autor: Rachel
„Tomi.“ Tom rázem zapomněl na celého Erika. Okamžitě se vrhnul ke vzlykajícímu Billovi, který po něm natahoval packy. Obejmul Billa kolem pasu a tím mu ochotně otevřel svou náruč, do které se ihned stulilo to klubíčko neštěstí. Až teď se Bill naplno rozplakal a tulil se k Tomově hrudi. Tome, moc se bojím. Neodcházej… prosím. Zůstaň se mnou. Cítil, jak jej Tom začal hladit po vláscích, které něžně pokrýval motýlími polibky. Chudáček Bill se celý třásl a Tom to cítil. Cítil, jak tomu stvořeníčku v jeho náruči prudce tluče srdíčko, cítil, jak mu tričko vlhne od Billových slz, ale to mu teď bylo úplně jedno. Tušil, že tentokrát už nezůstalo jen u slovních urážek a u posmívání. Bože můj, co by se stalo, kdybych nepřišel? Co by mu udělal? Ale teď je důležité, že jsem tady. Tady s tebou, Billí. Se mnou se nemusíš ničeho bát.
Prstem popaměti vyhledal Billovu uslzenou tvářičku a jemně jej pohladil.
„Šššš, lásko, klid. Už je to dobrý. Je to v pořádku, už se nemusíš ničeho bát,“ šeptal konejšivě do Billova ouška a cítil, jak se k němu Bill co nejvíc přitisknul a jeho tričko bylo smočeno dalším vodopádem slz.
„Tomi… nenechávej mě tu samotného, p-prosím,“ Bill znovu zabořil tvář do Tomova trička a nasával tu známou vůni. Slyšel, jak ho ten kouzelný hlas uklidňoval a to teď potřeboval ze všeho nejvíc. Potřeboval cítit jistotu a bezpečí. A to mohl najít jen u Toma.
„Billí, miláčku, jsem tady. Tady u tebe. Nenechám tě tu, už nikdy tomu grázlovi nedám šanci, aby ti jakkoli ublížil. Slibuju, lásko. Ale teď musíme jít, nebo nás tu zamknou,“ připomněl Billovi a palcem mu stíral další a další potůčky od slz. Vůbec nevěděl, kde se v něm vzal ten ochranitelský pocit. Tohle nikdy necítil. Jediné, co cítil, bylo to, že musí Billovi pomoci a ochránit jej. Chvíli jen mlčky hladil Billa ve vlasech, nasával jejich omamnou vůni a čekal, až se Bill alespoň trochu uklidní. A opravdu. Bill po chvíli už jen tichounce vzlykal a jeho slziček začalo pomalu ubývat. Tom s ním jemně zatřásl, jako by se bál, že je Bill z porcelánu.
„Billí, půjdeme, ano?“ navrhnul mu, a když Bill pomalu přikývnul, začal se s ním stavět na nohy. Billovi se však podlomila kolena, a kdyby jej Tom nezachytil, asi by se znova ocitnul na zemi.
„Tomi, já tak dlouhou cestu nedojdu,“ vzlyknul nešťastně a podíval se na Toma se slzami v očích. Tom jej pohladil po tváři.
„Neboj, Billí, ponesu si tě,“ špitl měkce a setkal se s Billovýma vykulenýma očkama. Mírně se pousmál a než se Bill nadál, něžně si jej v náručí odnášel ze školy. Trošku se polekal, ale když se podíval do tváře svého prince, na které pohrával milý úsměv, obmotal mu ruce kolem krku a hlavinku položil na jeho hruď. Tom se sám pro sebe usmál. Bill mu v náručí spokojeně vrněl a občas Toma nevědomky pošimral na bradě svými pramínky vlasů. Tom se rozhodl jít tou nejkratší cestou. Sluníčko opět svítilo na plné obrátky a tak se není čemu divit, že byl Tom za chvilku zpocený. Tomu ale teď vůbec nevěnoval pozornost.
Konečně se blížili k Tomovu domku. Tom popaměti zalovil v kapse u svých XXL kalhot a po chvíli hledání konečně našel klíče. Odemknul a spolu s Billem, který už skoro usínal, vešel dovnitř.
„Bille, teď tě postavím na nohy, ano,“ oznámil mu a opatrně Billa pouštěl ze své náruče. Bill se postavil a popošel pár kroků.
„Už je to dobrý,“ špitl směrem k Tomovi, a když viděl, jak si ho Tom pozorně prohlíží, sklopil hlavu, aby neviděl, co mu Erik udělal na tváři. Tom se narychlo přezul a přešel k Billovi. Stisknul mu ručku a pomalu jej vedl do obýváku. Posadili se na gauč vedle sebe. Několik dlouhých minut, které Billovi připadaly jako celá věčnost, nikdo z nich nepromluvil ani slovo. Bill se v duchu třásl strachy z každé následující chvilky a snažil se nevnímat Tomovy pohledy. Tom se na něj díval a v hlavě si sumíroval, co se bude dít dál. Chtěl vědět, co Erik Billovi udělal, i když mu něco napovídalo, že to nebylo vůbec nic hezkého. Rozhodl se jít na Billa pěkně pomalu. Hřbetem prstu jej pohladil po paži a nato se setkal s Billovýma smutnýma očima.
Lásko, tolik mě trápí, že nevím, co se děje. Pověz mi to, prosím. Kam se poděla tvá rozzářená očka plná radosti a štěstí? Proč ty jiskřičky vyhasly?
„Billi, chci, abys mi řekl, co se stalo,“ vyslovil tiše svou prosbu a přesně očekával Billovu reakci. Bill se zvedl a nervózně si začal pohrávat se svými prstýnky na ruce.
„N-nemohli bychom se bavit o něčem jiném?“ navrhnul Tomovi, ale bylo mu více než jasné, že Tom bude chtít vědět, co mu Erik udělal. Tom jej však chytnul za ručku a jemně si jej stáhnul k sobě na klín.
„Bille, neutíkej od tématu. Neboj se, lásko. Teď už jsi u mě. U mě v bezpečí. Nebudu na tebe jakkoli naléhat, jen chci vědět… chci ti pomoci,“ něžně si Billovu tvář natočil k té své a začal jej hladit po vláscích. Věděl, že tohle na Billa zabere. Tohle měl Bill rád a Tom s potěšením zjistil, že se Bill rozmýšlí a přitom si skousává spodní ret.
„A-ale, neřekneš to nikomu,“ ujistil se, a když mu Tom packu políbil, věděl, že mu může důvěřovat.
„To víš, že ne. Slibuju,“ špitnul Tom a po chvilce ticha začal naslouchat Billovu chvějícímu se hlasu.
„P-prosil jsem ho, ať mě nechá, jenže on… on mě dovlekl na záchody a… nadával mi, p-potom mě uhodil,“ vzlyknul Bill a se slzami v očích se podíval na Toma, který mu je začal stírat. Už jen při pomyšlení na ten ošklivý zážitek mu samovolně stékaly po tvářích.
„Kam tě uhodil?“ zeptal se Tom opatrně a nato si Bill odhrnul vlasy ze spánku. Na místě, kde mu začínaly růst vlasy, se skvěla velká červená rána, která se postupně začala měnit na modřinu. Tom mu postižené místečko jemně pohladil a dál hladil Billa po tváři.
„Spadnul jsem a… a on ke mně najednou přišel a…“ Bill se odmlčel. Tohle bylo pro něj nejhorší. Tome, prosím, nechtěj, abych ti to řekl.
„A co, Billí?“ Tom se zadíval do očí své lásky, které se začaly zalévat slzami.
„P-pak mi… sáhnul mi mezi nohy, prý jestli jsem holka, nebo…“ Bill už to nevydržel a naplno se rozplakal. Nikdy v životě se necítil tak ponížený. Vzlykal Tomovi do trička a už se ani nesnažil potlačit nové a nové slzy, které se mu draly do očí. Tom jej chlácholil, jak nejlépe uměl. Sám byl však vyvedený z míry. Čekal všechno, tohle ne. Představa, že tomu křehkému stvořeníčku někdo takhle ubližoval, v něm vyvolávala vlnu vzteku. Z myšlenek ho vytrhlo až Billovo povídání.
„Tome, j-já pochopím, když… když mě nebudeš chtít a…“ umlčel ho Tomův prst na jeho rtech. Hleděl na něj, když jej Tom začal hladit ještě něžněji, než předtím a pomalu jej políbil na rty.
„Billí, ty jsi prostě můj blázínek. Ale právě do tohohle blázínka jsem se zamiloval,“ Tom si před Billa kleknul s vážným výrazem, který však ihned zmizel, jakmile spatřil Billův úsměv. „Miluji tě, Bille. A chci být s tebou v dobrém i ve zlém. Možná ti přijde směšné, že tu tak klečím, ale…“ dál nepokračoval, protože se musel usmát Billovu krásnému úsměvu, který na něm přímo miloval. „Ale já tě prostě strašně moc miluju, Billí, a nedovedu si představit, že bych tě měl opustit,“ přiznal Tom, ale to už se Bill smál svým zvonivým smíchem, který nemohl nikoho nechat vážným.
„Už nekleč, lásko, a pojď za mnou,“ špitl sladce a usmál se tak krásně, že jej Tom musel políbit. Chviličku se jejich rty mazlily, ne však vášnivě, ale spíš něžně, jako by byly z cukru. Tom Billa naposled políbil a odtáhnul se od něj.
„Jak tě mohlo napadnout, že bych tě opustil?“ optal se nechápavě Billa, ale ani nečekal na odpověď. Znova spojil jejich rty v jedny. Když se od sebe odtrhli, dívali se vzájemně do očí tomu druhému a mile se na sebe usmívali. Tom si povšimnul Billovy modřiny a zastrčil mu pramínek havraních vlásků za ouško. „Musíme to ochladit.“
Zvednul se a za chviličku už přicházel s několika malými kostkami ledu a s kapesníkem. Bill se na něj podíval a až teď si všimnul Tomova špinavého trička.
„T-Tome, promiň, já nechtěl,“ nešťastně se díval na Tomovo tričko, které bylo na některých místech zašpiněné od jeho šminek. Tom se pousmál.
„To nic, Billí, to se vypere,“ jednoduše mávl rukou a přisedl si k Billovi. Dvě kostky ledu, které tvořila už napůl voda, dal do kapesníku a opatrně jej přiložil k Billovu červenému místečku. Bill cuknul. Moc jej to studilo a navíc i trochu pálilo. Uhýbal před kapesníkem, který mu chtěl Tom na postižené místečko přiložit. Toma však napadla jiná varianta. Vzal jednu z dalších rozmrzajících kostiček ledu, potřel si jí rty a pomalu se naklonil k Billovi. Zlehka se otíral svými rty o Billovu modřinu a jemně jej pusinkoval na spánku. Vůbec nepočítal s tím, že to zabere. Bill se však uvolnil, přivřel víčka a vůbec nevnímal tu slabounkou bolest. Vnímal jen Tomovy rty, které chladily jeho ránu, a na to, co se stalo asi před dvěma hodinami, neměl ani pomyšlení. Tom se od něj odtrhl a jemně mu fouknul na spánek.
„Dobrý?“ optal se Billa, který už skoro spal. A nebylo se čemu divit. Sluníčko už se blížilo k obzoru a navíc měl za dnešní den zážitků dost a dost. Usmál se na Toma a natáhnul svou packu, aby jej mohl pohladit po tváři. Nepočítali čas, kdy si vyměňovali úsměvy, doteky nebo polibky.
Bill měl z posledních sil očka otevřená dokořán, i přesto se mu však Tom začínal čím dál tím víc rozmazávat. Pomalu tedy nechal klesnout víčka, až uslyšel u ouška Tomův hlas.
„Můžu odnést Billíka do pelíšku? Na tomhle tvrdém gauči by se moc sladce nevyspinkal,“ Tom mu šeptal do ouška slůvka něhy a Bill se začal pomalinku probouzet. Tom se na něj pořád tak krásně usmíval, a když Bill kývnul, vzal si jej za ručku a šel s ním do pokoje.
Bill se zhlédnul ve velkém zrcadle a málem jej trefilo. Šminky měl po tvářích rozmazány a tak se rychle podíval do své kabelky, jestli si vzal alespoň odličovací mléko.
„Co je, lásko?“ zeptal se Tom nechápavě, když viděl, jak se Bill přehrabuje v kabelce.
„Zapomněl jsem se odlíčit,“ zalamentoval Bill a konečně našel to, co chtěl. Tom se chvilku díval na vatové tampónky a odličovací prostředky, kterých měl Bill nepočítaně, když ho něco napadlo. Nevím, jestli mi to dovolíš, Bille.
„A mohl bych tě odlíčit já?“ zeptal se a v duchu se bavil nad Billovými vykulenými čokoládkami.
„T-ty to umíš?“ podivil se Bill a spolu s Tomem a různými lahvičkami se posadil na jeho postel. Tom však neodpověděl.
„Tak můžu?“ zeptal se a sledoval Billa, který svoje vybavení popostrčil směrem k němu.
„Ale jemně,“ dodal s malými obavami.
„Neboj se, ani to nebudeš cítit,“ ujistil ho Tom a otevřel první lahvičku, ke které si přičichl. „Moc pěkně to voní,“ usmál se na Billa a nanesl pár větších kapek na vatový tampónek. „Zavři očka, Billí,“ poprosil a nato Bill s úsměvem semknul víčka. Přestože to Tom dělal poprvé, nemohl si Bill stěžovat. Lehce mu stíral černou řasenku, stíny a oční linky. Make-up už šel hůře, ale i přesto to Tom zvládnul na výbornou. Odložil veškeré přípravky a přitáhl si Billa za týl k sobě. Neuvěřitelně něžně jej políbil a vyzval Billa, aby se na sebe podíval.
„Děkuju, miláčku,“ špitnul Bill s úsměvem a věnoval mu krásný, procítěný polibek.
„Billí, tady máš pyžámko, tak se převlékni,“ Tom mu podal jeho modré pyžámko s medvídkama a zamířil ke dveřím.
„Tomi, kam jdeš?“ vyhrknul Bill poplašeně a popošel za Tomem s pyžámkem v ruce.
„Hned přijdu, broučku, nemusíš se bát. Jenom se v koupelně převleču. Zatím se převlékni, lehni si a mysli na něco hezkého, ano?“ brnknul mu po nosíku a Bill jej políbil.
„Tomi, děkuju ti. Za všechno,“ dodal a nato se setkal s Tomovým úsměvem.
Tom se v koupelně rychle převlékl. Na sprchu teď neměl ani pomyšlení. Vypadalo to, že dnes bude velmi teplá noc, proto si jen oblékl černé uplé boxerky na spaní, dredy stáhnul do drdolu a navoněl se. Vyčistil si zuby, všude pozhasínal a šel za Billem. Otevřel pootevřené dveře a dech se mu zkrátil na minimum. V bílých peřinách leželo to nejkrásnější stvoření, co kdy viděl. Bill měl víčka semknuta kouzelným spánkem, řasy se mu mírně chvěly a pusu měl malinko vyšpulenou. Tom se sehnul a pohladil toho anděla po tváři. Zhasnul malou stolní lampičku, která pokoj jen chabě osvětlovala, a zakutal se do přikrývek k Billovi.
Netrvalo dlouho a ucítil, jak jej hubené ručky obejmuly kolem pasu a na hrudi jej pošimraly čísi neposedné vlásky.
„Moc tě miluju, plyšáčku,“ špitnul Bill ze spaní a dál nerušeně spinkal v náruči svého miláčka, který se s blaženým úsměvem na tváři a se slovy: „Já tebe také, Billí,“ poddával přicházejícímu spánku.
autor: Rachel
betaread: Janule
Jéé, teď jsi mě úplně rozněžnila:) Krásný jako vždycky, Tomi je andílek strážnej. Upe ho v té ffce žeru. Je tak neuvěřitelně pozornej, milej, že to snad ani nemůže být pravda. Upe jako princ z pohádky =*
Za to, Erik – to je ale prase, hovado! Nejraději bych ho sejmula. Jak může ubližovat někomu tak krásnýmu, jako je Billí?
Už teď se těším na pokráčko x)
Áno xD áno xD
Nádhera xD
to pstě…xD rychle dál xD
Už nemám slov,jak vypovědět,že mě to moc dojímá a moc se mi to líbí,tak budu psát jenom smajly…..
🙂 ♥ 🙂 ♥ 🙂 ♥ 🙂 ♥ 🙂 ♥ 🙂 ♥ 🙂 ♥ 🙂 ♥ 🙂 ♥ 🙂 ♥ 🙂 ♥ 🙂 ♥ 🙂 ♥ 🙂
Žádná jiná povídka u mě nevyvolá takový sladký uculování,jako ta tvoje,Rachel. 🙂
erik je teda hajzl!…jinak krásný už se těším na další díl
miluju tuhle povídku..Je vážně dokonalá :))
Je to moc hezký člověk když čte tuhle povídku chytá ho takový něžný pocit jenom bych chtěla aby se tam trochu něco dělo je to na mě trochu velká idylka 😉
nááááááááááááááááááááááááááááááááááádhera
mě se právě líbí, že je tam taková idylka… x)) Billa mi bylo líto, ale naštěstí má strážnýho andílka Toma….. x)) je to naprosto úžasný…. x)) těšim se na další ídlek… x))
pane bože.. Rachelko, ty seš v poslední době jedna z mých nejoblíbenějších autorek , od kterých čtu povídky.. každým dílem je tohle víc a víc krásné , víc napínavé a taky nehorázně roztomilé. nechápu , jak tohle tak dokážeš popsat..
aaa aspoň nám prozraď kdy přibližně bude "TO" XDD vím vím jsem nedočkavá .. jenže nemůžu se dočkat.. nejspíš to bude nádherný ,když už tady tohle je božské.. =)) fakt nádhera…
"T-ty to umíš?" <- to je blba otazka vždyť na tom není nic těžkyho ne? xD Tom je hodnej jak se o něj stara 🙂
Zlatíčka, děkuju vám všem moc, šíleně mě ty vaše komenty dojímaj:-D
LoFinQa*TWC: To jsem moc ráda, a věřím, že nejsi jediná nedočkavá…
Díky moc všem:-D
a oba sladce spinkali až do doby než je jejich maminka, autorka, Rachel zase nevzbudí do slunečného dne!
Sauriel: přesně táák