láska. Když ke mně Bill přišel a začal zpívat, všechno se mi zase vybavilo. Byl to nádherný nepopsatelný pocit!

Teď ho mám vedle sebe. Zarytě mlčíme. Tady není třeba slov. Písničku zazpíval se stejným hlasem, citem a dokonce i stejným akcentem. Stejně, jako tenkrát. Myslím, že jsem ho tou písničkou solidně přejel. Vidím, že my dva patříme k sobě. Stejně jako moje kytara k jeho hlasu. Schoulí se do mé náruče. Prsty mu prohrabuju jemné, černé, dlouhé vlasy. Je tak krásně bezmocný… Mám ho tam, kde jsem ho chtěl mít. Už mi jen tak neuteče.