autor: B-kay
Mohlo být kolem půlnoci, když se Simone s tichým zívnutím zvedla a přerušila tím zdánlivé sledování nějakého filmu.
„Miláčku, nepůjdeme už spát?“ natáhla ruce po své lásce a na tváři se jí mihl náznak měkkého úsměvu, když vřele přitakal a také vstal.
„A ty, slečno,“ naoko přísně zvedl prst a ukázal jím na svou dceru. „Ty by sis měla jít také lehnout,“ dopověděl tiše a sledoval její výraz tváře ustaraným pohledem. Něco se mu v očích Andy nelíbilo. Tenhle pohled u ní ještě neviděl…
„Tati, neboj. Jenom to dokoukáme a půjdeme si lehnout,“ slíbila a vřele se usmála. Gordon byl natolik unavený a zvědavý, co si pro něj Simone připravila, že se víc do jejích věcí nepletl. Ještě jim popřál dobrou noc a pomalu šel ke schodům.
Tom beze slova hleděl před sebe a nedokázal ze sebe vydat jediné slůvko. Dlaně se mu nepříjemně potily a nervozita, jež prostupovala jeho mladým tělem, byla více než patrná. Bál se toho, co se stane. Bál se toho, že udělá něco, co by Billovi znovu ublížilo. Nechtěl o něj přijít… Jenom na chvilku přivřel víčka, poté je však znovu otevřel a zhluboka se nadechl.
„Hmm, myslím, že už jsem unavená. Nepůjdeme si už lehnout?“ tak tahle otázka dvojčata naprosto šokovala. Bill se na svou dřívější nejlepší kamarádku nevěřícně zahleděl, dokonce si vůbec neuvědomoval, že jeho zděšení je až příliš nápadné. „J-já jsem snad řekla něco špatně?“ Andy jedním pohybem rozsvítila vysokou lampu hned vedle gauče a posadila se tak, aby měla dobrý výhled na obě z dvojčat.
Zatímco Bill měl hlavu zničeně svěšenou a smutně pozoroval stůl před sebou, Tom se na ni díval a hledal v ní alespoň náznak něčeho, co by považoval za dobrou omluvu, proč se s ní tehdy vyspal. Ještě pořád tomu nedokázal věřit… Tehdy se zrovna s Billem ošklivě pohádali, byl rozladěný a potřeboval někoho, komu by se mohl svěřit. Potřeboval někoho, kdo by mu rozuměl. Nebo něco, v čem by mohl utopit svůj vztek a úzkostlivou bolest, jež jej sžírala. Nejdřív sáhl po flašce jakéhosi pití, pak se tam ale objevila Andy a dopadlo to tak, jak to dopadnout nikdy nemělo…
Toma z myšlenek probudil až náhlý závan jakéhosi prázdna, když se od něj bratr odsunul a rychle vstal.
„Já myslím, že je nám tu už dost trapně. Takže já si jdu lehnout a vy-“ pohledem probodl vyděšenou Andy a poté se obrátil na svého bratra. „A vy si dělejte, co chcete,“ zašeptal a trpce stiskl rty. To bylo všechno, co měl na srdci. Všechno, co ze sebe v tu chvíli dokázal dostat. S trpce semknutými rty a slzami v očích raději rychle odešel do svého pokoje, než by musel ještě chvilku trpět její roztoužený pohled a tolik jistý výraz. Nikdy by nad ní nedokázal vyhrát. Nikdy by Tomovi nemohl dát tolik, kolik mu nabízela ona. Nikdy by se jí nevyrovnal. Prostě to takhle neuměl…
„Tak a je to,“ Andy se spokojeně usmála a netrpělivě zamrkala černýma řasama.
„Je co?“ Tom se na ni nechápavě podíval a měřil si ji odtažitým pohledem.
„Naši šli spát, bráška to už taky vzdal a my tu zůstali sami. Přesně tak jako tehdy,“ vydechla a chtivě našpulila rty. V duchu jen počítala vteřiny, kdy se na ni Tom konečně vrhne. Výstřih měla až po kolena, jak Tom stihl zaregistrovat a krátká minisukně jenom stěží mohla zakrýt její plné křivky… Nebyla tlustá – jenom prostě vyvinutá.
„A tím chceš naznačit co?“ Tom se nervózně kousal do rtů a netrpělivě vyklepával nohou do podlahy jednu z jejich písniček.
„Co by? Já jsem si myslela, že když jsme tady takhle sami,“ začala tiše a po kolenou se plazila po gauči jako malé dítě, dokud nedosáhla úrovně Tomových boků a nedosedla tak na ně. „Tak bychom toho mohli využít, Tome,“ vydechl a chtěla se mu chtivě vpít do rtů, když tady se setkala s něčím, co vůbec nečekala. Tom s trpkým výrazem sevřel rty a uhnul tváří. Tudíž ji dost nápadným způsobem naznačil, že nemá zájem.
„Já to nechci. Tehdy to bylo jenom ze zoufalství… neměl jsem u sebe vůbec nikoho a ty ses prostě nabídla sama. Teď jsem ale konečně našel smysl svýho života. Věř mi, litovali bychom toho oba dva,“ snažil se jí rozumně vysvětlit, že to už prostě udělat nemůže. Byl bláznivě a neovladatelně zamilován a v tuhle chvíli si toho uvědomoval ještě víc. Miloval Billa. Šílel z něj a nechtěl, aby se trápil. Jednou jej přeci málem ztratil a víc tuhle chybu opakovat nechtěl.
Proto ze sebe Andy setřásl a pohotově vstal.
„Já dnes přespím u Billa. Bude to tak lepší,“ řekl tiše a chystal se odejít, když v tom k němu dolehla okatá provokace.
„Když to neuděláš ty, možná by to udělal Bill a také lépe,“ v očích se jí nepříjemně zajiskřilo, jak se podle usmála a zvědavě nadzvedla jedno obočí čekajíc, jestli se Tom do její pasti chytne nebo ne. Toma však popadl neovladatelný vztek.
„Tak podívej. Dělej si, co chceš, ale Billa z toho vynech. On není takovou tou hračkou na jednu noc. Nevyspí se s tebou jenom proto, že jej o to požádáš,“ sykl ji do tváře a otočil se k ní zády ve snaze konečně opustit obývák.
„To je zajímavý. Tys to udělal… a myslím, že když jste dvojčata, Bill by možná také souhlasil. Budu tady ještě týden, tak si to hezky rozmysli,“ s tím vstala a prošla kolem něj s fikaným úsměvem. „Budu tě čekat v posteli,“ zavolala na něj ještě ze schodů a pak se za ní konečně zavřely dveře.
Tom si unaveně ukryl tvář do dlaní a zničeně vydechl. Nikdy by neřekl, že se z Gordonovy dcery vyklube taková mrcha. Zhluboka dýchal a snažil se nějak uklidnit. To její volání mu však na síle moc nepřidalo. Už teď věděl jistě, že ve svém pokoji spát nebude. Naposled se zhluboka nadechl a jistým krokem mířil k bratrovu pokoji. Nejdříve jenom lehce zaklepal.
„Bille,“ řekl tiše a zkusil zaklepat ještě jednou, nic. Nakonec zkusil sám otevřít dveře i bez bratrova svolení, a k jeho překvapení – bylo odemčeno! Bill však ve svém pokoji nebyl. Celým pokojem se totiž nesl tmavý nádech noci, jejíž ticho bylo přerušeno tekoucí vodou. Tom byl natolik nedočkavý, že se prostě nedokázal ovládnout. Několika rychlými kroky došel ke dveřím Billovy koupelny a pomalu je otevřel. V očích jej pálily ostré slzy a srdce mu tlouklo závratnou rychlostí. Když spatřil Billovo nahé tělo za tenkým závěsem, nepřidalo mu to moc odvahy. Přesto se však rozhodl udělat konec všem těm lžím a hloupým výmluvám. Už toho měl dost!
Prudce odhrnul Billův závěs a zoufalým pohledem sjížděl jeho tvář a nahé tělo. Bill se nejdřív polekal, když však spatřil bratrův obličej, uklidnilo ho to. Zhluboka dýchal a ničemu nerozuměl. Tom se však konečně rozhodl všechno mu to vysvětlit. Bez sebemenšího zaváhání vklouzl pod proud horké vody a bylo mu úplně jedno, že je oblečený.
„Já tě miluju,“ instinktivně popadl Billovy boky a přirazil si je ke svému tělu. „Rozumíš?? Miluju tě,“ zasténal a hladově se vpil do Billových šokem pootevřených úst.
„T-to myslíš vážně?“ vydechl Bill mezi polibky a po tváři mu stékaly kapky vody, které se mísily s drobnýma slzama. Zahleděl se mu hluboce do očí a nechal se pohladit po tváři.
„Stoprocentně.“ Tom se na něj usmál smutným úsměvem plným lásky a cítil, jak mokré oblečení na jeho těle nepříjemně těžkne a tlačí jej k zemi.
„Řekni mi to ještě jednou,“ Bill tomu pořád nemohl uvěřit.
Naléhavě Toma svlékal, a když byl konečně nahý, zoufale se k němu přitulil. Takhle zůstali nehybně stát několik minut. Jenom pevně tiskli jeden druhého a nemohli uvěřit tomu, že je znovu dokázala propojit vášnivá láska…
autor: B-kay
betaread: Janule
Děkuji,děkuji B-kay,teď mi nádherná nálada vydrží až do dalšího dílku téhle dokonalé povídky. 🙂
skvělééé!!! jen mám pocit že Andy stejně dostane to co chce….bohužel…ale snad ne…kéžby ne!
já tu Andy nakopu s rozběhej jestli je nějak rozhada :-/
a tomův "vystup" na konci byl užasnej bože…ta představa sweet
Bože ta věta tělu. "Rozumíš?? Miluju tě." ááá Nádhera!
Milujuuuuuuuuu tu povídku!!!! Prosíím B-Kay nenechej Andy aby je zase dostala do malééru,,, áááá:D Jo?? 😀 Děkuju :D:D
Jak se tam dostalo to tělu..:D Ej nemám tušení 😀
každopádně to tam nepatří!!:D
bože toe nádhera.. ale myslím že by to chtělo další dílek.. a stejně tak i třeba pokráčko Rebela nebo blbýho hip-hopera.. a B-kay jestli komentáře opravdu čteš tak je napíšeš hip-hoper už je skoro 3 měsíce nenapsanej.. a o rebelovi radši nemluvím.. tak díky..