autor: Bajik
„Odpuštění je větším důkazem lásky než žárlivost.“
William Blake
Kolem půl šesté vzbudilo Billa naléhavé zvonění zvonku. Podíval se rozespale na budík a pomyslel si něco o blbečkovi. Kdo může otravovat tak brzo, když každý normální člověk má ještě půlnoc? Byl by býval zůstal ležet a vykašlal by se na nějaké otevírání, ale zvonek neustále stejně monotónně zvonil a on chtěl ještě spát, a tak si řekl, že by přece jen bylo nejrozumnější jít otevřít. Vylezl z vyhřáté postele a šel rovnou do chodby. Cestou si rozespale otíral tváře, na kterých byla zaschlá řasenka. V myšlenkách stále bloudil na to, co se stalo v noci. Co viděl a slyšel. Bylo mu ze sebe na nic. Vůbec na tu party neměl chodit, vyčítal si a pomalu odemykal dveře. Byl stále příliš unavený na to, aby se kukátkem podíval, kdo zvoní. Doufal, že to bude matka, protože její klíče ležely na poličce. Jenže se mýlil.
Nečekaně…
Tom se opíral celým svým tělem o zvonek a zhluboka dýchal. Běžel přes celé město, a to věřte, že to určitě nebyl běh na 60 metrů. Čekal, zda mu přijde Bill, jeho malý nezkušený bráška, otevřít. Když uslyšel kroky tlumené řevem zvonku, oddechl si, že ho tam nenechá stát celý den. Copak by si o něm lidi asi pomyslili, kdyby celý den stál u zvonku a zvonil jako šílenec?
Tom se moc často neomlouval, ale když už něco maximálně podělal, snažil se to nějak napravit tak, aby to bylo v pořádku. A teď byla na omluvu ta nejlepší doba.
Z večera si (bohužel) pamatoval všechno. Když se v noci přiřítil do pokoje s tou blondýnkou, jejíž jméno ani neznal, všiml si tmavé postavy u okna a myslel si, že to je jen blbý stín. Nic víc. A tak tomu nevěnoval pozornost. Však proč by se o to zajímal, když ho ta holka tolik rozpalovala a on chtěl jen sex? Vzala ho do úst a v tu chvíli už Tom přestal vnímat okolní svět. Bože, jak moc dobře to uměla! Jeho mysl nereagovala na nic, než pouze na blondýnčina horká ústa. Jedním si ale nebyl jistý – jestli někdo v tom pokoji náhodou nebyl… Když se poté vydal najít Karin, našel ji pořádně přiopitou ležet na sedačce. Ta se na něj jen vysmívavě podívala a zeptala se jízlivě: „Tak už sis zašukal?“ Podle něj byla pořádně nakrklá kvůli tomu, že to nebyla ona, kdo mu to mohl udělat. Zeptal se na Billa, jestli ho náhodou někam nezamkla s bandou holek. Karin se rozesmála a řekla, že se o něj už nestará a v jeho případě spíš s bandou kluků. Potom z ní ale na Tomovo naléhání vypadlo, že ho viděla kolem půlnoci běžet uřvanýho ven z bytu. Nejspíš byl Tom v tu chvíli moc domýšlivý, že si dal dohromady jedna a jedna a představil si, jak tam stál u toho okna Bill, a že utekl kvůli tomu, aby se na to nemusel dívat nebo tak něco. Nezaváhal ani na chvilku a vyběhl do chladného rána.
Bill otočil klíčem v zámku a otevřel pomalu dveře. Když tam uviděl stát Toma, okamžitě dveře zavřel. Spíš mu je přivřel přímo před nosem. Nechtěl ho vidět a ani kdyby mu donesl brilianty, tak by mu neotevřel. Za tím si pevně stál. Dokud…
Když se Bill objevil ve dveřích a při pohledu na Toma je okamžitě zavřel, Tomovi docvaklo, že se nemýlil. Kdyby ho přece neviděl, tak by ty dveře nechal otevřené a možná by ho pozval i dál. Ale díky tomu se mu nezdálo, že by všechno bylo ok. Chtěl vědět, jestli to byl on v tom pokoji, a tak se znovu opřel o zvonek.
Billovi z toho zvuku třeštila hlava. Nejvíc na tom ho však štval fakt, že to Tom ještě nevzdal. A podle řinčení toho pitomého zvonku se vzdát ještě nehodlá. Otevřel prudce dveře a zakřičel: „Dej mi pokoj!“ A zase je stejně prudce hodlal zavřít. V tom mu ale bránila Tomova ruka, která dveře pevně držela a rozhodla se Billovi vzdorovat.
„Billí, jen mi řekni, proč se takhle chováš, a já odejdu,“ zkusil to na něj opatrně Tom. Ve většině případů tohle zabralo a Tom se dozvěděl to, co chtěl vědět. Jenže Bill do té většiny případů bohužel nepatří…
Bill vyletěl jako kašpárek z krabičky. „Cože?! Proč se tak chovám?! To si snad děláš koule!“
„Sklapněte, tady se ještě spí!“ zakřičel ženský hlas odněkud zezhora.
„Tak si dej špunty do uší, ty natáčková nádhero!“ zařval zpátky Tom a Bill se na něj šokovaně podíval. Bylo mu jasné, že to bude na něj. Nezbývalo mu nic jiného, než Toma pustit do bytu, protože i tak si vyslechne ještě spoustu narážek na svou osobu, anebo mu zase zabouchnout dveře před nosem. Ta druhá možnost mu vyhovovala víc, ale…
Tom se na své dvojče vítězně podíval. „Už mě pustíš dál, anebo mám zakřičet ještě něco horšího?“ zeptal se ho jemně. Viděl, že Bill uvnitř i na povrchu vře, a tak nestálo za to na něj něco prudce vybafnout.
Bill otevřel dveře a pustil ho dovnitř. „Máš pár minut na to, abys řekl, co chceš, a pak vypadni,“ řekl Bill ještě stále pěkně naštvaně. Ano, Tom ho převezl na celé čáře. Byl by ho býval vůbec nepustil, ale vůči zlým sousedkám měl ještě trochu respektu.
„A ty pár minut, abys mi řekl, proč jsi zmizel,“ obrátil Tom.
„Já myslím, že víš moc dobře, proč jsem odešel!“
„Ne, nevím!“ Křičeli jeden přes druhého ještě pěknou chvilku a pak se slova ujal Bill.
„Prvně je to Billí sem, Billí tam, pusinka tady a pusinka tam. Pojď se mnou na tu pařbu, ať tam nejsem sám. Nechci být terčem Karin. Bla, bla, bla!“ imitoval Bill Tomův hlas. Potom už začal mluvit zase normálně: „Samý kecy! Když tam dojdeme, tak ani nevím, kde vlastně jsi a terčem Karin se stanu já, protože mi chce říct, že mě miluje už od školy a nakonec si to do pokoje přisereš ty a to, co se dělo pak, nebudu rozebírat. Ty si myslíš, že jsem splachovací nebo co?! Můj milý bráško, v tom se šeredně mejlíš!“ Bill se na okamžik zarazil. „Bráško? Ha! Já vlastně ani nevím, jestli jseš můj brácha nebo si jen děláš prdel, aby tvůj nudný život nebyl tak nudný a abys mohl povídat – On mi na to fakt skočil! Debil, co? – a podobně,“ zhluboka se nadechl a hodlal pokračovat.
Tom byl z něj úplně vedle. V Billových očích tančily přímo plameny pekelné, a jak se zdálo, jeho proslov ještě neskončil. Tom však vztyčil ukazováček a místo omluvy, kterou si plánoval, že řekne mezi Billovým nadechnutím, řekl: „Ty znáš Karin už dlouho?“
Bill myslel, že ho budou omývat. Místo omluvy se dočkal tohohle. Už vlastně ani nevěděl, co chtěl říct. Tahle otázka ho fakt rozhodila. Do očí se mu opět vlily slzy, ale snažil se to rozdýchat.
„Ještě něco nebo skončils?“ zeptal se a hlasitě posmrkl, aniž by si toho všímal. Odvrátil hlavu a dělal, že ho velice zajímá umělá fialka v zeleném květináči postavená na botníku.
„Já… omlouvám se. Promiň,“ řekl Tom tiše a snažil se pohlédnout do bratrovy zachmuřené tváře. Měl Billa za těch pár společně strávených chvil rád, ale touha nad ním vždycky zvítězila.
„Nemůžu za to, co se v noci stalo… Teda můžu, ale… já nevím, jak ti to mám říct. Prostě…“ Tom hledal vhodná slova, ale žádná nepřicházela. Nakonec z něj vypadlo: „Nedokážu prostě fungovat bez sexu. Za to na mě nemůžeš být naštvaný. A to, že jsem na to měl holku a ne tebe, je snad horší?“
Bill se konečně na svého bratra otočil. „Ale mě tohle neštve jako ten fakt, že jsem tam šel kvůli tobě a nakonec sis mě ani nevšimnul. Tohle mě štve! A jinak jste se taky mohli podívat, jestli v tom pokoji někdo náhodou není,“ řekl už trošičku vyrovnaněji a hlavně aspoň krapet uklidněně. Nemělo cenu se rozčilovat se kvůli Tomovi, protože Bill sám tušil, že to stejně vyhraje on.
Tom se k Billovi přiblížil a letmo se dotkl jeho ramene. „Promiň, bráško. Slibuju, že už tě nebudu tahat na žádnou party, když to sám nebudeš chtít, ju? Odpustíš mi?“ Lehce mu zvednul bradu, aby se mohl podívat do jeho čokoládových očí, které bloudily kdesi po podlaze. Tom nemusel slyšet odpověď, viděl ji Billovi přímo na očích. Odpustil mu…
Pustil jeho bradičku a přistoupil k němu ještě blíž. Měl nutkavou touhu Billa políbit, ale neudělal to. Místo toho Billa jen láskyplně obejmul. Odhrnul mu pramínek jeho černočerných vlasů za ucho a šeptnul: „Mám tě rád.“ Odpovědí mu byl pevnější stisk a špitnutí někam do prázdna ve stylu – Já tebe taky.
Pro Billa to, co mu Tom řekl, znamenalo strašlivě moc. I když ta krátká větička – Miluju tě – znamenala ještě víc, ale to přece od Toma nemohl chtít. Ani to od něj nemohl očekávat. Po chvilce Bill sevření povolil a snažil se z něj vymanit.
Tom se na Billa smutně podíval, když pouštěl sevření a jeho tělo se ocitalo dál a dál od toho jeho. Bill se však usmál a v jeho očích byly drobné jiskřičky. Takový pohled u něj ještě neviděl a… nehorázně se mu líbil. Vzrušoval ho, dostával do varu. Udělal krátký krok dopředu a Bill couvnul. Jeho záda byla nalepená na zdi, přesně tak, jak Tom chtěl. Své ruce opřel vedle jeho ramen a naklonil se k jeho ústům.
Přejel po jejich linii jazykem a potom ho lákavě kousnul do dolního rtu. Nebyl to Tom, kdo jejich rty spojil ve vášnivém polibku…
Bill už to nemohl vydržet, a tak se dravě vrhl po svém bratrovi, který se ho snažil svádět, což se mu dařilo přímo skvěle. Z velké části se po něm ale vrhl z toho důvodu, že on sám chtěl a potřeboval to. Potřeboval od něj alespoň krátký polibek. A když to Tom tolik prodlužoval, pomohl tomu sám.
Cítil jeho horké prsty na svých útlých bocích. Bill mu zajel rukou do dredů a tím si ho přitiskl k sobě ještě víc. Cítil zrychlený tep Tomova srdce na své hrudi. Měl ho plnou hlavu – Jeho doteků. Jeho jazyka. Chladného kovu v jeho rtu…
Tom posunul ruce na Billův zadeček, ten se jen zavrtěl a zajel mu rukama pod tričko. Pod tričko, kam by se v pohodě vešli oba. Dotek Billových hebkých ruček zmizel. Za to však cítil nadzvedávající se tričko. Na okamžik se odpojil od bratrových rtů a podíval se mu hluboko do očí, ve kterých viděl touhu větší než kdy od někoho jiného. Chytl Billa za ruce a ztlumeným hlasem se zeptal: „Kdepak máš pokoj?“ Odpovědi se však nedočkal; do jeho pusy se totiž zase vrátil jazyk jeho mladšího dvojčete. Tak roztouženého ho ještě opravdu neviděl.
Bill mu strčil jazyk hluboko do úst. Začal se vrtět a potom se otočil tak, že Toma přitiskl na zeď, o kterou se ještě před pár okamžiky opíral on. Věnoval mu několik dalších vroucných polibků, odpojil se od jeho rtů a pak se jen svádivě usmál a chytl Toma za triko. Stále byl otočený k němu čelem a pozpátku ho vedl do svého malého pokoje. Jen co Tom zabouchl dveře, už měl své nohy obmotané okolo bratrova pasu a jejich rozkroky se o sebe otřely pokaždé, když se Bill jen nepatrně pohnul.
Tom ho se svýma rukama na jeho zadečku opět přitiskl ke zdi. To se ale Billovi, jak se zdá nelíbilo a rukama se od ní odrazil tak, že se Tom zapotácel a spadl na postel za nimi. V hlavě sice měl úplný zmatek, ale tohle se mu nehorázně líbilo.
Bill se ocitl v takové pozici, že na něm seděl. Přímo tam, kde se v jeho vlastních kalhotech začala tvarovat nemalá boule. Avšak on nebyl jediný v tomhle pokoji, kdo měl „malý problém“… Hladově se vrhl na Tomův krk, aniž by byl nějaký upír, a udělal mu tam malý červený flíček. A pod něj hned další. A hodlal mu jich udělat ještě spoustu. Za Tomovy pomoci mu sundal tričko, které zmizelo někde na druhém konci pokoje, a svými rty se posunul na jeho hrudník. Když ho nepříliš jemně kousnul do bradavky, Tom s prudkým vydechnutím přímo zakřičel jeho jméno. Bill se při tom samolibě usmál a sklouznul níž. V tom okamžiku, kdy se dostal svými horkými rty na bratrův podbřišek, ho jeho starší dvojče zarazilo. „Bille, dost!“
autor: Bajik
betaread: Janule
hey ty krabe!! Tomane si vůůůůl xDxDxDxD
no to by mě zajímalo proč dost…..
proč Bille dost..??!! to se mi nelíbí…nebude žádný Bille dost…xD pěkně v tom budou pokračovat…..x)) moc hezky napsaný…x)) sice se divim, že mu odpustil tak rychle ale nevadí…x)) těšim se na další dílek je to naprosto úžasný…x))
presne, ziadne dost len pekne pokracujte
Bože mě zněj jebne! proč to ukončil? Bože bože…
já bych toho Tomana zbila! Sem na něho nštvaná a to pořádně jako ….grrr… prosím, rychle pokráčko, ale rychle!
jaký dost?spíš rychle xD
Do příštího dílu nejspíš umřu zvědavostí…
Bille dost? Tom je nějaký vadný ne:)))
já toho Toma nenávidím… fakt se mi chce VZTEKY AŽ BULET xD nevšímat, všecko to prožívám!! nejdřív ho podvede a pak BILLE DOST? jdi někam, dredatá příšero xD
no..ja by som mu tak rychlo neodpustila… by som ho nai dnu do bytu nepustila..moc pekne napsany pribeh..ale nechapem preco Bille ,dost…