Need your voice 25.

autor: B-kay

„Tak tedy, vítejte zpátky doma,“ Simone nadšeně otevřela dveře a líbezně se přitom usmívala.
„Páni, už mi to tady opravdu chybělo,“ postěžoval si Gordon a rychle se naklonil ke své lásce, alespoň pro malý polibek. Domem se nesla vůně čistoty a Vánoc. Všude kolem byly různé ozdobičky nebo věnečky se sušeným ovocem. Simone to tak prostě měla ráda.Vánoce byly jejím nejoblíbenějším svátkem, protože právě tehdy měla své synky doma a mohla je tak rozmazlovat. Milovala, když se sešla celá rodina a všichni společně večeřeli a pak si rozdali dárky. Ta krásná pohoda a láska všude kolem… tohle pro ni byly Vánoce. Právě v tomto období byla pokaždé nejšťastnější a teď byla ještě víc, protože se její kluci konečně usmířili.
Ještě pořád sice nevěděla, za co by měla být vděčná, nebo co bylo důvodem toho krásného usmíření, přesto se tím netrápila a snažila si to vychutnat naplno.

„No tak, kluci,“ zvolala směrem ke schodišti, odkud se vzápětí ozval dusot dvou párů nohou. První k nim přiběhl Bill. Na tváři mu pohrával veselý úsměv, když jej Gordon nadšeně objal.

„Ahoj, Bille,“ ozvala se náhle Andy a taky se k němu naklonila pro objetí. Bill jako by na okamžik zamrzl. Nedokázal v sobě potlačit ten odpor vůči její osobě. Lhala mu! Lhala mu úplně stejně jako jeho bratr! Nemohl se na ni ani podívat. Fakt, že cítila Tomovy polibky a doteky stejně jako on, jej přímo ničil. Proto se vzmohl jenom na chabý náznak úsměvu a krátce ji k sobě přitulil. Nemohl si nevšimnout toho, jak se pořád culila. Vlasy měla v úhledném culíku a oči se jí třpytily růžovými stíny. Na rtech měla tak výraznou rtěnku, že by její rty snad svítily na míle daleko. Nejhorší však na tom byl fakt, že venku mrzlo a ona se producírovala jenom v upnuté minisukni a jakémsi divném chlupatém kabátu.
Bill trpce stiskl víčka a pomalu se od ní odtáhl. To se však už ze schodů vynořila dredatá hlava a s vřelým úsměvem je všechny přivítala. Tom si moc na ledabylé objetí nepotrpěl. Některým to možná ze začátku překáželo, zejména jejich babičce, po čase si však museli všichni zvyknout. Jediný, kdo měl nárok na jeho náruč, byla Simone a jeho bráška. Jenom oni mohli znát i tu něžnou a mazlivou tvář, jinak cool a sebejistého kytaristy.

„A kde budu spát?,“ zeptala se Andy hned u dveří a velice nenápadně mrkala na Toma, který jí však nevěnoval pozornost. Jeho oči se ztrácely v hloubce těch bratrových, které plály strachem a zklamáním. Velikým zklamáním!

„Noo, já nevím. My jsme přemýšleli a máš dvě možnosti: buďto budou kluci v pokoji společně, nebo bys mohla spát u jednoho z nich,“odvětila jí Simone a pečlivě si z vlasů setřásla zbytek sněhových vloček. „To se ale domluvte už sami. Běž si vybalit, zlato, my zatím se Simone půjdeme dodělat ty koláčky,“ Gordon kolem své dcery jenom prošel a táhl Simone sebou do kuchyně. Ta se sice tvářila malinko překvapeně, jelikož už měla všechno připravené, když na ni však Gordon mile mrkl, pochopila a vesele jej následovala. Taky jí moc chyběl…

Jakmile ti tři na chodbě osaměli,rozneslo se prostorem zvláštní ticho. Pohled na ně by byl přímo komický. Andy se snažila vyhledat Tomův pohled, zatímco ten sledoval své dvojče. Bill se na něj však ani jednou nepodíval. Jenom mlčky hleděl na podlahu a čekal, co se bude dít.
„B-bille, nevadilo by ti, kdybych přespala u Toma?“ Bill si tiše povzdechl. Bylo jenom otázkou času, kdy se na to zeptá. Vlastně to měla v očích hned, jak se zjevila mezi dveřma.
„Andy, počkej, ale já bych raději-,“ Tomovi se na tváři zračilo napjetí. Nevěděl jak dál. Z jedné strany na něj hleděl pár chtivých očí, které měly za lubem všechno, krom toho, co by v nich Tom chtěl najít. Zato z druhé strany na něj hleděl pár nádherných očí, ve kterých by se dokázal utopit, kdyby chtěl…

„Jistěže můžeš. Proč by mi to mělo vadit, když si tak hezky rozumíte, že jo?“smutně se zahleděl do bratrovy tváře. „Omluvte mě,“ pípl tiše a vyšel schody nahoru. Andy se spokojeně usmívala a přímo hladovým pohledem sjela Toma od hlavy až k patě a zase zpátky. Tom se na ni jenom nervózně usmíval a raději odvracel pohled pokaždé, když našpulila rty, jako by chtěla polibek.

„Andy t-tak víš co?Vezmi si kufry a jdi si vybalit. Já zatím zkontroluju Billa a hned přijdu za tebou, ano?“ řekl rychle a dřív, než si vůbec stihla uvědomit, stála na chodbě sama. Sama s několika kufry kolem sebe. Možná čekala od Toma krásné gesto, že by jí s těma kuframa pomohl, toho by se však tak brzy nedočkala. Tom byl prostě svůj a na první pohled chladný a neutrální úplně ke všem. Snažil se za každou cenu zůstat nad věcí a v pohodě a právě to na něm Andy tolik přitahovalo…

Tom rychle vyběhl po schodech nahoru a utíkal k bratrovu pokoji.Vzhledem k tomu, jak se Bill tvářil čekal, že budou dveře zamčené, o to víc jej překvapil fakt, když je jedním tahem otevřel a bez problémů vstoupil dovnitř. Bill seděl na zemi, hlavu opřenou o rám postele a se zavřenýma očima přemýšlel. To, že je v pokoji ještě někdo jinej, postřehl ve chvíli, kdy uslyšel cvaknutí zámku. Poplašeně otevřel oči, oči však vzápětí znovu zavřel a dál Toma ignoroval. Ten se však nemínil jenom tak vzdát. Opatrně popošel k němu a klekl si před něj jako nějaký pejsek.
„Ty se snad na mě zlobíš?“ zeptal se přímo nevinným hlasem a jemně přejel dlaní po Billově koleně. Ten jeho ruku ze své nohy prudce setřásl a dál si jej nevšímal.
„Měl bych?“ odpověděl po chvíli a konečně se na Toma zadíval.
„Víš, že jsi neskutečně roztomilej, když žárlíš?“ Tom se k němu po čtyřech připlazil ještě blíž a vesele se usmál. Bill však ve tváři přímo rudnul zlostí.
„Já a žárlit?? Kvůli tobě?? No to určitě!“ sykl uraženě, vzápětí na to si ale uvědomil, že Tom má pravdu. Šíleně žárlil a ještě víc se bál, že jí Tom nedokáže odolat.
„Skutečně nežárlíš? Vůbec by ti nevadilo, kdybych teď vstal a šel ji líbat?“ Tom na něj hleděl zúženýma očima a cítil, jak je Bill nesvůj.
„Je to tvoje věc,“ lehce pokrčil rameny a stiskl rty.
„Tak fajn,“ Tom jedním rychlým pohybem vstal a vykročil ke dveřím. Ve skutečnosti však jenom čekal, jak dlouho to jeho bráška vydrží.
„Počkej,“ Bill vyskočil na nohy rychlostí blesku a smutně svěsil hlavu, když se na něj Tom pomalu otočil. „Co kdybys raději líbal mě?“ vydechl svou otázku a smutně našpulil rty do úzké štěrbinky.
Tom z něj v tu chvíli nedokázal spustit oči. Byl nádhernej! Nádhernej a tak krásně žádoucí..
A navíc svou prosbu řekl tak smutným hlasem, že se Tom prostě neudržel.
Několika kroky došel ke svému bratrovi, chytil jej vzadu za krk a prudce si jej k sobě přitáhl .Nestihli se ani pořádně nadechnout a už se jejich rty zuřivě protínaly. Jejich líbání bylo přímo agresivní. Jako by na sebe navzájem útočili. Kousali se, tahali za rty a nechtěli dovolit, aby to někdy skončilo. Náruživě sténali do úst toho druhého. Bill se od Toma na okamžik odtáhnul, svlékl si tričko a hodil jej někam za sebe. Tom jej k sobě nedočkavě přisunul a opět jej políbil.
„Právě teď po tobě toužím… strašně moc,“ zasténal mu do ucha. Bylo to jeho úplně první vyznání touhy po svém bratrovi. Bylo to pro oba úplně poprvé. Bill se na něj zadíval s vášnivým úsměvem a chtěl jej znovu políbit, jenomže…

„Tomi? Mohl bys mi pomoct s těma kuframa? Neunesu je,“ žadonila Andy a klepala do dveří jakousi melodii. Bill se smutně vymanil z Tomova objetí a sklíčeně se zadíval na bráškovy napnuté kalhoty. Stejně tak se cítil i on sám…

autor: B-kay
betaread: Janule

8 thoughts on “Need your voice 25.

  1. haha 😀 já už se to četla u B na blogu 😀

    Heh zase dokonalí !!! Jako vždycky !!

    Týjo mám pocit že B má takovej zvyk dělat z holek ,,potvory" 😀 (já vím že se z ní nakonec vyklube rozumná holka .. ale zatím to vypadá tak :D)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics