autor: B-kay
„Můžu?“ Bill se v půli pohybu náhle zarazil a zmateným výrazem ve tváři pohlédl ke dveřím, ze kterých na něj nečinně hleděl čokoládový pár očí. Při pohledu do Tomova obličeje však nedokázal vydat ani hlásku, a proto jenom souhlasně zavrtěl hlavou a udělal mu vedle sebe místo. Bylo tak zvláštní sedět na místě, kde promilovali skoro celou noc.
„Potřebuješ něco?“ pokusil se o milý úsměv a pomalu si vkládal do úst lístky ledového salátu. Tom na okamžik sklopil zrak, poté se však zahleděl na Billův plachý úsměv a lehce jej opětoval.
„Chci se ti omluvit, zároveň však poděkovat,“ řekl tiše a přitom, jak mluvil, si vesele pohrával s tkaničkami Billových bot, které různě zaplétal a nevědomky motal do pevných uzlů.
„Tome, já nechci slyšet žádné omluvy. Těch už bylo dost a nikdy nám to nijak nepomohlo. Akorát to pak bylo ještě horší. A nerozumím, proč bys mi měl děkovat?“ poslepu bojoval s prsty svého bratra a snažil se tkaničky rozmotat.
„Neměl jsem na tebe právo. Po tom všem, co jsem ti udělal, jsem si to prostě nezasloužil-“ Bill už nesnesl dýl poslouchat, jak bratr vinil za všechno jenom sebe. Vinu za to, co se mezi nima dělo poslední tři roky, měli přeci oba, tudíž i on sám. Proto nesouhlasně zavrtěl hlavou a nejistě na bratra pohlédl.
Tom se na něj také na okamžik zahleděl, poté se však nečekaně naklonil, vzal do dlaní Billovu tvář a dlouze jej políbil.
„Stejně ti děkuju,“ zašeptal a pohledem sklouzl k bratrovým naběhlým rtům. „A slibuju, že udělám cokoliv proto, abychom další narozeniny slavili společně,“ lehce přejel obrys těch nádherných rtů a když ucítil, jak se Bill dotýká těch jeho, nepatrně se pousmál.
„Kde je Gustav?“ zeptal se Bill skoro bez dechu, jak s přivřenýma očima vnímal teplo bratrova těla a měkkost jeho rtů. Tak moc jej chtěl znovu líbat! Přímo hladově se kousal do těch svých, aby po Tomovi nevystartoval jako raketa. Tom sykavě vydechl a očima, v jejichž nitru se ukrývala ryzí touha a neustávající láska k bratrovi, prolétl celou jeho tvář.
Vnímal každý milimetr jeho kůže… Cítil každý silnější nádech, vnímal, jak se třese…
„Šel si ještě lehnout,“ odpověděl mnohem tišeji, než měl v úmyslu a v očích se mu zjevila zvláštní jiskra. Bill nejistě sklonil tvář a poslepu vyhledal bratrovu nataženou dlaň. Bez jediného zaváhání pomalounku proplétal jejich prsty, dokud netvořily pevný uzel. Tom palcem lehce přejel po hladké kůži a tiše vydechl.
„Chyběl jsi mi,“ řekl, a když k němu Bill zvedl tvář plnou otazníků se skrytou bolestí hluboce v očích, pochopil, jak moc mu svým chováním ublížil. Musel být slepý, aby neviděl, jak moc jeho bratr trpí a on nejenom přihlížel, on mu nevědomky ubližoval ještě víc. „Choval jsem se k tobě jako někajej idiot. Ve skutečnosti mě to však bolelo mnohem víc než tebe, Bille,“ zašeptal a po tváři mu stékala zbloudilá slza. Bill zhluboka dýchal a upřeně jej pozoroval. Po tváři mu již dávno kanuly horké slzy, on však nevydal ani hlásku a jenom tiše naslouchal. Slzy mu nedělaly žádný problém, zvykl si na ně. Slzy však vždy patřily spíše jemu, ne Tomovi! A proto konečně poznal, že jeho slova jsou upřímná.
„J-já bych bez tebe nedokázal žít… Mám tě rád mnohem víc, než svůj život a chci-“ na chvilku se ztišil a přitulil si Billovo křehké tělo do své náruče. „A chci, abys na to nikdy nezapomněl,“ vydechl a automaticky se přitiskl k Billovým pootevřeným rtům. Bill bezmocně vydechl a naléhavě oplácel všechny bratrovy polibky. Tiskl se k němu vší silou a nevěděl, co má dělat. V očích jej pořád pálily slzy, ale v duši jej zahřál nádherný pocit. Byl to pocit štěstí…
Tak dlouho nebyl skutečně šťastný. Tak dlouho svému štěstí unikal, a přitom jej měl pořád u sebe. Konečně cítil tu nádhernou naději a jeho nitro bylo znovu naplněno doufáním. Možná, že ještě nebylo všechno ztracené…
„Nezapomenu,“ slíbil. Jak se od sebe na chvilku odtrhli a jejich pohledy se přímo zoufale protínaly, Tom láskyplně přecházel každý kousínek jeho tváře… Nikdy si nevšiml, jak je jeho bratr nádhernej. Billovi zase Tom ještě nikdy nepřišel přitažlivější… Věděli, že jejich chování není správné pro dva bratry, ale nedokázali přestat. Vášnivě se líbali a náruživě sténali do úst toho druhého. Stačila chvilka a oba byli na pokraji svých sil. A bylo to mnohem horší, když na sebe narazili jejich vzrušené klíny.
„Tome… tohle-není správné,“ Bill tichounce sténal mezitím, co Tomovy rty bloudily po jeho nataženém krku.
„J-já vím, n-nechápu, co si to se mnou provedl?“ Tomův hlas působil roztřeseně, stejně jako i on sám. Vůbec si neuvědomoval, že může každou chvíli kdokoliv vejít…
Bylo mu to všechno jedno! Tak dlouho se jej nemohl dotýkat. Tak dlouho po něm jenom bezvýznamně křičel a nadával mu a potají střežil každý jeho krůček. Nesměl se jej ani dotknout, protože Bill mu to nikdy nedovolil. Celé tři roky tajně doufal v něco, co by je mohlo zachránit. Náhle jim však to něco plálo z očí a přímo vytékalo ze srdce. Bezcílně se k sobě tulili a už nikdy nechtěli cítit ten pocit prázdnoty a bolesti. Celou cestu k hotelu si pak ještě povídali. Seděli na sedačce, přituleni k sobě a povídali si o všem, co za ty tři roky hádek úplně promarnili. Jejich rozhovor však stejně skončil jemným líbáním. Bylo to pro ně něco úplně nového. V tomhle směru byli oba nezkušení a zmatení, přesto jim to připadalo dokonalé…
Vlastně celá tour dopadla dokonale! Akorát s tím rozdílem, že na sebe vůbec neměli čas. Byli to dva týdny od té noci v tourbusu a oni jakoby úplně zapomněli, že se někdy líbali nebo dokonce milovali. Jejich vztah se pomalounku měnil v to, čím byl i na začátku kariéry. Pořád si povídali, smáli se spolu, dokonce spolu vymýšleli nové písničky… Oba však brali ty společné noci jako projev něčeho, co strašně dlouho postrádali. Nehledali v tom nějaký hlubší význam. I když se jim to moc líbilo, nechtěli dělat něco, co by ublížilo kapele, nebo dokonce i jejich rodině. Nacházeli se ve stádiu, když ještě dokázali odmítat a v klidu říct ne…
autor: B-kay
betaread: Janule
:D:D tomi tak nahrává do noty 😀 sem si taky řekla ,,Ne !" když se mi na spodu monitoru obevilo ,,autor: B-Kay …" :D:D bych to chtěla ještě delsí :DD
prostě jako vždycky DOKONALÝ !! Jak to muze nekdo tak doonale vymyslet ..
:D:D mozna to bude znít divně a ostatním s to nebude libit .. ale me by se libilo kdyby se zase pozadali .. protoze to jerjich usmirovani :D:D:D (teda ono to vzdycky nebylo jen usmirování … ale tak chápete že ? ) :D:D
však vy zase jednou zapomenete říct to ne!
Souhlas zase se Sauriel.. zajimavé že mi kradeš myšlenky..
No však jim to ne dlouho nevydrží.. na 100% nebo rači 200%
to je hezky….ale jako takova rapidni změna…dobry no 🙂