Need your voice 26.

autor: B-kay

Tom smutně sklonil hlavu, když si opatrně zapnul pásek u kalhot, se kterým Bill během zuřivého líbání poslepu soupeřil. Nechtělo se mu od bratra odcházet. Právě v tuhle chvíli se s ním chtěl milovat. Tak moc po něm toužil. Chtěl jej líbat, cítit jeho nádhernou blízkost a tělo zvlhlé potem. Miloval na něm úplně všechno. Miloval jeho extrémně užvaněnou pusinku, jeho nádherně podmanivé oči, krásnou jemnou pleť a dechvyrážející postavu modela. Když se Bill smál, musel se smát taky. Když plakal, bolelo jej srdce a za všechny Billovy slzy vždycky vinil jenom sebe. Nedokázal to v sobě potlačit. Konečně si uvědomil, jak moc silné pouto je spojuje.
Ty tři nesmyslně promrhané roky s nimi udělaly něco, co je spojilo mnohem křehčím a krásnějším poutem, než bylo pouhé bratrské. Věděli, že jejich cit a láska nikdy nikomu nepřijde úplně normální. Ani by je nenapadlo doufat v to, že by je snad rodiče v tomhle podpořili. Bylo složité milovat osobu, o které víte, že ji nikdy nebudete moci políbit na ulici nebo představit ji svým přátelům. Bylo to něco, co bylo hrozně složité a přesně toho se Tom doteď nedokázal vzdát. Když se ale zadíval na Billa, smutně sedícího na kraji postele, pochopil, že nepotřebuje schválení rodiny nebo přátel k tomu, aby jej mohl mít.
„Řekni jí, že tady nejsem,“ šeptl do tíživého ticha, které bylo jenom občas přerušeno klepnutím na dveře nebo dívčím upištěným hlasem.

„Cože?“ Bill se na něj nevěřícně zahleděl, když si však Tom kleknul u jeho nohou a zničeně se k němu přitulil, pochopil. Zhluboka se nadechl a zkusil působit malinko podrážděně.
„Andy, on… on tady není. Pohádali jsme se, asi se šel projít,“ křikl ke dveřím a zářivě se usmál na spokojeného Toma, který mu pomalounku rozepínal knoflíčky na džínách. Andy si zklamaně povzdechla, to však kluci slyšet nemohli.
„Aha, tak děkuju!“ zakřičela ještě jednou, malinko si popravila už i tak dost veliký výstřih a smyslně našpulila rty. Umínila si jenom jedno! Dnes jej bude mít! A bylo jí úplně jedno, jestli Toma, nebo jeho mladšího brášku…

„Ty si úplnej blázen,“ Bill se na posteli už dost dlouhou dobu válel úplně nahý, a spokojený smích tlumil do malého polštáře, zatímco jej Tomovy prsty lechtaly po celém těle. Tom ležel vedle Billa oblečený a s pobaveným výrazem unikal jeho chtivým prstům, které z něj chtěly to hrubé oblečení už dávno svléknout. „Tome, no ták,“ zaprosil Bill a našpulil spodní ret dopředu jako nějaké malé miminko. Tím však svého bratra akorát ještě více pobavil, než by dosáhl svého.
„Chci se na tebe dívat… i když jenom chviličku, ale moc to pro mě znamená,“ Tom něžně přejel konečky prstů jeho krásně plné rty a jenom lehce je políbil.

„Budu se červenat,“ vydechl Bill tiše a na okamžik přivřel víčka, jak ve tváři pomalu rudnul. Bylo pro něj náhle tak zvláštní cítit na sobě Tomův upřený pohled, jak brouzdá po jeho nahém těle a vůbec se nesnaží vyhýbat intimním místům.

„Ty se snad stydíš?“ uchechtl se a opatrně opřel svou tvář o Billovo hubené bříško.
„Myslím, že po tom všem by nemělo smysl stydět se,“ natáhl Bill dlaň k bratrově tváři a měkce jej pohladil. Cítil, jak se Tom do jeho doteku opřel a vděčně políbil jeho horké dlaně. V hrdle jej zasvědilo náhlé vyznání. Už to v sobě nedokázal dýl skrývat. Ztěžka se nadechl a na jeden nádech Tomovi sdělil něco, za co by si pak nejraději nafackoval.
„Tome, já tě miluju,“ vydechl tak rychle, že i sám jmenovaný měl nejdřív problém porozumět mu. Když mu však došel význam bratrových slov, zkameněl.
Bill hodil hlavou dozadu a na tvář si přitiskl obě dlaně. Cítil se tak nesvůj. Tak hloupě. Neměl to říkat… v tu chvíli se mu myslí honily myšlenky neskutečnou rychlostí a on to prostě už nedokázal utajit. Miloval jej! Nikdy se za své city před nikým nestyděl a před vlastním bratrem už teprve ne, jenomže tohle bylo malinko jiné. Už to nebylo to vyznání, jako když mu v první třídě prozradil, že se mu líbí jeho buclatá spolužačka. Tom se mu pak smál snad týden… Nebylo to ani vyznání, když mu oznámil, že se konečně s někým miloval…
Tyhle věci všechny probírali společně. Dokonce i jejich první slovo bylo jméno toho druhého. Měli mezi sebou nádherné pouto, až do té osudné chvíle…
Tom nečinně hleděl před sebe a snažil se pochopit ten fakt… ten nádherný fakt, že Bill cítí to samé. Bylo to dokonce mnohem krásnější, než si představoval. Přišel si až směšný, když si sám pro sebe vesele skousl rty a nadšeně přivřel víčka.
„Ty si ze mě děláš legraci, že ano?“ ozval se opatrně a lehce Billa dloubl do boku.
„Vypadám na to?“ mumlal Bill skrze škvírky mezi prsty a pořád čekal, jakou facku dostane. Třásl se po celém těle, dokonce se bál i zhluboka nadechnout.
Když ucítil na svých dlaních ty Tomovy, smutně vzlykl a nechal je, aby odkryly jeho zmatenou tvář. „Přijdu ti nechutnej, že jo? Jestli se chceš smát, nebo mě poslat někam, tak prosím,“ povzdechl si a smutně našpulil rty, na kterých mu vzápětí přistál hluboký polibek.
„Moc mluvíš,“ usmál se Tom proti bratrovým ústům a přitáhl si jeho tvář ještě blíž. Bill se však od něj udýchaně odtáhl a zahleděl se mi hluboce do očí.

„Já ti vyznal lásku a ty mě políbíš?? J-já… jsem myslel, že-„najednou mu snad poprvé v životě skutečně vypadla slovní zásoba a tak jenom naprázdno stiskl rty a hledal v bratrových očích vysvětlení. Tom však neříkal vůbec nic. Nedokázal to ze sebe vysypat rychlostí blesku jako jeho bratr. Potřeboval na to ještě čas. Věděl to a to mu zatím stačilo. Zamilovaným pohledem sjel bratrovu tvář a strhl jeho nahé tělo do své náruče…

„Ták, to byla krásná modlitba, Gordone, děkuji, miláčku. Teď se všichni můžeme usadit. Doufám, že vám to bude chutnat, víte, já jsem to možná přesolila a tak-“ všichni stáli u bohatě prostřeného stolu a těšili se na vydatnou večeři. Akorát Simone, která byla celý Bill, pořád něco mluvila a pořád se jí něco nelíbilo.
„Miláčku, už si prosím tě sedni,“ vydechl pobaveně Gordon a mile ji pohladil po tváři.
„Ach, omlouvám se. Zase moc mluvím, co?“ zahanbeně si skousla rty, a konečně se posadila na své místo. Kolem nich se rozléval jenom zvuk vánočních písniček, ne však koled, protože ty dvojčata přímo nesnášela. Andy seděla přesně naproti těm dvěma a neuměla si vybrat, kterého by měla dnes v noci nenápadně opít a pak divoce svést…
Nebyla zlá, jenom jí strašně chyběly doteky a polibky a potřebovala… sex. A oni dva byli přímo k nakousnutí. S Tomem se jí to tehdy moc líbilo, a proto ji hryzal červíček, co kdyby byl Bill ještě lepší? Nenápadně sledovala, jak se dvojčata spolu vesele smějí a něco si šeptají. Oba byli tak přitažliví…
Hluboké oči, plné rty, přímo ukázková postava…
Když si všichni rozdali dárečky, usadili se u televize a dali se do mlsání vánočního cukroví. Tom se usadil na kraj velikého gauče a Billovi samozřejmě patřilo místečko hned vedle něj. Tak to přeci bylo vždycky. I když dělali interview nebo jenom rozhovory s fanoušky. Dokonce i u focení byli skoro pořád u sebe. Lidé měli rádi, když je mohli tak zblízka srovnávat a dvojčatům to vůbec nevadilo. Proč by taky…?

autor: B-kay
betaread: Janule

6 thoughts on “Need your voice 26.

  1. bože skvělá povídka.. upe ju žeru.. !!! honemmmmm dááááááááááááááááááááááááááááááááááál!!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics