autor: tokiaccka
Tom vtrhl do dveří. Celý uřícený začal volat na Billa, kde je. Ten mu ale neodpovídal a tak ho začal hledat po celém bytě. Našel ho, s obličejem zabořeným v dlaních, v ložnici na posteli. Bill zuřivě plakal. Tom k němu přistoupil. Už dlouho se mezi nimi něco dělo. Jenže ani jeden z nich nedokázal popsat a říct, co to je. Oba jen věděli, že to není dobré.
„Bille, no tak Bille, podívej se na mě.“
Bill neposlechl, jen obrátil hlavu. Tom si ho intenzivně obrátil zpátky k sobě.
„Na,“ Bill podal Tomovi úřední papír. Tom jej ani nedokázal přečíst do konce.
„Co… co to… cože?“ Tomovi se vhrnuly slzy do očí.
„To snad… nemůže být pravda.“
„To není všechno,“ pokračoval Bill. Tom se polekal ještě víc.
„Co ještě?“
Bill dal Tomovi znamení, aby se podíval ještě na jeden papír, který ležel duchapřítomně na zemi. Tom jej zvedl. Tiše četl. Srdce mu tlouklo.
Bill dal Tomovi znamení, aby se podíval ještě na jeden papír, který ležel duchapřítomně na zemi. Tom jej zvedl. Tiše četl. Srdce mu tlouklo.
„Ale Bille, kde, jak, proč?“ Tom nedokázal říct jedinou normální větu. Tyhle dvě listiny ho vykolejily. Nečekal na Billovu odpověď, jen věděl, že musí okamžitě pryč. Musí být na chvíli sám.
„Tome, počkej přece,“ volal na něj ještě Bill, jenže Tom se nedokázal zastavit. Běžel dolů po schodech, div, že z nich nespadl. Proběhl celým bytem a zakotvil v obýváku. Zamkl ho na tři západy, plácl sebou na gauč, hlavu zabořil do polštářů a vzlykal. Nedokázal nic pochopit.
Proč mu o tom Bill neřekl dřív? Bál se snad, že se mu Tom vysměje nebo že ho zavrhne? Počítal vůbec s takovouhle reakcí? Nevěděl. Tom byl v koncích, ale vůbec si neuvědomoval, že Bill je na tom ještě hůř než on. Mnohem hůř. Teď se musí rozloučit. Ale proč? Vždyť toho prožili tolik krásného, a i když to mezi nima v poslední době skřípalo, nemyslel, že by se mohlo stát tohle.
Tomovi se udělal nevolno. Musel si rychle dojít pro skleničku vody. Jenže v kuchyni potkal Billa…
„Bille, prosím, promiň,“ Tom se posadil se sklenkou vody vedle Billa. „Já… vím, že jsem měl dělat něco jiného. Prosím, promiň. Jenže mě to dost dostalo. Když si mi napsat tu sms, myslel jsem si, že… prostě že to bude jinak, lepší. Jenže tys mi místo toho ukázal ty papíry…“ Tom se odmlčel. Nedokázal pokračovat.
„Tomi… víš, já jsem ti to chtěl říct už dávno. Ten dopis jsem tam posílal už asi před měsícem, jenže oni mi odpověděli až teď. Chtěl jsem ti to říct, ale zároveň ne. Nejdříve jsem si chtěl vymyslet nějakou historku. Třeba jakože pojedu někam na stáž nebo tak něco. Jenže už jsem to nedokázal tajit. Musel jsem to někomu říci.“
„Já tě chápu, Billí,“ Tom si jej přitáhl k sobě a pevně ho obejmul.
„Bille, takže to je… konec?“
Oba se rozplakali.
autor: tokiaccka
betaread: Janule
konec? konec? pche to určitě nemůže bejt konec!
jakej konec nesmi bejt konec
dyt ani nevim o co jde,..co je v tech papirech sakra četla jsem vsechny3 dili a nevycetla jsem nic…. a trva ti hrozne dlouhonez napises povidku
majlika3: be be be be beee… je sice pravda, že mi další díl poslat sem trvá třeba i měsíc, ale rozhodně to není tím, že bych nepsala rychle… copak tebe nenapadá, že prostě jen tak třeba nemám čas, musím se učit nebo udělám nějakej průser a k pc nesmím??
kopnu tě…. co se děje?