autor: Angel + Tajemná Neznámá
Bill
Jako už snad milionkrát, posadím se na Juliinu měkkou pohovku. Sedne si naproti mě a chytí mě za ruku. Dívám se do jejích něžných očí. Je tak krásná. Ale… Musím jí ublížit. Jinak to nejde. Jestli chci zachránit vztah s Tomem, nic jiného mi nezbývá.
Jako už snad milionkrát, posadím se na Juliinu měkkou pohovku. Sedne si naproti mě a chytí mě za ruku. Dívám se do jejích něžných očí. Je tak krásná. Ale… Musím jí ublížit. Jinak to nejde. Jestli chci zachránit vztah s Tomem, nic jiného mi nezbývá.
„Co se děje, miláčku… Ty se úplně chvěješ,“ zašeptá a pohladí mě po tváři. „Týká se to Toma, že?“ zeptá se dřív, než stačím otevřít pusu. Ona ví všechno. Opravdu. Má mě přečtenýho.
„Jo…“ odpovím krátce. Pořád tak nějak nemám odvahu jí o tom říct.
„Mluv, a nevykrucuj se,“ praví. No, asi fakt nemám na vybranou.
„Víš, lásko, on si Tom myslí… Že mám někoho mimo… Mohl by se o tobě dozvědět, miláčku. Nechci ti ubližovat, ale… Asi bychom si měli dát pauzu, dokud to s Tomem neurovnáme. Mě to fakt moc mrzí, moc tě miluju, ale nechci ztratit ani jednoho z vás. Vím, že toho chci moc, když chci, abys na mě čekala. Vím, že to není lehký, když víš, že mám ještě někoho. Ale přesto jsi tu pro mě, přesto mě miluješ, přesto mě chráníš. Mohl bych tě tedy poprosit o to… O tu pauzu. Přísahám, že jakmile to s Tomem urovnám, zase se vrátím, miláčku,“ vyklopím. Tak, a je to venku. Taky bylo na čase. Nastane chvíle ticha. Jul sklopí hlavu a zadívá se do země. Poté stiskne mojí ruku a podívá se mi do očí.
„Bille… Moc tě miluju a chci tvoje štěstí. Právě ses rozhodl pro Toma. Jestli se budeš chtít někdy vrátit, budu na tebe čekat. Ale nebude to věčně, lásko. Pořád na tebe čekám. Bolí mě to,“ řekne. Do očí se nám oběma hrnou slzy.
„Nerozhodl jsem se… Říkal jsem, že chci pauzu,“ dodám. Znovu se na mě podívá svýma uplakanýma očima.
„Tom zvítězil a já to beru. Jsem dospělá žena, vyrovnám se s tím. Přeju ti hodně štěstí. A víš Billi… Pauza by nic neřešila. Bylo by to dobrý jen na chvíli. Pak by Tom mohl mít opět pochybnosti. Nechci, aby jsi byl kvůli mně nešťastný, Billi,“ praví. Usměje se na mě.
„Julie… Já tě miluju… Nechci tě ztratit…“ zašeptám. Bolí to. Víc než kdy předtím. Doufal jsem, že ta pauza něco vyřeší. Ale právě jsem tomu dal konec. Bože, já jsem idiot! Jsem takový idiot!
„Já tebe taky, lásko. Chci jen tvoje štěstí. Nic víc. Jen by ses trápil,“ odvětí Julia. Můj dokonalý makeup mi pomalu stéká po tváři. Třesou se mi ramena. Já opravdu nevím, co se se mnou děje. Nevím, co se stalo. Nevím, jestli to vůbec tak chci. Ale právě jsem ztratil jednu svou lásku. Lásku, kterou nadevšechno miluju. Jen proto, že chci zůstat s Tomem. S člověkem, s kterým se akorát jen hádám, po kterém ječím. Jsem jeho fackovací panák. Jsem horní vrchol milostnýho trojúhelníku. Někdo to rozseknout musel. Ale proč zrovna já? Proč sakra, proč?! „Já… Bez tebe… Se budu trápit,“ zajíkám se vzlyky. Ještě nikdy jsem se necítil takhle bezmocně.
„Bille… Můžem být přátelé. I nadále se můžem scházet jako kamarádi, jako tomu bylo na začátku. Věř mi, Billí. Bolí to. Moc to bolí. Ani nevíš jak, možná mě to bolí víc než tebe. Vzdala jsem se kvůli tobě tolika věcí. Ale vím, že tys mi za to jako jediný muž v mém životě opravdu stál. Víš… Já jsem ti o sobě taky něco neřekla,“ zašeptá. Úplně mě to válcuje. Cítím se jako malé dítě, kterému právě sebral někdo hračku. Cítím se jako bezmocná troska, která nic nezmůže proti krutému světu. Nezmůžu se na nic. Jen tady ukazuju svojí slabost.
„Cos… Cos mi neřekla,“ vykoktám mezi vzlyky. Podívá se na mě soucitným pohledem. Ještě nikdy jsem jí takhle neviděl. Asi to bylo proto, že vždycky jsme spolu všechno zvládli. Dodávali jsme si sílu. A teď? Padáme společně na dno…
„Víš, Bille… Ty nejsi… Jediný…“ začala. „Ještě před týdnem… Chtěla jsem si vzít Jaqcuese. Chtěla jsem mít jistotu. Ale ty bys nadále zůstal v mém životě. Rozhodla jsem se pro tebe a nelituju toho. Jsi pořád v mém srdci, i když už nejsi můj,“ řekla. Takže… Taky jsem nebyl jediný! Dám se do nekontrolovatelného pláče. Brečím jak mimino. Nevím, co na to mám říct. Pomyšlení na to, že jsem nebyl jediný. Ale mám co jsem chtěl… Takhle to bylo. U mě. Byl jsem s Tomem i s ní. Byl jsem hrozně sobecký. I teď jsem se zachoval jako sobec. Nenávidím se za to, nenávidím!
„Spala jsi s ním?“ zeptám se tiše. Musím to vědět… Musím…
„Já… Jednou… Možná dvakrát… Ale je to pryč…“ šeptla. To mě dorazí. Opravdu.
„Už jsme si to řekli… Tak snad… Abych šel… Mrzí mě to… Pořád tě miluju…“ vykoktám.
„Já tebe taky, Bille,“ zašeptá. Políbí mě. Naposled. Vydám se směrem k černému mercedesu, který stojí nedaleko parku. Sedám do auta. Jsem úplně duševně na mraky. Teď mám čas se postarat o Toma. Hodně času. Přeseknul jsem to. Jsem hrozně zoufalý. Nevím, co mám dělat. Cítím se jako zrádce. I když… Julia si někoho najde. Kvůli mě opustila snoubence. Abych jí pak řekl, že musím odejít, abych mohl být s Tomem. Hrozně to bolí. Tohle jsem snad ještě necítil. Ještě nikdy.
Nastartuju auto. Pomalu se chci vydat k domovu. Jedu rychle, zbrkle. Aby mi pak cestu zkřížil chodec. Když si ho všimnu, zbrkle uhnu. Ale jaksi… Je už pozdě…
Tom
Je to už dlouho, co Bill do toho domu vešel. Chtěl bych vědět, co tam dělá. Co se vlastně děje, co se odehrává. Rozhodně s ní spal! Určitě! No počkej, děvenko, mě ho jen tak nesebereš! Čekám strašně dlouho. Připadám si jako šmírák. Tohle není vůči Billovi fér. Jakýpak vůči Billovi, ale vůči mně! On mi zahýbá! Tohle ale už nikdy neudělá. Nesmí. Už nikdy. Já už si od něj nenechám ublížit. Ne. Už ne. Ta holka zmizí z jeho života. Udělám všechno proto, aby Bill zůstal se mnou. Nesmí mi odejít. Jinak mě to zabije!
Je to už dlouho, co Bill do toho domu vešel. Chtěl bych vědět, co tam dělá. Co se vlastně děje, co se odehrává. Rozhodně s ní spal! Určitě! No počkej, děvenko, mě ho jen tak nesebereš! Čekám strašně dlouho. Připadám si jako šmírák. Tohle není vůči Billovi fér. Jakýpak vůči Billovi, ale vůči mně! On mi zahýbá! Tohle ale už nikdy neudělá. Nesmí. Už nikdy. Já už si od něj nenechám ublížit. Ne. Už ne. Ta holka zmizí z jeho života. Udělám všechno proto, aby Bill zůstal se mnou. Nesmí mi odejít. Jinak mě to zabije!
Nevím, kde se ve mně bere tolik zloby. Tolik touhy po pomstě. Je to asi tím, že Billa tolik miluju. Nemůžu bez něj žít. On je moje druhá půlka. On je já. Všechno, co teče mými žilami. In die Nacht, nur mit dir zusam´… A už nikdy jinak, Bille. Nikdo nám naši lásku nemůže sebrat. Musíme být spolu. Navždy, nikdy jinak lásko. Se mnou ti bude dobře, nejlíp. Dám ti tolik lásky, že už nikdy nebudeš mít potřebu mi někam utíkat. Zahrnu tě polibky, vším, čím jen budeš chtít, jen mi už nikdy nesmíš utíkat. Nikdy. Neuděláš to. Nebudeš mít už ke komu. Postarám se o to. O to se bát nemusíš, lásko… Budeš můj. Ty a já. Bill a Tom. Tokio Hotel. Nikdo nám to nevezme. A už vůbec ne nějaká coura. Nevím, čím tě k sobě přilákala, ale vím, jak jí dostat od tebe. V hlavě si už sumíruju svůj plán. Na to ta holka v životě nezapomene.
Nezabývám se tím, jestli je mu s tou holkou líp, než se mnou. Je mi to jedno. Bill je můj, a nikdo mi ho brát nebude. Musel jsem kvůli němu hodně trpět. Půjde to bezbolestně. Tedy, pro mě. Možná se kvůli ní bude trápit, možná ho to bude bolet, možná mu bude chybět. Ale na to spoléhám. Časem na ni zapomene. A bude si vážit mě. Nikdy se nedozví, že za to všechno můžu já. Ještě nikdy jsem si tak moc nevěřil. Ještě nikdy jsem necítil něco takového. Touhu po pomstě. Ale jsem to já. Tom Kaulitz-Trümper a jeho pravá tvář, která se už nebude skrývat. Tedy ne Billovým nepřátelům. Nepřátelům? Billovým? Spíš je mým nepřítelem. A proto musím z cesty, než zničí to, co jsme s Billem léta budovali. Miluju ho, nesmí mi ho brát!
Nevím, jestli ve mně převažuje zloba, touha po pomstě, bolest, nebo láska a touha. Všechno se mísí ve mně a dělá to uvnitř pěkný zmatek. Tohle všechno dělám pro Billa. Z naší lásky. Možná ti tím ublížím, Bille… Ale se mnou ti bude líp. Vždycky jsem tě chránil. Jsem zoufalý. Samou láskou šílím. Nejsem svině. Jsem jen zamilovaný. Jako nikdy do nikoho. A Bill… Tolik nocí, co jsem kvůli němu musel bdít. Měl jsem strach. On mi lhal, že pracuje. Že musí někam jít. Něco vyřídit. A on byl s někým jiným. Připadal jsem si hrozně. Jako že mu nedokážu dát tolik lásky, kolik si jen zaslouží. Vím, že jinak by nic takového neudělal. Proto by už neměl mít důvod někam utíkat. Všechno mezi námi napravím a bude to zase jako dřív. Jen my dva, Bille… Jen my dva…
Vidím, jak vychází z domu. Nevidím mu do tváře. Nevím, co se děje. Počkám, až zajde. Nasedne do auta a odjede. A vydám se směrem k onomu domu. Nesmím promeškat už ani minutu. Rozhodně vyrazím k domu. Zaklepu. Slyším kroky. Nerozhodné, pomalé kroky. Otvírá mi slečna s blond vlasy, drobná. Usmívá se na mě. To je přece… Ta holka z Francie… To je Julia!
„Ahoj Tome, co ty tady?“ usměje se na mě a pozve mě dál. Tohle mi fakt vzalo dech. Vejdu dovnitř. Dívám se na prostorný dům. Těkám očima sem a tam. Nemůžu uvěřit, že právě Julia mi svedla bráchu. Byli jsme dobří přátelé. Ale tohle je už moc! Ona mi svádí kluka!
Když mě dovede do obýváku, nabídne mi kafe. Nemůžu odmítnout. Je tak milá. Až mě mrzí to udělat. Otočím hlavu a vidím pootevřené dveře ložnice. To mě dorazí… Tak tady na téhle posteli…
„Tome… Co tě sem přivádí?“ zeptá se s úsměvem. Je tak hodná, až tomu nedokážu uvěřit. Je to taková herečka!
„Já… Nějak jsem sem zabloudil, viděl jsem na schránce tvoje jméno… Tak jsem se přišel podívat,“ zalžu.
„Jak se má bráška?“ zeptá se mě mile. To si snad dělá srandu! Ona s ním chrápe a ještě mi to takhle zapírá!
„Myslím, že ty bys to měla vědět nejlíp,“ konstatuju a zvedám se z pohovky.
„Jak… Jak to myslíš?!“ zeptá se vyděšeně. Je to tam vidět…
„Vím, že spíš s mým bráchou… A nezapírej to. Viděl jsem ho, jak od tebe dneska odchází… Co s ním máš?“ zakřičím. Tohle se prostě muselo stát… Jednou… Ale nevěděl jsem, že to bude tak rychle…
„Nic…“ odpoví klidně.
„Jak mi můžeš tak kecat! Byl tady, viděl jsem ho, spíš s ním! A neříkej že ne… Nevěřím, že byste byli jen kamarádi! Nevěřím už ani slovo!“ rozječím se na Julii. Má na krajíčku. No vida! „Tome… Měla jsem něco s Billem, to ano. Ale on se kvůli tobě… dneska se mnou rozešel,“ zaplakala. Hm… No tím líp… Počkej, děvče…
„Počítám s tím, že ho stejně nenecháš na pokoji. Nevím, jak jsi ho k sobě připoutala, ale nebudeš si zvykat. Je můj. A ty mi ho nevezmeš,“ pronesu s bojovností v hlase.
„Říkám, že mi dal kopačky, tak co ještě chceš! Když za mnou nepřijde sám, tak, tak… Tak za ním rozhodně nepolezu a nebudu se ho prosit!“ rozječí se.
„Miluješ ho?“ zeptám se. Zadívá se do země.
„Ano,“ hlesne.
„Já taky… Proto bude lepší, když odsud zmizíš. Nebudeš si Billa všímat. I kdyby se vrátil, nebudeš na něj reagovat. Je ti to jasný?! Vybojoval jsem si ho, je můj,“ zařvu na ní. Tentokrát slzy ustupují a nastupuje vztek.
„Nevím, proč bych tě měla poslouchat. Bill za mnou přišel sám, když jsi ho trápil. Úplně sám. Nenutila jsem ho. Asi mu se mnou bylo líp. A neboj, pokud sám nepřijde, já za ním nepolezu,“ praví uštěpačným hlasem. Je tam cynismus, všechny negativní emoce.
„To ho asi moc nemiluješ, co,“ dodám. Otočí se na mě. Jen čekám její reakci. Neodpovídá mi. „Jsi děvka…“ zašeptám. A je to pravda. Spí s mým bráchou a ještě to zapírá.
„Ty… Kdyby ses o Billa víc zajímal, tak ti ani nemusel nikam utíkat!“ zaječí. To mi rupnou nervy.
„Ty kurvo… Dal jsem mu ze sebe všechno. Tak ty takhle… Však já ti brášku vyženu z hlavy, to se neboj,“ konstatuju. Chvíli se na mě dívá. Nesnesu ten její pohled! Srazím jí k zemi. Brání se, kope. Začnu jí tvrdě líbat, vím, že u tohohle to neskončí.
Nevím, co to do mě vjelo. Jen prostě chci, aby měla nějakou vzpomínku. Vzpomínku, která totálně smaže všechny myšlenky na mýho brášku. Ona ho nedostane, on je můj! Ani nevím, jak k tomu došlo, ale za chvíli… Už jsem v ní. Pohybuju se v ní, ona už je téměř odevzdaná, nebrání se. Jen leží, nechává se. Věděl jsem, že je to jen děvka. Jenom děvka, která se nacpala mýmu bráškovi a on to neviděl! Myslel si, že je do něj blázen. Ale jediný, kdo Billa doopravdy miluje, jsem já! A nikdo mi ho nesebere! Když už jsem takříkajíc hotov, obléknu se, zvednu se a dívám se na její tělo, které se zalyká v pláči. Je mi sice líto, co se stalo, ale tohle se nedalo nijak ovlivnit. Nemohla mi sebrat Billa, to ne!
Musím to nějak dokončit. Zakončit svojí pomstu.
„Doufám, že teď je ti už jasný, co máš dělat. Seber se, jeď někam daleko. Bill se tohle nedozví, bude to naše tajemství. Zmiz, dej mu pokoj. Zmiz z našich životů. Bill se s tebou rozešel a možná by se někdy chtěl vrátit, ale už nebude mít možnost. Ty budeš pryč. Hodně daleko. Nebude o tobě vědět a ty ho nebudeš kontaktovat. Doufám, že je ti to úplně jasný. Když to neuděláš, můžeš se těšit na ještě něco horšího. Sbohem, Jules,“ pravím a otočím se na podpatku. Nechal jsem ji tam, uplakanou, bezmocnou. Je mi to líto, když vidím, co všechno jsem schopen pro Billa udělat. Miluju ho, chci jen jeho štěstí. A ona k němu nepatří. Ona ne.
Bill
Jen tma. Náraz. Nic víc. Prudký náraz. Vím jen, že jsem proletěl předním sklem, pak už jen ona tma. Jestli to je smrt, nevím. Možná je to jen trest. Trest za to všechno. Že jsem si nevážil ani Toma, ani Jul. Necítím nic, jsem v bezvědomí. V hlavě mi probíhají různé obrazy, myšlenky. Nevím, co se se mnou děje, ale moje mysl neustále bdí. Cítím to. Přemýšlím. Najednou se mi promítá můj život. Chvíle, kdy jsem byl šťastný. Neustále vidím Tomovu tvář. Vidím i tu Juliinu. Lásky moje… Proč?! Proč tohle! Tenhle život jsem si nevybral. Nikdy jsem tohle nechtěl. Ale mám to. Mám, o co jsem si koledoval. Zasloužil jsem si to. Možná…
Jen tma. Náraz. Nic víc. Prudký náraz. Vím jen, že jsem proletěl předním sklem, pak už jen ona tma. Jestli to je smrt, nevím. Možná je to jen trest. Trest za to všechno. Že jsem si nevážil ani Toma, ani Jul. Necítím nic, jsem v bezvědomí. V hlavě mi probíhají různé obrazy, myšlenky. Nevím, co se se mnou děje, ale moje mysl neustále bdí. Cítím to. Přemýšlím. Najednou se mi promítá můj život. Chvíle, kdy jsem byl šťastný. Neustále vidím Tomovu tvář. Vidím i tu Juliinu. Lásky moje… Proč?! Proč tohle! Tenhle život jsem si nevybral. Nikdy jsem tohle nechtěl. Ale mám to. Mám, o co jsem si koledoval. Zasloužil jsem si to. Možná…
Nevnímám nic. Jen tyhle myšlenky. Jsem vězněm ve vlastním těle. Bez vlastní vůle. Bez schopnosti se zvednout a jít dál. Nemůžu nic. Jen myslet na vás dva…
Tom
Ujdu pár kroků od domů. Nevím, jestli mám být nad sebou zhnusený, nebo co mám vlastně dělat. Asi bych se měl vrátit, omluvit se jí. Ale copak můžu po tom, co se tohle stalo?! Tome, co jsi to udělal?! Totálně se psychicky zhroutím. Netuším, kde se to ve mně bere. Nikdy jsem nebyl tak zlý, bezcitný. Láska k Billovi mě totálně změnila. Změnil mě. Úplně. Od základů. Asi jsem to tak i chtěl. Musel jsem to udělat.
Ujdu pár kroků od domů. Nevím, jestli mám být nad sebou zhnusený, nebo co mám vlastně dělat. Asi bych se měl vrátit, omluvit se jí. Ale copak můžu po tom, co se tohle stalo?! Tome, co jsi to udělal?! Totálně se psychicky zhroutím. Netuším, kde se to ve mně bere. Nikdy jsem nebyl tak zlý, bezcitný. Láska k Billovi mě totálně změnila. Změnil mě. Úplně. Od základů. Asi jsem to tak i chtěl. Musel jsem to udělat.
Najednou mi zvoní telefon. NEMOCNICE?! Rozklepaně zvednu mobil. Málem mi vypadne z ruky. „A… Ano?“ zakoktám.
„Pan Thomas Kaulitz?“ ptá se mě ženský hlas v telefonu.
„To jsem já, u telefonu,“ hlesnu.
„Dobře… Pan Wilhelm Kaulitz, je to váš bratr, že?“ ptá se mě.
„Ano, je to moje dvojče!“ téměř vykřiknu. Ježiš, Bille, co se děje?!
„Váš bratr měl těžkou autonehodu. Je ve vážném stavu. Před chvílí byl převezen na JIP v naší nemocnici. Je v bezvědomí, mohl byste prosím přijet a přinést nějaké jeho věci?“ praví hlas. Rozklepu se. Tohle ne, Bille! TOHLE NE!!!
autor: Angel + Tajemná Neznámá
betaread: Janule
Hm boshe zas Julie…:DD Boshe ja ju tak nemám rada!!!!!a ty to dobre vieš!!!!!_–PPPPPPPP
tyjo takowa nawstewnost!!!!!!!:D mas hezkej blog nechctela bys ses spratelit????
pěkný super povídka!rychle dál!a tu julii už strčte někam 😀 nensášim jíííí
bože můj:-O čekala sem všechno, ale tohle ne!!!:-O
Jul to Billovi teda dala. On si chtěl dát pauzu a ona to takhle vzala. Ale je to dobře, aspoň bude mít Bill klid. Ale to co udělal Tom. Před tím domem mi přišel jako strašnej sobec. Pořád jenom samý: Je můůj, mě miluje nejvíc a tak. Já ho chápu, Billa miluje, ale zdá se mi, že tohle přehnal. A ještě se s ní vyspat. No potěšxD.
Billova nehoda bude beztak taková ta usmiřovací:D. Ale já jenom oufám, že to přežije a že ho Andělíčku nehodláš pohřbít. To bych asi nepřežila a Tom taky ne:-).
Ale opět nádhernej díl, strašně krásně napsanej, úžasně procítěnej a všechno prostě skvělý:-). Má to děj a to je úžasný. Sice ty holky v těch povídkách nemusim, ale ono to tak oživí:D.
Poslední dobou se u tvých povídek hrozně rozepisuju:D. Tak aspoň doufám, že si to přečteš a potěší tě to:-*.
Hey! Jako..Bille, neumírej! A ani v komatu bys bejt nemusel…
ach bože…ty dva sou ale fakt paka…vždyck něco udělaj a pak toho litujou….a teď ta nehoda do toho….Andílku, ty nám to ale solidně motáš!
ježkovy oči!!! to jsou trumberové! vím, že sedat za volant v depce nebo vzteklé náladě může mít opravdu nepříjemné důsledky… se měl napřed někde uklidnit, ale to by pak holt nebylo ono, napětí musí být 🙂 jsem zvědavá, jak to bude dál…
No, tak k tomuhle fakt nevím, co dodat. Přečetla jsem teď všechny díly naráz a to, že mě Bill celou dobu tím, že to hrál na dvě strany, vytáčel teď najednou ustupuje do pozadí a já fakt nevím, co si mám teď myslet o Tomovi… Ta jeho akce u Jul byla trošičku nedomyšlená. I když v tomhle příběhu jsou oba dva horký hlavy, který nejdříve vybuchujou a pak teprve myslej, takže bych se nad tím asi neměla tak pozastavovat. Každopádně Tom byl v tomhle příběhu pro mě ten rozumnější a tahle jaho ptákovina by mohla mít v budoucnu ještě nepříjemný důsledky. Aby se nám Jul za nějakou tu dobu neobjevila s malým prckem v kočárku… No to už ale hrozně předbíhám a fantazíruju, teď je potřeba se soustředit na Billa v nemocnici. Tak snad jen nezbívá než mu přát, aby to s ním dopadlo dobře. He, teď mě tak napadá, další fantazijní scénář, kterej by mohl nastat. Billí se nám probudí s amnézií, na Jul si ani nevzpomene a do Toma se zamiluje znova… 😀 Ne, já toho radši už nechám a posečkám do dalšího dílu. :o)
Tenhle díl byl nejlepší, který jsem od tebe zatím četla. Tom mě pořádně naštval, v jedné chvíli jsem měla chuť dát mu párkrát pěstí. Vůbec o Julii nic neví, je to… hnusák!
Skoro mě to až rozbrečelo, ale je to skvělé!! ♥♥ Jsi vážně nejlepší autor!!