Když krvácím, znamená to miluju tě 8.

autor: Angel + Mitternacht

Pořád nemůžu věřit tomu, co se stalo. Doktoři už odešli. Jsou pryč. Ale pořád cítím tíseň! Chtějí nás s Tomem rozdělit, chtějí nám ublížit! Tohle jsem neměl… Kdybych byl s Tomem… Kdybych to nepokazil svojí blbostí, mohli jsme zůstat spolu… Nemuselo se vůbec nic stát… Teď se tady choulím v Tomově náruči a slzami se snažím vyplavit všechnu tu bolest, která má ale teprve přijít. Já se tak nenávidím.

„Tome, bráško… Že nás nerozdělí?! Nesmí!“ zakřičím. Zabořím hlavu do Tomova ramene, křečovitě ho tisknu. Taky se chvěje. Snad ještě víc než já. Pláče stále víc. Je snad ještě zoufalejší než já. „Můžu za to já, Tome… Teď nás rozdělí…“ zašeptám.

„Ne… Nemůžou! Nikomu tě nedám! Pomůžu ti a bude vše zase jako dřív! Budeme spolu! Slibuju, bráško!“ zavzlyká Tomí. „Nevzdám se tě, lásko,“ vykřikne Tomí a ještě víc mě k sobě přitiskne. Chci být co nejdýl s ním. Co nejdýl to jde! Pak ho možná už neuvidím. A to nechci dopustit. Chci jen jeho, nikoho jiného.

Tom mě objímá. Konejšivě mě hladí po zádech. Něco mi šeptá, ale nevím co.

„Já tě nikomu nedám. A jim už vůbec,“ podívá se na mě. Zamrazí mi z jeho očí. Je v nich tolik strachu, zoufalství a otázek.

„Tome, já vím, miláčku. My dva budem vždycky spolu a nikdo nás dva nikdy nerozdělí,“ šeptnu. Usměje se na mě, vezme mou ruku do dlaní. Přiloží si ji k tváři a jemně jí pusinkuje. Je tak sladký.

„Snad máš pravdu,“ usměje se a líbne mě na čelo. Nás dva rozdělit nesmí!

Bojím se, že jsem pohřbil naší lásku, tohle jsem neměl! Neměl jsem to takhle kazit! Tom mě určitě bude nenávidět. Určitě… Pohřbívám naši lásku. Je mi z toho zle. On se o mně ještě tak krásně stará. Je tady, je můj, miluje mě. A já si to vůbec nezasloužím. Jsem fakt hrozný sobec! Na mysl mi vytanou myšlenky na psychiatrii. Je mi celkem jedno, že tam jdu… Ale Tom má pravdu. Oni mě zlikvidují. Vymyjou mi mozek. Udělají ze mě loutku. Nacpou mě prášky. Až mě pustí, nebudu si pamatovat Toma. Nebudu si pamatovat naši lásku. Nebudu si pamatovat naše milování. Nejradši bych zapomněl i na Juliette. Ublížil jsem jí. Chtěl jsem od ní zbaběle utéct. Kdybych jí řekl už dřív, že s ní nechci nic mít, bylo by to v suchu. Nemusel bych se užírat pochybnostmi. Nemusel jsem kvůli tomu spáchat ten zoufalý čin. Pomalu se stmívá. Všechno na mě dolehne. Cítím, jak se uzavírá kruh. Vnímám jen Tomovu přítomnost. Je tak krásně blízko. Cítím jeho vůni, mezi prsty mačkám jeho heboučkou mikinu. Je mi s ním tak krásně. On je tak dokonalý, až se mi z toho chce brečet. Myšlenka, že ho jen díky vlastní blbosti opustím, mě žere zevnitř. Jsem ohromný sobec. Jak jsem jen něco takového mohl dopustit…

Přitulím se ještě blíž. Už pomalu zavírám oči. Chci se co nejvíc nabažit jeho přítomnosti, dokud tu ještě se mnou smí být. Nesmí mě nikdy opustit. Napadají mě zoufalá řešení. Je toho hodně. Napadlo mě dokonce, že Tomovi navrhnu tu kravinu, kterou jsem udělal já. Odvezli by nás spolu. Byli bychom spolu, nemohli by nás rozdělit! Tuhle myšlenku jsem ale rychle zapudil. Nemohl bych ho stáhnout s sebou… Vyčítal bych si to do konce života. Sladká Francie získala hořkou příchuť. Pro nás oba. Můžu za to já. Vím, že když to vyslovím nahlas, Tomí mě přeruší. Umlčí mě polibkem a ujistí mě, že já za nic nemůžu. Že to on, protože byl tak slepý. Tome, kdybys jen věděl, co jsem ti udělal, zahnul jsem ti!

Něžně mě hladí po zádech. Musím si to všechno uchovat, než vkročím mezi blázny. Nejsem blázen. Snad jen možná vyšinutý. Láskou k Tomimu. Nechci ho nikdy opustit, nikdy! Ale musím. Vychutnávám si každý jeho nepatrný pohyb. Zítra to všechno možná už nebude. Já to chci mít v paměti. Aby to z ní nikdo nesmazal ani těmi léky. Nechci nikdy zapomenout. Jsi můj, Tomi, jen můj! Potřebuju tě! Potřebuju tvou horkou kůži, tvá vlhká ústa, potřebuju cítit tvoje dlaně, to, jak jsi ve mně. Cítit, že tu rozkoš a extázi ti dávám já, nikdo jiný. To mě popravdě vzrušuje nejvíc. Že jsem objektem něčí zvrácené touhy… Počkat? Zvrácené? Asi ano. Je mi jedno, že jsme kluci. Ale tak… Já byl bez zkušeností. Nikdy jsem se s žádným klukem nemiloval. Nikdy jsem nikomu nenabídnul svoje tělo, protože jsem ho chtěl dát někomu, kdo o to opravdu bude stát, kdo mě bude hýčkat. Není to nikdo lepší, než Tom. Můj Tomí… Jen můj. Tebe mi nikdo nesebere.

Jen si říkám… To se tu budem celou dobu jen takhle objímat? Nejradši bych se s Tomem miloval. Hned. Abych si odnesl krásnou vzpomínku. Než mě zavřou jako cvoka… Tom si nemyslí, že jsem cvok. Jen že se hodně trápím. Věděl to vždycky, ale nevěděl proč. Teď ví, že je tím důvodem on. A to mě bolí nejvíc. Že mu takhle ubližuju. Tohle je všechno jen zlý sen, z kterého se chci co nejdřív probudit. Aby vše bylo bez starostí, abychom byli jen my dva. Nikdo jiný. Jen my dva, aby nás nikdo nerozdělil. Chci tu být s tebou, Tome, nenechávej mě samotného, prosím! Nikdy! Já se polepším, změním se, jak ty chceš, ale nechci tě opustit. Zpřetrhám všechny vazby, co mě od tebe dělí ten nepatrný krůček. Chci jen tebe. A tak to zůstane až do skonání světa. Umřeme spolu, bráško. Jen my dva…

Pomalu zvednu hlavu a podívám se Tomovi do očí. Je opravdu unavený, otrávený. Snažím se vysmeknout z jeho těsného objetí, ale on mě stále pevně drží u sebe.

„Lásko… Nech toho, prosím,“ zašeptá. Po tak dlouhé době je nádhera opět slyšet jeho hlas. Prosebný hlas. Je tak krásný, dokonalý… Je všechno. Úplně všechno, o čem jsem kdy snil! Tom se mě ale stále odmítá pustit. Neví ale, proč se mu chci vysmeknout. Konečně se mi to podaří. Vydám se směrem ke koupelně, která je hned u pokoje. Je jen moje, soukromá, nikdo mi sem nesmí vlézt.

Opláchnu si obličej, podívám se na sebe do zrcadla. Jsem zubožený, jsem troska. Nechápu, proč Tom už dávno neodešel. Je zvyklý na to, že jsem dokonalý. Ale teď… Vypadám fakt jak z koncentráku. Asi si vlezu do sprchy, jsem hodně zesláblý, sotva tam dolezu. Chci jen vidět, jak dlouho v té sprše vydržím stát. To je právě můj plán. Chci, aby tu Tomí byl se mnou. Ve sprše. Abych si mohl naposledy vychutnat jeho dokonalé tělo, jeho přítomnost. Jeho lásku. Moc po něm toužím… Po jeho rtech na mojí kůži. Jak jazýčkem vklouzává mezi moje rty. Jak si mě bere. Chci ho moc. Spíš než lásku cítím zrovna neuvěřitelný chtíč. Jak by řekl náš drahý Georg: „Jsi nadržený jak stepní lama“. Znal jsem tuto hlášku s jiným zvířetem – stepní koza. Ale Geovi to bylo jedno, hlavně, že je to stepní. xD Mnohem radši mám ale hlášku typu „Nadržený jak Růženka ve věži“ xD

Nahý si stoupnu do sprchového kouta. Na nemocnici je to celkem luxus. Věděl jsem to. Dlouho se na nohou neudržím. S velkou ránou žuchnu na podlahu vedle sprcháče. Odřel jsem si loket, sakra! Když Tom ještě nepřišel, asi to už bude zbytečný ho volat. Určitě se rozvalil na postel, do uší empétrojku s milovaným Samym Deluxem a třeba ani nepostřehnul, že jsem se od něj vzdálil. Chci se vysápat po závěsu nahoru, abych se mohl postavit. Ale snaha je marná. Opět spadnu na zem. Odřu si pro změnu koleno. Začnu hlasitě nadávat. Jsem opravdu vzteklej. Takhle to už dál nejde. Za chvíli umřu buď na to, že se totálně omlátím o podlahu, nebo umřu touhou po Tomovi. Sakra! Kde je zase ten ignorant, když ho potřebuju!

Najednou slyším, že někdo otvírá dveře. Je to Tom, no konečně! Nevím, jestli mám mít radost, nebo brečet. Na jednu stranu jsem moc chtěl, aby sem Tom přišel, chtěl jsem ho sem vlákat. Ale jak vidím, akorát jsem se před ním ponížil. Válím se nahý a domlácený na totálně zráchaných kachličkách v koupelně a nemůžu vstát. Leda s cizí pomocí. To jsem to teda dopracoval! Tom se na mě dívá se soucitem. Vidím, jak se snaží skrývat úsměv. Fakt si připadám jak idiot. Tom se vydá směrem ke mně. Podá mi ruku, vezme mě do náruče a opře o stěnu sprchového koutu. Dívám se mu do očí. Jejich výraz je hodně neurčitý, ale jeho úsměv mluví za vše. Hrozně se před ním stydím! I když… Nemám důvod stydět se. On už mě nahého viděl. Ale ne v téhle situaci. Teď se nejspíš nebude chtít milovat. Určitě ho nevzrušuje představa souložit se svým totálně zmateným, domláceným a prokřehlým bratrem.

Chvíli si mě jen tak prohlíží. Pak spustí sprchu. Teče na mě krásně teploučká voda. Úplně se v tom vyžívám. Jako by to byly Tomovy ruce. Najednou se začnu zase sypat. Pomalu se vezu dolů k zemi. Tom zakročí a zachytí mě. Pochopí, že takhle to dál nejde. Kdyby si vlezl ke mně do sprchy, jeho dredy budou schnout ještě další tři dny. Najednou zvítězí jeho solidarita vůči mladšímu bráškovi a svlékne se. Vleze si ke mně do sprchy, opře mě o sebe. Do ruky vezme sprchový gel. Začne mě jemně masírovat. Opravdu nevynechá jediné místečko, jedinou příležitost mě vydráždit tak, abych škemral o to, aby pokračoval. Hrozně jsem ho chtěl. Takhle jsem ho vlastně mučil. Chtěl jsem, aby měl ve tváři ten roztomilý, roztoužený výraz. Neuvěřitelně mě vzrušoval!

Když jsem se na Toma otočil, nemohl jsem věřit té dokonalosti! Tenkrát v tom hotelu to bylo trošku jinak. Kapky vody stékající po jeho těle dokonale odkrývají křivky Tomova krásného, dokonalého těla. Jeho dlaně jsou roztoužené, dychtivé. Stejně jako ty moje. Moc bych Toma chtěl. Naposledy! Než nás rozdělí! Dívám se na něj. Můj pohled sklouzává níž a níž. Myslím, že Tom by byl na milování celkem dobře připraven. Opravdu! Ach můj bože, je tak krásný! Začnu se dotýkat jeho hrudi. Jemně jí hladím celou plochou dlaně. Druhou rukou Toma dráždím… Asi je jasné, co tím myslím. Tom přivírá oči. Očividně už nemůže. Ani já. Otočím se k němu zády. Chci mu vyjít vstříc. Co nejvíc vstříc!

Pohladil mě po zádech, rukou sjel níž. Už dříve mi říkal, že si mě potřebuje připravit, jenže tímhle mě naprosto odrovnal! Cítím v sobě jeho prsty. Musím hlasitě sténat, uvolnit ten tlak v sobě, jinak přísahám, že snad vybuchnu! Nedá se to vydržet!

„Tome… Prosím,“ zažadoním mezi steny. Opravdu to už nejde dál. Sprcháč je celkem velký, proto poodstoupím od Toma, abychom měli oba dost místa. Je zajímavé, že najednou mám tolik síly. Předtím jsem se hroutil. Je to tu přímo nabité sexuální energií, láskou, touhou, vším, co k tomu patří.

„Billi…“ zašeptá Tom. Ruku mi zaboří do vlasů. Tou druhou obejme moje boky. Pak se mi snad zatmí před očima.

Vniknul do mě rychle, silně, tvrdě. Musím říct, že jsem to nečekal. Jen moje úpěnlivé žadonění o trošku soucitu a ohleduplnosti ho obměkčilo. Sténal jsem dál. Nebylo to bolestí, bylo to něco jiného. Hrozně zvláštní pocit naplnění. Byl jsem Toma plný, úplně! Přirážel opravdu jemně a s citem. Jeho ruka stále probírala a tahala mě za vlasy. Bolelo to, ale tohle byla jediná bolest, kterou jsem doopravdy cítil. Myslím, že i kdyby mě milování bolelo, tak myslím, že by to naprosto potlačil ten pocit, že je tady Tom se mnou. Že si bere moje tělo. Že mu poskytuju rozkoš, že jsem jeho mazlík, jeho hračka, jeho děvka… Ano, i takovéhle šílenosti mě napadají, když jsem s Tomem. Cítím, jak jeho ruka obepíná moje nejcitlivější místo. Něžně mě masíruje, druhou rukou výjimečně není v mých vlasech, ale diriguje pohyby mé pánve. Jsem absolutně přiváděný k šílenství. Nakonec si tu cvokárnu přece jen zasloužím. Já se z toho zblázním… Mám sex teprve podruhé a… Ne, potřetí… Ale Juliette do toho nepočítám. To jsem byl nějak mimo. Nechci myslet na ní. Chci se soustředit jen na Toma.

Jeho pohyby se najednou zrychlí. Je stejný, jako na začátku. Tvrdě do mě přiráží. Začíná to i pekelně bolet. Ale nevím, co bych s tím měl dělat. Nevadí mi to. Tom může všechno! Oba dva křičíme. Jen doufám, že nás není slyšet ven. Přes proud tekoucí vody jen těžko. Asi to dýl nevydržím. Vyvrcholím do Tomovy dlaně. To ho snad vyburcuje ještě víc. Má neuvěřitelnou výdrž. Já snad fakt zešílím! Takhle to fakt dál nejde! Já ho snad zabiju, jestli nepřestane! Tohle je naprosto hříšná, zvrácená chvíle! Miluju zvrácenost… Snad ještě víc, než toho člověka, který je zrovna se mnou v těsném spojení! Sevřu se snad ještě víc. Tom to očividně ucítil. Zkroutil se mu obličej. Ale co mám sakra dělat já?! Úplně tady šílím extází!

Tom přestává. Po noze mi teče jeho sperma. Můj bože! To byl snad ten nejsilnější zážitek, který jsem s ním měl. Dívá se na mě vyčerpaně, ale s láskou. Tohle jsem ještě nikdy nezažil, je to nádhera… Oba dva stojíme pod proudem skoro horké vody a necháme se omývat… Pomalu z nás opadá pěna i naše vzrušení. Je to neuvěřitelný. Už ale na mě zase jdou mdloby. Do hajzlu taky, taková krásná chvíle a ono se to takhle podělá! Tom mě bere do náruče. Jednou rukou drží moje skoro bezvládné tělo. Tou druhou se kolem mě snaží omotat ručník. Po chvíli se to dokonce i povedlo. Bere mě do náruče jako princeznu (prince xD) a pomalu mě pokládá na postel. Snaží se mě utřít. Nevím proč, ale nějak se snažím mu to znemožnit. Nevím, proč se ještě stydím po tom, co se stalo v té koupelně. Ale prostě je to tak. Toma takhle vydržím škádlit, než mě celého osuší. Jeho heboučké ruce odvedly skvělou práci. Opravdu. Cítím se jako znovuzrozený!

Pomáhá mi pomalu do pyžama. Povede se mu nasoukat mě do něj. Slyším, jak lamentuje nad svými totálně promočenými dredy. Tenhle okamžik je poslední. Poslední, před tím, než nastoupím do pekla. Nějak tuším, že to zvládnu. Všechny naše vzpomínky nám pomůžou jít dál. Zvládnem to. Tom vyjde z koupelny s turbanem na hlavě. Přijde mi to až šíleně směšné!

„Ale ale… Ty náš smíšku… Však ty teprve dostaneš důvod se smát,“ usměje se na mě. Nechápu, co tím chce říct. Ale pak pochopím. Začne mě lechtat. Ne tak brutálně, abych řval smíchy, ale jemně. Dívá se mi do očí. Ty jeho mají barvu rozehřáté čokolády. V této chvíli rozehřáté na maximum. „Co to se mnou děláš?“ zeptá se potměšile Tom. Políbí mě na nos.

„To kdybych věděl… Stejně, bych ti to neřekl,“ zasměju se. Podívá se na mě komicky výhružným pohledem.

„Ani mi nemusíš nic říkat. Jsi můj bráška, tak je snad jasný, že jsi to nejsladší na světě,“ usměje se. Začne mě líbat. Velice něžně, pomalu. Dramaticky. Jako by ta chvíle neměla nikdy skončit. Poté se ode mě odtáhne.

„Miluju tě,“ zašeptá.

„Já tebe taky… A… Bylo to krásný,“ odpovím. Jen mi věnuje úsměv. Lehne si na postel vedle mě. Je docela prostorná, no problem. Zítra už budu zřejmě spát jinde. Musím si vychutnat tu chvíli, kdy jsem ještě normální. Kdy ještě nepatřím mezi cvoky. Modlím se, aby nikdy nezačalo svítat. Ale myslím, že takový zázrak si snad ani nezasloužím, za ty moje kopance. Jen si vychutnávám kouzlo této chvíle. Která zítra bude už jen krásnou vzpomínkou.

autor: Angel + Mitternacht

betaread: Janule