Verboten…!! 9.

autor: Tessyna

Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, jenže já už nevím, co psát. Nějak mi došla inspirace na tohle FF. Ale dopíšu ho, slibuju…

Marián se ke mně přiblížil zezadu, chytnul mě za vlasy a hlavu zaklonil dozadu.

„Ale, ale, Kaulitzi, copak ty tu děláš?“ vysmíval se mi do obličeje a mně po tom mém stekla zbloudilá slza. „Ale Billíčku, snad by si nám neplakal…?“ smál se tak hrozně, až jsem dostal strach a chtěl utéct. Jenže jsem si neuvědomil, že v ruce držím botu a vyběhl i s ní. V obchodě se rozeznělo pípání a já se s úlekem vrátil zpět. To už mě ale Marián táhnul za kapuci mé mikiny k vedoucímu.

„Tati, tenhle týpek chtěl ukrást boty.“ Já pořád botu pevně svíral a se zděšením v očích se díval na člověka sedícího v křesle. To snad není možný slyšel jsem dobře „TATI“? To je zlej sen. Ten muž je jeho táta? On se jen začal smát a Marián se k němu přidal. Hrozně jsem se bál. Tak moc, že jsem už neskrýval své slzy a svezl se po dveřích do malého křesla.

„J-já to ne-nechtěl ukrást…“ koktal jsem mezi slzami, které mi kanuly po tváři. Tak moc jsem si přál bejt neviditelnej a nevědomky jsem se tiskl čím dál tím hlouběji do křesla. Nevěděl jsem, co mám dělat. V duchu jsem volal Toma na pomoc, ale nebyl jsem si jistej, jestli by mi pomoh. Nechápal jsem jeho nálady. Jednou ke mně byl milej a podruhé zlej. V tom se ale rozrazily dveře a v nich stál „můj“ Tom, ale při pohledu na Mariánova tátu strnul stejně jako já před chvílí. „Ehm, Markusi, co ty tady děláš?“ zeptal se té zrůdy. Markus se dál smál, ale nakonec mezi smíchem zaskřehotal: „Ale, ale, snad jste si nemysleli, že vaši maminku miluju… spíš jsem si chtěl užít tady s naším slaďouškem,“ přitom se podíval na mě a já se rozplakal nahlas. Tak hrozně se mi chtělo brečet. Tak strašně rád bych se vrátil domů. Jenže co mě čeká tam? To netuším. Tom mě každopádně vzal do náruče, botu jim tam nechal a nesl mě pryč.

Daleko od všeho, co se událo. Boty jsem si nakonec koupil jinde s tím, že mě Tomí pořád po očku hlídal. Myslím, že tenhle den byl tím zlomovým, protože když jsme přijeli domů, máma uvařila večeři a já si šel lehnout s Tomem do jeho postýlky.

Jsou to už čtyři roky od doby, co mě Tom a máma trápili. Občas je ještě chytne nálada, kdy si na mě vylévají zlost, jenže já už se s tím naučil žít. No… ale nemyslete si, můj život není růžovej. Nechápu, co se se mnou poslední dobou děje. Začal jsem chodit s Mariánovou dívkou Lussy, za což mě Marián nenávidí dvakrát tak. Jenže poslední dobou nám to neklape. Lussy chodí do kostela a pořád se před vším musí modlit. Před jídlem, před sexem je to hrozný. A mimo to sem se několikrát vzrušil u obrázku nahého muže. Bojím se jen, abych nebyl homosexuál. Co by mi na to řek Tom? I když je fakt, že z něho taky vyrostl pěknej kluk. Nechal si udělat dredy, píchnout piercing. Ale to já též a hned dva do jazyka a do obočí a tetování na šíji. Náš život se tak celkově změnil. Založili jsme kapelu. S Tomem jsme pořád spolu a možná právě to nás nutí k tomu, že jsme se 2krát milovali. Jo, bylo to jen taková rychlovka na zemi. Možná to bylo proto, že nám oběma chybí sex. Tom v tom určitě nic víc nehledá. Stejně tak jako ve společných polibcích, či snad dělání dobře tomu druhému. Je to prostě úlet. Jenže mě to pořád vzrušuje víc a víc. Nechápu, co se to se mnou děje. Vždyť mám sex s vlastním bratrem, dokonce dvojčetem. Vím, že je to nezákonné, jenže jak se tomu mám ubránit, když to prostě potřebuju? Vlastně ani nevím, proč si tenhle deníček píšu. Co mi poradí? Leda to, že jsem jak dívka. Jenže já tak vypadám, no jo… 🙁

„Bille,spíš?“ ozývá se klepání na mé dveře, přestože jsou 2 v noci. Je mi jasné, že Tom má choutky, a proto po odpovědi že ne, klidně vejde a už se mi drápe pod peřinu.

„Tome, jenže já dneska nechci…“ dívám se na něj smutným pohledem a on tuší, že dneska má po ptákách, jenže se nemíní vzdát.

„Ale copak, Billíček dostal menstruaci?“ poslední dobou se do mě taky často naváží.,Ale i tak se ke mě chová jemně. Když potřebuju, obejme mě, pohladí, dá pusu. A možná právě v tom je ten problém. Nevím, co od něj můžu čekat. Každou chvíli se chová jinak a já se v něm pak ztrácím. A to totálně. Tom chtěl ještě něco říct, jenže to nestihl, protože…

autor: Tessyna

betaread: Janule