Živelná pohroma 22.

autor: B-kay

Billovo srdíčko tlouklo splašeným rytmem plným strachu… vůbec neměl dobrý pocit. Už jenom čekal, až se z houští vynoří Timova nepříjemná tvář a znovu jej bude chtít jenom ponižovat. Jako by si už sám takhle nepřišel dost trapně, když všechno pořád kazí.

„Billí, počkej tady, já se jdu podívat blíž, ano? Prosím tě, ani se nehni,“ šeptl Tom a když Bill rozhodně přikývl, s lehkým úsměvem mu dloubl do nosíku. Poté se rozhodl zajít za nedaleké stromy, kde se najednou kroky náhle ztratily. Bill se malinko poplašeně rozhlížel kolem sebe, že si ani nevšiml, že kroky znova nabyly na síle zvuku a náhle se ocitnul na zemi s prudkým úderem do zad.

„Au,“ vydechl tiše, a hned jak si uvědomil vedle sebe něčí tělo, polekaně vstal a mnul si bolavý zadeček.

„Promiň,“ vydechl omluvně Daniel, který zůstal ležet na zemi a nedokázal se vydýchat. Utíkal sem až od chatky, aby se mu podařilo utéct před rozzlobeným Timem. „Ty budeš asi Bill, že?“ zeptal se jej mile a nemohl si nevšimnout strachu v chlapcových hnědých očích. Tomi?, uvnitř sebe Bill tiše šeptal bratrovo jméno, měl nehorázný strach.

Tom, který uběhl sotva pár metrů, snažíc se najít strůjce těch zběsilých kroků, najednou ucítil zvláštní sevření kolem bříška. Přesně věděl, co tenhle pocit znamenal! Chtěl se rychle vrátit zpátky, avšak když se otočil… vůbec nevěděl, kde to vlastně je. Sešel ze svého chodníčku a byl bezradný…

Daniel se pomalu přesunul na všechny čtyři a chtěl se postavit, avšak Bill vzal nějaký klacek, co mu byl nejblíž a třísknul jej ním hezky silně po hlavě xD.

„Nepřibližuj se ke mně,“ zasupěl, když se na něj Daniel nechápavě zahleděl s rostoucí boulí na hlavě.

„Cože? Já tě nechápu,“ vydechl ztěžkle, a když viděl, jak se Bill ohání tím klackem ještě jednou, raději se mu úspěšně vyhnul. „Ale, tak dost! Co tě to popadlo?“ Daniel na něj valil své mandlové oči a cítil, jak je tenhle chlapec strašně křehký. Samozřejmě, že to cítil… byl totiž úplně stejný, jako on sám.

„Kdo seš?“ zeptal se Bill a útlýma pěstičkama držel klacek pevně nad hlavou.

„Ale, tak… já jsem Daniel, jsem Timův bratr,“ šeptl, ale hned, jak viděl Billovy zúžené zorničky, věděl, že tohle asi říkat neměl. Bill se po něm znovu ohnal, avšak teď přistál na zemi on sám. Měl tak strašlivý strach, že se tady klackem oháněl jako nějaký blbeček xD. Nakonec to však dopadlo tak, že se chytil do své vlastní pasti, a teď si jenom smutně utíral hlínu z oblečení a z tváře. „Prosím tě, už seš v pohodě?“ zeptal se jej Daniel s klidem. K Billovu překvapení se vůbec nezlobil, což bylo od Timova bratra divné.

„Asi… asi jo,“ vydechl nakonec a znovu popadl svou ztracenou rovnováhu za pomoci Danielových dlaní.

„Hele, Bille, koukni. Ty máš možná bráchu, který tě chce chránit a má tě rád… jenomže mě Timo nesnáší. Jsme úplně rozdílní a já mám z něj asi takovej strach… jako teď ty. Já nejsem tvůj nepřítel. A nechci být ani Tomův nepřítel. Já ti ubližovat nebudu tak, jako to dělal Timo,“ pousmál se na něj a nastavil před Billa přátelsky ruku. „Jsem Daniel,“ usmál se a Bill si rázem všimnul menšího monoklu, který měl Daniel pod okem. Připadal si tak hloupě, když po něm vystartoval klackem xD.

„Já jsem Bill,“ řekl a nejistě pohlédl na Danielovu dlaň. Pak se ale rozhodl. Přítel tady se jim bude vždycky hodit. A tak mile natáhnul svou packu k Danielově. „Mrzí mě to… tedy, víš, já jsem měl jenom,“ koktal Bill poplašeně, ale zároveň se cítil hezky trapně.

„Strach,“ dopověděl Daniel za něj a mírně potřepal delšími hnědými vlasy. Jeho účes Billovi připomenul spíše styl emo nebo tak, ale tvář a oblečení bylo úplně normální. Bill si však najednou vzpomněl na Toma. „Co se stalo?“ zeptal se Daniel hned, jak si všimnul, že se Bill nervózně rozhlíží kolem.

„Ztratil se mi bráška,“ šeptl a chtěl jít ke stromkům, avšak najednou oba s Danielem zamrzli.

„Dane! Kde seš?“ozval se celým lesem Timův naštvaný hlas. Už se totiž dověděl, že Daniel prásknul Tima Tomovi a tím mu vyloudil z rukou jeho hračičku.

„Rychle poběž,“ šeptl Daniel Billovi a co nejrychleji se rozběhli k houští, kde ještě před chvilkou zmizel Tom…

Ten zběsile procházel stromy a nedokázal uvěřit, že se tady ztratil! Vždyť to byla Billova parketa, dostat se do malérů a ne jeho. Jenomže tímhle tedy dostal Billa do maléru, a chudáček ani nevěděl do jakého! Došlo mu to až, když uslyšel Timův křik. Najednou úplně změnil svůj směr a snažil se jít po hlasu Tima. Srdce měl chudáček strachem až někde v krku a bříško jej nepříjemně bolelo a toužilo najít Billa. Neovládl se a hlasitě zakřičel.

„Bille!“ Timo byl natolik hloupý, že si to vůbec neuvědomil, avšak volaná osoba to slyšela moc dobře.

„Tome,“ šeptl a i s Danem se rozběhli k hustému porostu keřů. Najednou Bill v dálce zahlédl siluetu s dlouhými dredy. „Tome,“ vykřikl a rozběhl se jeho směrem právě ve chvíli, kdy se i Tom rozběhl k němu. Daniel mohl jej nečinně a se sladkým úsměvem sledovat, jak si bratři vpadli do objetí a dlouze se k sobě tulili…

autor: B-kay

betaread: Janule