1:14 PM 1. – „Je to osm hodin co jsem naposledy slyšel jeho hlas.“

autor: Froggy

Nedávno se mi podařila nevídaná věc… :o), která vás, milé twincestní duše, určitě taky potěší, jako potěšila mě. Přihlásily se mi ochotné duše, které budou pro vás překládat z angličtiny ty nejlepší povídky, které znají a tady je první z nich. Dania si vybrala povídku 1:14 PM od Froggy, a když ji žádala o svolení zveřejnit překlad, slíbila jí, že se budete snažit psát komentáře v angličtině, aby si autorka mohla přečíst, co si o jejím díle myslíte. Doufám, že na to nezapomenete a Froggy nebude zklamaná, že naší řeči nerozumí. Takže velký srdečný dík Danio, že obětuješ svůj volný čas pro nás všechny a teď už… první díl. J. :o)

Čtvrtek 20:00

“ Je to osm hodin co jsem naposledy slyšel jeho hlas.“

„Uklidni se, chlape.“ Georgovy oči sledovaly dredáčovo neustálé rázování hotelovým pokojem. Tom pochodoval poslední půlhodinu a podle Georgova mínění, neměl pro to žádný dobrý důvod. „Vážně Tome, klídek. Pravděpodobně šel jen nakupovat. Víš, že je vždycky duchem mimo a nevnímá ani telefon,“ připomenul basista.

Gustav byl čím dál unavenější sledováním Tomovy nervozity a raději se uchýlil k televizi. Byla to však marná snaha, jelikož všechny kanály byly v angličtině, a navíc herci mluvili tak rychle, že je nestačil ani sledovat. Bezmyšlenkovitě přepínal kanály jen proto, aby se nemusel dívat na Toma. Kytaristovo úzkostné přecházení po místnosti jej dohánělo k nepříčetnosti.

„Tome, sedni si a dej si pivo nebo něco. Georg má pravdu,“ dodal Gustav jen proto, že Tom změnil trasu a právě procházel mezi ním a televizí, což činilo Toma těžko ignorovatelným.

„Něco je špatně.“ Tom se mračil na svůj mobil, když posílal další zprávu svému dvojčeti. Už to dělalo sedmnáct textovek a dvaadvacet telefonátů. Tentokrát se však zpráva vrátila jako nedoručitelná. Hruď se mu stáhla obavou, jež jej stravovala celé odpoledne. Zoufale stiskl jedničku pro rychlé volání a zkusil to ještě jednou.

Čau, tady Bill. Nechejte mi zprávu.

„Zasraná hlasová schránka!“ vykřikl Tom, obdržíc pohled od bubeníka, jenž stále ještě úplně nepochopil vážnost celé situace. Mobil přistál na posteli a jedenkrát se odrazil, než skončil na podlaze. Bylo to šest hodin od doby, co slyšel Billův hlas. Nahrávku nepočítal, to nebyl jeho bratr.

„To šlo přímo do hlasové schránky?“ zeptal se Georg, konečně projevujíc nějaký zájem. Vytáhl svůj vlastní mobil, aby to sám zkontroloval.

„Sakra,“ zamručel, když i on slyšel známou zprávu na druhé straně.

„Vím, že si ho nabíjel, ráno měl plnou baterku. Vždycky si nabíjí telefon.“ Tom si mluvil sám pro sebe, když už poněkolikáté přecházel stejnou trasu skrz pokoj. Jeho kroky nabíraly na rychlosti, téměř utíkal.

„Pokud se tolik bojíš tak zavolej Sakimu,“ zamručel Gustav. Když se dostalo na Billovy mizící akce a momenty sobeckosti, bubeník byl tím nejméně trpělivým ze všech.

„Saki to řekne Jostovi a ten Billa seřve kvůli jeho chození ven bez ochranky,“ štěkl Tom, vylévající si svoji frustraci na Gustavovi.

„Zasloužil by si to,“ zabrblal blondýn pod vousy.

Tomova dlaň se sevřela v pěst. „Co jsi to řekl?“

„Zaslouží si, aby jej někdo konečně seřval za jeho blbost. Jsme ve Státech, Tome a Bill stěží umí dostatečně anglicky, aby se domluvil. Jít ven sám bylo stupidní,“ bubeník odpověděl, aniž by odpoutal oči od televize.

Georg byl mezi jeho kamarády, ještě než začaly létat první pěsti. „Uklidni se, Tome.“ Nejstarší člen bandu položil ruku kolem Tomových ramen, ať už za účelem jej uklidnit a nebo zadržet od úmyslu vylít si vztek na necitlivém bubeníkovi.

„Gustave, znáš Billa. Věděl jsi, že nedokončíme americké turné, aniž by se něco takového stalo,“ řekl klidně. Jako nejstarší ze skupiny byl Georg zvyklý hrát vyjednavače mezi mladšími a více horkokrevnými přáteli.

„Jo jo, já vím. ‚Nemůžu snést ten tlak. Musím se dostat od těch manipulátorů‘,“ řekl Gustav, napodobujíce zpěvákův hlas.

Georg jej přerušil ještě dřív, než to stačil zhoršit. Opravdu bylo čím dál těžší držet zpátky nepříčetného kytaristu.

„Tohle neříkej, Gustave. Víš, že tlak na Billa je jiný, než na nás ostatní. Každý ho chce. Tady může jít po ulici a málokdo jej pozná.“

Gustav konečně zvedl pohled a setkal se s Georgovým. Nebral vážně Tomův smutek, dokud se mu nepodíval do očí.

„Cokoliv,“ zamručel, vypnul televizi a hodil ovladač na postel.

„Jdu to povědět Sakimu,“ řekl, než opustil místnost.

Gustav byl ochoten postavit se Billovu vzteku, až jej Saki dovleče zpět do hotelu. Může být ten špatný v celé téhle záležitosti a vzít na sebe vinu za zničení Billova úniku z reality. Bubeník byl ochotný nechat každého si myslet, že kazí Billovy plány kvůli žárlivosti, avšak tohle se ani trochu nepodobalo skutečnosti. Gustav to řekl Sakimu, protože ten stejný strašlivý pocit strachu, jenž sužoval Toma, pohltil i jeho ve chvíli, kdy se setkal s Tomovým pohledem. Něco bylo špatně.

***

Čtvrtek

20:00

„Je to osm hodin, co jsem naposledy slyšel Tomův hlas.“

„Je to šest hodin, co mě on umlčel.“

autor: Froggy

translate: Dania

betaread: Janule

Original

Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14

27 thoughts on “1:14 PM 1. – „Je to osm hodin co jsem naposledy slyšel jeho hlas.“”

začíná to moc dobře:-) i když poslední dvě věty sem asi nepochopila:D nevadí, stejně je to skvělý:-) já se budu snažit tu svoji povídku taky rychle přeložit:-)

napíšu to i v AJ:D

It´s amazing, I love it, this is realygood story:-)

27 thoughts on “1:14 PM 1. – „Je to osm hodin co jsem naposledy slyšel jeho hlas.“”

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář