Nikdy…

autor: LoFinQa*TWC

Ahooj, všichni… tak jsem tady s další jednodílkou 🙂 dlouhou dobu jsem nic nepsala, tak se to snažím dohnat. :DD

„Ahoj, Ann,“ pozdravil Tom svou holku a majetnicky ji vzal kolem ramen. Anne byla velmi pěkná a přitažlivá, měla dlouhé blond vlasy po pás a hezké modré oči, jako pomněnky… Každý, kdo ji uviděl, ji musel mít rád. Ale našel by se tady jeden člověk, který jí ze srdce nesnášel. Člověk, který ji viděl, a už se mu dělalo špatně… Kdo to byl? Ano… Byl to černovlasý chlapec, 19letý a zamilovaný. Ne do ní, to ani náhodou… Ale do Toma… Do jeho brášky.

Nesnášel JI, protože ONA jej MOHLA mít, tak jako Bill ne. Mohla se ho dotýkat, líbat jej… Mohla to, co on nesměl udělat… Nesměl. Chtěl by, neskutečně by to chtěl, ale odpovědí by mu byla facka, nadávky, ne-li něco horšího… Bylo mu jasné, že je to jeho bráška – ještě k tomu dvojče. Ale ať se snažil jak se snažil, nemohl na něj přestat myslet… Zdály se mu sny – o něm… Často přemýšlel – o něm. Byl zamilovaný, velmi zamilovaný. Bohužel pro něj, láska je čarodějka…

Když uviděl, jak jeho bráška bere tu zrůdu kolem ramen, nahrnuly se mu slzy do očí… Nevěděl pokolikáté už, ale věděl, že slz už jeho kanálky vyplýtvaly dost… Přesto se nikdy neovládl… Tom byl všude vyhlašován jako děvkař. Proto všechny – média, časopisy, moderátory, fanynky a… mě – hodně překvapilo, že Tom s někým vydržel déle než 2 týdny… Ano, chodil s Anne už 5 měsíců. Někomu se to může zdát málo, ale pro Billa to bylo hodně. Každý den usedavě plakal, nenáviděl sám sebe za tu lásku, ale co proti tomu mohl dělat?? Už i ty d**ky byly lepší než tahle malá mrcha. Nejenže Tom chodil s Ann, ale taky Billa hodně zanedbával.
Nedávno si spolu ještě hráli jako malí, blbli a i když jim bylo 18, vůbec jim to nevadilo. Honili se po zahradě, hráli si na schovku, na pavouka a další hry. Taky hráli vybíjenou s Georgem a Gustavem, ale teď, od té doby, co si Tom našel holku, se všechno změnilo… Dvojčata spolu promluvila sotva 5x za den, a to maximálně „ahoj“ nebo „dobré ráno“… Tom více času trávil s ní nebo s kamarády. Na Billa, kterého to velmi ranilo, se vykašlal… Také proto přibyly na Billově zápěstí další zářezy…

*PRÁVĚ V TUTO CHVÍLI*

Bill se díval z malého, trochu poškrábaného okénka, na Toma, jak vzal Annu kolem ramen a slzy mu stékaly po vybledlých lících… Nemohl tohle dále trpět. Zabít se – na to taky už několikrát pomýšlel, taky svou zoufalost mírnil svou nejlepší kamarádkou… – samozřejmě, žiletkou.
Žiletka pro něj byla něco jako droga. Každý den se řezal, ale zatím na to nikdo nepřišel. Bill samozřejmě NECHTĚL, aby se to někdo dozvěděl, zvlášť ne ON. Ptal by se, co se mu stalo a to by pro Billa znamenalo další přemáhání neříct mu o jeho citech…
Mezitím, co se tak díval z okna, Tom a Anna už někde odešli. Bill nechtěl ani vědět,co asi budou dělat..Rozhodně si nebudou vykládat o počasí. Černovlásek zatáhl žaluzie a setřel si slzy. Houpavým krokem sešel do kuchyně a vytáhl si z ledničky chlazený Red Bull, na jehož plechovce se perlily krůpěje orosené vody. Usadil se na rozvrzanou židli, přitáhl si časopis a ještě než si začal číst, napil se z vychlazené plechovky…
„Tom Kaulitz – světoznámý sukničkář, má dívku! “ hlásal titulek. Billovi se to vůbec nechtělo číst, ale zvědavost mu nedala. Znova si upil a opět se začetl… „Před týdnem nám Tom Kaulitz – kytarista skupiny Tokio Hotel – oznámil, že si našel novou známost! Nechce nám zatím nic prozradit, ale vypadá to na vážnější vztah! Jak se s tím vyrovnávají fanynky a rodina, to zatím nevíme.“…
Dál už si Bill opravdu nečetl, vztekle mrštil časopisem do kouta a vydupal schody nahoru do pokoje, kde se zavřel a začal usedavě plakat. Kapičky deště, bubnující na okno, jej za chvíli ukolébaly k spánku…
Bill se probudil až za hodinu, když uhodil blesk. Už se nebál bouřek jako malý, tak sešel dolů do kuchyně a velmi jej překvapilo, že Tom již sedí u stolu a jí nějaký hamburger.
„Ahoj,“ špitl tiše Bill a posadil se naproti němu. Dredáč mu odpověděl jen prostým: „Čau“… Nesnesitelné ticho a klid přerušil až Billův hlas.
„Tak jak ses dneska měl?“ Tom se zamyslel, dožvýkal sousto a rozhovořil se: „V pohodě… Ann mě vyzvedla, pak jsme šli do kavárny a nakonec k ní domů…“ jen co domluvil zvedl se a aniž by popřál třeba dobrou noc, odešel nahoru do svého pokoje. Bill si toho ovšem nevšímal. To, že na něj Tom promluvil více než „Nazdar“, v něm vzbudilo podivnou energii, a rozhodl se Tomovi říct o tom, co k němu cítí. Odsunul židličku a vyšel nahoru po schodech. Slabounce si prozpěvoval, a když dorazil před Tomovy dveře, ani nezaklepal a vešel dovnitř. Ovšem jak na něj jeho bráška promluvil, všechna odhodlanost z něj spadla…
„Chceš něco?“ zeptal se zdrsněle Tom – Bill ho zjevně vyrušil při sledování nějakého pornoprogramu…
„Ne… já… promiň, už jdu,“ vykoktal ze sebe a pozpátku vyběhl zpátky. Tom jen nechápavě zakroutil hlavou.
Černovlasá osůbka vběhla do svého pokoje a uvědomila si velmi znepokojující fakt… Zítřek, popozítřek, rok a možná i desetiletí, bude úplně stejný. Nikdy nebude mít dostatečnou odvahu… Nikdy mu to neřekne… Nikdy…
Toto byla poslední myšlenka Billa Kaulitze – ještě předtím, než si vytáhl z krabičky žiletku a velmi hluboce se řízl…

autor: LoFinQa*TWC
betaread: Janule

9 thoughts on “Nikdy…

  1. To je smutňoučký! já nesnáším smutný povídky, chce se mi z nich vždycky brečet! Ale napsalas to hezky, povedla se ti! 🙂

  2. ten konec je nejlepší…toto -> "Zítřek, popozítřek, rok a možná i desetiletí, bude úplně stejný. Nikdy nebude mít dostatečnou odvahu… Nikdy mu to neřekne… Nikdy…

    Toto byla poslední myšlenka Billa Kaulitze – ještě předtím, než si vytáhl z krabičky žiletku a velmi hluboce se řízl…" <- to mě prostě dostalo…nádhera

  3. krásně napsaný… x)) ten konec byl úplně skvělej… x)) vážně neměla chybu… x)) sice byla hrozně smutná, ale rozhodně měla něco do sebe… úplně z toho konce sálala ta beznaděj….

  4. no jooo nakonec dne si musim vždy přečíst nějakou depku…..nemůže bejt jeden den bez nějaký depkopovídky? x)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics