Need your voice 12.

autor: B-kay

Oba dva leželi na zádech a šokovaně zírali na bílý strop nad sebou. Jejich dech ještě pořád nedosahoval normální frekvencí a chvění, jež stoupalo jejich těly, bylo neskutečné. Mlčeli a odmítali se podívat jeden na druhého. Zejména Bill se bál promluvit, protože nechtěl bratra ještě více znejistit nebo pohoršit. Už takhle to přeci bylo hodně těžké. Proto jenom beze slova ležel a čekal, co přijde dál… Oba si v duchu přáli, aby je dokázalo něco spojit, ale sex to být neměl! Vůbec tomu nerozuměli. Nechápali, proč po sobě náhle tak vystartovali, ale už to prostě nedokázali včas zastavit. Z jemných pusinek se stalo líbání, to přešlo v nečekané mazlení a než by si uvědomili, už klečeli na měkké matraci a chtivě se milovali…

Tom trpce přivřel víčka a pevně stiskl rty k sobě. Cítil se příšerně. Po těle mu stékaly kapky potu a v očích jej pálily slzy. Nechtěl ani pomyslet na to, co dělal před chvílí. Přišel si jako nějaký hnusný zvrhlík, který vystartoval po svém sourozenci a svedl ho. Nedokázal se podívat Billovi do očí. Všechno to dával za vinu sobě, jakožto staršímu a rozumnějšímu. On tomu měl zabránit! Neměl to dovolit ! To, co provedl, bylo daleko vážnější a nepřístupnější, než nezávazný sex s obyčejnou fanynkou… Bill totiž nebyl jejich fanynkou. Bill byl jeho bratrem! Dvojčetem, se kterým vyrůstal už jako malé mrně v mámině bříšku. Přišli společně na svět a každý den, co rostli a vyvíjeli se, byli spolu. Znal každé jeho tajemství. Věděl, co jej potěší a co jej dokáže rozesmutnit. Skoro šestnáct let měli dokonalý vztah, který se až pak jaksi začal hroutit. A pokud tady byla ještě šance, že se někdy udobří, právě ji svým činem smetli z pomyslné naděje.

Bill to už nevydržel a namáhavě se zvedl na loktech. Chtěl se na bratra alespoň podívat, ale když uviděl vedle sebe jeho holé tělo, zničeně dopadnul zpátky na polštář. Co to proboha provedli?! Rty měl ještě pořád vlhké od Tomova neustávajícího líbání a uhlazené vlasy mu nyní spočívaly všude kolem tváře. I když si to nechtěl připouštět, bolelo jej i celé tělo a hlavně zadní část. Billovy zkušenosti se sexem byly mizerné. Miloval se jenom jednou, se svou první holkou, se kterou se pak za necelý týden rozešel. Tom byl naproti němu jiné kvítko. Nikdy se nedokázal usadit a každá holka jej po čase začala nudit. Vlastně ještě s žádnou nedokázal spát více než jedenkrát. Prostě jej omrzely a on potřeboval změnu…

„Máš už sbaleno?“ jenom jediná tichá otázka se vylinula z Tomových úst, ta však Billa zasáhla přímo do srdce. Vklouzl pod bílou deku a s nechápavým výrazem se posadil naproti bratrovi.

„Ty mě teď vyháníš?“ vydechl pohoršeně a nechápavým pohledem se vpíjel do bratrových očí, jež na něj také nesměle hleděly.

„Ne, j-jenom to tak bude zřejmě lepší… m-měl si pravdu. Mezi náma to už nemá cenu, tak nač se trápit?“ Tohle byl typický Tom. Kdykoliv se mu něco začalo vymykat z rukou, couvl a utekl před problémem, než by jej měl vyřešit. A proto i teď od sebe bratra odháněl, než by se měl zodpovídat tomu, co před chvílí udělal. Bill si nevěřícně odfrkl, vstal zabalen v dece a po vášni nebo touze, jež se před chvilkou ukrývaly v jeho očích, nebylo ani stopy. Znovu tady byl jenom odpor a rozhořčení.

„Seš srab! Tohle seš celej ty. Nikdy jsem těm holkám nevěřil, nedokázal jsem jim věřit, že je po sexu hned odkopneš, ale to jsem byl pěknej idiot! Ještě před chvilkou jsi nebyl beze mě nic, a teď co? Náhle se mám sbalit a vypadnout, že?! Ale takovou radost ti, bráško, neudělám!“ neovládl se a křičel po něm. Tom se však nedal.

„Mezi náma ale nebyl žádnej sex, Bille! Mezi náma není absolutně nic. Jenom mi to prostě chybělo a tys byl-“ náhle nevěděl, co říct. Slova, jež vycházela z jeho rtů, Billovi pořád víc ubližovala, a i když se tvářil vyrovnaně, uvnitř neskutečně trpěl.

„Byl co? Po ruce? Seš nechutnej a je mi z tebe akorát tak špatně!“ sykl na něj ještě předtím, než odešel do koupelny. Když se vrátil zpátky do pokoje, Tom už ležel na své posteli, oblečený a zachumlaný do hrubé přikrývky. Bill tedy beze slova jeho postel obešel a vlezl do té své…

Oba však ještě dlouho nedokázali usnout. Jakmile zavřeli víčka, hned viděli obraz jejich milování. Cítili horkost doteků a slyšeli sténání a tlumené výkřiky toho druhého. Nebylo to typické milování. Neleželi si v náručí a nehleděli si do očí. Tom byl na Billovo horké tělo přitisknutý zezadu a pomalounku se jej zmocňoval víc a víc…

„Já tomu nemůžu uvěřit!“ zavýskl nadšeně Gustav další den u snídaně, když Bill oznámil své konečné rozhodnutí. Byl hloupý, když chtěl kvůli Tomovi opustit kapelu a zpěv. Vždyť to bylo to jediné, co jej ještě drželo při životě. Všechny pocity a myšlenky už jako malý dával na papír a teď se toho měl vzdát, aby potěšil svého bratra?! No jistě! Po včerejší noci se cítil špinavý a ponížený, přesto se však na kluky spokojeně usmíval, dokonce konečně po dlouhé době vložil něco do úst.

„Tak tomu věř, Gustave. Byl jsem hloupej a mé rozhodnutí bylo strašně urychlené, a proto doufám, že se na mě nezlobíte,“ zašeptal a provinilým pohledem projel manažerovu tvář.

„To ne. Jenom si příště rozmysli, co ve skutečnosti chceš. Stejně jsem však rád, Tom se ti konečně omluvil?“ David si s veselým úsměvem vložil mezi rty kousek topinky, který vzápětí zapil kávou. Zklamání v Billových očích však nepostřehl.

„Tak nějak,“ pohledem sklouzl znovu ke své snídani a našpulenou pusou nepřítomně zíral na hladinu svého kakaa. Nálada u stolu byla hned veselejší. Géčka se spokojeně bavila o dalších koncertech a David s nimi probíral nějaká nová vystoupení v televizích. Jediný, kdo však u stolu chyběl, byl Tom.

Ten totiž přišel se zničeným výrazem deset minut po nich, když však u stolu uviděl smutně usmívajícího se bratra, zkameněl.

„Ale copak? Děláš, jako bys viděl nějaký strašidlo,“ Bill na něj pobaveně zamrkal a očima jej přímo provokoval. Tom se nejistě rozhlédl na kluky a nervózně si napravil dlouhé triko.

„Já myslel, žes odjel,“ nechápal, proč se na něj bratr usmíval, když on se trápil skoro celou noc. O to víc, když jej ráno nenašel na pokoji.

„Chci zůstat,“ šeptl Bill tiše a zahleděl se mu hluboce do očí. Tom se zmateně posadil vedle něj a tvář zabořil do dlaní.

„Tebe to baví? Jednou chceš odejít, pak zůstat… zítra se možná taky pohádáme a ty budeš chtít zase odejít, takhle jsi mohl jít, aniž bys jim ještě více ublížil,“ povzdechl si a strnulým pohledem probodl bratrovu tvář. Bill z něj dokázal číst jako z otevřené knihy. Přesně věděl, na co myslí. Myslel na to také… od chvíle, co to udělali, na to nedokázal přestat myslet, zřejmě na tom byli stejně…

autor: B-kay

betaread: Janule