autor: B-kay
Bill se od Toma bezmocně odsunul a zhluboka dýchajíc, sledoval něhu, se kterou k němu bratr vzhlížel.
„Vypadni,“ sykl skrz semknuté rty a odvrátil tvář. Už jenom Tomova vůně a zběsilý tlukot jeho srdce, mu způsoboval husí kůži a nepřetržité chvění po celém těle.
„Musím ti něco říct,“ Tom se jej pokusil k sobě znovu přitáhnout, Bill však jeho ruce tvrdě odstrčil a rozhodně zavrtěl hlavou.
„Nechci tě poslouchat, prosím odejdi. Copak toho chci po tobě tak moc? Běž,“ bez jediného ohlédnutí došel ke dveřím a otevřel je. Tom se však nehnul z místa a byl pevně rozhodnut, že neodejde, dokud si jej Bill neposlechne. „Tome, zítra jsou Vánoce. Budeme muset uklízet a pomáhat mamce a já jsem opravdu unavenej… tak prosím běž pryč,“ v očích se mu bolestivě zalesklo, jak sklonil tvář a rukama si mnul zkřehlá zápěstí.
„Já půjdu, až když mě vyslechneš,“ Billova postel se na levé straně malinko zhoupla, jak si na ni Tom pomalu sedal, oči přitom nespouštějíc z bratra.
„Fajn. Já tě vyslechnu, ale pak se zvedneš a sám opustíš můj pokoj,“ přímost, s jakou to Bill vyslovil, Toma malinko překvapila. V poslední době byl k němu tak rozněžnělý a milý… stačilo však několik pouhých slov a všechno bylo úplně jinak.
Bill tedy dveře tiše zavřel a s očima zabodnutýma k podlaze kráčel k oknu. Svůj pohled vzápětí upřel k nádherně blyštivé obloze, ze které se spouštěly drobné sněhové vločky a vytvářely tím různé obrazce.
„Tak mluv,“ vyzval bratra, přesto k němu však byl otočen zády a zarytě ignoroval jeho zoufalý pohled. Tom to po chvilce opravdu vzdal. Smutně svěsil hlavu a naslouchal hvízdání větru za okny.
„Bille, prosim tě, nemohl by se na mě alespoň podívat? Takhle je to dost těžký,“ hryzl se do rtů a nervózně si pohrával s lemem svého velikého trika. Bill se na něj jenom krátce zadíval a zavrtěl hlavou.
„Ne,“ odpověděl s očima znovu zabodnutýma do noční oblohy a tiše si povzdechl.
„Chtěl jsem se ti jenom omluvit, přehnal jsem to,“ řekl Tom jednoduše, doufajíc, že to pomůže. Billovo nevěřícné odfrknutí mu však bylo jasným důkazem, že chabá omluva stačit nebude.
Ublížil mu mockrát, ale ještě nikdy jej neponížil takhle ubohým způsobem. Zachoval se k němu jako k nějaké laciné holce a ještě po něm i křičel. A to byla ta nejhorší kombinace, jakou kdy dokázal vykouzlit. Věděl, že Bill neměl rád, když po něm lidé křičeli a už vůbec ne, když po něm křičelo jeho druhé já. Tom byl jakoby jeho součástí. Součástí, bez které by nemohl žít, přesto ji však pomalu ztrácel.
„B-bille… j-já to,“ vůbec nevěděl, co by měl ještě říct. Už i tak toho řekl až až.
„Jdi už,“ Bill smutně přivřel víčka a lehce zavzlykal, když jej do uší udeřil zvuk vrzající postele. Nechtěl, aby Tom odešel… chtěl, aby u něj zůstal, ale vlastní hrdost mu to nedovolovala přiznat. Alespoň jednou chtěl být k němu také zlý. Chtěl, aby i Tom okusil jaké to je, být odmítnutý a nanejvýš ponížený. Proto jenom čekal, kdy uslyší bouchnutí dveří, aby se mohl konečně rozbrečet a tím dát volný průchod slzám, které ním přímo drásaly. Jenomže se nic nedělo…
Už se chtěl otočit a podívat se, co se vlastně děje, když vtom za sebou ucítil bratrovu blízkost.
„C-co to děláš?“ zašeptal třesoucím se hlasem, pořád však zarytě hleděl před sebe. Tom však nic neodpověděl. Už to prostě nešlo vydržet… Jenom zlehka nasál Billovu vůni a omámeně přivřel víčka, když ucítil tu sladkost spojenou s ryzí vášní a jeho smyslnou divokostí. Jeho dlaně si samy probojovaly cestu na bratrovy boky, ze kterých se pomalounku, milimetr po milimetru, spouštěly dolů. „Tome, ne…“ Bill si prudce skousával rty, když ucítil, kam míří bratrovy dlouhé prsty.., ještě nikdy se jej na onom místě nedotýkal. I když se spolu milovali několikrát, ještě nikdy se takhle intimně nesblížili. A právě to Billa děsilo ze všeho nejvíc. Snažil se ze všech sil nepodlehnout, přesto však stačilo, aby Tomovy zdrsnělé konečky prstů přistály na jeho podbřišku a víc odolat nedokázal. Cítil, jak se na něj Tom zezadu přitiskl a pomalounku přejížděl hladkou kůži Billova bříška. Dech obou byl hluboký, jako by uběhli maraton a projevy touhy a vzrušení, jež se oba snažili v sobě zapudit, se pomalounku draly na povrch.
Bill nevědomky nakláněl hlavu dozadu, dokud se jeho tělo neopřelo o to bratrovo a nespojili se tak v lehkém objetí.
„Líbí se ti to?“ vydechl Tom třesoucím se hlasem a těžce polknul, když uslyšel první Billův hlubší výdech. Bill omámeně a zcela konsternován situací nevědomky zakýval hlavou a položil své dlaně na ty Tomovy. Tom se opatrně sklonil k jeho krku a hladově jej políbil na bledou kůži. „Chceš, abych se tě dotýkal?“ zasténal do Billova ucha, a čekal odpověď. Místo odpovědi však uslyšel roztřesenou otázku.
„Chceš se mě dotýkat?“ Bill konečně pootočil tvář a zastřeným pohledem, plným zakázané touhy, projel Tomovu tvář vzdálenou od té jeho pouhé dva centimetry. Tom pomalounku vklouznul jejich dlaněmi pod lem bratrových černých tepláků a vzápětí také pod lem jeho spodního prádla. Tohle byla pro Billa jasná odpověď. Chtěl se znovu otočit, Tom si však jeho tvář hned otočil zpátky a zahleděl se mu hluboce do očí.
„Chci se na tebe dívat,“ vydechl a prsty opatrně obemknul bratrovo vzrušení. Bill se nestačil nijak zastavit a nekontrolovatelně zasténal, vzápětí však přímo plačtivě vydechl.
„D-děláš to jenom proto… abys viděl, jak jsem slabej. Vždy si byl tím silnějším a víš,… že když zatlačíš, tt-t-ak já podlehnu,“ v tu chvíli se nenáviděl za to, jak lacině propadá touze po svém bratrovi.
Byl do něj blázen. Šílel po něm a udělal by pro něj všechno na světě. Věděl, že to není správné, ale jeho žádná pravidla nezajímala. Tom dlaněmi pohupoval v Billově klíně a vášnivým pohledem sledoval bratrovu vzrušenou tvář… Jeho oči byly pevně zavřené a jeho ústa žádostivě otevřená. Pokaždé, když přitlačil, Bill dlouze zasténal a jemně se otíral o Tomův krk a tváře. Netrvalo dlouho a Tom na své dlani ucítil horkou tekutinu, která mu protékala mezi prsty, jak se Bill v jeho dlaních pomalu měnil v hadrovou panenku. Nohy mu vypověděly službu a nebýt bratrovy pohotovosti, už dávno by přistál na zemi.
Tom si Billovu bílou odměnu jednoduše setřel kapesníčkem a pomalu s bratrem v náručí postupoval až k posteli.
„Byl jsi unavený, vzpomínáš?“ Tom se na něj dlouze zadíval a sledoval, jak se na něj Bill zničeně dívá, a přitom mu po tváři stékají drobné slzy.
„Z-zůstaneš?“ Bill smutně našpulil rty a pohledem jej přímo prosil.
„Před chvilkou jsi mě vyhazoval,“ řekl Tom a připomněl tím Billovi jeho chování.
„J-já vím, jenomže… jsem to tak skutečně nechtěl,“ Tomovy přišel tak překrásný. Jako nějaká nadpozemsky nádherná bytost, která je tím, co jej nutí každé ráno vstát a bojovat se vším, co se mu přihodí do cesty, je také tím, díky čemu se mu vyplatí usínat a snít… nebo také tím, díky komu tluče jeho srdce. Bez něj by nic nemělo smysl. Ty tři promrhané roky byly zbytečné a lehkomyslné. Při pohledu do jeho očí nemohl uvěřit, že tady byl celou tu dobu a on mu jenom nadával, křičel po něm nebo jej hloupě ignoroval.
„Mám tě moc rád,“ vyslovil měkce a konečky prstů pohladil Billa po čelisti. „Všechno, co jsem předtím řekl, bylo hloupou lží. A tys měl pravdu. Bojím se svých citů… a dusím je v sobě už tak strašně dlouho,“ z oka mu stekla veliká slza, kterou Bill setřel měkkým polibkem a naléhavě se k němu přitulil.
„Mně můžeš říct všechno, to přeci víš.“ Tom vnímal pouze Billův tichý hlas a rty, jež jej měkce líbaly po tváři a dodávaly mu jistotu, kterou tak dlouhou dobu postrádal…
„Tak dobře. Zůstanu,“ řekl po chvilce naléhavého tulení a vlezl si pod teplou přikrývku. Bill se na něj mile usmál, lehce jej políbil na rty a vklouzl k Tomovi, který jej k sobě láskyplně přitulil…
autor: B-kay
betaread: Janule
Neexistuje slovo,který by dokázalo vystihnout,jaká je tohle nádhera!Nejenom "Need your voice",ale každý díl jakékoliv tvé povídky,B-kay,je nezapomenutelný,neskutečný,nadpozemský,kouzelný,překrásný!
"Mám tě rád." Konečně to řekl.
Teď jenom zbývá přemýšlet nad tím,jak by se ji, to mohlo pokazit…..
♥♥♥♥♥
krááása honem dááál…
strasne krasny:) prislo mi to hodne romanticky!:) uzasne
krásný, mimochodem upe nádhernoučkej desing newim ak je tu dlouho sem tu nebyla musim napravi 🙂 sweet :**
naprosto souhlasím z prvním komentářem !!!
B-Kay je opravdu kouzelnice … Vždycky dovede vymyslet někajou zápletku a potom z ní zase nějak vybruslí !!!
Žeru tuhle autorku !!!
<333333333333
Holky jááá já nevím,co bych na tohle mela ríct:( moc vám dekuju ani nevíte,jak moc si vás vážim.Je mi až do pláče z toho,jak moc ve me veríte:) opravdu nám ze srdce dekuju za každej komentár k mé povídce:)
stejně je to manipulátor :-/ a Bill je snadno zmanipulovatelnej
no konečně taky spolu láskyplně spinkaj pod jednou přikrývkou….
B-kay: snad po milionkráté bych se opakovala kdybych řekla že si nejlepší autorkou na celym blogu….Tvoje povídky sou naprosto jedinečné, nenahraditelné a senzační! Dnes už nevím, co bych bez Tvých povídek dělala….když vidím pod povídkou Tvůj podpis je mi jasné, že se bude jednat a kvalitní, originální a jedinečnou povídku….vždycky se mi to potvrdí…každý díl jakékoliv Tvé povídky je nepřekonatelný a nehorázně krásný! Děkuju za Tebe!
Áchjoo to je nádhera!! ♥♥♥
Jenom nevím,, proč mi připadá že ho Tom jenom využívá,,?? 🙁 Hmm vždycky mu ublíží a pak se udobří,pak mu zase ublíží a zase se udobří, ale to "miluju tě" mu říct nedokáže 🙁