Plakáty 6.

autor: Adella Kaulitz

,,Bille, mám tě pozdravit. Andy už šel,“ houkl jsem na bráchu.
Ten ale očividně nevnímal. Mezi zubama tisknul obrovskou mrkev, na jejímž druhém konci slastně chroupal křeček, hovící si na Billově dlani.
,,Bille!“ dloubl jsem znova do Billa a o něco hlasitěji.
Chvililinku na to jsem toho pekelně zalitoval.
Bill okamžitě rychlostí světla zvedl hlavu. No zvednutí hlavy by ještě nebylo tak hrozné, je to přece úplně normální věc, která ještě nikoho nezabila, pokud nepočítám oběšence a další nešťastlivce.
Každopádně křeček vyletěl do vzduchu. Ono by ten let křečka nebyl až tak velký, jenže když něco držíte v zubech… něco velkého… jako třeba mrkev… a pohnete spodní čelistí dopředu… a ještě ke všemu zvednete hlavu… tak to co je na tom druhým konci vyletí do vzduchu. K mé smůle to byl právě ten křeček, který mi teď hoví někde pod trikem.

,,Ááá! Bille! Dostaň tu bestii ze mě!“ Křičel jsem jako o život.

Křeček kouše… škrábe… lechtá… a právě se mi zakousl do bradavky!
Začal jsem pištět, jako by mě na nože brali a máchal jsem sebou.
,,Tommi! Tome, přestaň sebou máchat!“ Bill ze mě strhl triko a ta malá bestie se konečně pustila a spadla na zem.
,,Ááá… ach konečně! Zlatíčko! Milášku!… mazlíčku můj, není ti nic?“
,,N-né Bille… jsem v pohodě…“ řekl jsem udýchaně a držel se za bolavou bradavku- Když jsem pak zvedl pohled ke svému starostlivému bráškovi, nemohl jsem uvěřit vlastním očím.
Ten roztomilej zaostalej dement se sklání k té chlupaté kouli a ještě se s ní mazlí! Mmm… ta starostlivá slova nejspíš nepatřila mě, že?
,,Nó… chudíčku Ištvánku… pojď do pelíšku… bobešku můj malý. Zlobivý Tom a Andy, nemají tě rádi. Pojď, pojď…“ Sledoval jsem ty dva, jak mizí po schodech do pokoje.

Takže ten malej krysák nejenže se pokouší sežrat Andrease. Prokousává mi bradavku, že by se mi tam vlezl piercing, ale dokonce zabírá místo mezi mnou a MÝM Billem?! Tak a dost! Mise Zničit Ištvánka začíná!

***

,,Mami? Jo, tady Tom… Víš, říkal jsem si, že když jedete teda na ty Bahamy, jestli nechcete pohlídat… cože?… né, Scotty dejte paní Steinerrové!… Cože? Mrtvá?… No to je jedno, tak jejímu manželovi, ten má Scotty rád… Scotty křečky nežere!… Ale nic… Jó! Kazimíra!… No díky… pá… Jo pozdravím toho vyžlouna… OK, čau.“
Položil jsem mobil a s ďábelským úsměvem se vydal za Billem do pokoje.

,,Billí? Mazlíčku, copak děláš?“ vstoupil jsem s úsměvem a Bill, který právě dal hlodavce do starého akvárka, které jsme měli ještě po rybičkách, se ke mně vesele vrhl.
,,Copak, Tommi?“ Billík se sladce zaculil a přistál mi na krku.
,,Už si mě budeš všímat víc než tý kry… než toho…ehm… Ivánka?“
,,Ištvánka, Tome… Jo budu…“ stulil se mi do náruče a zachichotal se.

Bože… Bill a zvířata. To je vždycky světová katastrofa!
Pamatuju si moc dobře na třetí třídu, kdy jsme si do přírodopisu mohli vzít každý svého domácího mazlíčka. Já si vzal Kazimíra a Bill? Ten místo celé Scotty vzal jen a pouze její blechy.
Jenže chudáček nevěděl, že zrovna tyto blechy přenosné na člověka jsou. Byla to tenkrát vyložená bleší epidemie. Jediní, kdo z toho byli nadšení, byli jak jinak… děcka… alespoň nemuseli do školy, dokud jim jejich milí rodičové neodstranili ty klokaní parazity. Ještě že jsme kvůli Scotty měli nějaké přípravky proti blechám doma. Některé děti totiž nešly do školy třeba i dva týdny, jelikož byly v lékárnách i zverimexech všechny přípravky vyprodané.
Billík prostě miluje zvířata kromě těch, na které je alergický. Jak po tom incidentu s blechama zjistil, alergický je na kousnutí hmyzem.
Je to jedno. Blechy nebo křečci, s Billem je to apokalypsa.

,,Tommi, Ištvánek byl v šoku! Příště si s ním neházej, nebo ti ho už nepůjčím!“
To je tak milé… sto chutí jsem měl říct mu, že raději budu mít týden blechy, než na pět minut si půjčit tu krysu. Chuť ho odpálkovat mě však přešla hled, jak se Bill otočil a cupital ze schodů do obýváku, když mé oči hypnotizovaly jeho mrňavý sexy nezadek, jak se hýbe ze strany na stranu a jen vybízí k pomilování.

,,Bille! Už budu hodnéj!“ Utíkal jsem za Billem a držel si pořád bolestivé bradavky.

Ať už je Bill zaostalej jak chce nebo nechce… je sexy…

autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule

7 thoughts on “Plakáty 6.

  1. chudáček Ištvánek…on taky slyšel že Tom je Sexgott a chtěl to vyzkoušet….a Tom ho ze sebe sklepe jak nějakou necitlivou a nenadrženou krysu…xD

  2. bože….xD chudáček Ištvánek, měl by si se stydět Tome!!! takhle ubližovat nevinnému bezbrannému zvířátku… xDxD dokonalý….x)) těšim se na další dílek…x))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics