autor: Michelle M.
Harry prudce oddechoval a plný hněvu si pohledem měřil světlovlasou postavu před sebou.
„Nebo radši neříkej nic,“ zašeptal Draco a postoupil o další krok blíž k Harrymu. Očima klouzal po jeho těle a cítil motýlí křídla, lehounká jak vánek, která se ozvala v jeho břiše. Jak už to je dlouho, co něco podobného cítil naposledy? Natáhl ruku a jemně bříšky prstů obkreslil konturu plných rtů.
„Skoro jsem zapomněl…“ nechal větu nedokončenou a dlaní pohladil Harryho tvář. I v přítmí věže mohl téměř sledovat, jak se zelená barva jeho očí mění na temně smaragdovou. Fascinovaně se do těch zvláštních očí ponořil, nevnímal stále se zkracující vzdálenosti mezi jejich tvářemi, dokud se Harryho horké rty nedotkly jeho. Pousmál se a něžně polibek vrátil, zachytil Harryho spodní ret svými ústy a lehce sevřel. Srdce mu bušilo jak splašené, když objal Harryho kolem krku a přitiskl se k němu celým tělem. Cítil tlukot jeho srdce, jejich rytmus byl stejný. Přerývaně vydechl. Harryho ruce sevřely jeho útlé boky.
Chvěli se, oba se chvěli, protože cítili, co přijde. Zdálo se, že stará věž má v jejich vztahu zvláštní význam. Tady se poprvé políbili, co všechno tady bude ještě poprvé?
*
„Nemluvíš se mnou?“ Tom se opřel bokem o psací stůl s rukama bojovně založenýma na hrudi. Sledoval Billova našpulená ústa. Znal tohle gesto. Tohle prostě byl celý Bill. Mohl se tvářit sebevíc dospěleji a zodpovědněji, ale jakmile nebylo po jeho, byl jak malé dítě se zlobně nakrčeným čelem. Už jen nafouknuté tváře mu chyběly.
„Zas tak nic strašnýho se nestalo, ne?“ pokračoval Tom, když se nedočkal odpovědi.
Bill si významně povzdychl, po Tomovi jen blýskl očima a zase se obrátil k notebooku.
„Můžeš dát ten počítač na stranu, když s tebou mluvím?“
Zase nic.
„Dobře, dobře, jak chceš,“ povytáhl Tom obočí. Než se Bill nadál, jeho milovaný notebook ležel na zemi vedle postele.
„Co děláš?“ vyjel na Toma a už už se natahoval pro černý přístroj, ale Tom byl rychlejší. Zastoupil mu cestu, takže Bill narazil do jeho nohou.
„Tak už se mnou budeš mluvit?“
„Ne!“ vyštěkl Bill a vzdorně vystrčil bradu.
Tom se nad něj naklonil. Nasadil ten nejvíc sexy Kaulitzovský výraz, kterého byl schopen. „Ne?“
Bill jen zavrtěl hlavou. V očích mu stále hořel vzdor, ale Tom věděl, že tam je i něco jiného. Obrátil se a šel ke dveřím.
„Kam jdeš?!?“
S rukou na klíči se pro sebe pousmál. „Nikam,“ odpověděl. Otočil klíčem.
„Oh…“ zaslechl od okna, když jeho dvojče pochopilo.
*
„Už jsem si myslel, že tě nikdy neuvidím.“
„Jsem tady.“
„Bojím se, že až se tě dotknu, zmizíš.“
„Neboj se. Chci, aby ses mě dotkl.“
„Slib mi, že nikdy neodejdeš.“
„Slib mi, že mě nepustíš…“
*
„Co to děláš?“ promluvil Bill se staženým krkem a sledoval Toma, jak se k němu houpavě přibližuje. „Neblbni, máma je doma.“ Neklidně si poposedl na posteli a posunul se co nejdál. Zády narazil na chladnou zeď.
Tom jen povytáhl obočí a sebejistě si klekl na Billovu postel.
„Mám na tebe hroznou chuť.“
„Ses zbláznil!“
„Jo, do tebe.“
„Tome!“
*
Harry opatrně rozhalil tmavou košili, s dlaněmi přitisknutými k jemné kůži zhluboka vdechl vůni Dracova těla. Stáhl mu košili z ramen a odhodil ji na zem. Bylo to tolik neuvěřitelné. Ve chvíli, kdy se už téměř vyrovnal s myšlenkou, že mu Draco navždy zmizel ze života, že mu nikdy nebude patřit, že to nebude Harry, vedle koho se Draco bude ráno co ráno probouzet… najednou byl zpátky. Živý, dychtivý, rozechvělý.
„Jsi nádherný,“ zašeptal Harry. A byla to pravda. V měsíčním světle se Draco víc než kdy jindy podobal půvabné křehké soše, vytesané z chladného mramoru. Jen dotek hebké, teplé kůže Harrymu říkal, že to není chladný kámen, koho objímá.
Klesl na kolena, dlaně stále přilepené k Dracovu tělu. „Nemůžu tomu uvěřit,“ mumlal s ústy přitištěnými k Dracovým nohám. „Jsi tady, přišel jsi za mnou,“ opakoval stále nevěřícně.
Tmavě oblečená postava se chvěla v jeho dlaních a během několika chvil bezmocně sklouzla Harrymu do náruče.
„Pomoz mi, prosím,“ ozval se Dracův tichý, naléhavý hlas.
„Jak ti mám pomoci?“
„Pomoz mi, abych na všechno zapomněl. Chci, abys byl jen ty a já,“ šeptal Draco horečnatě.
„Vždycky budeme jen ty a já,“ pronesl pevně Harry. A ve chvíli, kdy to řekl, si byl jistý, že to tak opravdu bude. Navždycky.
*
„Tomi,“ zasténal Bill tiše. Zuby skousával svou dlaň ve snaze zabránit, aby mu unikaly tiché vzdechy. Tom se spokojeně pousmál a s novou vervou přidal na intenzitě svých pohybů.
Miloval, když viděl, jak Bill ztrácí kontrolu. Miloval pocit, že mu patří. Miloval Billa, nic jiného v životě nemělo smysl.
*
Draco zaklonil hlavu a z úst mu vyšel němý výkřik. Tiskl víčka k sobě a snažil se ustát bouři, která jím zmítala. Cítil své vlastní vlasy, jak ho šimrají na zádech; Harryho silné ruce pevně svíraly jeho boky. Každičký pohyb ho posouval dál a najednou už nebylo kam uniknout.
V jeho těle se odehrávalo něco tak fantastického, že téměř zapomínal dýchat. Nikdy předtím ho nenapadlo, že takhle může chutnat milování. Unaveně se zhroutil na Harryho hruď. Cítil jeho srdce, bilo v rychlém rytmu. Lehce přitiskl rty na slanou kůži.
„Děkuju,“ zašeptal, přemožený všemi pocity, které se v něm rvaly o vládu. „Tolik tě miluju.“
*
„Stejně si myslím, že seš blázen,“ usmál se spokojeně Bill a zavrtěl se v Tomově náruči.
„Jak to?“ zeptal se Tom se zavřenýma očima. S rukou přehozenou přes čelo, vychutnával si svůj triumf. Každý Billův bouřlivý orgasmus považoval se své malé vítězství.
„Tak…“ zaculil se Bill a zdvihl hlavu, aby na Toma pořádně viděl. „Vůbec jsi nemyslel na to, že nejsme doma sami.“
„Je špatný, že tě pořád chci?“ otevřel oči a zaostřil na Billa.
Bill zatřásl hlavou. „Ne, jasně že ne.“
Chvíli mlčel.
„A budeš mě chtít napořád?“
Tom se po něm překvapeně podíval. „Co tě to, proboha, napadá?“
„Řekni mi to.“
„Tohle ti přece nemůže slíbit nikdo,“ zatvářil se Tom nejistě.
„A co mi tedy můžeš slíbit?“ zeptal se nespokojeně Bill.
Tom se na chvíli zamyslel. „Že tvoje místo bude vždycky tady.“ Uchopil do ruky Billovu dlaň a přitiskl si ji na hrudník.
Bill se pousmál. „To beru…“
*
„Svítá,“ promluvil tiše Draco s očima upřenýma na jemnou záři objevující se mezi kopci.
„Nechci, aby dnešní noc skončila,“ zamumlal Harry, obličej zabořený do Dracových jemných vlasů. Očima sledoval směr Dracova pohledu.
„Já vím,“ řekl Draco a konejšivě pohladil Harryho po ruce, která ho objímala.
Seděli v objetí mlčky dlouhé minuty, dokud denní jas nezaplnil prostory staré věže do posledního místečka. Harry zdvihl Dracovu ruku a zadíval se na lesklý kroužek ze žlutého kovu, který zdobil jeho štíhlý prst, a zamyšleně si ho prohlížel.
„Proč jsi přišel?“
Draco pootočil hlavu a něžně se otřel o Harryho tvář. „Kvůli tobě.“
„Zůstaň se mnou!“
„Ty víš, že to nejde,“ povzdechl si Draco.
Harry se napjal a jeho tmavé obočí se nespokojeně stáhlo. „Ale vždyť…“
„Ššššš,“ Draco natáhl ukazováček a něžně ho přitiskl k Harryho ústům. Zadíval se do rozbouřených zelených očí. „Věděls to, Harry, věděl jsi, že i když jsem se vrátil, že nezůstanu. Nemůžu! Pochop to.“ Sklopil oči, aby je o pár vteřin později znovu k Harrymu zdvihl. „Miluju jen tebe a na tom se nic nezmění, ale spolu zůstat nemůžeme. Myslel jsem si, že to můžu změnit, ale není to tak. Každý máme své místo, Harry, svůj úkol, který musíme splnit. Věříš na osud?“
Harryho při Dracových slovech zaštípalo v očích. Mlčky zavrtěl hlavou.
„Měl bys,“dodal Draco smířlivě. „Já věřím. Řekl jsem matce, že tě miluju. Ale Fay opustit nemůžu. Musím zůstat s ní. To je můj osud.“
„A co já?“ vykroutil se Harry z Dracova objetí. „Co bude se mnou?“ vykřikl bezmocně. Stalo se to znovu. Ve chvíli, kdy si myslel, že má Draca na dosah, mu opět proklouzl mezi prsty.
Draco ho něžně políbil. Tak jemně, že si Harry později myslel, že se to snad ani nikdy nestalo.
„Neopouštěj mě znovu,“ zaprosil.
„Znovu se setkáme,“ zašeptal Draco a zdvihl se ze země. Mlčky se oblékl a zadíval se do plného denního světla. „Až přijde náš čas…“
autor: Michelle M.
ach tuhle ff miluju 😉 krása
super,po dlouhý době,ale stálo to za to.-))))))))))dallšíí díleeek
jjj, naprosto skvělý! Moc krásnej díl! Moc krásná povídka! Už se těším na další dílek. :-))
Ježiš kriste ♥♥♥ Miluju tu povídku, fakt že jo! O___o
"Tomi," zasténal Bill tiše. Zuby skousával svou dlaň ve snaze zabránit, aby mu unikaly tiché vzdechy. Tom se spokojeně pousmál a s novou vervou přidal na intenzitě svých pohybů.
Miloval, když viděl, jak Bill ztrácí kontrolu. Miloval pocit, že mu patří. Miloval Billa, nic jiného v životě nemělo smysl.
Tahle část mě dostala… nejvíc… *in love* Doslova jsem si to představila…
Yeah, nesmím zapomenout podotknout, že se neuvěřitelně těším na další díl…^^
*fňuk* sweet…. a strašně dojemny :'(
juj.. a to bude kdy?.. joo a mohla jsi více rozepsat to jejich milovááníí.. myslím harryho a draca… ale jinak to bylo víc než nádherný jako vždy…
x) Júú , teším sa x) krásny dielček x)
takže … všetci sú uzmierení ? To je život =) Ale ako ťa poznám , v ďalšom diele to bude úplne inak =) a práve to sa mi páči 😀
Ako čumím , tak mi to nedá , 47 diel , je predsa len dosť a už prišiel čas si osviežiť pamäť , takže ju idem čítať odznova =) ♥♥♥
Co je tohle za pořádek? Dobře, možná byl Dracův obrat trošičku hrr, ale proč to nakonec takhle vzdá? Nebo jsem tu jediná, společně s Harrym, kdo si myslel, že teď už zůstanou spolu? Zůstanou napořád? Možná je to příliš romantický, ale už si toho vytrpěli hodně. Dost na tom, že zrovna ´oni dva´jsou pár… Proč je takhletrápíš? Michelle!
Ne, dobře, přestanu tu napodobovat Billovu umíněnost 😀 Samozřejmě jsem to nemyslela nijak špatně, ale aspoň vidíš, že mě tvůj příběh doopravdy zasahuje 🙂 Budu si pevně věřit svojí trochu naivní představě, že všechno nakonec dobře dopadne a všichni si budou šťastně žít až do smrti (a snad to tak dopadne, když si to budu moooc přát 😀 )
Jinak Bill s Tomem stále neztratili nic, ze svojí roztomilosti. To, jak Tomi dokáže Billa vždycky nakonec dostat se mi moc líbí.
Tak snad bude brzy další díl, už se na něj těším 😉
Taky se přimlouvám za dobrej konec, ale to já jsem postižená, vždyť to víš, Michelle 😀 Je to nádherný, jak se ty dvě reality prolínají, krásně spolu korespondují… úžasně napsaný. Užívám si každý písmenko. 🙂 Klasicky urážlivej Billís je tu roztomilej, nafouklá papula… ale čemu nedolá, erotoman jeden? Samozřejmě sexu se svým bráškou 😀 A ti dva ve věži? I kdyby to mělo skončit tak, že se setkají třeba až za pár let, budou mít aspoň krásnou vzpomínku. Ne vždycky můžou žít spolu ti, co se milují a pokud to jinak nejde, nedá se svítit. V zemi čar a kouzel se ale přece budou moci vídat klidně častěji, i když třeba tajně. 🙂 Mudlové už maj dávno registrovaný partnerství, ale jak je to v Bradavicích? Těžko říct. Třeba se o to ti dva ještě zasloužej, až to tam prosaděj v nějakým kouzelným zákoně. :o) Už se těším na další díl :o) Pa J.
rýchlo pokračko….už sa neviem dočkať ako tí dvaja..ehm štyria skončia xD
Neboj Helushko, jedu v tom s tebou, taky jsem doufala, že Harry a Draco budou spolu. Už napořád. Ale oceňuju Draca, který chápe, že ani v kouzelnickém světě život není jen o tom, co bychom si přáli a co bychom chtěli. Takže když tak zhodnotím tu rozehranou partii, řekla bych, že teď je řada na Fay. Míček je na její straně hřiště 🙂 A nebo to třeba bude úplně jinak 🙂 Radši nebudu dělat žádné ukvapené závěry a počkám si, jak obě Michellky s bradavickým příběhem naloží. A čekání si budu krátit čtením o té druhé roztomilé dvojici, v které ten starší vždycky nakonec "dostane" toho mladšího 🙂
rych mesíš pokračovat nesmí ho opustit!moc krýsný
Už jdu na poslední díl, pokoušejí se tu o mě mrákoty, máš mě na svědomí Michelle, ty a tvoje dokonalé povídky!!!:-D
Aha… tak predsa, Draco a jeho povinnosti… Ale bolo t nádherné, a hlavne to, ako sa prelínalo milovanie Billa s Tomom a Draca s Harrym. Zbožňujem túto poviedku.