autor: Rachel
Když se Bill vracel domů, obloha už byla poseta miliony hvězd. Ale toho si teď vůbec nevšímal. Culil se jako sluníčko a směřoval k jejich domu. Odemknul dveře a vešel dovnitř. V celém domě už panovala tma a ticho, které Billovi oznamovalo, že je tu sám.
„Mami?“ promluvil do ticha a když se mu nikdo neozval, rozsvítil si světlo. U dveří byla nachystána Simonina cestovní taška a kabelka. Na jídelním stole našel Bill lístek, že je u kamarádky a bude se snažit co nejdříve přijít domů. Bill se sám pro sebe usmál a odešel po schodech k sobě nahoru. Otevřel dveře od svého pokoje, šťastně se vrhnul na svou postel a začal se hlasitě chichotat. V hlavě mu pořád zněla Tomova slova. Jsi to nejkrásnější, co mě kdy potkalo, Billí. Moc tě miluju. Nedovolím, aby ti někdo ublížil. Bill si k sobě přitulil Ijáčka a zamyšleně se zadíval do stropu. I když si dnes od Erika musel vyslechnout spoustu urážek, přeci jen tu bylo něco, co ho hřálo u srdíčka a vyvolávalo mu na tváři ten krásný úsměv. Tomovo vyznání lásky. Bill se pohodlně opřel a začal si hrát s malou červenou mašličkou na oslíkově ocásku.
„Ijáčku, on se mě zastal a…“ Bill se odmlčel. Pořád to pro něj bylo neuvěřitelné, ale věděl, že Tom to myslí vážně. „Tomi… Tomi mě miluje,“ špitl, stále se usmívajíc a do očí se mu opět začaly hrnout slzičky radosti. Bleskově sáhnul do svého nočního stolku a vytáhl malou růžovou knížečku s obalem z plyše. Usmál se. Vždycky, když byl šťastný, nebo mu někdo udělal radost, tak si to psal právě do téhle knížečky. Otevřel ji na úplně čisté stránce a s mírně vyceněnými předními zoubky a s rozzářenými očky začal psát. Po pěti minutách si po sobě napsaný text přečetl.
Ahoj deníčku!
Nevím, jestli jsem ti už říkal, že jsem se zamiloval. Jmenuje se Tomi a má krásný úsměv. Ba ne, celý je neuvěřitelně krásný a sladký. Když jsem s ním, tak mám pocit, že se mi motýlci v bříšku přetrhnou. Stejně jako dnes. Dnes mi totiž Tomi řekl, že mě miluje…
Bill dočetl poslední slovo a z očí mu vyrazily další dvě slzičky.
„Jupíííííííííí!!!“ zavýskal a vyskočil z postele. Miluje mě. On… mě miluje.
Bill rychle vběhl do koupelny a začal si napouštět vanu. Měl pocit, že by mohl štěstím obdarovat celý svět. Svlékl se a položil se do příjemně teplé vody, na jejíž hladině se za pomoci Billových vonných olejíčků stihlo vytvořit snad milion bublinek a obrovská pěna. Bill spokojeně zavřel očka a okamžitě si vybavil tvář svého plyšáčka.
Ptáčci si vesele prozpěvovali a ve velkých skupinkách prolétávali celým městem, aby se i do toho nejzazšího koutku donesla jejich pravidelná melodie. A opravdu. Za necelou hodinu nebylo ve městě ani jediného spáče. Všichni vstávali s úsměvy na tvářích do slunečného rána. Stejně tak i Bill. Celý zářil, když roztahoval žaluzie a tím nastavil svou tvář příjemně hřejícímu sluníčku, které už začalo mírně žhnout. Bill otevřel okno dokořán a z plných plic se nadechl toho čerstvého ranního vzduchu, který se během několika sekund dostal do každičké buňky jeho těla. Poposkočil ke skříni a začal si chystat oblečení. Dnes byl pátek a Simone měla jet na služebku. Už teď se těšil na Toma a co teprve jeho polibky… znova se zasnil a kdyby ho z toho příjemného snění nevytrhl matčin hlas, asi by pořád stál u skříně s milým úsměvem a přivřenými víčky. Takhle se však rychle vzpamatoval, převlékl se do připraveného oblečení, popadl kabelku a vydal se po schodech dolů na snídani.
Simone už měla skoro sbaleno, jen pár posledních věcí si přidávala do kabelky. Stihla Billa poučit co a jak a teď už jen zbývalo rozloučit se.
„Tak ahoj, zlato. Dávej tady na sebe pozor, ano?“ ujišťovala se a hladila Billa po tváři.
Bill se usmál. „Ale mami, kolikrát už jsem to vydržel a bylo to třeba na dýl. Vždyť se zítra v poledne vrátíš,“ připomínal jí a Simone si alespoň nad touhle skutečností úlevně vydechla. Bill ji políbil na tvář a se zamáváním vyšel z domu.
Cesta do školy vedla přes park a o to víc si ji Bill užíval. Pomalu se procházel po chodníčcích a snil o tom, jak asi dnešní den prožije s Tomem. I kdyby se celé hodiny jen mazlili, vůbec by mu to nevadilo. Miloval ty okamžiky, kdy ležel u Toma v náručí a nechal se kolébat jeho láskyplnými slůvky. V Tomově náruči cítil zvláštní ochranitelský pocit. Přišlo mu to velmi zvláštní. Ale vůbec mu to nevadilo. Vždyť kolikrát snil o někom, kdo jej bude opatrovat a chránit. A včera se o tom přesvědčil. Cítil, jak mu při pouhé myšlence na Toma zběsile tluče srdíčko. Bill se zaculil, ale úsměv na rtech mu ihned zmizel. Vůbec si totiž neuvědomil, že už je u školy. Uvědomil si to, až se setkal s Erikovým pohrdavým pohledem. Ruce se mu začaly třást, když viděl, jak si Erik frajersky odplivl a s rukama v kapsách neustále postával u vchodu do školy. Bill sklopil hlavu a přerývaně se nadechl. Už teď věděl, že vchodem neprojde jen tak. Vzápětí ucítil ruku na rameni a prudce sebou škubnul. Když však uviděl svou třídní učitelku, oddychl si a nervózně se na ni usmál.
„Pane Trümpere, jste v pořádku?“ optala se nejistě a měřila si Billa zkoumavým pohledem.
„A-ano,“ odpověděl jí a s malou radostí zaregistroval, jak Erik mlčky vyklidil pole.
„Tak to je dobře, chtěla jsem se vás zeptat, jestli v pondělí přijdete do školy. Počítám s tím, že většina studentů nepřijde, když je v úterý vysvědčení,“ dodala a když Bill zavrtěl hlavou, rozloučila se s ním a zamířila k dalšímu hloučku studentů. Bill se zhluboka nadechl a konečně vešel do budovy. Měl už opravdu naspěch. Hodiny ukazovaly, že bude za pět minut zvonit a on ještě nebyl ani přezutý. S malým zpožděním vběhl do třídy a zaposlouchal se do nudného výkladu třídní učitelky.
Tom si zrovna nasazoval svou bílou kšiltovku, když z rádia uslyšel hlas, že je něco málo po jedné hodině. Rychle se na sebe kouknul do zrcadla a asi posté si prohlížel své sněhobílé tričko, jestli jeho pozornosti neunikl nějaký flek. Vypnul rádio, vyšel z domu a zamknul za sebou. Měl v plánu Billa překvapit a počkat na něj u školy a potom už se jen věnovat něžnému mazlení u něj doma. Byl tolik natěšený, že cestou ke škole málem utíkal. Udýchaně si sednul na lavičku a pozoroval první studenty, kteří začali vycházet z obrovských školních dveří.
„Tak, už můžete jít a v úterý vysvědčení, nezapomeňte,“ dodala ještě učitelka za odcházejícími studenty a sama zamířila do svého kabinetu. Bill se přes velký dav lidí dostal k šatně jako poslední. Rychle si obul své bílé tenisky a vydal se skoro prázdnou chodbou k východu. Už scházel do přízemí, vtom mu však někdo silně stisknul ruku a cukl s ní. Bill se s úlekem v očích podíval na osobu a zjištění, o koho se jedná, v něm vyvolalo pocit neuvěřitelného strachu. Erik ho surově táhl někam na chlapecké záchody, prudce s ním smýkal a ani v nejmenším nevnímal Billovy prosby.
„N-ne… Eriku, p-pusť mě, prosím,“ Bill začal vzlykat a snažil se vytrhnout z Erikova sevření. Marně. Erikův stisk byl až příliš silný na to, aby se mu Bill mohl vzepřít. S čím dál hlasitějšími vzlyky se tedy přestal vzpírat a poslouchal všechny ty nadávky, které na něj Erik křičel. Bál se, že teď už mu nic a nikdo nepomůže. Ani Tom.
Billi, kdepak jsi? Tom už nervózně přešlapoval a neustále visel pohledem na dveřích, které se však po velkém návalu studentů jakoby navždy zavřely. Tom se podíval na hodinky. Už patnáct minut tu měl být. Zhluboka se nadechl a snažil si zachovat chladnou hlavu. Bohužel mu to nešlo. Jak sekundy a minuty ubíhaly, Toma začala pohlcovat nejistota. Cítil neuvěřitelně divný pocit, že se jeho lásce něco stalo. Narychlo přemýšlel, najednou se mu však rozsvítilo. Ten grázl. Co když… NE!!!
Tom rázně vstal a rychle vběhnul do školních dveří. Tenhle špatný pocit snad nikdy nezažil. Rozhodl se Billa najít teď hned i kdyby měl otočit celou školu vzhůru nohama. Bál se. Moc se o něj bál. A ještě víc se bál, že v tom má prsty Erik. Už proběhnul všechny patra, dokonce i šatny, zbývalo mu jen přízemí a záchody. Zastavil se a popadal dech. Skoro sípal, najednou však uslyšel hlasité vzlyky a pláč. Ten pláč patřil…
Bille! Tom na nic nečekal. Řídil se pláčem, který byl stále hlasitější a hlasitější. Otevřel dveře chlapeckých záchodů a naskytl se mu pohled, na který by nejraději zapomněl. Pomalu se začal přibližovat k zády stojícímu Erikovi, který se skláněl nad bezmocným Billem.
„Klidně se běž vyplakat na ramínko tomu svýmu hiphoperovi, třeba ti dá kapesníček,“ odfrkl posměšně při pohledu na Billa a otočil se ke dveřím. To však nepočítal s tím, že se srazí s Tomem. Krve by se v něm nedořezal. Tomovi z očí sršely blesky a cítil se tak rozzuřený, jako ještě nikdy. Chytl Erika za límec a prudce ho přitiskl na kachličky.
„Tak tos přehnal, frajere,“ dodal a vzápětí Erikovi přilítla taková facka, že ani nevěděl, z které strany. Tom v sobě najednou pocítil neuvěřitelnou sílu. Neudržel se a dal Erikovi pár pěstí. Když viděl, jak chlapci začíná téct krev z nosu, odhodil ho na zem jako tu největší špínu.
„A teď se seber a vypadni, nebo to bude ještě horší!!“ zakřičel na Erika. Erik na nic nečekal a s rukou u nosu utíkal pryč.
Tom si otřel pot z čela a až teď se mu pohled stočil na třesoucí se klubíčko, které k němu z posledních sil vztáhlo hubené ručky a tichounce píplo: „Tomi.“
autor: Rachel
betaread: Janule
Nó, komentujte a všichni POVINNĚ!!! Já se snažila, takže né, že kliknete a jdete pryč!!! Chtěla bych vědět, jestli se vám to líbí. Tak zítra ať tu najdu aspoň 20 komentů. Zatím papa. R.:-D
Achjooo,chudáček 🙁 Eště,že má svýho andílka Tomiho,kterej se vždycky objeví v pravou chvíli. 🙂 Už se moc těšim na jejich společnej víkend. 🙂
Ech,takže ještě jednou.MOC se mi tahle povídka líbí,jsem jí doslova okouzlená. 😀
Parchant, dobře mu tak!! Ten Tom je jak strážnej anděl! Mám jeho obraz upe před očima, jak mu z očí srší blesky. Táááák, kluci, a honem k Tomíškovi domů xD
Už se těším na další dílek. Skvělá práce, Rachel;)
moc hezký…. x)) Billa je mi líto…. že to Erika pořád baví….. sem ráda, že tam Tomi přišel včas…. je to jeho srážnej andílek… x))těšim se na jejich společnej víkend… sem zvědavá na další dílek, je to zajímavý.. x))
chudák Bill:) ten Erik je takovej hajzl neskutečnej!!!!
ale Tom zachránce:-)
super krásnej díl
no moc hezoučký těšim se na pokráčko a to mocinky!!!
co mu ten kokot udělal *fňuk*
mě by zajímalo co mu Erik udělal…..ale tak hlavně že ho Tom zachránil a bude s nim…
chudatko Bill…teraz by ho mal Tom nejako ukludnit 😀 a aj viem ako 😀
krásný!já to čtu pravidelně a někdy koment teda nenapíše sem ostuda no.-)rychle dáááááááááááááááááááááááááááááááááááál
co mu Erik dělal?Je to fakt nádherný.Juj mě se od tebe líbí povídky.
to je..nádhera..cute… to je prrostěě.. miluju tohle. =) krása krása ty to dokážeš tak hezky popsat.. "Tomi" =)) ta poslední věta je nejlepší. =))
Honem dálej…je do dokonalí a už se nemůžu dočkat dalšího dílku….!!!!….xD…
LoFinQa*TWC: Mě se ta poslední věta taky mega líbí:-D
Jinak díky všem moc a moc:-D
ja si to cetla a stelo se me neco podobnyho a asi tady 20 komentaru nebudes mit cau marci
marci: To nevadí, že tu není 20 komentů, já jsem ráda i za těch pár, hřeje mě to u srdíčka:-D