Živelná pohroma 7.

autor: B-kay

„Panebože,“ spíše jen zapípal a hodil hlavou dozadu tak prudce, že se uhodil o roh gauče. Bill se totiž jaksi necítil pohodlně s hlavou u Toma v rozkroku a jako by toho nebylo málo, musel si dát pod hlavu ruce. Tom proklínal své tělo za to, jak hluboce jej zradilo, když tvrdl pod Billovým tělem neschopen pohybu. Vlastně nedokázal vůbec nic. Nedokázal ani normálně uvažovat, ani přemýšlet, a už vůbec si neuvědomil, že nevědomky tlačí Billovu tvář pořád blíž a blíž k onomu „místečku“ xD.
„Bille,“ šeptl tiše a chtěl jej nějak ze svého klína vyprostit, ale při pohledu na tu spící sladkost se zmohl akorát tak na upištěné zaskřípání a poté to vzdal. Teď se jen musel modlit, aby se Bill nevzbudil. A co bylo ještě horší – vedle spala Simone! Jejich mamka!
Stačilo by jenom otevřít očko a malinko pootočit hlavou a viděla by své dva synky v dosti divné poloze. Tom se už chtěl usmát nad svou výhrou, když Bill na chvilku přestal sebou trhat v Tomově klíně a spokojeně funěl. To ovšem Tom neměl ani tušení, co se zdá jeho mladšímu bráškovi…

Bill byl zase jednou v tom divném snu, které se mu poslední dobou zdály pořád častěji. Vždycky tam byl jenom on a Tom a dělali ty věci, které byly pro dva bratry zakázány! Ne však pro uzdu Billovy fantazie. Bylo to zvláštní, ale tenhle sen se mu líbil. Byl něčím jinej. Bill ve snách vůbec nebyl nešika a Tom jej pořád obdivoval. Jenom dneska udělal něco, co doteď ještě nikdy. Políbil jej! Jenomže Billovi se to líbilo natolik, že nechtěl přestat a ani Tom nevypadal nějak upejpavě. Jejich jemný polibek se změnil v divoké proplétání jazyků a nebyli pozadu ani v dotecích…
A tady to Tom dostal! Stihl jen prudce vykulit oči do tmavého obýváku a ústa pootevřít v němém výkřiku, jak si to Billova ruka drze naštrádovala pod jeho boxery.
„B-i-l-le,“ špital, zatímco jej Billova ruka něžně hladila v teď už dost napnutém klíně. Tom už nedokázal utlačovat svůj projev… Svoje pocity… Bylo to prostě silnější než on a on tenhle boj prohrál v podobě táhlého zasténání. Nikdy by neřekl, že nedokáže odolat právě dotekům od svého brášky. Dokonce i té nejhezčí holce dovedl říct ne, i když se už o něco pokoušela… Tady však ne říct jaksi nešlo…
Bill pomalounku své pohyby zrychloval a Tom mezitím šílel. Musel se do rukou kousat, aby náhodou nevykřikl, nebo nedej bože i nezasténal. Dokonce by stačil i slabý vzdech a bylo by po všem. Když ale Bill použil i druhou ruku, tom jej ze sebe neomaleně shodil, a nehleděl na to, že překvapeného Billa třísknul o stůl. Snažil se jenom bleskurychle dostat do svého pokoje. To černovlasé ubožátko si právě hladilo naražená žebra, a přitom nechápavě koukalo za zběsile zdrhajícím Tomem. Udělal mu snad něco?
Nebo mluvil ze spaní?! To by byl tedy trapas. Billovi se kluci nelíbili, a už vůbec ne jeho bratr, ale ten sen byl tak nějak zvláštní. Když jej líbal, bylo to hrozně hezký. Nakonec se rozhodl pro omluvu, i když vlastně ani nevěděl, co se stalo. Opatrně přejel kolem maminky, aby ji nevzbudil a poté šel rovnou do Tomova pokoje. To však dělat neměl…
„Tome, já-,“ vběhl mu do pokoje, a jaksi si nevšimnul, že Tom leží nahý na své posteli a rychlými pohyby se snaží zbavit svého neštěstí.
„Ježiši,“ zapištěl a kdyby měl dredy delší, celý by se do nich zmuchlal.
„J-já, promiň,“ pípl Bill a chtěl rychle zmizet, jenomže se mu jaksi zamotaly nohy do Tomových kalhot na zemi, a on se vzápětí ocitnul rozpláclý na svém nahatém dvojčeti…

autor: B-kay
betaread: Janule

5 thoughts on “Živelná pohroma 7.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics