autor: Bajik
Ahoj všichni twincesťáci!!! Sem tu zase… Nečekaně 😀 Mno… opět děkuju za komenty, který píšete:-* Tohle byla moje první „lepší“scéna. Bylo pro mě nesmírně těžký dostat to, co sem měla v hlavě, na papír. Ale tuhle výzvu jsem přijala… A protože ste táák moc hodňoučcí, mám pro vás jedno překváápko;-)
Jasně že novej twincest! Co to však bude, nechám zatím jako Top Secret! Můžu akorát prozradit, že to bude psáno jiným stylem než doposud a asi to budee i trošičku složitěější na pochopení, ale … uvidí se.
Tak zduř u dalšího dílu 🙂
PS: tenhle díl sem asi vážně odflákla…:(
„Mami-„
„Zlatíčko, už jsem ti přece několikrát říkala, že už tam budeme.“ Bill protočil oči; vždyť tohle nechtěl slyšet. Chtěl jí jen říct, že Toma zná. Ani víc, ani míň. Ale vždycky když promluvil, tak ho máma nenechala.
„Ale tohle jsem nechtěl říct,“ odporoval Bill a následoval matku, která šla právě do schodů ke vstupním dveřím jednoho z těch barevných rodinných domků, které stály všude okolo. Stoupnul si vedle ní a pokusil se jí to říct znovu. „Já-„
„Vypadáš dobře,“ a položila ruku na zvonek. „Ale když se tváříš znuděně, upřímně – vypadáš hrozně,“ řekla Simone a vlídně se na syna usmála.
Otevřít přišla vcelku vysoká bruneta v ošoupaných džínách a růžovým tričku.
„Ahoj, Simone.“
„Ahoj, Beáto. Je doma Seb?“
“ Jo, pojďte dál,“ řekla Beáta s úsměvem na rtech. Bill nemohl pochopit, co Tom na ní pořád měl. Vždyť byla vážně milá! „Zatím si sedněte do obýváku. Beztak bude někde venku s Oggym a Thomasem. Hned pro ně zajdu,“ povídala za pochodu a odvedla je do obýváku. „Za chvilku jsem zpátky,“ ujistila je ještě jednou a odešla.
„Je vážně milá,“ řekl Bill po chvíli, kdy s matkou seděl sám na měkké sedačce v obývacím pokoji.
„Proč by neměla být?“ zeptala se zvědavě Simone.
„No… Celou cestu jsem se ti snažil říct, že-“ Zase to nedopověděl, protože do obýváku vešel Sebastian.
„Oh, Simone! Ahoj. Netušil jsem, že by ses tu dneska mohla ukázat,“ řekl nadšeně Sebastian a šel k Simone, aby ji mohl obejmout.
„To víš, ráda překvapuju lidi.“
„Ahoj, Bille,“ otočil se na něj a natáhl k němu ruku.
„Ahoj,“ řekl Bill nesměle a potřásl si s ním rukou. Sebastian se na chvíli zahleděl na jeho černě nalakované nehty a pak se zeptal: „Emo?“ Bill intenzivně zakroutil hlavou, že ne. „Jen jsem se zeptal…“
„Nic se neděje,“ odvětil mu Bill poněkud ledově. Neměl rád, když se ho lidé snažili zastrčit zrovna do téhle ‚krabice‘.
„Dáte si něco? Simone? Bille?“ zeptala se Beáta, aby přerušila trapnou chvilku ticha, která se usadila v místnosti.
„Kafe bez cukru, ale ne moc silný.“
„Dobře. A ty, Bille? Kolu nebo džus?“
Když Tom slyšel hlasy z obývacího pokoje, řekl si, že to bude zase nějaká nudná návštěva. Ale když slyšel jeho jméno, opravil svou myšlenku na – zas tak nudná nebude. Šel tiše do kuchyně a nalil Oggymu do misky čerstvou vodu. Pak sáhl do ledničky a vytáhl flašku s ledovým čajem. Nalil jej do vysoké sklenice, z mrazáku vytáhl led a hodil do čaje dvě kostky. Nakonec ještě sáhnul po oranžovém brčku a než se Bill stačil vyslovit, zda si dá džus nebo kolu, stál Tom ve dveřích se sklínkou broskvového čaje a pronesl sladce: „Ty raději ledový čaj, viď?“ Všechny oči se na něj upřely, když před Billa na stolek položil sklenici. „Ahoj, bráško,“ řekl a krátce ho obejmul.
„Ahoj, Tomí.“ Když Billa pustil, objal matku a pak si sednul vedle něj a zeptal se: „Děje se něco?“
„Vy se znáte?“zeptala se Beáta.
„Našel si mě,“ odpověděl pohotově Bill a významně se na Toma podíval.
„Proč jsi mi to neřekl, zlato?“zeptala se Simone a těkala očima z obličeje jednoho syna na obličej druhého.
„Snažil jsem se ti to říct celou cestu sem. Nenechala jsi mě říct jediný slovo, pokud se pamatuju,“ odvětil Bill.
„Měl jsi mi skočit do řeči.“
„Jasně, a ty by sis neodpustila řeči o tom, jak jsi mě vychovala. Znám tě už nějakej ten pátek, mami.“ Simone se zhluboka nadechla a chystala se říct Billovi, ať si je drzý na někoho jiného a ne na ni, ale zrovna před ni Beáta položila šálek kávy, tak se jen usmála a poděkovala. A nějak zapomněla, co chtěla říct. To se však stává i těm nejlepším…
Místo toho se otočila na Toma a zeptala se: „Tak to tys do mě ráno narazil?“
„Ehm, asi jo, když to říkáš…“odpověděl jí a nevinně se na ni podíval.
Bill zakoulel očima. Nenápadně strčil Toma loktem do žeber a sám se chopil slova. „Bylo mi o dost víc blbě, než jsi odešla. Tak jsem mu zavolal, aby došel. Jen jsem nechtěl být sám, kdybych náhodou skončil tak, jak když jsem byl malej…“ Vyblitej z podoby. To už však ale nechtěl říct.
„A já nevěděl, co bys dělala, kdybys mě tam našla s Billem, tak jsem raději vypadnul…“ Vlastně oba dva mluvili svým způsobem pravdu. Co se ale dělo doopravdy, muselo zůstat jen mezi nimi.
Simone se usmála a napila se kávy.
„Určitě jsi nedošla kvůli tomu, abys tady řešila tyhle záležitosti. Ne, že by mi to vadilo, ale…“přihlásil se o slovo Sebastian.
„No, nejsem tu jen kvůli tobě, ale především Beátě… Kluci, mohli byste prosím na chvíli zmizet?“
„Dobře,“ řekli jednohlasně a Bill Toma následoval krok za krokem.
Jen co nahoře bouchly dveře, Simone pokračovala.
„Beo, ještě pořád pracuješ s nemovitostma?“
„Jo, proč se ptáš?“
„Našla jsem si lepší práci… v nemocnici. Dostala bych jako vrchní sestra podstatně vyšší mzdu než teď. Jenže je to na tomhle konci města, tak jsem se chtěla zeptat, jestli nevíš o něčem levným, dokud si něco víc nenašetřím.“
„To je skvělá novinka, Simone!“ vykřikl Sebastian nadšeně.
„Můžu se tě na něco zeptat?“
„Jistě, Beáto. Ptej se na cokoli.“
„Ty už… nepracuješ… tam…“
„Aha,“ Simone výrazně posmutněla. „Už víc jak pět měsíců si raději beru noční směny, abych tam nemusela. Nejhorší je, že se od tama nemůžeme nějak dostat… Vždycky začne vyhrožovat, že řekne policajtům, že jsem Petera zabila já a půjdu sedět, přičemž mi Billa odvezou do děcáku a já osobně si zažiju peklo.“
„Je to hajzl.“ Nastala dlouhá chvíle ticha. Chvíle se protáhla do dvou, tří, pěti minut. „Zkusím se po něčem podívat, ale nic ti neslibuju,“ prolomila Beáta ticho.
„Jsi zlato,“ vydechla Simone a vděčně se usmála.
„Anebo…“ Beáta se podívala na Sebastiana. „Anebo že byste bydleli u nás, než si něco najdete,“ navrhli společně.
„To přece nejde…“
„Ale jde, Simone. Kluci by se aspoň líp poznali a já bych nebyla sama na kuchyň. Thomas si totiž pořád stěžuje, jak špatně vařím…“ Simone se nad nabídkou zamyslela.
„Vážně by to nevadilo?“
„Jsi moje ségra, Simone. Sourozenci by si měli pomáhat. Nastěhuj se sem, kdy jen budeš chtít.“
„A ten byt taky půjde na dračku; spousta lidí by v tý části chtělo bydlet. A dokud by sis neušetřila na něco lepšího, byla bys tady. Samo sebou i s Billem.“ Simone začala celou sérii děkování, že tam můžou být. Slušně vychovaná dáma…
Mezi tím, co se odehrával rozhovor mezi dospělými, odehrával se i jeden v prvním patře.
„Páni! Takovej pokoj mít!“ rozplýval se Bill mezi dveřmi, což Tomovi přišlo nesmírně vtipný.
„A proč? Já ho třeba absolutně nesnáším… protože ho zařizovala Beáta.“
„Já bych bral všechno místo toho kumbálku, co mám. A co máš vlastně pořád proti Beátě? Vždyť je docela fajn…“ Tom si povzdychl a rozvalil se na posteli.
„Tobě možná přijde milá, když ji vůbec neznáš. Ale máš pravdu; dneska je až moc v pohodě. Asi jí Seb zase dal…“ Mlčky pak pozoroval Billa, který chodil po pokoji a zkoumal vše, co mu přišlo do ruky. Pak si sednul na postel zády k němu, čelem k oknu. Sledoval jeho hubené prstíčky dotýkající se deky. „Proč jste vlastně došli?“
Bill se zadíval z okna. „Máma si našla práci… Bude o hodně líp placená, takže nebudem muset chodit…“ Sugestivně se odmlčel. Neměl rád to slovo. Vlastně se mu úplně protivilo, příčilo v krku. Nerad ho vyslovoval nebo opakoval. Neměl na to žaludek…
„Takže?“ zeptal se ho Tom a Bill cítil, jak se posunul blíž k němu.
„Máma se chce stěhovat, tak se došla jen zeptat, jestli Beáta o něčem neví. No, a mě vzala s sebou, abych prej poznal svýho bráchu, a to mi přijde tak trošku absurdní… „
Tom se tiše uchechtl a sednul si za něj. Odhrnul mu vlasy z ramene a položil si tam hlavu, rukama ho objal okolo pasu. „Kdyby jen věděla, že se známe docela dobře…“ šeptl a líbnul ho na krk.
„To je to poslední, co bych chtěl, aby věděla,“ zasmál se Bill a jeho smích byl hned po jeho sténání nejkrásnější zvuk, který od něj slyšel.
Seděli tam tiše několik minut, oba si užívali těch vzájemných letmých doteků, protože ani jeden z nich nevěděl, kdy zase budou mít možnost se sejít. Kdyby však jen věděli, jak brzy ta možnost přijde…
I tuhle chvilku jim však něco zkazilo. Vrzání dřevěných schodů. Rychle si od sebe odsedli a akorát jim to vyšlo, než Simone otevřela dveře.
„Billí, mám pro tebe dobrou zprávu. Vlastně pro vás oba.“
„Tak nás nenapínej,“ zaskuhral Bill, který byl otočený zády k oknu.
„Budeme se stěhovat!“ Bill výrazně zesmutněl. Jemu to jako dobrá zpráva rozhodně nepřišlo.
„A kam?“ zeptal se smutně. Simone tu chvíli o trošku prodloužila. Nechtěla to na něj vybafnout jen tak. Chtěla, aby byli oba trošku napnutí.
„No… Je to hodně daleko… Stejnou dálku, jako jsme šli dneska… Budeme totiž bydlet tady.“
„Cože?“ Bill vypísknul radostí a vrhl se na mámu.
„Opravdu. Dokonce to navrhla sama Beáta.“
„To je skvělý, mami,“ a věnoval jí pusu na tvář. Potom ji pustil a skočil na Toma, kterého málem rozmačkal. Pořád při tom říkal jen jednu větu.
„Konečně už spolu budeme doopravdy!“
autor: Bajik
betaread: Janule
super
Suprovej dílek, jsem moc ráda, že budou kluci spolu, alespoň na nějakej čas. A moc mě zajímá, jak ten společnej čas využijí…..xDDDD
Jestli othle je odflaknutej di chtela bych videt ten hodne promakanej x) moc hezky x)
wow toe super ze budu spolu byvat 😀 hmm to bue zaujimave:D
až teď mi došlo, že oni sou ségry:D já sem blbá, akorát nechápu ty vztahy mezi nima:D ale co no:D
dobrej dílek, konečně ti dva budou spolu jako doopravdický dvojčátka♥
mě teda taky nedošlo, že to sou ségry… xD ale jinak povídka naprosto skvělá… x)) sem ráda, že budou konečně spolu, alespoň na chvilku….. x)) Beata byla teďka nějak moc milá…. x)) sem zvědavá na další dílek…. x))
Och…tyo…to byl šok, že to sou sestrY, sem nečekala, a njlepší byl Tom jak prejže, asi jí dal! 😀 No já sem nemohla! 😀 Tak prosím rychle další díleček, už se na něj nehorázně těším!!!!!:-)
ty jo ti se maj…tolik štěstí…
wow,kolik novych vjecii xD
skvěle, skvěle, skvěle!!!
Skvělý dílek.Ale jakýho Petera měla Simone zabít?Aby Bill fakt nakonec neskončil v ňákým děcáku.
supeer:)rýýchlo dalej!
jeee… to je super.. budu spolu.. jupiii…