Unfaithful 16.

autor: Angel + Tajemná Neznámá

Bill
„Tak vítej doma, Bille,“ zašeptá mi do ucha něžně Tom a já mám pocit, že se každou chvíli rozteču štěstím…

„Dě… Dě… Děkuju…“ vyrazím ze sebe mezi vzlyky. Je to až nemožný, co všechno pro mě Tom dělá… Jako první se ke mně rozeběhnou mamka s Gordonem a začnou mě objímat.

„Broučku, jsem tak ráda, že jsi doma,“ zašeptala mi mamka a pevně mě stiskla. Když viděla, že mi jaksi dochází kyslík, pustila mě. Tom mě chtěl dotlačit na vozíku až k velkému čokoládovému dortu, ale moje mlsnost mě dohnala až k tomu, že jsem si pro něj dojel sám… Byl krásný, nadýchaný, se šlehačkou… Tedy dokud jsem se do něj nepustil – skoro na posezení jsem ho zblajznul.

„Nech nám taky něco!“ řve smíchy Georg. Ani jsem si nevšimnul, že je tady. Nahodím nevinný, andělíčkovský úsměv a ani nemůžu uvěřit, co za štěstí mě to potkalo, že jsem poznal právě je, tolik úžasných lidí najednou. Najednou však Tom zpozorní. „Buď tady, miláčku,“ zašeptá a odběhne ode mě. Absolutně to nechápu. Vidím, že něco ho znejistilo, ale co?! Zabývám se dál jen zábavou s mými „novými“ přáteli a nevěnuju ničemu pozornost. Snad jen… Zahlédnu vysokého, snědého muže, jak si ke mně razí cestu přes zástupy hostů. Nepoznávám ho, přesto mi jeho obličej přijde povědomý.

Zastaví se těsně u mě a klekne si. „Máš tady šlehačku, ukaž,“ řekne a prstem mi jemně stírá šlehačku ze rtů. Zadržím mu ruku. „Ale ale… Děje se něco?“ zeptá se s rýpavým hlasem.

„Kdo… Co… “ vykoktám ze sebe. Musí mu dojít, že ho asi nepoznávám.

„No ty jsi vlastně ztratil paměť, já zapomněl… Anis Ferchichi, pro tebe jsem Bushido, broučku,“ představí se. Mírně mě vykolejilo oslovení „broučku“. Nevím, co mu na to mám říct. Musí cítit, jak ho propaluju totálně nechápavým pohledem. „Kdysi jsme spolu něco měli… Myslím, že na to bys zapomínat neměl…“ zašeptá mi těsně u ucha.

„A… a co?“ odpovím automaticky.

„Máš velice šikovnou pusinku,“ usměje se a políbí mě na čelo.

„Já… Já…“ zakoktám se. Zapomněl jsem, co jsem chtěl vlastně tomu drzounovi říct. Na jednu stranu mě to zaráží, na druhou stranu mi to lichotí, že jsem někdy něco měl…

„Nemusíš nic říkat, až budeš chtít, ozvi se,“ zašeptá a pomalu mi mizí z dohledu. Musím říct, že na něm cosi je. Anis, Bushido… Je úplně jiný než Tom. A tak pekelně přitažlivý… Myslím, že ta díra, která potřebovala v mém životě zaplácnout, zrovna byla zaplácnuta.

Tom
Nečekal jsem, že Bill bude mít z oslavy až takovou radost. Div do dortu nezabořil prsty a nejedl ho rukama. Ale i tak, jsem rád, že je doma. Pozval jsem spoustu lidí, aby si dokázal Bill rychleji vzpomenout. Už dlouho jsem nepořádal party, tak nevím, jestli se to Billimu líbí. Nějak ho pařby přestaly zajímat už před rokem. Najednou mě ale něco rovnou praští do očí. A to, nebo spíš ten, má jméno – David Jost. Rozrazím si uličku mezi gratulanty a jdu rovnou k němu. Nepamatuju se, že bych tu svini zval…

„Co tu chceš, Dave? Jestli tu chceš dělat dusno, tak prosím, ale to rovnou můžeš jít, nezval jsem tě, tak zase pěkně táhni po svých,“ obořím se na něj. Rozčiluje mě ten jeho nadnesený úsměv, nesnáším ho.

„Já vím… Ale přece jsi všem hostům říkal, že si můžou vzít s sebou doprovod,“ praví s ledově klidným hlasem. Možná jsem zabržděnej, ale nějak nechápu, co mi tím chce říct.

„A čí jsi doprovod?“ zeptám se. Nesnáším, jak debilně se na mě ten smrad uculuje.

„Znáš Anise Ferchichiho?“ praví s ledovým klidem a dál si usrkává ze skleničky šampusu.

„To si děláš prdel… Kurva, kolikrát mám říkat, že sem nebudeš tahat NIKOHO z Aggro Berlín a už vůbec ne to zasraný prase!“ rozeřvu se na něj. Začne se až hystericky smát.

„Žárlíš?“ zasměje se a přátelsky mi položí ruku na rameno.

„Jdi do prdele!“ zařvu.

„No ano, žárlíš, nikdy se prostě nezměníš,“ prohlásí a dál je úplně v klidu. Za to ve mně všechno vaří.

„No hele… Asi je ti jasný, proč Bushida nechci ani vidět… Narval ho Billovi do pusy a ještě se ho pokusil znásilnit!“ řeknu už slabším hlasem. Stačí mi, že už tak na nás všichni zírají.

„A nemyslíš si, že z Billovy strany to bylo víceméně dobrovolně, jen se snažil před tebou dělat chudáčka?“ řekne Jost. A já mám sto chutí mu vrazit pár facek.

„Bill by mi nikdy nezahnul, a už vůbec ne s Anisem,“ zašeptám. Vím, že to první tvrzení není pravda, ale s tím druhým jsem si celkem jistý.

„Jo tak… Bill není žádný andílek… Je to skrytý ďábel… Za těma krásnýma očkama, nevinnost sama, se skrývá něco, o čem ty nemáš tušení…“ řekne David. „Víš, on se rád podbízel, ale hodně na tebe žárlil, stejně, jako ty na něho… Dal jsi mu tolik svobody, až to jaksi nešlo unést… A všichni přece víme, že nechodil po nocích do studia, ale že mu společnost dělala Juliette Angel Marie Montagne,“ pronese. Nevím, jak se to dozvěděl, ale už opravdu každou chvilku vypěním… „Řekni, že to není pravda… Vím, že ses jí nejspíš nějak zbavil Tome, takže o ní víš… Ale co se stalo tenkrát ve studiu mezi Anisem a tvým andělíčkem, to si snad domyslíš sám… Nemohl se už dívat na tvou nevěru, tak ti jí tiše oplácel, i když se to minulo účinkem, protože tys o jeho výletech nějak moc nepřemýšlel, za to on to měl dobře promyšlený, víš? Ostatně myslím, že tohle bys rád viděl,“ řekne a podá mi CD.

„Co to je?“ zadívám se na něj jako bůh pomsty. Nemám k tomu daleko, abych tý svini rozmašíroval tlamu.

„Uvidíš,“ řekne a pomalu mizí mezi hosty. Najednou mi ale ztuhne krev v žilách. Nekecal. Anis je opravdu tady. Je až nebezpečně blízko Billovi. Když Bushido zachytí můj pohled, tak se pomalu má k odchodu. Nic jiného bych mu ani neradil.

Davida jsem vždycky nesnášel, ale teď ho přímo nenávidím. Možná se jen chce mstít, možná mě chce s Billem rozdělit… Dál nechápavě zírám na CD, které mi vložil do ruky… I když bych ho nejradši spláchnul do hajzlíku, přímo se užírám zvědavostí, co to může být. Že by mě Bill podváděl naráz s Jules a pak i s Bushidem? Tomu se mi nechce věřit… A i kdyby tohle byl důkaz, zabrání mi to v něčem? Zabrání mi to v tom získat Billa na svou stranu? Ne! I když… Nevím, co Bushido Billovi říkal. Musím to na každý pád zjistit. Ať to stojí co chce. Pomalu se schyluje k soumraku a hosté už pomalu odchází. CD založím mezi ostatní, ale tak, aby na něj Bill nedosáhl. Chystám pro něj ještě malé překvapení.

Bill
Neustále nad tím musím přemýšlet. Co asi ten chlápek od Toma chtěl? Proč se Tom tváří, jako by chtěl vraždit? A co to vlastně byla za člověka? Neustále musím myslet na Anisova slova. Když zavřu oči, vidím, jak se mě dotýká, jak mě líbá… Jak je až neuvěřitelně něžný… Pak mnou ale něco silně cukne. Tom.

„Lásko, všichni už odešli… A ještě něco pro tebe mám,“ zašeptá mi Tom těsně u ucha. Jen se usměju a nechám se od něj dotlačit až do jídelny. Připadám si jako děvka. Byl jsem zřejmě Tomovi nevěrný. A ještě se mi to líbí. V jídelně mě čeká obrovské překvapení. Stůl, večeře při svíčkách, růže… Jedinou mojí reakcí je lehký, rozpačitý úsměv, na nic jiného se nezmůžu.

„Je to nádhera,“ vyrazím ze sebe po chvilce. Cítím se tak nádherně. Jako ve snu. A mám prostě najednou pocit, že si to všechno nezasloužím.

Tom se neustále potutelně usmívá a pomalu mě dotlačí až ke stolu. Tam se na mě culí špagety s mou oblíbenou bolognskou omáčkou a extra porcí sýra. Tom mi ještě dolije skleničku vína. Sedne si na svoje místo přímo naproti mě a neustále se mi dívá do očí. Krmíme se těstovinami a ani jeden z nás nic neříká. Myslím, že tady není třeba slov. Tenhle okamžik je tak kouzelný, nejradši bych zastavil čas. Z hlavy se mi vytratí dokonce i Bushido… Ukápne mi pár slz, ale když vidím Toma, jak se na mě sladce usmívá a pomalu přistupuje ke mně, slzu rychle zatlačím. Klekne si přímo ke mně. Vozíkem se natočím k němu. Zatleská a najednou se rozezní velká hifi věž s nádhernou melodií. Tu písničku znám… No air… Teď už brečím naplno…

„Ty můj blázínku, neplač už,“ usměje se na mě. Zatřesu hlavou a zadívám se mu do očí. Je v nich tolik lásky. Jak jsem někdy těm krásným očím mohl být nevěrný… „Něco pro tebe mám,“ zašeptá a cosi vytahuje z kapsy svých xxxl džín. Zvědavě si ho prohlížím. Jednu ruku mi položí na koleno a zadívá se ještě hlouběji do mých očí. Tolik vzrušení jsem snad ještě nezažil. Vidím v jeho ruce malou červenou sametovou krabičku. Otevře jí a já zalapám po dechu. Je to nádherný prsten se spoustou třpytivých kamenů. Divoce se mi rozbuší srdce. Tom prstýnek vezme a navlékne mi ho na prostředníček. Myslí na detaily. Na tom prstě většinou prstýnky nosím. Je nádherný. „Už mě nikdy neopouštěj Billi… Miluju tě… A nechci tě už nikdy ztratit,“ zašeptá. Poté mi vtiskne polibek. Je plný něhy i vášně, všeho, co jsem dosud poznal. Moje ruce se po chvíli ovinou kolem Tomova krku. Za chvíli se už celou vahou svalím z vozíku přímo na Toma. Chvilku ležíme na zemi a líbáme se. Potom mě vezme do náruče a odnáší mě pryč. Stoupá po schodech a nakonec rozrazí dveře naproti nám. Ložnice. Obrovská postel. Růže. Hudba… Bože, to snad není pravda…

Něžně mě pokládá na postel, pak si lehá vedle mě. Dívá se mi neustále do očí, ani jednou mi ještě neuhnul pohledem. Usmívá se tím nejsladším úsměvem, který jsem kdy viděl. Je krásný, jedinečný… A já nemůžu uvěřit tomu, že je tady, že dělá tohle, že je se mnou a že to myslí se mnou vážně. Já snad brzy umřu štěstím. Opět se naše rty spojí v polibku. Vášnivém, dlouhém polibku. Nechci přestat, chci zastavit čas, jen na pár chvil. Chci ho cítit těsně u sebe, tak moc u sebe, jak to jen jde. Chci ho mít jen pro sebe a nikomu ho nedám. Je to někdo, kdo je neuvěřitelný, nepředvídatelný, někdo, kdo mi chce dát všechno, a já to chci přijímat plnými doušky…

Zajede mi rukou pod tričko. Jeho dlaně jsou tak horké a oči tak plné touhy a chtíče. Tak moc Toma chci, tak moc po něm toužím. Něžně mě hladí po bříšku. Já se nezmůžu na nic jiného, než že jemně jazykem laskám jeho krk. Zrychleně oddychuje, cítím, že jeho srdce bije ve stejném rytmu jako to moje. Divoce, zběsile, roztouženě, vzrušeně… Slyším jak tiše sténá. Pomalu se na mě pokládá… Nevím proč, ale odstrčím ho… Dívá se na mě dost nechápavě…

Tom
Mě snad vyskočí srdce z těla. Zešílím… Bez Billa i s ním… Líbá pořád stejně lačně a vášnivě, stejně, jako poprvé… Tohle vlastně je poprvé… Plně se mi oddává, jak to vždycky dělal, ale najednou mě od sebe odstrčí. Absolutně nechápu proč. Ale děje se tak. Nevím, co to do něj vjelo, ale šílím z něj. Jestli z něj hned teď nestrhám všechno oblečení, nezulíbám ho a nepomiluju se s ním, tak snad brzy vybuchnu. Touha se už nedá změřit. Jediné co vím je, že je čím dál větší, s každým pohledem na to svíjející se bezbranné tělíčko…

„Děje se něco broučku? Dělám snad něco špatně?“ zašeptám do Billova ouška. Zachvěje se. Zvedne svůj pohled ke mně a dívá se přímo do mých očí. Je tak krásně sladký, tak nevinný… I když vím, co jsme spolu kdy dělali, nebylo zrovna nevinné… Tedy ne tak úplně. A Bill, když mi zahýbal, taky nejspíš nebyl úplně nevinný. Ale teď na to nesmím myslet. V tak vzácné chvíli se chci věnovat jen jemu. Chci vnímat jeho dech, jeho tělo, jeho oči, jeho hluboké, táhlé steny…

„Ne nic Tome… Pokračuj… Jen… Já tomu všemu pořád nemůžu uvěřit… Že tě mám, že jsi tady a… Miluju tě, Tomí,“ zašeptá se zadívá se přímo do mých očí. Nestačím se rozkoukat a po chvíli přijdu i o tričko. Teda, on se fakt nezdá. „Polož se tady,“ dodá. Poslechnu ho. Čekám, co asi udělá… Tenhle ďábelský pohled už znám. Jen jsem zvědav, co má ten můj malý čertík za lubem.

Přetočí se na bříško a doplazí se až ke mně. Začne mě něžně líbat na krku. Když nemůže hýbat nohama, je až roztomile neohrabaný. Ale stejně… Miluju ho, je tak úžasně roztomilý a sladký. A já se o něj už nenechám připravit. Ani Davidem, ani Bushidem a už vůbec ne Julií. Musím se s nimi vypořádat, než mi zničí vztah… Ale teď na to není čas. Teď je tu Bill… Jazykem prozkoumal mou hruď, teď sjíždí níž na bříško. Asi budu za chvíli křičet… On mě snad chce zabít… Chce mě zlikvidovat… Něžně pohladí tu bouli, která se mi začala tvořit v kalhotách. Dívá se na mě, s něžnou otázkou v očích… Jen jemně přikývnu a už cítím Billovu rozpálenou ruku, jak se dotýká mého nejcitlivějšího místa, jak rychle pohybuje, i jak nakonec vyvrcholím do jeho dlaně. Otvírám pusu, že mu chci něco říct, ale rychle mě zastaví něžným polibkem. Položí se na můj hrudník a packou neustále jezdí po mém bříšku. Musím se vzpamatovat… A to rychle…

Bill
Když jsem cítil, jak ho svými polibky trápím, rozhodl jsem se to už dýl neprodlužovat. Rozhodl jsem se udělat něco, čeho jsem se bál. Uvolnil jsem napětí v jeho slabinách a on tam pak tak dlouho ležel. Neuvěřitelně mě vzrušovalo, kolik rozkoše jsem mu těmi jednoduchými pohyby musel způsobit… Tom si toho brzy všiml a v mžiku mě zbavil posledních kousků mého oblečení. Svými rty něžně laskal snad každý milimetr mého těla, nepřestával… Skoro jsem křičel, když si mě bral do pusy… Má tak heboučká, vlhká ústa, a až nestydatě mrštný jazyk. Když po chvíli pomalu polykal, přetočil si mě na bříško. Nehty mě jemně škrábal po zádech. Nechci, aby to už dýl protahoval, já každou chvíli snad vybuchnu. Po chvíli už necítím jeho dlaně. Nechápavě se na něj podívám…

„Nechci ti ublížit,“ zašeptá.

„Mně neublížíš, prosím, Tome…“ opáčím. Nevím, co tím sleduje.

„Když to udělám, budu si muset na tebe lehnout a… Tvoje záda by to nemusely vydržet,“ praví. Má vlastně pravdu. Překulím se zpátky na záda. „Lehat si na ně nemusíš… Stačí… Když si mě jen trošku přizvedneš broučku,“ řeknu. Prosím, ať pokračuje… Nebo se na místě zvencnu z těch jeho výmluv…

„Dobře,“ prohlásí něžným, roztouženým hlasem. Cítím v sobě jeho prsty, potřené silnou vrstvou gelu. Skoro křičím, už se to nedá vydržet. Po chvíli jeho prsty nahradí něco jiného. S každým Tomovým pohybem sténáme oba hlasitěji a hlasitěji… Je to jedinečná chvíle. Pokouším se narážet proti Tomovi, ale vím, že to stejně nejde…

Cítím v sobě horkost od Tomova vyvrcholení. Pomalu ze mě vystoupí, neustále se mi dívá do očí a mlčí. Topím se v těch čokoládových očí, které pro mě najednou zase znamenají celý svět… Pozoruju Tomovo bříško, vyvrcholil jsem přímo na něj… Tom se svalí vedle mě a vydechuje stejně přerývaně a vzrušeně jako já… Najednou mám pocit, že se snad rozpláču… Samou láskou a rozkoší… Něžně se přitulím k Tomovi a po chvilce oba usneme blaženým, nerušeným spánkem…

Tom
Nemůžu uvěřit tomu, co se právě stalo… Vždycky jsem ho musel ukecávat, teď se mi ale sám a úplně dobrovolně odevzdal… Snažil jsem se k němu být něžný, jak jen to šlo… Nechtěl jsem mu ublížit. Byl fantastický, jako vždycky… Jeho steny se mi ozývají v hlavě jako ta nejsladší ozvěna. Ještě otvírám oči, abych se podíval na Billa. Tak klidně spí. Tak klidně, nerušeně… Tiskne se ke mně, naprosto mi věří… Musím ho ochránit, je teď úplně bezbranný…

I když mám Billa, myslím teď na něco úplně jiného. Musím se nějak zbavit Bushida a Josta. Za každou cenu. Až se dozvím, co mi to vlastně David dal, zařídím se podle toho… Do Billa mi ale hučet nebude. To zkusí jednou a pozná, kdo je to Tom Kaulitz – Trümper…

Pomalu usínám vedle toho andělíčka… Myšlenky se mi pomalu vypařují z hlavy, až nakonec nezbydou žádné… Ještě jednou přitisknu Billiho těsně k sobě a usínám tvrdým spánkem…

autor: Angel + Tajemná Neznámá
betaread: Janule