autor: Mykerina
Bill se se mnou od doby, co jsme nastoupili do auta, nebavil. Absolutně jsem nechápal proč.
„Co jsem udělal?“ špitnu.
„Dej mi pokoj!“
„Ježiš, Bille, co jsem ti zase udělal?“ tohle už mi vážně nedává smysl.
Vždyť se zdálo všechno OK, když se mi svěřil, proč brečel. Jsou to dva dny, tak co se děje?
„Vzal jsi mi mobil.“ Sykne. Jo aha, tak tohle ho žere. Jo, vzal jsem mu ho, aby mu nemohl napsat.
„K čemu by ti byl?“ debilní otázka, vím.
„Ty víš, že jsem mu chtěl napsat.“
„Proto jsem ti ho taky vzal, on tě jen využívá!“ zasyčím potichu, aby mamka nezaslechla, o čem se bavíme.
„Miluje mě.“
„Kdyby tě miloval, tak tě tak hnusně nefikne!!“ ajaj, asi jsem přestřelil, protože takovou facku, která mi přiletěla, jsem ještě nedostal. Táta zastavil.
„Co se to tam, zatraceně, děje?“ vzteká se máma. A jsme v hajzlu oba.
„Já… já tam měl nějakou mouchu,“ zachraňuji situaci a doufám, že Bill nezradí. Bohužel je poznat, že je rudý vzteky.
„Bille?“ otáže se.
„Netrefil jsem se.“ Uf. Nezklamal. Mámu to očividně uspokojí a otočí se zpátky.
„Bille?“ dotknu se jeho ramene. Jen zavrčí.
„Já vím, že jsem to přehnal. Ulítlo mi to, promiň.“
„Zabolelo to.“ Špitne.
„Ta tvoje facka taky.“ Oba se zasmějeme.
Pomalu se blíží třetí hodina ráno a my zastavujeme u benzínky. Bill zůstal v autě. Je tuhej. Rodiče si odešli něco koupit, já se šel jen ven provětrat, ale co nejrychleji jsem se vrátil do auta. Bill leží přes dvě sedačky. Hmm, super a já si jako sednu kam? Zvednu mu hlavu a nasoukám se pod něj. Hlavu si položím do klína a okamžitě ucítím zvláštní zamrazení, je to opravdu příjemné. Bill zamručí a zavrtí se. Jeho tvář je tak… tak blízko, stačí se nahnout a… NE!!! Tome, to nesmíš. Ale proč vlastně ne? Lehce se k němu nakloním, jestli se vzbudí, tak mě zabije, v horším případě vykastruje. Zlehka se nakloním k těm nádherným rtům. Já se normálně fakt bojím, že se vzbudí. Rozevírám jeho rty a on se vůbec nebrání. Vniknu jazykem dovnitř. Ztuhnu, když se zavrtí. Jenže, začal mi to oplácet. Líbat se s ním je nádhera. Tak poddajné rty nemá každý. Teď už si, ale začínám dovolovat, protože zajíždím dlaní pod tričko.
„Dave…“ vzdychne. Cože? On myslí na něj? Zarazím se. Tak tohle byla podpásovka. Přestanu jej hladit a on otevře oči.
„Tome?“ vyhrkne.
„Copak?“ zeptám se nevinně. Doufám, že si bude myslet, že to byl jen sen, ale…
„Ty! Jak se… ty prevíte!!“ syčí nadávky, protože moje ruka se zapomněla pod jeho tričkem. Prudce se zvedne.
„Bille, pos…“ Neodřeknu, páč se přiřítí máma.
„Vy nejdete na WC?“
„Jo, jdu.“ Bill bleskově vyběhne ven, aniž bych měl možnost jej zahlédnout…
„Jdu taky.“ Vystřelím za ním.
„Bille?“ špitnu, abych ho nevyděsil. Neodpovídá, jen stojí u zrcadla a zhluboka dýchá.
„Co tě trápí?“ přistoupím těsně k němu. Prudce se otočí, takže se opírá zadkem o hranu umyvadla a hrudí o mě.
„Já… jsem zmatený…“ pípne.
„Z čeho… nebo spíš z koho?“ šeptám, tuším, ale o co jde.
„Já… já prostě…“
„Nemám se tě dotýkat? Líbat tvé krásné rty? Řekni, vadí ti to?“ nakláním se k němu.
„Proč mi to děláš?“ fňukne.
„Nic nedělám, jen chci odpověď.“
„Víš, že jsem zmatený a využíváš toho.“ Chce mě odstrčit, ale to mu nedovolím.
„Pšš… nečerti se a řekni.“ Otřu se mu o rty a následně vezmu ten spodní mezi zuby, poklesne v kolenou.
„Tome… prosím…“
„Dobře, dám ti čas, ale v klidu tě nenechám.“ Odstoupím a odejdu. Touhle větou jsem rozpoutal něco, z čeho vyjdu buď jako vítěz nebo jako poražený.
autor: Mykerina
betaread: Janule
na tuhle povídku sem čekala snad věky….x)) ani nevíš jak sem ráda, že je tady novej dílek…..x)) mooooc hezký….x)) nechápu jak může říkat, že ho miluje, když ho ten kluk přefik…!!!! líbí se mi jak se Tom snaží…x)) sem zvědavá na další dílek je to zajímavý…..x))
no bombaaaa!!! další ztracená a moje milovaná povídka…se nám to tu nějak schází..xDDD
huráááááááááááááááááááááááááááááááá…já myslela,že se dalšího dílečku téhle povídky nikdy nedočkám….rychle další díleček prosím….xD
užasné…
Jooo Tak Jsme se přeci jen dočkali! xD
Supééér rychle dááál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! xD
konečněěě!!!!!! *jásá u monitoru a skáče kolem stolu jako indiánský náčelník* na tuhle povídku jsem se těšila tááák moc, už jsem se bála, že zůstane nedopsaná *oddych* mno mooc krásnej dílek mno ale ten David mě tam sere jak krámy…
wuuaaaaa!!!!!!joooooooooooooooooooooooooooooo!!!nejvíc!!moc moc!rychlooo dáááááááááááááál!!!joooo xD
Přijdu a koukám-povídka,kterou ještě neznám.Přečetla jsem těch 7 dílů naráz a je to bomba!Ale teď si zase počkáme,co? 🙁
Krásný…co by se taky dalo čekat od naší Mykeriny??? Ještě tak dalších deset dílků Když prohraješ,…a budu nejvíc happpy:-D
To mám opravdu radost, už jsem ani nedoufala 🙂 Ať si je Bill zmatený, hlavně když Tom ví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane 🙂
Omg.. To Je Nádherný!!*_*
no tak kdy sem něco přibyde, nenapínej:P
ááá je to super, ale mohlo by to přibývat častěj..Jinak suprově napsaný;-)
mno woooooooow je to upa doko, honem rychle dál…těším se na další dílky 😀 🙂
je to super ff-ka–len tak dalej-..
Tahle povídka je úžasná!!! Je naprosto sqěle napsaná :D:D hned jdu na další díl 🙂