Unfaithful 8.

autor: Angel + Tajemná Neznámá

Bill
Tulím se k Tomovi. Vdechuju jeho vůni. Hladím struny jeho kytary. Dívám se mu do očí, jen těžko říct, co se v nich odráží. Rozbouřil ve mně vlnu lásky, touhy. Už jsem k němu nechtěl být dál chladný. Nebýt té naší hádky, nebýt mých záletů, všechno by možná dopadlo jinak. Nepohádali bychom se, že jsem neustále pryč, nedostal bych facku, nevztekal bych se, nenarazil bych na In die Nacht, Tom by nezačal hrát, já bych tu s ním nezpíval. Ten song nás fakticky spojil. Cítím se s Tomem neuvěřitelně krásně. Cítím se u něj v bezpečí. Je to tak nádherný člověk. I přes to všechno, co jsem mu řekl, i přes to, jak jsem mu musel ublížit, tiskne mě ve své náruči. Dává mi neuvěřitelnou lásku. Pocit bezpečí…

Vzhlédnu k jeho tváři, prsty pohladím jeho rozechvělé rty. Ještě nikdy jsem tolik netoužil po polibku od něj jako teď! Maximálně se k němu přitulím, přitisknu své rty na ty jeho. Něžně je laskám svým jazykem, až mi Tom dovolí, abych se dostal dovnitř, do jeho dokonalých úst. Jsou plná touhy. Slyším, jak mi sténá do úst, cítím jeho dech, jeho paže, jak mě k jeho tělu pevně tisknou. Líbáme se něžně a dlouho. Poté Tomí svou nenechavou ručkou sjede až do mého rozkroku. Sice mě hladí přes džíny, ale jen představa, že se takto dotýká mého nejcitlivějšího místa, mě totálně rozehřeje, rozvášní. Úplně mě spaluje myšlenka na horké dlaně, putující po mém těle. Už dlouho jsem s Tomem nic takového nezažil. Co si pamatuju, opravdové milování jsem prožíval posledních pár měsíců jenom s Jul.

Radši ihned vymažu všechny myšlenky na ní ze své hlavy. Tato chvíle patří jen mě a Tomovi. Nesmím promarnit ani chvilku. Za chvíli mi už pomalu svléká tričko. Pokládá mě na gauč, lehne si vedle mě a rty laská mou hruď. Srdce se mi rozbuší v tom nejdivočejším rytmu. Cítím jeho doteky, polibky, přivádí mě k šílenství. Vezmu jeho hlavu do dlaní a dlouze ho políbím. Ach bože… Tome… Po tomhle jsem dlouho toužil. Je to opravdu neuvěřitelné, co všechno se může stát! Chvíli se mazlíme, pak se ale ode mě Tom odtáhne a jde uklidit kytaru. Nechápu. Co to do něj vjelo?!

Dál sedím polonahý na gauči. Vůbec mi nedošlo, proč toho vlastně Tom nechal. Co se stalo? Tolik lásky, něhy… A najednou se sebral a odešel. Bože, tak moc mi chybělo jeho tělo, jeho přítomnost, jeho blízkost. A on si ode mě klidně odejde. To se opravdu nedá, rozčiluje mě tím! Hrozně mě naštval! Tady ani tak nešlo o to, jak nehorázně mě vzrušil, tady šlo o to, že jsme zase po dlouhé době byli spolu. Že jsme si zase mohli vyjádřit naší lásku, to, jak k sobě patříme. A on si klidně odejde!

Pak se opět vrátí ke mně. Projde mi těsně před nosem a zamíří si to do ložnice.

„To se mi snad zdá… Takovej binec,“ zaječí. Začne uklízet cédéčka do stojanů. Vydám se do ložnice za ním. Provokativně si stoupnu do dveří a udělám na něj pohled alá smutné štěně. Zvedne ke mně hlavu, ale nic neříká, dál pokračuje v práci. Najednou tolik lhostejnosti. Proč to? Možná si to po tom, co jsem mu řekl, zasloužím, ale… Proč potom to mazlení? Proč? Jdu přímo k němu, dotknu se jeho brady a nadzvednu mu hlavu. Podívá se na mě tím svým vzdorujícím pohledem.

„Co se stalo,“ zeptám se nevinně. „To je kvůli té hádce? Hele, Tome, mně je to líto, můžeš mi to odpustit?“ zašeptám. Tom si mě chvíli zkoumavě prohlíží. Asi má něco za lubem.

„Nech mě,“ praví. Sundá ze sebe mou ruku, vstane, urovná poslední cédéčka a vydá se směrem k chodbě.

„Co se děje, Tome?“ zeptám se vyděšeně. Jen se na mě podívá, obuje se, vezme klíče, políbí mě na tvář a zaklapne za sebou dveře. Nezmůžu se na nic jiného, než jen zírat z okna, jak se vzdaluje. Vím, že jsem to přehnal, ale… Tohle se nemuselo stát.

Nepřítomně zírám do prázdna. Dneska jsem to mohl všechno urovnat. Mohl jsem si promluvit s Géčkama, nemusel jsem se tak moc pohádat s Tomem, mohli jsme se milovat, a všechno by zase bylo jako dřív. Pak by přestal mít pochybnosti, nezabýval by se tím, kam chodím. Zavinil jsem si to sám. Měl jsem svojí nevěru líp maskovat. Tak nějak si myslím, že vím, že mu to došlo. Že on není jediný v mém životě. Možná si to uvědomil. Proto teď odešel. Ach, Tome, proč se to musí dít? Za všechno můžu já. Nevím, proč tohle dělám. Julii miluju, jeho taky.

Julia je jedinečná žena. Dala mi toho tolik. A vždycky, když jsem se vybouřil, vybrečel, postěžoval si na Toma, jsem se zase sebral. Jsem strašný sobec, myslím jenom na sebe! Nikdy jsem si nemyslel, že tohle někdy udělám. Vždycky jsem hledal tu pravou lásku, která bude na celý život. Chtěl jsem mít zázemí. A Tom mi ho dal. Pak jsem poznal Julii. Dokonale mě pobláznila. Byl jsem z ní totálně na mraky. Nějak jsem tušil, že to jinak nejde. Že i jí budu muset zatáhnout do té svojí hry. Ne, že by mi Tom už nestačil, ale Julia už je taky mojí neoddělitelnou součástí. Miluju jí. Stejně jako Toma.

V tom je právě ten problém. Asi bych jí měl říct, že je mezi námi konec. Že chci zůstat s Tomem. K němu se pokaždé vracím od ní. Ale ona… mi moc pomáhá, když mi Tom ublíží. Oba dva jsou pro mě hrozně moc. Ani jednoho se nechci vzdát. Opravdu… Oni dva jsou pro mě vše. Jestli mě opustí jen jeden z nich, pak to asi nějak nevydržím. Přemýšlel jsem o tom, že prostě Tomovi všechno přiznám, ale podle té jeho reakce… Zabil by mě. Na místě. Zničil by mě.

Tom
Nemohl jsem to už dýl vydržet. Musel jsem odejít. Mám v sobě hrozný zmatek. Když jsem se ho dotýkal, líbal, jako bych cítil, že by to mohlo být zase jako dřív. Ale nebylo. Nikdy to tak nebude. Líbal úplně jinak, než jak si já pamatuju. Nevím, jestli je to tím, že už je jaksi zkušenější, nebo je to tím, že prostě někoho dalšího má. A prostě, choval se ke mně jako k onomu člověku. Nevím, co na to mám říct. Jen si myslím, že takhle to dál nejde. Kdyby někoho měl, asi bych to nezvládnul. Neměl bych sílu poslat ho někam. Musel bych být stále s ním, i když jen pomyšlení na to, že má někoho dalšího, by mi rvalo srdce na kusy.

Nemohl jsem se na něj už dýl dívat, nešlo to. Opravdu ne. Myslel jsem si, že prostě všechno smažu. Ale nejde to. Byl jsem opravdu zoufalý. Cloumaly mnou emoce. Chtěl jsem, aby to bylo zase jako dřív. Ale nemám na to sílu. Pořád musím myslet na to, co mi řekl. Nenacházím slov. Ale i tak chci dát Tokio Hotel dohromady. Popravdě, když zase budem kapela, nebudem mít na sebe s Billem tolik času. A snad potom konečně zapudím tu myšlenku na to, že by Bill měl milenku. Ale nějak nevím jak. Nejde to. Bill je moje životní láska. Já už nechci riskovat, nechci se o něj dělit s někým jiným!

Je mi tak trochu líto, že se mě Bill nepokoušel zastavit. Ale taky to vlastně chápu. Oba jsme byli v šoku. Asi bychom si jeden od druhého měli odpočinout. Odpočinout si? Vždyť my se skoro nevidíme, měli bychom být spolu pořád a neměli bychom se od sebe ještě víc vzdalovat! Udělám všechno na světě, jen aby Bill byl zase jen můj, aby mi neutíkal, chci ho hýčkat, chci, aby na všechno zapomněl a zase by mě miloval. Chci, aby byl se mnou. Jen se mnou. Kdo na něj jen sáhne, tak přísahám, že toho člověka fakt zabiju!

Jen přemýšlím nad důvody, proč se ode mě Bill vzdaluje. Dávám mu snad málo, nestačím mu? Proto musí mít ještě někoho dalšího? Sakra, uklidni se, Tome, co když opravdu nikoho nemá? Hm… Tomu nevěřím snad ani já sám. Kdysi jsem ho taky podváděl, ale to už je dávno za mnou. Ještě jsem si nebyl jistý, co vlastně chci. Nevěděl jsem, kdo jsem. Nevěděl jsem, že je to mezi mnou a Billem tak vážný. Začátek našeho vztahu byl krásný. Trvalo to do té doby, než jsme se jako kapela rozpadli. Byli jsme sice dál nerozlučná dvojka, ale nějak to začalo opadávat. Je to jako manželství. Jsme spolu už pět let a mám pocit, že ho to začíná nudit. Nikdy nebyl přelétavý, ale změnil se. Asi už nechtěl, aby mu něco ubližovalo, tak se proti tomu obrnil. A já jsem zůstal tím slabochem. Který to nakonec nejvíc slízne…

Ani bych se nedivil, kdyby Bill měl ještě někoho dalšího. Ale nechtěl bych to tak. Nechtěl bych, aby pro něj ještě existoval někdo další. Ta jeho výmluva, že je v práci… Prověřil jsem si to, nechodí tam. Lže mi. Ale brzy už nebude mít kam utíkat. Nevím, jak to udělám, ale izoluju ho. Tu osobu, která si dovoluje mou lásku lákat pryč ode mě, zničím. Pošlu jí pryč z Billova života. On na ní zapomene, a zůstane jen se mnou. Tak moc se těším na to, až zjistím, kdo to je. I když nevím jak. Dál bezcílně bloumám městem. Sednu si na nejbližší lavičku a pozoruju lidi, jak kolem mě procházejí. Je jich spousta. Mladé, krásné dívky. Všechny by mohly být Billovy milenky. Musím to nějak zjistit, prostě musím! Nenechám se dál využívat!

Bill
Tom už je venku nějak dlouho. Já se tady užírám, bojím se o něj a on nikde! Tak, a mám to! Tady už vidím, co Tom musel prožívat, když jsem mu nezvedal telefon. Tohle mi nemůže dělat! Jen ta představa, že k někomu utekl… No… A mám, co jsem chtěl. Tohle jsem vždycky dělal já. A Tom mi to oplatil. Vytrestal jsem sám sebe. Můžu si za to sám. Jen kvůli tomu, že chodím za Jul… Jsem si zničil vztah. Doufám, že je Tom zrovna sám, že se vrátí a bude v pořádku. Nebudu na něj ječet, nebudu se s ním hádat. Jen to v klidu vyřešíme. Pokusím se nějak šetrně Jul vysvětlit, že si musíme dát pauzu. Že hned, jak to urovnám s Tomem, se k ní zase vrátím. Vím, je to ode mě hnusný, ale co mám sakra dělat?

Hypnotizuju telefon, snad jen doufám, že se mi Tom ozve. Po chvilce to vzdám. On se vrátí, vím to. Za ty roky ho dobře znám. Nervózně přešlapuju po pokoji. Pořád si jen hraju s myšlenkou, že Tom je mi nevěrný. Jako kdysi. Kdysi mi to hodně ubližovalo. Já jsem byl Tomovi nevěrný, aby o tom nevěděl, ještě k tomu s osobou, kterou miluju stejně jako jeho. Ale tak… On mi byl nevěrný tak, aby to každý viděl. Chtěl smazat všechny pochybnosti o jeho orientaci, zatímco já jsem byl pořád terčem narážek kvůli tomu, že jsem bisexuální. Kdyby už tenkrát všichni věděli, že je gay, potopilo by ho to. Chtěl si užívat. Když to vyšlo najevo, opravdu nás to potopilo. Snad bych byl radši dál, aby mi byl nevěrný, veřejně nevěrný, ale netrápil by se kvůli rozpadu kapely a kvůli tomu, co všechno jsme museli překousnout. Jako milující lidé jsme to všechno dokázali, ale mám pocit, že ho ztrácím. Pomalu, ale jistě Toma ztrácím. Musím jednat. Nesmím o něj přijít!

Musím mluvit s Julií, hned! Po telefonu by to nemělo cenu. Musím jít k ní. Ale co kdyby přišel Tom? Co kdyby viděl, že tady nejsem a dal by si dvě a dvě dohromady?! To ne! Ale tak sakra, co mám dělat? Pomalu začínám panikařit, pobíhám po pokoji jak čamrda, nevím, co mám dělat! Sakra, bože, sešli mi znamení. Hm, mohl jsem jít do kláštera a měl bych od všeho pokoj! Řekněte mi někdo, co mám dělat! Chci to co nejdřív vyřešit. Vzteky kopnu do stolu. Jsem úplně na mraky. Psychicky rozloženej. Musím jít za Julií, musím tam jít, nebo to už dýl nevydržím!

A seru na to. Fakt. Popadnu klíčky od auta, vypadnu z bytu rychlostí blesku a štráduju si to k autu. Sednu za volant a už jedu směrem k Julii. Musím si s ní promluvit, nemůžu čekat, až se to za mě vyřeší samo! Přijíždím k jejímu domu zezadu. Pomalu se k němu plížím. Nenápadně si to šinu k jejímu vchodu. Pustí mě dál.

„Julie… Já… Musím s tebou mluvit,“ řeknu šeptem. Ona se na mě podívá více než soucitným pohledem. Pohladím mě po tváři a obejme mě.

„Co se stalo?“ zeptá se starostlivě.

„Tom…“ odpovím krátce.

Vede mě do svého obýváku. Posadí se vedle mě. Zase to bude stejný. Zase se jí jdu vybrečet. Ale musím jí říct, že takhle to dál nejde… Lásko, nejde to…

Tom
Sedím dál v parku a dívám se do země. Nevím, co si mám myslet, jsem jako v agónii. Pořád přemýšlím o Billovi. Poté ve své blízkosti spatřím černý mercedes. Vystupuje z něj vysoký, černovlasý kluk. To je Bill! Zvedám se z lavičky a sleduju ho. Pomalu jde k jednomu domu. Rozhlíží se, jako by to bylo něco špatného, jako by měl černé svědomí. Najednou se zastaví u jedněch vchodových dveří a naléhavě zvoní.

Když uvidím ten obraz, hrkne ve mně! Tak ono je to pravda, někoho má! Spatřím tvář té ženy, která ho vroucně zve dál. Už vím, co mám dělat. A už vím, od koho ho mám odehnat. Jen musím vymyslet plán. Plán, kterým ho zase získám zpátky! Nadobro!

autor: Angel + Tajemná Neznámá

betaread: Janule