autor: Janule
„Bille! Počkej, nemysli si, že mi zase zdrhneš,“ klusal za ním Gustav chodbou. Už se ho chtěl dneska jednou zeptat, ale Bill se ztratil ve svém zvukotěsném zpěváckém kutlochu, jako to hodlal udělat i teď. Bylo vidět, jak schválně zrychlil krok, ale Gustav mu tentokrát nedal šanci. Chytil ho za triko a zadržel ho těsně předtím, než sáhl na kliku. „Smůla…“ zazubil se vítězně bubeník. „Mně nezdrhneš.“
„Nemám čas, jdu zpívat, slíbil jsem Davidovi, že přijdu přesně,“ otočil se Bill s výčitkou v hlase a bylo na něm vidět rozpaky. Moc dobře věděl, o co Gustavovi jde a chtěl se mu vyhýbat nejdýl, co to půjde, přestože věděl, že to stejně nemá cenu. „Co chceš?“ utrhl se na něj.
„Nevztekej se,“ smál se pobaveně bubeník. „Moc dobře víš, na co se chci zeptat, jinak bys tak nezdrhal. Svěř se, co to bylo za blonďatou kočku? Vypadali jste žhavě.“
„Do toho ti nic není, to je moje věc,“ odsekl Bill. Nechtěl být hnusný, ale co mu zbývalo, když ji nemohl přivést znova a představit ji jako svoji holku. „Jenom kámoška,“ dodal už smířlivěji, protože věděl, že dokud něco neřekne, Gustava se nezbaví.
„Aha, trošku bližší kámoška, ne? Na tý chodbě to vypadalo, že bys jí nejradši spolknul,“ zubil se Gustav. „Kde jste spolu byli? V pokoji spal přece Tom? Čuměl jak vyoraná myš, když jsem se ho ptal, kdo to byl,“ nehodlal skončit, dokud se nedozví, co potřebuje. U Billa tohle bylo něco tak netradičního, že mu to prostě nedalo spát… To už se k nim připojil Georg, který byl samozřejmě dokonale v obraze, protože s bubeníkem dnes od oběda o ničem jiném nemluvili.
„Se nevyptávej, vidíš jak je rudej,“ šťouchl pobaveně do Gustava. „Asi si hodili trojku, no… to víš, dvojčata, líběj se jim stejný baby, tak co…“
„Seš blbej, viď? Jí budu pučovat bráchovi, tos uhod,“ ťuknul si Bill párkrát na čelo. „Chtěla mě. Ne jeho…“ zatvářil se významně a svým dlouhým ukazováčkem se hrdě píchl do prsou. „Je do mě zamilovaná a prostě se tam na mě vrhla, no…“ dodal už trošku zvadleji. „Stejně vám do toho nic není! Nemám čas se s váma vykecávat, blbouni, mám práci,“ rychle chytil kliku dveří a zapadl do svého kamrlíku, než se ti dva stačili vzpamatovat. S úlevou za sebou zabouchl a otočil klíčem. Už neslyšel nic, zdi zvukotěsné místnosti nepropustily ani ň, ale bylo mu jasné, že se tam ti dva řehtají jako koně. Hlavní bylo, že sice odpověděl, ale nic podstatného neřekl. Věděl, že se jich ještě dlouho nezbaví, budou do něj neustále šťourat a dělat si z něj srandu, ale s tím se momentálně nedalo nic dělat. Doufal, že mu Tom nějak pomůže z téhle prekérní situace vybruslit, ale na druhou stranu bylo fajn, že v očích těch dvou není tak úplně nezkušený panic, jak si doteď mysleli. Rozhodl se dělat tajemného, ať si milánkové klidně myslej, že s ní spal… bude mít aspoň trošku víc respektu.
***
„Viděli jste to?“ přiběhl dva dny nato Gustav s očima navrch hlavy k dvojčatům do ložnice. Právě sledoval v obýváku večerní zpravodajství a kluky nenapadlo, že by se od něj hnul.
„Ne. Co?“ zakoktal Tom… sotva od sebe s Billem odskočili, aby je nenachytal v objetí na posteli, a poulili na něj vyděšené oči. Zase zapomněli zamknout, to se jim jednou nevyplatí.
„Našli tu holku!“ usmíval se Gustav. „Tu, co unesli v Neumarktu… jak jsi o ní říkal, že je živá, Bille,“ vysvětloval, když na něj ti dva stále stejně blbě čuměli.
„Jo tuhle,“ ulevilo se Billovi, bál se, že se děje zase něco kolem jeho údajné známosti. Sice to bylo kolem stejné dívky, ale z jiného úhlu pohledu. „Tak to je fajn, ne?“ posadil se na posteli a usmál se na Gustava.
„Hele, jak jsi věděl, že je živá?“ zkoumavě na něj zíral bubeník.
„Nevěděl jsem to, jen mě to prostě napadlo, no,“ odpověděl váhavě Bill. Hlavně se tvářit normálně, aby Gustav nic nepoznal. Co kdyby si spojil blonďaté vlasy dívky z chodby s unesenou Niky?
„Víš, co je divný?“ pokračoval bubeník pomalu, bylo vidět, že mu to v hlavě šrotuje. Bill jen zavrtěl hlavou, jako že vůbec netuší, ale začínal se bát. „Že jí našli ten samej den, co jsem tě tu viděl s tou blondýnou…“ zvolna mluvil Gustav. „V televizi byla její aktuální fotka a představ si, že ta holka měla na sobě úplně stejnou mikinu jako ta tvoje. A stejný vlasy…“
„Prosimtě… to byla stará mikina, kupoval jsem si jí ještě v Céáčku, tu má každej druhej,“ zkoušel ho Bill uchlácholit, ale už tušil, že semínko podezření v Gustavovi vzklíčilo.
„Jo tak to byla tvoje mikina, co měla ta holka na chodbě?“ jen se ujistil.
„No jo, byla jí zima, tak jsem jí půjčil něco na sebe. To se snad nesmí?“ vyjel na Gustava podle starého účinného pravidla ‚nejlepší obrana je útok‘.
„Smí, ale stejně je to divný. Neunes si jí nakonec ty?“ zašklebil se Gustav. „Kdes jí měl celou tu dobu zavřenou, přiznej se?“ usmíval se a sledoval Billovu reakci.
„Jasně. Byla u nás doma ve sklepě a máma jí tam chodila krmit, ty magore. Vypadni!“ mrsknul po něm Bill polštářem, ale než stihl doletět, Gustav dveře pohotově zabouchl.
„Smůla. Netrefil! A stejně je to divný,“ nakoukla ještě blonďatá hlava zpátky a zase rychle zmizela.
„Tak to je v prdeli,“ ulevil si Bill směrem k Tomovi. „Jedna jediná blbá chyba… Budu si na něj muset dávat bacha, jinak mě za chvíli má,“ držel si hlavu nešťastně v dlaních.
„Kašli na to, on na to za chvíli zapomene,“ objal ho chlácholivě Tom kolem ramen a stáhl ho zpátky k sobě na postel. „Kdyžtak mu trošku smázneš paměť, no…“
„No jo… to je dobrej nápad,“ usmál se Bill. „Já tě nemít…“ mrknul na Toma a vlepil mu vděčně pusu.
***
Dny ubíhaly šílenou rychlostí. Všichni čtyři už si připadli jako krtkové zalezlí celé dny pod zemí… neustále jen nahrávali, jedli a spali… kromě pár předem domluvených důležitých akcí, kterých se jako skupina museli zúčastnit, byli zavření v tmavém studiu, jen Gustav se občas jel mrknout za svou nemocnou babičkou. Novináři neměli o čem psát, takže se zase začaly objevovat zaručené zprávy o rozpadu skupiny, ale to bylo už po tolikáté, že se k tomu ani nevyjadřovali. Tentokrát byl tím obviněným zběhem Gustav, kterého několikrát viděli na cestách samotného a začali spekulovat o jeho odchodu ze skupiny.
Novinářská kachna se samozřejmě probírala i v rozhovoru pro BravoTV po předávání hudebních cen, ale vzhledem k tomu, že je zpovídala tradičně šílená Gülcan, stala se z toho veselá fraška… milá moderátorka totiž zapomněla, jak se chudák obviněný bubeník jmenuje, měla okno jak výkladní skříň a jen na Gustava ukazovala a říkala: „tenhle… tenhle…“. Všichni, včetně Billa, se při tom výborně bavili, to ovšem ještě netušil, že přijde řada i na něj. Celý se orosil, když se ho Gülcan zeptala, co říká na to, že je raper Bushido jeho velký fanoušek a rád by s ním navázal „trošku erotičtější kontakt“, jak se velice šikovně vyjádřila. Tak ho to zaskočilo, že jen udělal překvapenou grimasu, přiblble se usmíval a nebyl schopen vykoktat jediné smysluplné slovo. Nekonečně dlouhou vteřinu jen hypnotizoval její umělou žlutou kytku, kterou měla vetknutou ve vlasech, než ze sebe něco vyžbletl. Ve chvíli, kdy se ho zeptala, mu totiž v hlavě vyvstala scénka, kterou uspořádal Tom, když se tu nehoráznost dozvěděl.
Pořad, ve kterém to Bushido řekl, sice neviděli v přímém přenosu, ale druhý den byl na internetu a dívali se na tu drzost spolu. Tom soptil, co si to ten bídák dovoluje, takhle veřejně zostudit jeho milované dvojče návrhy k sexu přes televizi a frajersky vyhrožoval, že „tomu snědýmu týpkovi“ půjde rozbít hubu… Bill se jen smál, věděl, kdo by stoprocentně vyhrál v pěstním souboji těch dvou, ale to neměl dělat. Tom se rozhodl mu dokázat, kdo je lepší a výsledkem jeho vzteku bylo perfektní milování, kterým chtěl zřejmě Billovi ukázat, komu právoplatně patří a na takovéhle nemravné návrhy nějakého rapera ať ani nemyslí. Bill proti tomu samozřejmě vůbec nic neměl, jen se smál, jak je Tom rozčílený a žárlí, docela ho tím překvapoval. Vždycky si o svém starším dvojčeti myslel, že žárlivost je něco mimo něj, ale už podruhé zažil, jaké to je, když má Tom pocit, že mu někdo bere jeho Billa.
Nakonec se mu podařilo pár vět na to téma Gülcan vykoktat, samozřejmě jen obyčejné plky, tvářil se, jako že o Bushidových řečech dosud neměl ani páru. Nechtěl nikoho urazit, nakonec byli ve společném rybníčku německého showbussinesu a jak je učil jejich manažer, každá zmínka, i ta negativní, byla reklama zadarmo. Byl z toho ale přepadlý celý rozhovor a mluvil daleko míň, než měl obyčejně ve zvyku. I když se občas přidal, většinu zbývající otázek zvládli Tom společně s klukama.
Září se pomalu překulilo do dalšího měsíce, ani by si toho v té své hamburské kobce nevšimli, nebýt třídenního výletu do Paříže na konci září, na který se všichni těšili jak malé děti. Konečně vytržení z práce, už to potřebovali jako sůl. Užili si rozhovory v rádiu a živé hraní pro publikum, které už jim ve studiu začínalo scházet. Není nad uječené fans, které dají okamžitě najevo, koho milují a koho chtějí poslouchat. Davidovo suché tleskání jim o kvalitě nahrávané písničky vůbec nic neřeklo.
Georg se těšil, až si po návratu do Německa zajezdí v závodě vraků, kam jako jediný majitel řidičáku mohl jít reprezentovat skupinu za hudebníky. Když se dozvěděli jména členů jeho týmu, s kterým měl závodit, Billa okamžitě napadlo, že si ho Tom snad na ten den k sobě připoutá řetězem. Spolu s Georgem byl totiž v týmu i jeho obávaný sok Bushido, který si určitě nenechá ujít příležitost kontaktovat Billa, aby mu mohl svou nestydatou nabídku přednést osobně. To ovšem Tom nemohl dopustit… v duchu si přísahal, že své dvojče ten den nepustí z očí. Bál se, aby mu nechtěl ublížit, neměl o tom rapperovi valné mínění. Kdyby mu Bill nahlas řekl, co ho napadlo, nejspíš by šel okamžitě shánět řetěz.
Georg sice nechápal, proč je Tom naštvaný, ale pak si řekl, že mu jen závidí možnost si zajezdit. Moc dobře věděl, jak Tom špatně snáší, že o dva roky starší basák už řidičák má a on ještě ne.
Když ti umělci převrátili na střechu svého „nejstabilizovanějšího Wartburga na světě“, jak se o svém modrém vraku předtím Georg vyjádřil, Tom se po ujištění, že se kamarádovi nic nestalo, škodolibě usmíval pod fousy. Jeho sebevědomí šlo prudce vzhůru, když ti tři bouráci skončili na čtvrtém místě a ani tak nevylezli na bednu vítězů. Samozřejmě si neodpustil pár rýpanců do Georga, který se jen blahosklonně usmíval, když Tom prohlašoval, že on by to určitě zajel líp, že jsou paka a měli by odevzdat řidičáky. Jeho nejsamolibější věta, kterou pronesl na kameru, byla jednoznačná: „Myslím, že pro konkurenci je lepší, že jsem nejel já, protože bych jistě vyhrál!“ To byl prostě Tom.
Nové cédéčko se zatím pomalu blížilo do finiše, dodělávaly se poslední míchačky, plánovalo se natáčení klipu k úvodnímu singlu, všechno běželo jako na drátkách. Billovu dívku, která už se v jeho životě znovu neukázala, postupně přestali ti dva rozebírat, Gustav už se netvářil jako detektiv, kdykoliv jeho oči spočinuly na Billově tváři a Niky tak postupně upadla v zapomnění. Ale jedna stopa po ní přece jen zůstala. Už si nikdo z kluků nemyslel, že je Bill panic. Jen jeden z nich to ovšem věděl určitě, další dva se mohli jen domnívat.
***
„Tome! Tome!“ běžel Bill s papírem v ruce chodbou a doháněl svého plandavého bratra, který vlál svou pomalou chůzí směrem do kuchyně. „Hele, co mi přišlo!“ šťastně mu padl zezadu kolem krku, div se nesvalili společně na zem, a před oči mu strčil papír. „Budu dabovat film!“ hned dodal, protože nemohl čekat, až to Tom celé rozluští. Měl takovou radost! Rád poznával nové věci a tohle bylo něco, co si opravdu užije. To byla nová výzva. Sice měl trošku strach, jestli něco takového bude schopen zvládnout s jeho trémou před vystoupením, ale když se dozvěděl, že bude dabovat kreslenou postavičku, byl štěstím bez sebe a kývnul na všechno, co bylo v návrhu smlouvy.
„Hmmmm, dobrý,“ odpověděl Tom, setřásl Billa ze svých zad a otočil se k němu. „To jako někam pojedeš?“ vypadlo z Toma zklamaně. Bill se zarazil. Nenapadlo ho, že by je to mohlo oddělit, už se od sebe nehnuli dlouho ani na krok a Tom si zvykl, že má bratra neustále u sebe. Nerad ho někam pouštěl samotného.
„Nevím, ale snad to bude krátký,“ chlácholil ho Bill. Netušil, jak dlouho taková práce trvá. „Představ si, že hlavní ženskou roli bude dabovat Nena!“ dodal ještě vítězně a radostně zatleskal… Tom protočil oči v sloup. „Máme tam společný scény, já se zblázním,“ rozplýval se Bill.
„Ježišmarjá, já se tý baby snad nikdy nezbavím… pořád mi bude konkurovat, jo?“ smál se Tom bratrovu překvapenému výrazu. „No co koukáš? Máš jí radši než mě, tak mám strach, aby mi tě nepřebrala,“ dodal.
„Simtě… kolik jí je…“ zauvažoval Bill. „Ta by mě nechtěla, jsem pro ní moc mladej, a má děti…“ brumlal si pod fousy.
„Jo tak? Takže ona by tě nechtěla! To znamená, že ty bys jí chtěl, jo?“ rozčílil se naoko Tom.
„Ty jsi prdlej…“ smál se Bill. „Mám jí rád jako zpěvačku, tak do mě pořád nerej.“
„Ale kdyby kývla prstíčkem, tak jdeš, co?“ neustále provokoval Tom, ale už pomalu začínal utíkat, protože viděl na Billovi, že nabírá brunátnou barvu v obličeji. Jasná známka toho, že co nevidět vybouchne a bude se ho snažit zneškodnit. Nabral radši tempo a vyběhl schody k nim do bytu. Během chvilinky, než stihl za sebou zabouchnout, do dveří vrazilo tornádo Bill a povalilo ho na postel. „Ty žárlivče jeden,“ šeptal udýchaně Tomovi do ucha, když si mu sedal na záda a snažil se ho aspoň trochu zlechtat. Tom se pod ním smíchy kroutil, a nakonec se mu podařilo Billa shodit do peřin a zaujmout dominantní pozici. Už se chystal ho za trest zlechtat k smrti, když se ozval Billův telefon. Sakra… zase někdo otravuje, zrovna jim je spolu tak dobře. Mohlo z toho něco být a teď tohle. Tom se ale zarazil, když slyšel, s kým Bill mluví.
„Jasně, Megi, budu se těšit… jo… dobře… tak jo…“ odpovídal vzdálené učitelce a Tom napínal uši, aby mu neuniklo ani slovo. Poslední dobou na sebe tihle dva kouzelníci neměli čas, takže občas probíhaly lekce i po telefonu, ale tohle vypadalo jako něco jiného. Tom byl zvědavý, čemu Bill tak ochotně a s úsměvem přikyvuje. Když jeho bratr konečně zastrčil mobil zpátky do kapsy a po zádech sebou praštil do peřin, Tom si na něj lehl a čekal, co se dozví.
„Slez, seš těžkej jak pytel cementu,“ sotva dýchal Bill a podařilo se mu Toma shodit vedle sebe na postel. „Co je?“ udiveně zíral na Toma, který mu civěl do očí a evidentně na něco čekal.
„Jak co je? To byla Meg, ne? Co ti chtěla?“ zeptal se přímo Tom.
„Nebuď zvědavej, budeš brzo starej…“ usmíval se potutelně Bill.
„Ty potvoro, proč s tím děláš takový štráchy, je to něco důležitýho, že jo? Nějaká nová akce, ne? “ vyhoupl se zase Tom zpátky na své dvojče, s cílem dostat z něj informace za každou cenu. Bylo jasné, že je to něco, na čem Billovi ukrutně záleží, jinak by se netvářil tak slavnostně.
„Ne, akce ne…“ usmál se Bill. „Do další budu moct jít teprve, až projdu zasvěcením,“ vysvětlil Tomovi, sedícímu na jeho břiše.
„Tak o co jde, vyklop to,“ už skoro žadonil Tom.
„Za deset dní budu přijatej do Efka,“ pochlubil se konečně Bill, už nechtěl brášku dál napínat, věděl, že by se to zase zvrhlo v bitku a on si teď chtěl užít skvělý pocit z toho, že všechno, co při záchraně Niky s Tomem udělali, bylo přijato radou starších bez připomínek.
Meg ho ujistila, že jeho zpověď, která proběhla před týdnem v salonku hamburské restaurace, dopadla skvěle a nemusí se už vůbec ničeho bát. Klepal se jako osika, když seděl na židli před známým paravánem, za kterým se schovávali tři muži z rady starších, aby je nemohl identifikovat, kdyby nebyl přijat… Vyptávali se ho na postup záchranné akce, a když z něj vytáhli všechno do posledního písmenka, propustili ho. Meg, která jako jeho patronka seděla celou dobu vedle něj, ho pak uklidňovala, vysvětlovala mu, že je to důležité kvůli včasné nápravě případných chyb, které by učedník mohl spáchat, ale podle ní Bill žádnou takovou chybu neudělal. Byl na sebe tak hrdý, když mu stiskla ruku a řekla: „Budeš přijatý, vůbec ničeho se neboj.“ Usmál se a sevřel svou malou učitelku v náručí, div ji neumačkal.
A teď nastane ten okamžik, kdy bude konečně oficiálně přijat mezi všechny ty skvělé lidi, kterým se od chvíle, co se o nich dozvěděl, toužil vyrovnat. Netušil, že je jednou povede, na to bylo ještě moc brzo, ale v knihách budoucnosti to bylo už dávno zapsáno… stačilo se jen správně rozhodnout.
autor: Janule
betaread: Michelle M.
Přeju vám všem krásný Štědrý večer, hodně dárků a spokojenosti a doufám, že si to užijete. :o) Dnešní díl je předposlední… za tři dny se s vámi čtyřicátým dílem na čas rozloučím, abych nabrala sílu a vrhla se zase na další psaní, ale to až příští rok… pa J. :o)
ježiššš…a já to tušila, že už bude konec!:(….jen jsem dočetla, už to vidím!…Ale musím zase říct, že se stráášně těším na další tvojí povídku, Jani.;)
Bill je povede??? on povede celý Efko??:D no páni:-O
a poslední díl:( to néééé:( proč všechny povídky končí teď???
sakra:D
Jsem ráda, že se prostřednictvím Daru dozvídám podstatné události z jejich života a kariéry, když jsem je ještě neznala…:D Rozhovory s Gülcan jsem sice viděla, ale nepamatuju si žádné detaily, natož jestli sdělila Billovi Bushidovu nabídku či ne:) Ale ta ženská je ujetá, to vím jistě:D Ani nevím, jestli mám Bushida ráda nebo ne… opět musím říct, že toho o něm moc nevím, částečně mi unikl i jeho zájem o Billa, sice o tom vím, ale nějak se neorientuju v tom, kdy s tím začal a do jaké míry to myslí vážně… v každém případě Bushido v mých očích stoupl, když jsem si dneska pouštěla video z The Dome, kde vystupoval s Kájou Gottem… Bushido zpíval živě, narozdíl od Gotta, který není ty dvě sloky, co tam má zazpívat live. Takže jak Bushido stoupá, Kája klesá hlouběji a hlouběji…:D:D
Ale to jsem nechtěla psát, sakra, zase odbíhám od tématu:D Tomova žárlivost se mi tady stále líbí, je dobře, že nic nepodceňuje a na Billa dává pozor:)) Ty řetězy nebyly až tak marný nápad..:)
Gustav je opravdu bystrý, docela mi zatrnulo, když začal počítat dvě a dvě a vyšlo mu 3,9…:D To bylo o chlup, málem odhalil, že s tím měl Bill něco společného. Nemluvě o tom, že málem přistihl dvojčata, to taky bylo těsně:))
Efko na sebe nedá dlouho čekat, a poslední věta je plná příslibů do budoucnosti;)) Zamlouvalo by se mi, kdyby se tu jednou objevila další řada Daru, kde by bylo zachyceno Billovo velení v Efku;)) No co, snít můžu ne?:D:D
Už musím končit, nebudu tady zase nechávat litanie, to si nechám na sobotu:)
Samozřejmě ti přeji krásné Vánoce, užij si je podle svých představ:) A děkuji za dnešní díl Daru, je hezké, že to vyšlo na dnešek:)
NEEEE!!! konec ještě ne :´( prosíííííííím… ještžě jeden díl navíc, když jsou ty Vánoce :-)))
Jééé Jéééžíííšek, já se třásla na tenhle dáreček stejně jako na ty hmatatelnější. Víš, jak mě štve, že už se to blíží ke konci, ale asi s tím nic nenadělám, než dopíšeš další výtvory, třeba se konečně začnu věnovat studiu:o)
Jsem za Billa ráda, že kluci už nepochybují o jeho mužnosti a že o vlásek unikl Gustavovu osočení z únosu. Tomík je roztomilej, když žárlí, prostě jsou má oblíbená dvojka:D
Jo a ze zpěváka bude jednoho dne vůdce hnutí za svobodu? Tady si někdo chystá píseček na dvanáctou řadu:D Dřív mu to nemůžeš udělat, aby se nám nervově nesložil z toho napětí a taky proto, že se nám všem bude chtít číst dál, mezi diplomkama, kojením dětí… (Neplánuju je tak brzy, ale těch deset let na psaní tam určitě je:o))
ááá Nena a Bill budou spolu dabovat, chudinka Tomí má takové starosti, že bude sám …. Ale zase Tom je pěkný provokatérek a to zlechtání by mu patřilo :))) Moc krásné zase jsem si nádherně početla, také mi přijde neuvěřitelné, že už bude konec 🙁
krásnej díl..krásný byly vlastně všechny díly a už se těším na ten 40.,poslední díl:-) doufám,že po krátké přestávce budeš pro změnu pracovat na časoprostoru,protože mě už starší tom a bill a malej davídek neskutečně chybí:-) krásnej novej rok preju Janulko:-)
No jo, žárlivej Tom ani po stopadesátý nepřestane být sladkej 😀 Po minulé divočině to byla taková hezká pohodička, co příjemně pohladí na duši, zvlášť o Vánocích. Až na šťourala Gustava, chvilku jsem opravdu měl a obavu, že na všechno přijde! 🙂
Z Billa mám taky radost, jednou to bude váženej a milovanej šéf Efka, to je super. :)) Nevím, jestli se mi to nezdá, ale už o tom byla zmínka někdy dřív, že je Bill jednou povede, že ano? Holky se tu totiž divily, ale mě to přišlo samozřejmý, jako bych to už věděla… Tak jen doufám, že to je pravda a já nejsem blázen 😀 No… a nebo že bych začínala pochytávat nějaký úžasný schopnosti? Teda, ani bych se nedivila, protože při čtení něčeho tak kouzelnýho je to skoro pravděpodobné :))
jj upa super díl ale že by ten příští měl být poslední 🙁
jeeeejda, tak teď sis připravila půdu pro minimálně dvě další řady 😉
doufám že to byl účel!
krásnej dílek, těším i netěším se na závěr..
ale co naděláme, jednou to přijít muselo.. x)
no páni =D 40 diel a koniec ? Super , ja sa priznám , čítala som to už včera , ale až dnes idem napísať niečo pozitívne =D Gustav je hlavička 😀 bála som sa že mu to skutočne rýchlo dopne …. si náš naťahovala x) Veľmi vtipný diel , zvlásť keď som si zase predstavila tú trojku xD Jejda xD
No , neviem čo mám napísať keďže mi stále behá po rozume , že už bude všetkému krásnemu koniec …je to smutné , pretože aj Syhrael ukončila svoju poviedku …. pustíš sa do ďalšieho Kaulitzovského písania =D ? Neopustíš nás , však ? Budeš stále písať , ešte aj 30 poviedok =D Lebo ja sľubujem , že si prečítam všetko , čo si s námahou napísala , všetko čo končí autorom Janule =D
To už bude konec? to jesmutny :'( sem čekala ještě něco no… Ale pěknej díl…
Opravdu mě těší, že se kromě úžasného čtení dozvím i něco ze života TH, já ty rozhovory moc nesleduju, takže to takhle pěkně dohoním. I když tedy zrovna na toho Bushida jsem se dívala. Ale o závodu vraků nevím nic, takže se to tak hezky vyrovná.
Tom nezklamal a zase tak roztomile žárlil, ale souhlasím, jen ať si brášku hlídá 🙂
No jo a Billova oblíbená Nena, to se nedivím, že se těšil na dabování, ještě jsem ten film neviděla, ale mám pocit, že ho snad teď někdy dávají v televizi, teda mě bude stačit český dabing 🙂
A Bill v čele Efka? No proč ne, jak říkáš, stačí se jen správně rozhodnout 🙂
posledna veta nema chybu
Tak při té poslední větě mě úplně přebíhal mráz po zádech 😀 Já vlastně ani nevím proč! Jenom mi to přišlo krásné a jak už jsem někaolikrát psala, jsem na Billa pyšná, že všechno zvládá s přehledem! 🙂