Jsi moje láska 4.

autor: Rachel

Tom odběhnul do kuchyně pro pití, zatímco Bill poodešel do obýváku. Netroufal si posadit se bez dovolení tak drze jako včera. Proto jen stál a rozhlížel se kolem. Na to, že byl Tom kluk, měl všude pořádek.

„Budeš tu celou dobu jen stát?“ ozval se za ním pobavený hlas a v Billovi hrklo. Otočil se na Toma, který s mírným úsměvem pokládal na stolek dva pomerančové džusy.

„Nevěděl jsem, jestli si můžu sednout,“ odvětil mu Bill a na Tomovo vyzvání se posadil. Tom se posadil naproti.

„Včera jsi to moc neřešil,“ připomněl mu stále klidným hlasem. Vůbec by mu nedovedl vynadat, nebo jej dokonce vyhodit. Nevěděl proč, ale připadalo mu, že by se Bill i při hlasitějším zvýšení hlasu mohl rozplakat. A to Tom nechtěl.

„Já… já vím, Tome, a proto… jsem se ti přišel omluvit a také…“ Bill se odmlčel. Moc si na tohle netroufal. Tom na něj zíral s pootevřenou pusou.

„A také co, Bille? Dokonči to, prosím,“ naléhal na něj a očima visel na Billových rtech.

„A také jsem tě chtěl poprosit, jestli bys to se mnou ještě jednou nezkusil. Já se ještě jednou moc omlouvám za to… jak jsem se včera choval, já… já jsem byl protivný a-a teď mě to moc mrzí, protože… já se tu matematiku potřebuju naučit, Tome, jinak…jinak budu mít čtverku,“ skoro nešťastně vzlyknul Bill a podíval se na Toma prosebným pohledem. Tom byl jako očarovaný. Sledoval Billa v němém úžasu. Takovou proměnu tedy nečekal. Nečekal, že by se mu Bill vůbec omluvil a už vůbec nečekal, že by se chtěl od něj něco naučit. V jeho očích však mohl spatřit odhodlání. Vstal a přisedl si k němu.

„No… to, to už neřeš, Bille, já jsem také vypěnil a mrzí mě, že jsem na tebe křičel. Já tě to naučím, pokud tedy chceš, ale musíš dávat pozor a snažit se, jinak to nepůjde,“ připomenul mu a musel se usmát, když viděl, jak Bill s úsměvem kýval hlavou.

„Slibuju, slibuju, slibuju. Ale teď musíme rychle začít,“ vypískl radostně a než se Tom nadál, Bill už vytahoval svůj sešit matematiky. Zuřivě jím listoval, až se dostal na začátek učiva a vrazil mu sešit do rukou. Jeho zvědavým očkám neušlo, jak se na něj Tom pořád dívá.

„Co je?“ optal se automaticky a také se na Toma zadíval. Pořád měl dredy tak roztomile rozčepýřené a až teď si Bill uvědomil, že Tom je vlastně hezký kluk.

„Já tě vůbec nepoznávám. Jsi vůbec Bill?“ optal se váhavě, a když Bill vesele přitakal, také se usmál. Vlastně se na Billa díval tak dlouho proto, že nikoho veselejšího v poslední době neviděl. Bylo to možná trochu absurdní, ale Bill mu svým úsměvem najednou přivodil mnohem lepší náladu. Ne tu, kterou měl před malou chvílí. Teď v sobě cítil energie za dva. Podíval se na Billovo učivo a v hlavě si rychle začal vybavovat mocniny. Nebylo to tak dávno, co tohle učivo brali ve škole.

„Tak jo. Nemusíš se bát, Bille, začneme od těch úplně nejjednodušších příkladů, ano?“ ujistil ho a když Bill ochotně přikývnul, pokračoval.

„Takže nejdřív, co je to mocnina. Mocnina je vždycky to velké číslo, které se umocňuje podle toho, jaký je mocnitel. Mocnitel, nebo také exponent, je to malé čísílko vpravo nahoře. A na něm závisí umocnění. Kdybych měl například dvě na druhou, tak to bude dvakrát dva. A kdybych měl dvě na třetí, tak to bude dvakrát dva krát dva. Rozumíš tomu?“ zeptal se s nadějí v hlase. Bill pomalu přikývnul. Tohle mu začínalo být jasné.

„Tak mi řekni třeba…. tři na čtvrtou,“ pobídl jej Tom a Bill se malinko zarazil.

„Hmmm… to bude… tři krát tři krát tři krát tři?“ odpověděl mu otázkou a v duchu doufal, že to má dobře. Přesvědčil ho o tom Tomův úsměv.

„Výborně. No vidíš,“ pochválil ho a napsal na papír pár příkladů. Bill je měl za pár minut spočítané a dožadoval se dalších. Tom jej opravdu nepoznával. To, co tu bylo včera, se ani nedalo srovnat s tím, co tu bylo dnes. Včera tady seděl namyšlený mladík s bojovným výrazem a dnes? Dnes měl před sebou Tom rozesmátého Billa, kterému základy učiva teď šly zcela s přehledem. Přešli tedy ke složitější části, která vyžadovala více soustředěnosti a také více přemýšlení. To musel Tom Billovi také více pomáhat, ale s Billovou pozorností to šlo jako po másle. Bill ani netušil, že je to tak snadné, když chce. Soustředil se plně na učivo, které mu Tom vysvětloval, ale občas pohledem zaletěl k Tomovi. Ani Tom se však občas nesoustředil a pohledem se vpil do Billových očí. Rozlévala se v nich ta nejlahodnější hořká čokoláda. Párkrát se dokonce jejich pohledy střetly, to však vždycky jeden z nich nesměle sklonil hlavu k učivu a počítali dál. Ani nevnímali čas, upozornilo je však zapadající sluníčko, které posledními slunečními paprsky ozařovalo obývák. Bill se mrknul na mobil.

„Jejda, to už je sedm? Tome, promiň, ale já už budu muset,“ oznámil Tomovi a začal si sešit schovávat do kabely. Tom se pousmál a vyprovodil Billa ke dveřím.

„To nic. Zítra můžeš přijít zase,“ usmál se na Billa. Bill se na něj znova podíval.

„Tome, já… děkuju ti, že jsi mi dal ještě šanci,“ vděčně se mu pohledem vpil do očí.

„Nemáš zač, Bille, já myslím, že jsi dobrý žák,“ pochválil ho a na to se Bill zářivě usmál.

„Tak ahoj a… uprav si dredy,“ připomenul mu Bill stále se usmívajíc, a na Tomův nechápavý výraz a rozloučení vyklouznul ven. Tom odešel do koupelny. Kouknul se do zrcadla a málem vykřiknul úlekem. Za ty roky, co dredy měl, je ještě nikdy neměl v takovéto poloze. Došlo mu, že se teď pěkně ztrapnil. Tak proto se Bill pořád tak usmíval. Raději se svlékl a položil do právě napouštějící se vany.

Bill si vesele vykračoval domů. Takhle dobrou náladu neměl už dlouho. Pokud se bude snažit, možná by opravdu mohl dostat trojku. A Bill se snažit chtěl. Chtěl Tomovi dokázat, že to zvládne. Na Tomovi jej něco přitahovalo. I když se Billovi nelíbil styl jeho oblékání, musel uznat, že Tomovi moc sluší. Na rozdíl od ostatních hip hoperů, kteří Billovi ubližovali, byl Tom velmi hodný a milý. V tom musel dát Bill Simone za pravdu. Potichu vešel do domu a rovnou odešel nahoru. Napustil si plnou vanu horké vody a položil se do ní. Nevěděl, jak je to možné, ale nemohl Toma vyhnat z hlavy.

Myslel na něj, i když si lehal k sobě do postele a přivíral oči. U bříška cítil příjemný šimrající pocit. Nevěděl, co to je. A už vůbec nevěděl, že tento pro něj neznámý pocit bude v následujících dnech růst víc a víc.

autor: Rachel

betaread: Janule