autor: Meline
Tom:
„Tomi vstávat a cvičit!“ Vletí mi do pokoje máma a rozhrne závěsy.
„Nééé!!!! Já nechci.“ Zaprotestuju a hlavu zabořím ještě více do polštáře.
„Honem vylez z postele, škola volá!“
„Já jsem to volání jaksi přeslechl.“
„Tome, ale už opravdu vstaň, nebo přijdeš pozdě… Navíc za chvíli se pro tebe zastaví Bill, tak šmáruj do koupelny, ať si za chvíli dole.“ Popisuje mi přesně co mám udělat, jako bych byl snad malý dítě!! Chtě nechtě musím vstát. Povzbuzuje mě jen myšlenka na to moje sluníčko, který za chvíli uvidím. Bleskurychle udělám hygienu a ženu se dolů. Na posledním schodě však škobrtnu a natáhnu se na zemi. Nade mnou se objeví střapatá hlava.
„Žiješ?“ Optá se mě Bill.
„Nežiju, upadl jsem do hlubokého spánku. Ale když mi dáš pusinku nebo radši dvě, možná se probudím.“ Bill se jen krásně usměje a přisaje se mi na rty.
„Tak co, už jsi vzhůru ty šípková růženko?“
„No nevím, ještě se mi krapet zavírají oči.“
„No to máš blbý.“ Ušklíbne se drze Bill a vyplázne na mě jazyk.
„No počkej, až tě chytnu!“ Honili jsme se po baráku jako dva malý kluci. Po chvíli se pro nedostatek kyslíku celí zadýchaní zastavíme. „Už nemůžu.“ Vydechnu sotva.
„Nápodobně.“
„No nemáte se honit jako malý děti.“ Pokárá nás naoko máma.
„No mami, ty místo abys mě politovala, tak mě ještě sprdneš.“
„Děláš blbiny a já tě ještě budu litovat, jo?! No tak to si uhod. A teď mazejte do školy.“
„Tak ahoj, mami.“
„Nashle.“ Rozloučí se také Bill a pak si to konečně zamíříme do školy. „Stavíme se ještě cestou pro Dianu.“ Nic proti tomu nenamítám a na odpověď jenom kývnu.
Diana:
Kruci!!!! Bill se pro mě ráno staví. Vždycky spolu chodíme do školy, ale hlavní je… teď tam bude i Tom. Sakra!!! Nevím, co si mám vzít na sebe. Musím vypadat skvěle. Líčením jsem dneska strávila hodinu, ale výsledek tomu taky odpovídá. Už to mám, vezmu si tuhle károvanou minisukni a k tomu černý topík s potiskem bez ramínek. Ještě se zatočím v zrcadle. No Dí, dneska vypadáš skvěle. Pochválím se a za chvíli slyším zvonek. „To budou oni.“ Letím rychle ze schodů, div se nepřerazím. Zhluboka se nadechnu a s úsměvem otevřu.
„Ahoj.“
„Čau Dí, dneska ti to fakt sekne.“
„Vážně?! No nemyslím si, prostě jako obvykle.“
„Ne, Bill má pravdu, vážně ti to sluší.“
„Tak děkuji.“ Začervenám se. Takže si všiml. V duchu přímo křičím radostí.
„Můžeme vyrazit?“
„Jasně.“ Kývnu a vydáme se směr school.
Lucas:
Dneska jdu poprvé do nové školy. Jsem už o hodinu dřív vzhůru. Trochu se mnou cloumá nervozita, ale těším se. Stacy se pro mě má za chvíli stavit. Někdo zvoní, to bude asi ona. „To bude zřejmě Stacy, tak já vyrazím, Agáto, měj se tady.“
„Dobře. Tak snad se ti tam bude líbit, pak mi povykládáš jo?“
„Jasně, tak ahoj.“ Líbnu ji na tvář a otevřu dveře.
„Čááu, no to je dost, kde se flákáš, člověče.“
„Jak flákám, tak já ti běžím otevřít, div se nepřerazím, a ty na mě vybafneš, kde se flákám.“
„No ty určitě.“ Zasměje se Stacy. „Tak jdem?“
„Jo.“ Cestou do školy mi Stacy vypráví, jak to tam chodí atd. Taky jsme se dostali k tomu, jak se tam seznámila s Tomem. Zdá se mi, že zase malinko posmutněla. Když jsme vešli do budovy, ukázala mi ředitelnu. Zaklepu a čekám na výzvu. Jakmile mě ředitel seznámil s řádem školy a všemi ostatními věcmi, zamířím do své třídy. V tom však zpoza rohu někdo vystřelí jako blesk a já se s tou osobou srazím.
„Nemůžeš dávat poz…“ Zaseknu se a udiveně hledím na dívku přede mnou. Je to japonka. Zatraceně krásná. Vlasy, v nichž vynikají fialové pramínky, jí spadají do obličeje.
„Promiň já tě neviděla.“ Omluvila se a sbírala popadané knížky ze země. Pohotově se sehnu a pomůžu jí.
„To nevadí, stane se. Já jsem Lucas a ty?“
„Kim a teď mě omluv, pospíchám, za chvíli zvoní.“ Povzdechnu si a vyrazím také do svojí třídy. Jaké překvapení… jakmile do ní vejdu a v jedné z lavic uvidím sedět Kim. Vedle ní je volno. Dodám si odvahu a zamířím jejím směrem.
„To je ale náhoda. Zřejmě z nás jsou spolužáci. Ehm… sedíš s někým nebo… sama?“ Lhostejně se na mě otočí.
„Sama.“ Odpoví po chvíli prostě.
„A mohl… teda… jestli bych si… mohl bych sedět s tebou? Teda… samozřejmě… já… jestli ti to vadí, tak ne.“ Koktám a cítím, že rudnu jako rajče. Tohle je vážně trapný. Jenže copak to jde v přítomnosti tak krásný dívky udržet si chladnou hlavu?! Existuje jednoduchá odpověď NE!
„Hm, mě je to jedno. Jestli nebudeš rušit, proč ne.“ Jako smyslů zbavený jí odkývám, že bych toho vůbec nebyl schopný. Jakmile zazvoní, vejde do třídy náš třídní učitel. Zrovna máme češtinu. Na tu jsem nikdy nebyl. Zadal nám cvičení, o kterým nemám ani páru co a jak. Moje krásná spolusedící je na tom však očividně lépe. Píše tak zuřivě, až se od té propisky málem kouří. Potichounku na ní zašeptám.
„Kim?“ Neochotně se otočí od papíru a podívá se na mě.
„Co chceš? Říkala jsem ti snad, ať nevyrušuješ.“ Sykne přísně, ovšem dává si pozor, aby ji nikdo neslyšel.
„Promiň, já vím jen… a nebo nic… promiň za mé vyrušení.“ Ona jen protočila oči.
„Hele, řekni vo co de? Ty to nechápeš, mám pravdu?!“
„Máš.“ Pípnu.
„Tak hele…“ A začne mi to potichu vysvětlovat. Její snaha nakonec marná nebyla a já pochopil aspoň něco málo.
„Crrrrr…“ Konečně se ozve vytoužený zvuk všech ve třídě, já nejsem výjimkou.
„Moc ti děkuju. Já… nešla bys se mnou třeba po škole na kafe nebo na cokoliv, co máš ráda? Víš… já jen… chci ti poděkovat za tu pomoc.“ Na chvíli se zamyslí a já mám srdce až v krku z toho, co odpoví.
„Dneska nemám čas.“
„A… a zítra?“
„To ještě nevím, uvidí se.“
„Dobře tak si to rozmysli a dej mi vědět, až čas mít budeš.“ Na to mi pak neodpověděla už nic. Musím se na ni vyptat Stacy.
Nataša:
Dan se právě chystal do práce a já mu chtěla naznačit něco o Tomově vztahu.
„Miláčku, počkej.“ Jen se otočí a pozvedne obočí.
„Copak?“
„Dneska je krásně viď?“
„No to je, děje se něco? Zdáš se mi malinko nervózní.“ Přijde ke mně, chytí mě za pas a políbí mě. Jen se usměju.
„Ne, já jen… Víš, že Tom už s někým chodí?“
„Jo.“
„Vážně?“ Koukám na něj jako tele na nový vrata. Že by se to už dozvěděl? Ale od koho?
„Má Stacy přece…“ Oh bože, takže to ještě neví.
„Ne, s tou se prý rozešel.“
„Vážně? To jsou mi novinky. A já se zase dozvím všechno jako poslední co? A kdo je to, znáš ji?“
„Ano, znám ho a… ty taky.“
„Ho?“ Vytřeští na mě oči. Jenom přikývnu.
„Já… eh… takže je to kluk… nebo snad muž?“ Říká nevěřícně zvýšeným hlasem. Ou, nevypadá to růžově.
„Kluk.“
„Můžeš mi laskavě vysvětlit, odkdy je náš Tom na kluky? Nebo byl celou dobu a oba jste to přede mnou tutlali?“ Křičel už rozčíleně naplno. Upřímně, nečekala jsem takovou reakci.
„Já se to dozvěděla teprve nedávno a navíc, Tom není na kluky. Bude to zřejmě bisexuál. No a co!!! Dane, je to náš syn, nevím jak ty, ale já mu ve štěstí bránit nebudu. Vypadal tak zamilovaně… takhle jsem ho měla možnost vidět snad poprvé a jako jeho matka budu stát při něm. Je mi jedno, jaké je orientace, jestli má přítelkyni nebo přítele. Je to pořád můj syn a miluju ho takového jaký je. Tvůj syn je to taky, takže jestli budeš mít něco proti… nedovolím, abys mu ublížil.“
„Tohle nemůže být pravda.“ Nevěřícně na mě koukal, sebral se a třísknul dveřmi. Sesunu se podél zdi a po tvářích mi stékají slzy. Tohle přece není možné. Čekala jsem teda daleko přívětivější reakci… zvlášť od Dana, ale kdybych si měla vybrat mezi ním a Tomem… bude to Tom… ať už by to bolelo jakkoliv.
autor: Meline
betaread: Janule
krasne…. 🙂 jako vzdy.. rada to čtu
a mimochodem … Šťastné a Veselé vánoce všem úchylům TWC xDxDxDxD
přeju teď, páč zitra už na PC asi nebudu …
takže ať najdete pod stromečkem, to co jste si přáli , třeba i Twins " v tom nejlepším " xDxD
z Diany se nám klube pěkná mrška….xO Danova reakce mě nijak nepřekvapila…x)) moc hezky napsaný, těšim se na pokráčko…x))
chudáčci….Tomíno a Billík…to budou mít těžký
ou..no tka ted bude dělat problemy nejen ta holka aj ten otec?:-O jako nee pstě budou spolu _:D musi XD
on se s tím srovna… doufám