Verboten…!! 6.

autor: Tessyna

Jenže to málem byla má smrt, protože ono těleso byl mrtvej krtek. To by ale nebylo tak zvláštní, tyhle zvířátka mi přišla děsně roztomilá, jednou jsem měl potají křečka, jenže pak mi na něj došel Tom a rozšlápnul ho. Tohle jsem mu neodpustil. Nebohé malé stvořeníčko rozšlápl jen proto, že se z něj stal namyšlenej fracek. No ale to už je minulost a důvod, proč jsem se toho malého krtka leknul, byl ten, že byl napůl rozežranej a já ho držel v místě, kde byl sežranej natolik, že jsem v ruce měl jeho vnitřnosti. To bylo leknutí. Zapištěl jsem tak, že mě museli slyšet až v Česku. Nevěděl jsem, kdo mu to udělal, ale dostal jsem strach zůstat v té kůlně, proto jsem utíkal na dvůr, krtka položil na trávník a šel si umýt ruce. Jenže venku byla jen studená voda a tou to umýt nešlo. Ruce už jsem měl rozdrhnuté skoro do krve, ale původní krve jsem se ne a ne zbavit. Nakonec jsem se na to vykašlal, vzal ze zahradního (cihlového) domku rýč a šel dozadu do zahrady vykopat malou jámu, tam jsem to ubožátko zahrabal a šel si znovu lehnout.

Věděl jsem, že spát se mi nepodaří už kvůli tomu, že venku byla nesnesitelná zima. Klepal jsem se pod tenkou dečkou, když vtom jsem uslyšel vrznutí dvířek a někoho, jak našlapuje senem. Ještě víc jsem se zahrabal pod deku, ale to jak jsem se klepal, a přitom drkotal zuby, mě moc inkognito neudrželo. Naštěstí to byl jen Tom.

„Bráško? Seš tu?“ Zeptal se mě tiše a já ze sebe strhnul peřinu, abych mu odpověděl.

“ Jo, tady v rožku, proč?“

„Přinesl jsem ti svou péřovou peřinu, aby ti tu nebyla taková zima. Vím, že to trucování ti nevymluvím, ale i tak. Snad ti to pomůže…“ Tom se posadil vedle mě a jemně přeze mě přehodil peřinu.

„J-já děkuju, Tome,“ pořád jsem se nemohl zbavit toho odporného drkotání, ale už mi bylo tepleji. „Tome, jenže já sem nešel, protože jsem chtěl, ale proto, že mě mamka vyhnala.“ Smutně jsem se na něj podíval a všimnul si, že na mě čučí s pusou dokořán. Mezitím, než se Tomi vzpamatoval z prvotního šoku, jsem zapálil petrolejku.

„T-to ale není možný, to by máma nikdy neudělala, vždyť jsi její syn,“ Tom se na mě díval jako na mimozemšťana, ale na to už jsem si zvyknul. Není první a ani poslední.

„Tak mi řekni, kdy se ke mně chovala stejně jako k tobě?“ šlo dost vidět, že moje otázka ho dostala, a tak mi na ni ani neodpověděl a jen si lehnul ke mně. Když jsem ho pustil za mnou pod peřinu, schoulil se mi do náruče a v klidu usnul. Já zhasnul petrolejovou lampu a snažil se také usnout. Podařilo se mi to sice až nad ránem, ale alespoň chvíli jsem spal.

Po probuzení mě čekalo příjemné překvápko. Seděl u mě Tom a hladil mne. Jakmile si ale všimnul, že jsem vzhůru, okamžitě ruku stáhnul.

„Ehm, dobré ráno, Bille.. já… víš, já ti přines snídani,“ usmál se na mě a teď jsem se tvářil dost vykolejeně já.

„J-já děkuju, čím jsem si to… tento… no… zasloužil…“ byl jsem opravdu v rozpacích a ani nevěděl pořádně co říkám.

„Ty? Tím že si můj bratr, kterýho vlastní máma vyhodila,“ jeho usměv pořád nemizel, zato ten můj, který se mi povedlo vykouzlit, zase zmizel.

„Jo, už to chápu a tak je ti mě líto, jo?“ propaloval jsem ho pohledem, a kdyby to šlo, už má spálenej obličej. „Ale že tě tak náhle po tolika letech trápení mě navštívila lítost. Víš co, Tome?? Seš vážně ubohej…“ poslední slova jsem doslova zakřičel a utíkal pryč. Jelikož jsem věděl, že je máma v práci, rozhodl jsem se doma vysprchovat. Pomalu jsem ze sebe stáhnul všechno špinavé oblečení a vlezl si do sprchy. Myslel jsem, že Tom zůstal v seníku, jenže on se přesunul za mnou do sprchy. Otevřel skoro průhledná posunovací dvířka sprchového koutu, chytl mě za loket a udělal něco, co bych od něj nikdy nečekal… už kvůli tomu, že neměl důvod.

autor: Tessyna

betaread: Janule