autor: Samara
Ahoj. Toto je moe první povídka, tak ji prosím pořádně okomentujte, protože bez komentíků se fakt nedá psát. Tato povídka je sice smutná, ale o to krásnější. Tak krásné čtení, milášci moi 🙂
Tom beze slova seděl na posteli, kolena skrčená pod bradou a kolébal se sem a tam. Dredy měl kolem celé hlavy, a oči, které měl jinak jako dva potůčky čokolády, měl pohaslé a plné děsivého smutku. Lehl si na postel a obličej si schoval do dlaní. Proč? Proč se to muselo stát zrovna jemu? A proč zrovna Bill? Po tom všem, co spolu zažili? A proč zrovna měsíc po tom, co si spolu vyznali svou lásku?
Vždyť si slíbili, že spolu budou až do smrti.
Vždyť mi říkal, že už pořád budu na svých ústech cítit jeho polibky, že mě neopustí. A najednou… Jsem sám. Zůstal jsem úplně sám. Kapela se rozpadla a rodinu jsem už nemohl ani vidět. Odstěhoval jsem se až na druhý konec Německa.
Tady se můžu klidně utápět ve své samotě a smutku. Natáhnu se na noční stolek a vezmu do ruky fotku. Jsem na ní já a jednou rukou objímám rozesmátýho Billa. Je to jedna s posledních fotek, které jsme vyfotily, než… zabořím hlavu do polštáře a rozpláču se. V hlavě mi běží
vzpomínky na ten den… nejkrásnější den v mém životě…
,,Tomí? můžu dál?“ ptá se Bill který stojí ve dveřích mého pokoje.
,,Jasně, Bille, pojď,“ řeknu a ukážu mu, ať si sedne. Bill se nervózně posadí vedle mě. Chudáček, je tak nervózní, až se celý třese.
,,Bille? Je ti něco? Celej se třeseš,“ starám se. Bill jen zavrtí hlavou, až mu černé vlásky lítají ze strany na stranu. Zhluboka se nadechne.
,,Chci ti něco říct, Tome.“ Promluvil tak tiše, že téměř šeptal.
,,Tak mluv, Bille, neboj se, vždyť jsem tvoje dvojče.“
,,No právě!“ zakvílí zničehonic Bill a rozvzlyká se. Rychle ho obejmu a přitisknu k sobě. Ve tváři mám úplně nechápavý výraz. Bill ke mně zvedne ty svoje zoufalá a uslzená očka. Je mi ho tak líto. Najednou Bill ze sebe vychrlí: ,,Tome já tě miluju! Ale né jako bratra! Prostě k tobě
cítím opravdovou lásku! A to je to horší, že jsi můj bratr a dvojče!“ vzlyká srdceryvně. Chvíli jen tupě zírám a čekám, až se mi jeho slova vryjou do mého malého mozku. Konečně mi to dojte. Bill mě miluje? Víc než jako bratra? Oo! Ale vždyť já jeho taky!
,,Bille,“ řeknu tiše a natáhnu k němu ruku. Bill se ihned skrčí, jako by se bál, že ho uhodím. Já ho ale místo toho jemně pohladil po tváři.
,,Já tě taky miluju,“ vydechnu.
,,Ty mě miluješ?“ zamrká překvapeně Bill a jemně pootevřel pusinku. Ach bože, ty jeho rty, pomyslel jsem si. Chytl jsem ho pod bradou a něžně jsem si ho přitáhl k sobě. Naše rty od sebe dělilo jen pár milimetrů. Na svých rtech cítím Billův horký dech. Už jsem to nemohl vydržet. Jemně jsem přitiskl svá ústa na jeho. Chvíli jsme se na sebe koukali se rty přitisknutými
k sobě. Konečně jsem se od Billa odtrhl.
,,Tome, to bylo krásný,“ zašeptal měkce.
,,Bylo,“řekl jsem. Jeho hnědá kukadla se na mě upřela.
Znovu jsem ho políbil. Ale tentokrát mnohem intenzivněji. Vtom jsem cítil, jak na moje rty doráží Billův jazyk. Otevřel jsem pusu a konečně se naše jazyky střetly. Překulily jsme se na postel. Nepřestával jsem Billa líbat. Byl tak sladký! Rukou jsem mu vjel pod tričko a hladil ho na bříšku. Trochu se zachvěl, ale nechal mě. Ale když jsem rukou opatrně sjel až k jeho klínu, vymrštil se.
,,Tome,“ řekne vážně. ,,Neboj, nepřipravím tě o to, ale dnes prosím ne. Já nejsem připravenej.“
,,Chápu tě, Bille,“ zašeptám.
Nic to nezmění na tom, že tě miluju….
Ach, Bille, tohle mě zničí! A co tu mám dělat teď? Sám? Znovu se ponořím do vzpomínek. Vzpomínám na ten den, kdy se to stalo… Kdy jsem ho ztratil.
,,Tome! Jdu do obchodu! Došel mi gel na vlasy!“ křikne na mě Bill. Vystrčím hlavu z kuchyně a jdu s ním před dům. Bill si obuje černé tenisky a vesele vyjde ven.
,,Opravdu nechceš, abych šel s tebou, lásko?“ ptám se Billa. Bill se rozesměje.
,,Do obchodu snad ještě trefím,“ řekne s úsměvem.
Pak se mi zahledí do očí. ,,Miluji tě, Tome.
,,Já tebe taky, Bille.“ Rychle se políbíme, i když jsme na ulici. Pak mi Bill zamává a odběhne k silnici.
Otočím se a chci jít dovnitř. Vtom zazní strašný zvuk. Skřípění brzd a Billův výkřik, který mě bodne do srdce. Prudce se otočím.
Vidím rychle odjíždějící černé auto a mého bratříčka, jak leží na silnici celý od krve a nehýbá se.
,,Billéééééééééééé!“ ječím zoufale a běžím k němu.
Zbytečně. Zemřel dne 27.5 ve 3hodiny.
Vím, že za to Bill nemůže. Ale pořád si to dávám za vinu. Kdybych s ním šel, možná by se to nestalo. Tyto myšlenky a vzpomínky mě ukolébaly k spánku…
,,Tomi, vzbuď se,“ slyším jemný hlásek. Otevřu oči. To ,co uvidím, mi vyrazí dech. Vykulím oči a pro jistotu si je promnu. Pak se štípnu, jestli se mi to nezdá.
Ne, nezdá. Ležím v posteli a na ní sedí moje jediná láska. Bill.
,,Bille?“ šeptám vyjeveně. ,,Jsi to ty?“ Dost blbá otázka, když jsem byl na jeho pohřbu.
,,Jsem to já, Tome. I když nejsem živý,“ říká tiše.
,,Já to nechápu,“ vzdychnu.
,,Nemusíš nic chápat, Tome. Přišel jsem za tebou naposled. Abychom
mohli udělat to, co jsme si slíbili. K ránu totiž zase zmizím.“ S těmito slovy mě políbí. Ach, jak je to úžasné, zase líbat ty jeho slaďoučké rty. Rychle ho ale od sebe odtrhnu.
,,Bille prosím tě. To se mi zdá nebo co? Jsi teda mrtvý a nebo živý?!“
,,Mrtvý,“ řekne klidně Bill. ,,Ale vrátil jsem se ještě dnes, naposled, abych udělal to, co jsem ti slíbil, Tome.“ A zase mě políbil. Nechal jsem se stáhnout na postel.
Rukama jsem mu vjel do jeho heboučkých, černých vlasů. Ach, jak mi ten dotek chyběl. Zhluboka nasávám Billovu nádhernou vůni.
Cítím v puse jeho jazyk, rychle si ho k sobě přitisknu, abych ho měl co nejblíž. Bill mi vjede rukama pod triko a hladí mi bříško.
Užívám si to. Je tak nežnej. Líbáme se a líbáme… až jsme najednou oba úplně nazí. Rty máme naběhlé od polibků a těla rozpálená.
,,Bille opravdu to chceš?“ ptám se nejistě.
,,Chci, Tome, chci!“ téměř vykřikne. Zavřu oči a nadechnu se. Cítím Billa. Je pořád blíž a blíž.
Konečně jsem do něj pronikl. Ten pocit je tak nádhernej, že se nemůžu ani hýbat.
,,Nebolí to Bille?“ ptám se. Bill zavrtí hlavou a začne se na mě pohupovat.
Užívám si ty okamžiky jako nikdy v životě. Je to to nejkrásnější v mém životě.
Když bylo po všem, vytryskly mi slzy. Lehnu si a Bill si položí hlavu na mou hruď.
,,Jsi to nejkrásnější, co mě v životě potkalo, Bille,“ řeknu se slzami v očích.
,,Ty taky, Tomi,“ zašeptá Bill.
Ležíme a objímáme se několik hodin. Najednou pohlédnu s okna. Vidím, že nebem už pomalu probleskují první paprsky slunce. Bill se zahledí ven.
,,Za chvíli budu muset odejít, řekne smutně.
,,Ne!“vykřiknu. ,,Nesmíš odejít, Bille!“
,,Já musím,“ špitne Bill a zvedne se. Obleče se a otočí se k Tomovi.
,,Sbohem, Tome.“ Tom se vymrští a chytne ho pevně za ruku.
,,Vem mě sebou,“ řekne pevně. Bill zavrtí hlavou.
,To nejde.“
,,Jde,“ tvrdí Tom.
Bill mu pohlédne do očí, do té sladké čokolády.,
,Jestli půjdeš se mnou,“ řekne tiše, „nebudeš živý.“
,,To je mi jedno,“ řeknu rozhodně. Bill mě chytne za ruku.
Pevně mu ji stisknu.
,,Miluji tě, Bille,“ řeknu.
,,Já tebe taky miluju, Tome.“ Dvě vznášející se těla chlapců se pevně obejmou a jejich rty splynou v polibku.
Ráno najde najatá uklizečka v pokoji mrtvého Toma. Ležel na posteli a na tváři mu hrál jemný a láskyplná úsměv. Nikdo, ani doktoři nedokázali určit příčinu smrti. Na Tomově pohřbu všichni plakali. Hlavně jeho rodina a kapela, že museli oba bratři odejít tak brzo.
Všechno toto dění zpovzdálí pozorovali dva vznášející se chlapci.
Drželi se za ruce.
Byla to dvojčátka Tom a Bill.
Pak už byli navždy spolu.
autor: Samara
betaread: Janule
Roztomile.. A krasne…:-)
Jééé, to je krásný konec!!!
úžasný….. x)) takový smutný ale zároveň je z toho cítit to štěstí… x)) ten začátek a konec mě málem rozbrečel…. x(( na začátku díky tomu, že byl Billi mrtvej a na konci, protože mi bylo líto rodiny, kamarádů a tak…. x)) mám hrozně smíšený pocity…. ale rozhodně ne nepříjemný… x))
To je nádherný, vážně je to moc krásný! Povedlo se ti to! Je hezké, že jsi je nakonec svedla zase dohromady. :-))
krááásnýýý
je to nádherné…opravdu moc….rozhodně piš dál máš talent!!!
piš dál tohle nemá chybu kdybych mohla řvala bych ale nejde to jsem doma aaaaaa tohle je upa boží příběh jen pokračuj!!jde ti to skvěle!!!!
a byli šťastní až… to je to hlasví…kraása
piš dál je to nádherný moc
moc krásný úplně mě to rozbrečelo…
to je…úžasné! nádherné! týýjo, dokonalost!
strašně moc vám děkuju za všechny komentíky ani nevíte kolik pro mě znamenají..děkuju xD
upně skoro brečim :o)) krásné
super! je to krásný! sice trochu smutné ale krásné
Krásné.
Bez komentáře. Prostě kraťoučká dokonalost. 🙂