Keep your hands off my boy 10.

autor: Anett483

Billa probudily jemné paprsky, které ho šimraly na obličeji. Lehce pootočil hlavu a šmátral po posteli. Když ale stále chytal jen vzduch, otevřel oči. Místo vedle něj bylo prázdné. Pomalu vyšel na chodbu a scházel schody dolů do kuchyně. Nevěděl, jestli je Tomova matka doma, nebo jestli odešla. Opatrně nakoukl do kuchyně… Když však uviděl Toma a nikoho v jeho blízkosti, usmál se a vešel potichu do kuchyně

„Dobré ráno…“ usmál se Bill a sedl si ke stolu, pořád sledoval Toma, který se k němu s úsměvem otočil a postavil před něj kousek bábovky a teplé kakao. Bill jen zamlaskal a promnul si ruce. Začal se ládovat a sledoval Toma, který si sedl naproti němu a s úsměvem ho sledoval.

„Ty si nedáš?“ zeptal se po chvíli Bill. Tom jen zakroutil hlavou…
„Už sem jedl… Co chceš dneska dělat?“ Bill se zamyslel.

„Dneska má přijet táta. Sice jen na otočku, ale přijede. Takže se stavím domů a pak nevím…“ řekl stručně Bill a pokrčil přitom rameny.

-*-*-*-*-*-odpoledne-*-*-*-*-*-

„Já počkám tady…“ cukal sebou Tom, když ho Bill chtěl násilím vtáhnout do domu, kam právě přijel Billův otec v obrovském nablýskaném autě.
„Notak… Nenechám tě přece čekat za dveřma. Jen chvilku počkáš vevnitř než se převlíknu.“ Tom se všelijak vykrucoval. Ani sám nevěděl proč, ale chtěl se tomuhle domu vyhnout. Měl pocit, že Billův táta je přesně ten typ, který se na lidi, jako například na Toma, dívá povýšeně. Jako na odpad. Děsilo ho jen to, jak Billův táta se smykem zaparkoval před domem a rychlým krokem, s mobilem v ruce, spěchal do domu. Tomův pozdrav, jako by snad ani neslyšel. Tom nakonec se strachem vstoupil do obrovského domu, kde byl doteď zatím jen jednou.
„Hned přijdu…“ oznámil mu Bill a svištěl do druhého patra pro čisté oblečení. Tom stál jako přibitý uprostřed chodby a bál se pohnout. Doufal, že zůstane bez povšimnutí. Najednou se ale otevřely dveře z kuchyně a vyšel z nich Billův táta. Šel k Tomovi s nechápavým výrazem. Tom hlasitě polknul a čekal, co se stane.
„Kdo si? A co tu vlastně děláš?!“ Billův táta byl vyděšený a naštvaný. Tom se ani nedivil.. Kdyby on žil v takovém domě, pořídil by si sem snad i ochranku a hlídací psy.
„Tati?“ Bill vykoukl z patra dolů a šel, už převlečený, pomalu dolů. Billův táta přemístil svůj rentgenový pohled z Toma na Billa.
„Tati, to je Tom. Je to můj spolužák…“ Billův otec se konečně usmál a Tom v jeho úsměvu poznával Billa.
„Ahoj, Tome. Omlouvám se za to chování…“ podal mu s omluvným pohledem ruku. Po chvíli se jeho obličej změnil v naštvanou grimasu. S povzdechnutím vytáhl zvonící mobil z kapsy saka a začal s někým dlouze diskutovat. Tom ho s úžasem pozoroval. Připadal mu strašně povědomý… Podobal se Billovi, ale i… Ne, to je blbost! Jak ho něco takovýho mohlo napadnout…

Bill protočil očima a radši Toma táhl k sobě do pokoje.

„Zůstaneme dneska u nás, jo?“ usmíval se Bill a skočil na svoji obrovskou postel. Tom se jen s otevřenou pusou rozhlížel po pokoji. Do téhle části domu se ještě nikdy nedostal. Sledoval plakáty rockových legend na stěnách a vystavené náramky a prstýnky a všechny možné doplňky…

„Tak zůstaneš tu? Aspoň dneska…“ zaprosil Bill a díval se na Toma psíma očkama. Tom se usmál…

„Jestli to nebude vadit…“ Tom otočil hlavu ke dveřím a naznačil Billovi, co tím myslí.
„Prosimtě… Táta určitě hned zase odjede…“ protočil Bill očima.

„Máš úplně super pokoj…“ řekl konečně Tom svůj názor na Billův pokoj a sedl si na měkkou postel. Bill se hned hrabal z peřin za ním na kraj postele.

„Vejdeme se sem oba…“ usmál se.

„Do té mojí jsme se taky vešli oba a byla menší…“ řekl se zamračením Tom.

„Jo, ale ty si mi pořád chrápal a přímo u ucha. Nemohl sem tě ani odstrčit, protože by si spadl na zem…“ smál se Bill.

„Já nechrápu!“

„Ale chrápeš! Snad nejsem hluchej, ne?!“

Tom na Billa hned skočil a začal ho lechtat.

„Já nechrápu!“ obhajoval se pořád.

Najednou jim z tváře zmizel smích. Tom se naklonil k Billovi a zblízka si ho prohlížel.
„Jsi… jsi zvláštní…“ přejel konečky prstů přes Billovu tvář a pomalu se k němu přibližoval. Bill mu vyšel ochotně vstříc. Líbali se dravě a vášnivě, až se Tom divil, kde se to v Billovi bere. Musel to být on, kdo se od Billa odtrhl, když už nemohl popadnout dech… Bill si přejel konečky prstů po rtech a roztomile se zasmál. Tom teď myslel na něco jiného. Jak se bude Bill chovat třeba ve třídě mezi spolužáky? Bude chodit za Tomem nebo bude dělat, že se nenávidí? Zatřepal hlavou. Tohle teď nechtěl řešit…

„Půjdeme si zaplavat?“ zeptal se Bill a na prst si natáčel Tomovy dredy.

„Vy máte bazén?“

„No jasně!“ Bill rychle vstal z postele a odhrnul závěs na okně.

„Ale já tady nemám plavky…“

„Kdo říkal, že budeš potřebovat plavky?“ usmál se lišácky Bill.

autor: Anett483

betaread: Janule