Need your voice 23.

autor: B-kay

Netrvalo však dlouho a leželi tvářemi naproti sobě. Ani jeden se však nepokoušel usnout. Myslí jim vířilo všechno tak rychle, že by snad usnout ani nedokázali. A proto se na sebe jenom dívali a zarytě mlčeli.

„Proč se na mě tak díváš?“ přetrhl tu zvláštní chvilku jako první Bill a na okamžik sklonil pohled. Tom se na posteli mírně zavrtěl a smutně vydechl.

„Přemýšlím,“ zněla jeho jednoduchá odpověď a dál pokračoval v rentgenovém zkoumání Billovy nádherné tváře.

„O čem?“ Billa Tomova nejistá odpověď rozhodně zaujala a chopil se jí. Tom jenom na chvilku zaváhal, zdali by to měl skutečně říct, ale když si vzpomněl, že si nikdy nelhali a věděli úplně všechno o tom druhém, dodal si odvahy a konečně promluvil konkrétněji.

„O nás… jaké by to bylo, kdyby se mezi náma nevytvořila ta překážka? Co kdyby se pak mezi náma nic nestalo, toužili bychom po tom stejně jako teď?“ Tom se urychleně převrátil na záda a trpce stiskl rty. Řekl mnohem víc, než chtěl. A samozřejmě mu bylo jasné, že to Bill pochopí. I malé dítě by pochopilo, že nesmírně touží po tom, o čem právě mluvil…

Bill se vzápětí také otočil na záda a šokovaně zíral na bledý strop nad sebou. Rty měl malinko pootevřené a oči pevně zavřené, jak se snažil přijmout tu skutečnost. Opatrně se nadzvedl na loktech a otočil se na Toma, který nervózně tkvěl pohledem ve tmavém rohu pokoje.

„Ty po mně toužíš?“ na srdci, tak i na jazyku, měl jenom jedinou otázku, kterou ze sebe vychrlil tak tiše, že i sám Tom měl problém ji slyšet. Úplně zpanikařil – vždyť tímhle se vlastně prořekl. Měl jenom dvě možnosti: udělá ze sebe hluchého blbečka a bude dělat, že danou otázku vůbec neslyšel, nebo se mu zahledí hluboce do očí, neudrží se a na místě jej pomiluje. Přišel si náhle tak moc směšný… Chtělo se mu brečet i smát… To, co cítil, jej zevnitř neskutečně spalovalo a jeho mysl hrozila sesypáním. Ještě nikdy nebyl zamilovaný a ještě nikdy nemiloval osobu jemu tolik blízkou, jako byl právě Bill. Zřejmě až příliš pozdě pochopil, že nebyl dobrý nápad zůstávat u něj přes noc. Ale odpovědět mu musel. Zhluboka se nadechl, jenom letmo se na něj zahleděl a poté prudce zavrtěl hlavou.

„Ne,“ procedil mezi zuby a rychle zavřel oči. Cítil, jak se postel malinko zhoupla a vzápětí ucítil Billovu tvář nesmírně blízko té své. Bill na něj hleděl pohledem zamilované osoby, a když se skláněl k jeho ústům, bezmocně zasténal. Věnoval jim však jenom lehké pohlazení jazyka, než se znovu obrátil k výrazu Tomova obličeje.

„Opravdu po mně netoužíš?“ zopakoval šeptem svou otázku a vnímal, jak Tom těžce polknul, když opakovaně zavrtěl hlavou. „Chtěl bys na to zapomenout?“ jejich oči se znovu protnuly a Tom náhle zapomněl na všechnu tu nejistotu a nerozhodnost. V Billových očích viděl neskonalou naději a možnost zažít něco úplně jiného…

Něco úplně nového a jedinečného… Nabízel mu možnost lišit se od ostatních a prožít něco zakázaného, přesto však čistého a neposkvrněného.

„Ne,“ znovu ta jednoduchá odpověď, kterou však dokázal říct mnohem víc, než dlouhým monologem bez smyslu a porozumění.

„Nevyznám se v tobě,“ zašeptal Bill a pomalounku si lehal na Tomův hrudník. „Nevím, co chceš… nevím, po čem toužíš, ani koho miluješ, nevím dokonce ani to, co se tak moc snažíš přede mnou zatajit. Přesto mě však přitahuješ tak moc, že se ve tvé blízkosti nedokážu ovládnout,“ zoufale opřel své čelo o to bratrovo a tiše vydechl. „Nedokážu a ani nechci,“ zasténal a lehce přecházel spodním rtem po Tomově tváři. „Jak dlouho tě mám ještě prosit, aby ses se mnou miloval?“ zahleděl se mu hluboce do očí a vášnivě jej políbil.

„Nesmíš mě prosit… prosit mohou nedočkavé holky, ale ty… ty ne. Nemůžeš to po mně chtít,“ Tom zklamaně odvrátil tvář a ruce stiskl v pěst.

Bill ještě chvilku sledoval Tomův zdrženlivý výraz a cítil, jaká muka jsou pro Toma cítit Billa takhle blízko. Vnímal, jak se chvěje pokaždé, když se přiblížil k jeho rtům nebo se jenom nepatrně pohnul.

„Mám odejít?“ vydechl vášnivě a bezmocně skousl kůži Tomova krku.

„Zůstaň,“ dostalo se mu ztichlé odpovědi, jak Tom konečně přestal doufat v něco, co by stejně nedokázal. Už by mu prostě dál odolávat nedokázal. Proto ani nic neudělal, když se na něj bráška pomalounku usazoval a dlaněmi vklouzl pod jeho veliké triko.

„Zvedni ruce,“ zašeptal a neustále sledoval tu ustrašenou touhu v očích svého bratra. Tváří mu proběhl milý úsměv, když jej Tom uposlechl, dokonce mu se svlíkáním svého trika malinko pomohl. Jenom na chvilku z něj slezl, aby mu mohl opatrně stáhnout dlouhé tepláky, a aby se mohl také beze slova svléknout. Jakmile se na něj znovu usadil a jejich nahá těla se dotkla, oba tlumeně vydechli.

Bill od první chvíle věděl, že Tom nebude zřejmě moc aktivní, ale nějak mu to nevadilo. Sám se sklonil k bratrově mocně pulzujícímu hrudníku a začal jej pomalu objevovat svými horkými rty a mazlícím jazykem. Tom nevědomky zakláněl hlavu dozadu a své tělo odevzdával do rukou svého dvojčete. Náhle mu bylo úplně jedno, že se budou milovat v Billově posteli. Bylo mu jedno také i to, že to bude v pokoji, ve kterém společně vyrůstali. Chtěl to! Miloval jej a udělal by pro něj cokoliv. Akorát mu to ještě nedokázal říct…

S přivřenými víčky sledoval Billa, jak se pomalu usazoval na jeho vzrušený klín a nesoustavně kníkal a tlumeně sténal. Když na něj dosedl úplně, rezignovaně otevřel ústa a pevně stiskl víčka. Jak dlouho po tomhle toužil? V té tmě zoufale našmátral bratrovy dlaně, které si položil na své boky a pomalounku se zhoupl.

„K-kdy mi konečně řekneš… že po mně t-toužíš?“ sténal a nepřestával se pomalounku pohybovat na Tomově vzrušení. Tom už to nevydržel. Prudce si jej pod sebe přetočil a bezmocně do něj pronikl, až oba málem hlasitě vykřikli. Včas se však stačili políbit, tudíž se jejich vášnivý výkřik ztratil v mlasknutí rtů. Tom si k sobě Billa tiskl vší silou. Miloval se s ním tvrdě a bezmocně, a i když Billovi stékaly po tváři slzy, nepřestával jej líbat a sténat prosíky, ať si jej bere ještě víc… Po chvilce se jejich milování změnilo v neskonalou bouři. Váleli se po posteli jako šílení. Jejich zuřivé polibky nebraly konce a oni se úplně zapomněli ovládat. Dělali jenom to, co skutečně cítili…

Bill pomalounku otevíral rozespalá kukadla a dezorientovaně se rozhlížel kolem sebe. Když však pohlédl k oknu, uviděl za lehkými závěsy poletovat veliké sněhové vločky. Byly Vánoce a na jeho tváři se nějak přirozeně usídlil spokojený úsměv. Ten se však prohloubil ještě víc, když se zadíval do očí právě vzbouzejícího se bratra a ten se na něj něžně usmál.

„Dobré ráno,“ zašeptal tiše a sehnul se k jeho tváři, aby jej mohl lehce políbit. Tom jej spokojeně pohladil po tváři a pomalounku se posadil. Billův pokoj vypadal, jako by jím proběhla vichřice…

autor: B-kay

betaread: Janule