autor: Tessyna
Ráno když jsem se probudil…
Tom už vedle mě neležel. Ale fotka, co jsem si večer schovával pod polštář, ležela položená na
mém nočním stolku…
A tak ji schovám z5 pod polštář, uklidím si postel a protože je půl 7 ráno, jdu udělat Tomovi
snídani… Když přijdu dolů, máma už tam sedí, a jakmile si mě všimne, hodí po mně zlej pohled a zasyčí: ,,Už dávno si tu měl kmitat okolo sporáku… máš jediné štěstí, že Tomíček ještě není vzhůru… Jinak by sis to za rámeček nedal… Tys měl bejt už před hodinou vzhůru… jak doděláš Tomovi snídani, tak půjdeš nakrmit psa… rybičky… utřít po celém domě prach. Tom byl včera ve sklepě a něco se mu tam rozlilo, tak to tam po něm půjdeš utřít… potom dáš věci prát a pověsíš je ven uschnout. To všechno musíš stihnout do 8 hodin, kdy otvírají v obchodě a tak půjdeš nakoupit. Tady máš, co chci já a ještě ti dá seznam, co chce Tomíček… né, že utratíš jen o korunu víc… za nějakou tvoji blbost. Účet chci přinést, jasné…??“
,,Ano, maminko…“ Odpověděl jsem tiše… takhle se ke mně chová vždycky a každej… nechápu, proč se nemůžou ke mně chovat tak jako já k nim…?? Je mi jasné, že nic nezmůžu… že už se prostě nic nezmění… přemýšlel jsem samozřejmě i o útěku, ale kam bych asi tak šel…?? K prarodičům to nejde, ti sou na mě přímo vysazení a je jim jedno, jestli mě jejich zacházení bolí či ne…
Právě jsem dodělal poslední palačinku, kterou ještě mažu marmeládou, když Tom schází ze schodů.
,,Bré rááno…!!“ Zakřičel Tom z plna hrdla.
,,Dobré ráníčko, zlatíčko,“ xD odpověděla mu mile máma. Já jen pípnul ahoj a před něj položil talíř plnej palačinek.
Zatímco Tom se spokojeně krmí palačinkama a řve na mě, že jsou výborné, já dole ve sklepě
pucuju velkou mastnou skvrnu. Když už udělám i to, mám nakrmenýho psa i rybičky a utírám prach v posledním pokoji, přijde Tom s tím, že jsem těch palačinek taky moh udělat víc, a když se na něj omluvně podívám, mávne rukou a jde pryč. Nechápu, jak někdo může sníst tolik jídla jako on… těch palačinek bylo minimálně dvacet a přesto jich měl málo…?? On je snad bezednej.
Ach… kdyby tak mně někdo nachystal snídani a já ráno po probuzení cítil vůni právě usmažených palačinek. Jenže to jsou jen sny a ty se mi nikdy nesplní.. Do reality mě dostane až rána, jak něco těžkého spadlo na koberec a nadávky se mísí s Tomovým smíchem. A protože jsem již od mala zvědavý, musím se jít podívat, co se stalo..
A když to uvidím, málem mě vomejou… máma sedí na zemi a její hlasité nadávky zanikají v ozvěně Tomova smíchu, jak stojí u ní zlomenej v pase a brečí smíchy. Po tom co se vzpamatuji z prvotního šoku, utíkám dolů mámě pomoct postavit se na nohy. Jak se tak stane, nevyjdu z toho bez újmy ani já, protože máma začne řvát i na mě. „Co si myslíš, ty malej parchante?? To žes mi pomohl na nohy neznamená, že se vyhneš práci… neseď na tom gauči a padej do toho obchodu… jestli s tím nebudeš zpět do půl hodiny, dostaneš tak, že se z toho hodně dlouho nevzpamatuješ,“ její křik už dobře znám a vím, že když je rozčílená, nemá cenu se o něco snažit… a tak se vydám pomalu do nedaleké večerky kousek od našeho domu. A protože chci být doma s náskokem, vezmu to přes park.. jenže to jsem neměl dělat, protože…
autor: Tessyna :o**
betaread: Janule
docela dobrý tak dááál
Tý wOe…Tessy..jaKo rychle!!!
jaký protože? tam zas někdo byl ne? sem řikala že ho zas hned někdo bude komandovat…to je chudák
eh.. ted sem odeslala 3. dílek tak snad ho sem brzo dají..
protože co??? sem hrozně zvědavá, ale mám pocit, že nic dobrýho to nebude…x(( chudák Bill….. x(( těšim se na pokráčko…x))
protože…? úžasně useknutý x-)
s takovou bych matku už poslal do pr*ele… ale Bill samozřejmě cnostný si to nedovolí… mě je ho líto… on si už vytrpěl svoje… 🙁 Tomane, udělej něco! takový Tomíšku, tututu… nemám Toma rád…
hlavně rychle dááááál :o)
neznásilního ho nikdo že ne? *vyděšnej pohled*
dobrý…xD