autor: Áďa
Do očí mě udeřil první ranní paprsek sluníčka a donutil mě tak rozlepit svá spánkem zastřená kukadla. Ještě se mi nechtělo je otevírat, věděl jsem, že je ještě příliš brzy na to, abych vstal. Jenže pak jsem v té milimetrové skulince mezi řasami, kterou jsem přehlížel své okolí, spatřil Toma. Až teprve pohled na něj mě donutil rozevřít oči naplno.
Byl opravdu roztomilý. Klidně oddychoval, uvolněný a spokojený, a jeho rty byly lehce pootevřené. Ze spánku se asi musel hýbat, protože měl peřinu až někde u pasu. Trochu mě zamrazilo, když jsem viděl, jak se mu přes hruď táhne malá běloučká jizva, připomínající cestu a směr kulky, která mu málem vzala život. Povzdychl jsem si. Že zrovna on musel cítit hořkost a nelítostný chlad olova… Jemně jsem to místo pohladil a políbil, načež jsem se k té krásné hrudi přitiskl hlavou, halíce tak bráškovu jemnou kůži do závoje svých vlasů.
Usnout už jsem ale nedokázal, a tlumené bušení jeho srdíčka mi už v tu chvíli přišlo jako dunivá ozvěna ze vzdálené technoparty. Vstal jsem tedy a rozhlédl se kolem sebe. Usmál jsem se, když jsem na stole viděl ze včerejška otevřený sáček gumových medvídků. Vzal jsem jich pár do hrsti a vrátil se ke spícímu Tomovi.
Aby mi následující proces nebyl líto, sobecky jsem si půlku dlaně dal do pusy, načež jsem upřel pohled na bráškovy stále pootevřené rtíky. Škodolibě jsem se ušklíbl, když jsem si vzpomněl, jak mě jednou vzbudil vanilkovým rohlíčkem, a dotkl se medvídkem těch sametových polštářků. Něco ze spaní zamumlal. Pousmál jsem se a medvídka mu položil na jazyk.
Napřed nereagoval vůbec. Pak ale začal hýbat jazykem, přestože pořád spal, a z jeho úst se začalo ozývat něco jako náznak pomlaskávání. Usmál jsem se a položil mu na rty dalšího medvídka. Žmoulal je oba bez větších problémů, až mu z koutků rtů začaly kanout kapičky slin. Teprve pak se mu zachvěly řasy těsně předtím, než otevřel oči.
„Jůůů,“ protáhl, když spatřil poslední tři medvídky v mé hrsti. Rázem byl úplně vzhůru. „Ještěěě… já chci ještě jednoho méďu!“
Upřel na mě oči, do nichž vehnal téměř štěněčí pohled, kterému se jednoduše nedalo odolat. Vložil jsem tedy do jeho úst zbývající medvídky a pozoroval ty krásné rty, jak se vlní v rytmu přežvykování.
„Jsi tak roztomilý,“ zaculil jsem se na něj a pohladil ho po tváři.
Protáhl se, ladně a elegantně jako kočka. Místo aby vstal, mi však ovinul ruce kolem žeber a stáhnul si mě na sebe.
„Čípak vlásky mi to v noci hřály krček?“ mrknul na mě. Evidentně měl velmi rozvernou náladu.
„No hádej,“ pokrčil jsem rameny, přičemž jsem se sklonil tak, aby ho mé vlasy mohly šimrat v obličeji.
„Tak to jsem si mohl myslet,“ zazubil se a nečekaně se vzepjal tak, že jsem se skulil do peřin, a byl jsem to teď já, kdo ležel dole.
Bleskurychle hmátnul na noční stolek po svém šátku a svázal mi jemně, ale pevně, nad hlavou ruce, které cípy šátku připevnil k posteli. Zaskočeně jsem vyjekl.
„Co děláš, ty trumpeto?“zeptal jsem se ho nejistě, načež mi v žaludku hromově zakručelo.
„No, víš, že budit mě se nevyplácí,“ ušklíbl se a v očích mu rošťácky zajiskřilo. „A Tomík se ti teď půjde pomstít.“
„Cože?“ nechápal jsem, zatímco se začal oblékat.
„Počkej tady a uvidíš,“ odpověděl mi a zmizel z pokoje.
Pokusil jsem se zbavit se šátku. Ale nešlo to. I když mě neškrtil, byl utažený hodně pevně. Sakra, co může mít za lubem? honilo se mi hlavou. K žádnému přesvědčivému závěru jsem ale nedošel, proto jsem zůstal ležet a čekat. Nic jiného mi ostatně ani nezbývalo…
Když se Tom vrátil, nesl sebou talíř, vrchovatě naložený vaflemi s pořádným kopcem šlehačky, a dva hrníčky plné horké čokolády.
„Jůůů, snídaně!“ rozzářily se mi oči.
Tom se v tu chvíli začal smát. Položil všechno na noční stolek a škodolibě si sedl na hranu postele.
„A kdo říká, že je pro tebe?“ protáhl naoko sobeckým hlasem.
„No… jinak bys sem nenosil ty dva hrnky!“ vmetl jsem mu do obličeje odpověď.
„Ale ale, tak pán si je nějak moc jistý v kramflecích, koukám!“
Oči se mu škodolibě zúžily, když se ke mně naklonil a zblízka si mě prohlížel.
„Tak na jídlo prozatím ani nemysli,“ zašeptal mi. „Napřed se nahamá Tomíšek, abys věděl. A Tomíšek má hlad na dvě věci…“
Mírně jsem ho nepobíral. Co mu zase hrabe? Jak, že má dvojí hlad nebo co to plácal za blbosti? Odpověď mi ale přišla poměrně brzy. Vzal do ruky vafli a záměrně ji natočil tak, aby z ní spadla studená šlehačka… přímo na mou hruď.
„Aaaach, to studí!“ prohnul jsem se v zádech.
Tomův lišácký úsměv se roztáhnul ještě víc, a poté ze mě začal šlehačku pomalu, hodně pomaličku slízávat. Naskočila mi příjemná husí kůže, když se mě dotkl svým hřejivým mlsným jazýčkem, který přepečlivě očišťoval mou kůži, aby na ní neulpěl ani sebemenší zbytek šlehačky. Cukl jsem sebou ve snaze osvobodit své spoutané ruce, abych ho mohl obejmout kolem krku. Ale nešlo to.
„Tome! Konec srandy! Pusť mě!“
„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Ještě jsem se nenapapal.“
Opět na mě převrhnul vafli, tentokrát ale trošku níž. Ačkoliv jsem měl hlad, a to hodně veliký, kručení v žaludku, podtrhované Tomovým škodolibým smíchem přebíjel dotyk jeho horkých rtů. Začínal jsem šílet. Ať mě už konečně rozváže! Já se ani nechci bránit, vždyť je to hodně příjemné! Jenom si jednou jedinkrát kousnu, a pak se budu k Tomíkovi tulit o to víc, že mi dopřádá takovou ranní péči. Chci se ho dotýkat, chci hladit jeho tělo, a ne být jenom bezmocnou loutkou pro jeho zábavu!
„Tommy, pusť mě,“ fňukl jsem. „Mně se to nelíbí…“
„Ale mně ano,“ usmál se na mě a pohladil mě po tváři. „Jsi totiž úžasně roztomilý, víš to?“
Opět se vrátil ke konzumaci šlehačky, která už z mých vyčnělých žeber stačila zvolna skanout až na břicho. Zjistil jsem, že stejně nemá význam snažit se Toma přesvědčit, aby mě pustil dřív, než sám uzná za vhodné. Proto jsem se radši rozhodl si tuhle nevšední kúru plně vychutnávat, ačkoliv bych si taky rád vychutnával něco jedlého v puse. Ale ty doteky plných rtů stály za to. Byly tak něžné, když mi láskyplně žužlaly kůži, na které už dávno nebylo po šlehačce ani památky. Jemně se dostávaly níž a níž a já blahem přivíral oči. Skoro jsem ani nepostřehl, že mi Tom sundal boxerky. Zjistil jsem to až v momentu, kdy jsem na úplné špičce svého vzrušení ucítil jemný dotyk té bílé sladké hmoty, kanoucí z vafle. Chvíli mě tam studil, než zmizel i s tím pulzujícím kouskem mého těla v teple bráškových úst.
To už jsem nevydržel. Chtěl jsem Toma obejmout, zuřivě se s ním líbat a tisknout se k němu, jak jenom to jde! Ne být od něj takhle daleko a čelit dokonalému dotyku jeho úst na jedné straně a škodolibému pohledu na straně druhé. Chtěl jsem být zase volný, tak jako nikdy předtím! Abych mu mohl dokázat svou lásku…
Konečně! Poté, co jsem jeho ústa obdaroval teploučkou tekutinou, jsem ucítil, jak šátek konečně odolává mým pohybům zápěstí. Mrknul jsem na Toma. Měl zavřené oči a evidentně setrvával v té euforii, která ho naplňovala. Škodolibě, vítězně jsem se ušklíbnul… a svižným, opatrným pohybem jsem se dostal z jeho sevření. Vůbec to nečekal. Poplašeně vyjekl, když jsem ho překulil pod sebe a šátek mu bleskurychle omotal kolem krku.
„Tos nečekal, co?“ zaculil jsem se na něj. „Asi se budeš muset smířit s tím, že nejsem tak blbej, jak někdy vypadám.“
Opatrně, abych si ho neuškrtil, jsem mu stáhl šátek kolem krku a naklonil se těsně nad jeho obličej.
„Co když tě teď uškrtím?“ zašeptal jsem a zamrkal na něj svými dlouhými řasami.
„Uškrť si mě,“ pokrčil rameny. „Ty pak nebudeš mít svého strážného anděla, aspoň teda fyzicky.“
Zúžily se mi oči, když jsem si ho prohlížel. Oba jsme moc dobře věděli, že kdyby zabral, tak mě s naprostou převahou přemůže, v našich sourozeneckých bitkách byl vždycky lepší, než já. Nic takového však neudělal, klidně pode mnou ležel a nechával má kolena, aby mu poutala ruce k bokům. Byl tak rozkošný a já jsem začal najednou hluboce toužit po jeho absolutní blízkosti…
Kvapně jsem si ukousl z vafle tak veliký kus, jaký se mi jen vešel do pusy, a začal bráškovi hladit tváře. Chtěl jsem ho políbit, to se však s plnou pusou jaksi nedalo. Kvapně jsem tedy přežvykoval ze všech sil, což Toma náramně pobavilo.
„Netlem fe mi!“ okřikl jsem ho s plnou pusou, ale jediné, čeho jsem docílil, bylo to, že jsem mu celý obličej zaprskal vaflovými drobečky.
„Bille, ty hovado!“ zašklebil se a potřásl hlavou, aby se zbavil drobečků. „Tebe mamka neučila, že se s plnou pusou nemá mluvit?“
„No a fo?“ namítl jsem, přičemž Tomův obličej bezděčně zasypala nová várka. Ten už jenom rezignovaně protočil oči v sloup a radši už nic nenamítal, aby mi nedal další důvod ho zadrobit.
S obrovskou námahou jsem polkl a vtiskl jsem mu polibek. S láskou mi ho opětoval a já zase cítil tu touhu být u něj, co nejvíce to půjde. S úsměvem jsem mu rtíky sundal drobeček z řas a ponořil svůj zrak do jeho planoucích kukadel. Zase jsem viděl ten jemný hvězdný prach. Tolik jsem ten pohled zbožňoval…
Posedlo mě cosi nepopsatelného. Ačkoliv jsme měl po tom všem, co se mi stalo, z jakýchkoliv bližších doteků respekt a lehké obavy, vrhl jsem se nečekaně do jeho rtů jako dravé zvíře a jazykem si vybojoval průchod do nitra Tomových úst. Vášnivý by bylo pro tenhle polibek hodně slabé slovo. Nemohl jsem se jeho jazyka nabažit, a jeho ústní dutinu jsem okupoval až do doby, než mi začal docházet kyslík.
„Teda, bráško, já žasnu!“ divil se Tom, zatímco jsme oba lapali po dechu. „Seš dneska nějak akční…“
„To tys mě zkazil,“ dýchl jsem mu do tváře a bříšky prstů mu jemně pohladil oční víčka.
Užíval jsem si každou vteřinu, kdy jsem mohl ležícího bráchu jen tak pozorovat. Dojímalo mě, jak jemná a citlivá dušička se skrývá pod jeho drsným hoperským zevnějškem. Tvářil se jako největší suverén, pro kterého je skutečná romantika zcela neznámý pojem. Ale kdesi uvnitř, hluboko pod jeho maskou, kterou odhazoval, jen když jsme byli sami dva, to byl něžný a láskyplný rytíř z dávných časů, jenž neváhal přicválat na imaginárním bílém koni, tasíce přitom svůj neviditelný kord, aby zahnal všechny strasti a útrapy z okolí, abychom mohli nerušeně a šťastně spočinout jeden vedle druhého. Uměl být tak citlivý, a přitom i tak zranitelný, když se zcela podřizoval mým dotekům. Věděl jsem, že ho mám absolutně ve své moci, že udělá jenom to, co budu chtít já.
Opatrně jsem skousával kůži na jeho krku, posléze i na jeho hrudi. Veškerá pokousaná místa jsem však tišil něžným pofoukáním a pohlazením. Sám jsem docela nechápal, co se to se mnou stalo, kde se ve mně vzal tenhle pud silnějšího a neohroženého. Vždyť dosud jsem tenhle pocit nikdy nezažil! Ale odpověď jsem tušil. Určitě je to Tomova vina, to on mě zkazil do takovýchhle nemravů. Nějak mi to ale zároveň nevadilo…
Překvapeně vyjekl, když jsem ho přetočil na bříško a začal prsty v masážních kruzích přejíždět po jeho zádech. Otočil na mě tázavý pohled. Žádné odpovědi se však nedočkal, pouze jsem se na něj zašklebil a vzápětí se přisál k tenké kůži na krku. Z tiků, které pohybovaly jeho tělem, jsem vyčetl, že je absolutně šťastný a že se topí v té nádherné slasti, kterou může člověk zažít pouze tehdy, když se ho dotýká někdo, kdo je jeho srdci hodně blízký. Poťouchle jsem se sám pro sebe zasmál. Teď ho určitě překvapím, to, co udělám teď, by určitě neočekával ani v nejdivočejším snu. Ani já sám bych to do sebe neřekl, ale ovládán tou silnou touhou, nemohl jsem jinak… Strčil jsem si ruku do pusy a oslintal si ji jako malé dítě, načež jsem ji bez váhání přiložil k Tomově vstupu. Jeho tělem prošlehla vlna napětí.
„Bille…“ vydechl. „To… to… to myslíš vážně?“
„Smrtelně vážně, lásko,“ odpověděl jsem.
Poté jsem ukazováčkem lehce zatlačil… a cítil, jak pronikám do jeho těla. Tom se s hlasitým výkřikem prohnul v zádech. To bylo ještě v klidu. Když jsem ale prstíkem začal pohybovat, a posléze k němu přidal i prostředníček, začal být jako smyslů zbavený. Celý se zmítal a jeho tělo mi protitlakem vycházelo vstříc.
„Bille!“ zasténal a zarýval prsty do polštáře. „Bille… lásko…“
S úsměvem jsem ho dráždil čím dál víc. Když jsme ale byli v nejlepším, vytáhl jsem z něj prsty ven a vzápětí je nahradil jinou částí svého těla. Opatrně, abych mu působil co nejmenší bolest, jsem se v něm rozpohyboval. Tom ale mé klidné, pohodové tempo nedovoloval. Okamžitě se začal hýbat čím dál víc, čímž mě nutil ke zvýšené aktivitě. Podvolil jsem se tedy jeho přání a podstatně zrychlil. Oba nás začal zalévat horký pot, a moje jméno se rozléhalo pokojem v téměř každovteřinových intervalech. Věděl jsem, že už to nebude dlouho trvat…
„Tommy!“ vykřikl jsem v momentu, kdy se mnou provalila mocná vlna extáze, která se vzápětí přelila i do bratrova těla. Poté jsem se mu vyčerpaně zhroutil na záda zalitá potem. Přerývaně jsem oddechoval. Byl jsem absolutně vysílený. Teprve po několika minutách jsem v sobě našel sílu, abych z něj mohl vystoupit. A pak už jsem jenom rozechvěle zůstal spočívat na posteli, tisknouc přitom Tomovi ruku…
„Billí,“ usmíval se na mě a zasypával mi tvář drobnými polibky. „No tak, broučku! Vzpamatuj se, budíček!“
Pracně jsem otevřel oči a zmohl se na slabý úsměv. Ten mi byl vzápětí vrácen a pak jsem cítil, jak mi Tom muchlá polštář pod záda a krk, abych měl horní část těla zdviženou.
„Snídaně,“ mrkl na mě. „Nenene,“ napomenul mě, když jsem se roztřesenou rukou natáhl po hrníčku s horkou, teď už však poměrně dost vychladlou čokoládou. „Dneska tě krmím já.“
Zůstal jsem tedy poslušně v polosedu a vděčně se na něj usmál, když mi ke rtům přiložil hrníček, načež mi nabídl velikou vafli, bohatě zalitou šlehačkou, která se překvapivě ještě úplně celá nestačila roztéct. Hladově jsem se do ní zakusoval, a Tom mě s milým úsměvem krmil, dokud jsem nesnědl celý talíř a nevypil všechnu čokoládu. Spokojeně jsem zamručel. Takové opečovávání po ránu…
„Počkej,“ řekl nečekaně bráška.
„Copak je?“ zeptal jsem se.
„Tohle,“ odpověděl.
Naklonil se ke mně a slíbal mi ze rtů poslední zbytečky šlehačky, které tam zůstaly. Zaculil jsem se na něj. Do tváří se mu však vrátil ustaraný výraz, když se začal opatrně dotýkat mých odlupujících se strupů na tváři a hrudi.
„Nebolí tě to?“ strachoval se.
„Ani moc ne,“ zavrtěl jsem hlavou. „Stejně to už jde celý dolů…“
„Ale po některých ranách budeš mít jizvy,“ vzdychl Tom. „Ne po všech, ale po těch hodně hlubokých jo…“
Pokrčil jsem rameny.
„Aspoň nebudu vypadat jako dokonalá manekýnka.“
Překvapeně se na mě podíval.
„Ale to jsi vždycky přece chtěl, nebo ne?“
Pohlédl jsem mu do očí.
„Ano, chtěl,“ zašeptal jsem. „Ale jenom kvůli tobě. To pro tebe jsem chtěl být ten nejkrásnější člověk na světě. To pro tebe jsem se každý den tak pečlivě zušlechťoval.“
Dojatě se na mě zahleděl.
„Ale broučku, vždyť víš, že já nemiluju to, co máš na sobě nebo jak vypadáš. Ale to, co máš tady.“
Dotkl se dlaní mého srdce. Zvedl jsem k němu oči a viděl, jak se v těch jeho rozzařují ty dokonalé, jiskřivé hvězdičky. Cítil jsem, jak se mé rty roztahují do širokého, šťastného úsměvu. Najednou mi však zazvonil mobil.
„No?“ zvedl jsem ho. „Nech toho,“ sykl jsem na Toma, který začal nehlasně napodobovat jakousi komickou hovořící osobu. „Ano? Ano! Jo, jasný, za deset minut jsme tam. Jo, oba dva. Tak jo, zatím čau!“
„Alex,“ odpověděl jsem na otázku v Tomových očí.
„Aha,“ kývl hlavou a s pochopením se začal oblékat. „Takže zábava skončila, zase se jde robotit.“
„Tak nějak,“ přitakal jsem, zatímco jsem si, ač nerad, přes hlavu přetáhnul tričko.
„Neboj,“ zamrkal na mě spiklenecky Tom. „Ještě si to někdy zopáknem, co říkáš?“
„Jak někdy?“ vyprskl jsem. „Co nejdřív!“
Opřel jsem se oběma rukama do jeho ramen a svalil ho na postel. Zuřivě jsem mu začal tvář zasypávat droboučkými polibky. Smál se přitom.
„Dost, ty divochu!“
Zapřel se, a i když jsem se ho snažil udržet na místě, bez větších problémů mě přemohl.
„Frčíme, ať není zle.“
„No jo,“ poslušně jsem přikývl hlavou.
Rychle jsme si sbalili svoje věci a vydali se směrem k recepci, kde už na nás čekali ostatní, abychom se vydali vstříc dalším cestám a dobrodružstvím…
autor: Áďa
betaread: Janule
to je užasny…jak vidím tak byl se docela "otkal" po tom zažitku
teda Bill se nám nějak rozjel…..co bude příště? xD
no páni tak to bylo rychlý:-D nejdřív ti medvídci taková roztomilost a najednou tohle:D super to bylo
Billi se nám nějak rozjíždí… xD ale to je dobře… x)) sou prostě oba úžasný….. x)) sem zvědavá, jak to pude dál, tak honem další dílek… x)) je to naprosto skvělý…. x))
moooc krasny…ctu to od 1. dilu vzycky, kdyz jsem si neco typla, tak se tu stalo neco jineho…nepredvidatelneho…je to moc krasne a ja jdu fofrem na ten posledni dil!!…joo a taky je u toho dobre poslouchat Reden :D:D:D
Ádi??? Co to mělo znamenat? Já kulím očka – Bill se nezdá. Překvapilas mě tím, že si to kluci vyměnili :)))))
Jinak musím říct, že bylo roztomilé, když gumoví medvídci probouzeli Tommyho. Když chtěl být Bill volný, aby dokázal Tommymu svou lásku. Já už někde dokonce psala, že je pro mě Tommy rytířem, že? Takže žádné překvapení 🙂
Nejkrásnější bylo, když se Tommy dotkl dlaní Billova srdce!♥♥♥