autor: Áďa
„Ahoj :), moje další povídka vznikla při sledování filmu „Angelika, markýza andělů“, odkud vznikla inspirace pro jména postav, místo a časové období děje. Odehrává se v 17. století ve Francii, hlavní postavy určitě poznáte, pokud jste film viděli. Ti, kdo ho neznáte, o nic nepřijdete, všechno se brzy dozvíte. Spojením těchto údajů a mojí fantazie vznikl následující příběh…“
Hřejivé paprsky zlatavého slunce váhavě vyklouzly zpod deštivých mraků, aby se podívaly, co se děje na zemi. Pomaličku pročesávaly každičký centimetr rozlehlých pozemků vznešeného hraběte d´Plessis – Belliére (čti d´Plesibelije). Ozařovaly každé stéblo deštěm zmáčené trávy a opatrně se plížily až k honosnému sídlu, zdobenému tak, jak tomu tehdejší barokní móda velela. Kýčovitě pozlacené dekorační doplňky se ve slunečním světle oslepivě zablyštěly a nutily případné pozorující oči k představám přeplácanosti. Tryskající fontána na nádvoří tiše zurčela, ze stájí se ozývalo tiché ržání ušlechtilých plnokrevníků a na pečlivě udržovaných cestách se zrcadlily hluboké kaluže, které nedávný déšť způsobil. Ve vzduchu byla pořád ještě cítit jeho vláha a vše nasvědčovalo pokračování příjemného letního dne.
Nicméně atmosféra uvnitř zámku se stále rovnala před chvílí skučící bouři. Všude vládl zmatek a chaos. Dvořané se tísnili v chodbách, služebnictvo nejistě postávalo, očekávajíc pánovy příkazy, a za zavřenými dveřmi hraběcí ložnice se ozýval pláč čerstvě narozeného dítěte. Leckdo by si byl pomyslel, že když přijde na svět dlouho očekávaný nový život, tak že to bude důvod k radosti, veselí a bujarým oslavám. Nikdo by nebyl očekával hraběnčin lítostivý výraz a hněvem pokřivenou tvář pana d´Plessis – Belliérea, ze které přímo šlehaly blesky, ne nepodobné těm, jež před pár minutami bičovaly jeho pozemky.
„Ne, to nemůže být pravda!“ vztekal se hrabě a zlostně přecházel po celé místnosti tam a zpátky. „To odmítám akceptovat!“
„No tak, drahý,“ snažila se ho utišit manželka, tisknouce si k ňadrům plačícího drobečka. „I tak je to přece naše dítě!“
„NE!“ zahřměl d´Plessis – Belliére. „Měli jsme mít dceru! Vždyť si zajisté vzpomeneš, že jsem její ruku již před měsícem sliboval malému synovi monseigneura de Estélleho, aby se tím naše panství vzájemně spojila a jednou provždy usmířila! Přestože je jeho synovi teprve sedm let, slíbil jsem mu již teď ruku své dcery na důkaz míru! A přísahal jsem na svou čest!“
„Ale -„
„Má čest žádné rozhodnutí nepřipouští! A na další dítě je pozdě! Rozumíš mi? Pozdě!“ ječel hrabě. „Víš přece, kolik let jsme se snažili o tohle, aby se ukázalo, že to nakonec bude kluk?!“
Hraběnka stiskla novorozeně ještě pevněji a ze všeho nejraději by teď brečela spolu se svým synem. Nikdo za to přeci nemůže, že se jí místo dívky narodil chlapec, ona jej bude milovat i tak! Na stranu druhou věděla, jaký je monseigneur de Estélle popudlivý člověk. A věděla, že pokud její choť nedostojí svému slovu, hrozí obnovení starých sporů a válka, přičemž de Estéllova přesila zcela jasně již předem rozhodovala o vítězi. Smutně se podívala do plačících krásných oček, která nechápala, proč je kolem tolik křiku, a hodně se bála. Vyplašeně sledovala celou místnost, kterou viděla poprvé ve svém kraťoučkém životě, a dovolovala slzám, aby je zase a znovu zaplavovaly.
„Pšššt,“ pohupovala hraběnka děťátkem ve snaze ho uklidnit. „Neboj se, maličký…“
„Neboj?“ zopakoval její manžel a nenávistně se na nevinné dítě podíval. „Ať se bojí! Neměl to být kluk!“
Zlostně tomu klubíčku v ženině náručí nadzvedl bradu a zahleděl se do ubrečeného obličejíčku.
„Zmlkni, ty harante!“ zařval, dítě se ale rozkřičelo o to víc. Nechápalo, co se děje, bylo vystrašené a mělo hlad.
„Už vím, co s ním uděláme,“ rozhodl se hrabě. „Nechám ho utopit a monseigneurovi de Estélle řeknu, že dcera hned po narození zemřela, protože byla posedlá ďáblem.“
„Ne!“ vykřikla žena a stiskla svého syna ještě pevněji. „Prosím, drahý! To přece nemůžeš! Nemůžeš mi vzít mého syna!“
Teď už svůj pláč netajila. Slzy jí stékaly po ušlechtilé tváři, lemované temně černými vlasy, když smutně klopila svůj zrak k dítěti. Její manžel mezitím ztěžka dosedl na kraj postele. I jeho trápilo, že by měl právě narozeného syna nechat zabít. Neměl ale jinou možnost, protože jeho čest byla jeho čest a nechtěl kvůli tomu dítěti riskovat životy svých poddaných.
„Co tedy navrhuješ?“ zeptal se.
Hraběnka se na okamžik zamyslela. Zezačátku ji nic nenapadlo. Po chvíli se jí ale v mysli zrodil plán na záchranu svého syna. Už věděla, jak ho nechat žít a přitom zachovat manželovu čest.
„Už vím,“ zašeptala tiše, přesto jí však i přes pláč miminka bylo dobře rozumět. „Vychováme ho jako dívku.“
„Cože?“ vykulil její manžel oči. „Jak to chceš dokázat?“
„Jednoduše,“ odpověděla. „Bude nosit šaty, které jsme pro malou nechali připravit. Nedáme mu ostříhat vlasy, budou se mu sčesávat, jak velí dvůr. Bude se učit společenskému chování. Naučí se tancovat a jezdit na koni jako dáma. Bude se líčit a vonět jako žena. A nikdo tedy nic nepozná!“
„To myslíš vážně?“ nadzvedl hrabě pochybovačně obočí. „A co budeme dělat, až se bude měnit v dospělého člověka? Vousy nebudou problém, od toho máme břitvy, ale pochybuji, že nějak zařídíš, aby mu narostla taková ňadra, jako máš ty!“
Hraběnka pokrčila rameny.
„Ne všechny ženy bývají tak dobře vyvinuté. Jsou i takové, které skoro žádná ňadra nemají!“
Muži zaskočilo. Teprve po důkladném odkašlání pokračoval ve svých protiargumentech.
„No to bude skvělé, až si budou lidé ukazovat, že d´Plessis – Belliéreova dcera má postavu jako podvyživená selka,“ ušklíbl se pohrdlivě. „A co uděláš, až bude mít svatbu s de Estélleovým synem? Až nastane jejich svatební noc?“
Pokrčila rameny a zamyslela se.
„Řekneme mu to,“ rozhodla nakonec. „Vychováme ho jako dívku, a až bude těsně před sňatkem, řekneme mu to. Přimějeme ho, aby svatbou řádně prošel, a pak ho necháme, aby se zachoval podle svého. Buď se s budoucím manželem nějak dohodne, nebo uteče. Ale bude žít,“ zdůraznila poslední tři slova. „Náš syn bude žít! Neber mi jej, prosím! Dej mu šanci a já ti slibuji, že nikdo nepozná, že naše Billian je ve skutečnosti chlapec.“
Na pár vteřin nastalo ticho, než je pláč dítěte znovu přerušil. Hrabě se otočil a vzal si od manželky svého syna do náruče. Byl silně rozhořčen a zklamán, že nemá dceru, a v prvních vteřinách na chlapce hleděl s odporem, téměř až s nenávistí. Novorozeně, vidouc nad sebou náhle jinou tvář, než tvář své matky, vyděšeně ztichlo. Nevědělo, kdo se to na něj dívá, jestli je to někdo hodný nebo někdo, kdo mu chce ublížit. Ani nedutalo a nejistě kulilo očka na ten cizí obličej.
Ač se mu to velmi příčilo, po pár vteřinách hraběte opouštěl vztek. Díval se do těch vyplašených očí. Byly stejně hluboké a krásné, jako ty jeho. A ačkoliv hebounká tvářička byla celá lesklá od slziček a poměrně boubelatá, jako u každého miminka, byly tam vidět budoucí ušlechtilé, velmi jemné rysy. Třeba má jeho žena pravdu a nikdo se nic nedozví. A po svatbě bude záležet už jen na chlapci, jak se svým životem a pohlavím naloží dál… Zhluboka si povzdychl.
„Dobrá… pak tedy, vítej, Billian,“ usmál se na svého syna a drobeček, vidouc, že se ten cizí pán směje, překvapeně kulil kukadélka a na pláč dočista ztratil pomyšlení.
Hrabě se pousmál a podal chlapce zpět své ženě, která děťátku ihned nabídla prs. Malý nezaváhal a instinktivně začal sát mléko, které postupně tišilo jeho hlad. Bumbal a bumbal, dokud se jeho maličkatý žaludek nezaplnil. Ještě jednou se podíval, tentokrát zvědavě a se zájmem, na maminku i na tatínka, načež mu začala klesat víčka, zmožena únavou po prvním dnu života. Dávno již hluboce spinkal, když ho hraběnka uložila do bohatě zdobené kolébky, vystlané těmi nejjemnějšími peřinkami a pak mu vtiskla polibek na čelíčko.
Její manžel dal mezitím konečně vyhlásit mezi všechny své poddané, že se konečně dočkali. Že se na jeho dům usmálo štěstí a záblesk nové naděje na usmíření se sousedem de Estélle. Že jeho žena vdechla život tomu, jehož příchod všichni tak toužebně očekávali, neboť jim přinášel šance na mírumilovný život, který už nebudou ohrožovat sousední vojska. Že do života všech na tomto panství vstoupila maličká budoucí hraběnka, slečna Billian d´Plessis – Belliére.
autor: Áďa
betaread: Janule
Teeda, zacina to luxusne :):)
mno film sem sice viděla, ale nelíbil se mi už kůli tomu, že mi byla ta herečka dost nesympatická a proti srsti.. x)) ale tahle povídka vypadá víc než zajímavě….x)) je mi sice líto, že Billi bude vyrůstat ve lži ale aspoň bude žít…. sice moc předbíhám, ale sem zvědavá, jak bude Tom reagovat o svatební noci…. jestli mu to bude jedno, protože se do něj zamiluje nebo začne vyvádět…xO stejně si myslim, že tý válce se po tomhle nevyhnou ale jak sem říkala, tak myslim moc dopředu….x)) těšim se na další dílek sem hrozně zvědavá….x))
Panejo,oblíbila jsem si jí už od prvního dílku…Velice originální nápad a dozajista i ztvárnění…Jenom mi není jasný,kde narazí na Toma…Pochybuju,že to bude ten budoucí manžel,tomu je přeci už 7…..
Terezka: no vidíš, to mi vůbec nedocvaklo….. xO tak třeba to tady v týhle povídce bude posunutý…x)) mno ale jestli mne, tak třeba Tom bude služebnej nebo něco takovýho…. x)) důležitý je, že budou spolu…x))
no tak to je síla…ale jako chudáček bill, co bude dělat při tý svatební noci tyjo, já vim, že to určo dopadne dobře, když je to twc, ale kdybyto byla pravda, tak tyve 😀 už se těšim na další! to je úžasněj nápad!!!
to je fakt síla… ale originální nápad 🙂 … to chci vidět jak tohle bude probíhat 🙂
Hej to začína pěkně….bude to určo zajímavy… ten film neznam… o čem byl? jako tam se jim taky narodil kluk?
nene, kluk se jim nenarodil 🙂 ve stručnosti, Angeliku d´Pléssis-Belliére, nejhezčí ženu té doby, si vzal za ženu hrabě Geoffrey de Peyrac, který se jí ale nelíbil, páč kulhal a měl jizvu a říkalo se o něm, že je ďábel… mno a ona se ho bála, ale nakonec se do něj zamilovala a byla to velká láska, ale stavěl se jim do cesty francouzský král a kdovíkdo ještě… Peyraca nechali upálit, ale on pláchnul, Angelika prožívala různé osudy, páč ho hledala, a nakonec se na konci třetího dílu našli a žili šťastně až do smrti…. ten začátek je krom jména a šlechtického prostředí úplně fiktivní :-)))
jinak všem moc děkuji za komentíky 🙂 :-*
jééééé to je krásný xD to bude parádní FF honem pokračuj už se těším na další díly
to je úžasný hned od prvního dílu;)
Uhm…zajímavá myšlenka, i když jsem se na Angeliku nikdy nedívala, protože si myslím, že je to pičovina, ale když jde o twincest, tak proč to nezkusit, že jo?? 😀 Jsem teda zvědavá na další díl…
HeeeEeeey. Tak to se mi dost zamlouvá 😉
Krásně napsané, vymyšlené! Určitě pokračuj dál, jasný?! 😀
Už vidim Billa v těch podkasaných šatech a s tim kloboukem na hlavě 😀
Zcela živě….
Skvělé, rychle pokračuj ;o)
Ty jeho hubený noha noha a to neholčičí tělo, to bude zvláštní .. ještě ke všemu nebude mít žádná koza koza XD
krásný blog….furt sem musim chodit
tak ta se ti fakt povedla… je z tebe dobrá "spisovatelka"
sladkéé:) chudak..
Chudak Bill jak pak mu to pude bejt holka.
Ten nápad sa mi páči. V dávnej minulosti bola Angelika moja najobľúbenejšia kniha 🙂 Dúfam, že Billien nebude príliš trpieť. Idem sa ponoriť do príbehu:)