Živelná pohroma 24.

autor: B-kay

Netrvalo dlouho a oba dva utíkali kolem prostorné chaty. Na tváři dvojčátek se usadil milý úsměv a oba dva si tímhle vzpomněli na své dětství. Dokonce jejich maminka Simone jim vždycky vyprávěla, jak se pořád naháněli. Jeden druhého prostě musel doběhnout. S úsměvem vždycky vzpomínala na to, jak se asi roční dvojčátka, když ještě neuměla chodit, batolila za sebou po čtyřech. Nejhorší tehdy bylo, když se konečně Tom naučil chodit a malý Billík na něj jen udiveně koukal a snažil se svého o deset minut staršího brášku napodobit… i tak pokaždé přistál prdelkou pěkně za studené zemi…

Teď však běhat uměli oba dva xD a chození jim už také nedělalo žádný problém.

„Billí, já už nemůžu,“ smál se Tom nad neuvěřitelnou výdrží svého brášky, který hned, jak se Tom vzdal, padl do trávy. Už nevystačil s dechem a vlastně sám přemýšlel, jestli se nemá vzdát raději on.

„Jsem prostě lepší,“ zazubil se na něj jako sluníčko a zhluboka vdechoval nádherně čerstvý vzduch.

„Ale pojď, ty moje sluníčko,“ zašklebil se na něj Tom a pomohl mu na nohy. Spolu s úsměvem vpadli do kuchyně, kde je už na stole čekala snídaně… Ale Andy se jaksi činil, pomyslel si Tom hned, jak koukal na plné talíře čehosi, co spíš vypadalo jako oběd než snídaně. Daniel si vesele přisedl k nim s milým úsměvem, avšak uvnitř se pořád bál momentu, kdy do dveří vstoupí Timo… Bill, který dopapkal jako první, vzal svůj talíř i sklenku a chtěl je jít umýt, jenomže akorát tehdy vešel do kuchyně Timo s celou bandou. Hned, jak uviděl Billa, dostal skvělou příležitost si do něj alespoň rýpnout. Bill, který si jej zatím nevšiml, spokojeně vstal od stolu s nádobím v ruce, které mu rázem přistálo na zemi, jelikož do něj někdo ošklivě drcnul a on skončil s bolestivým úderem žeber na zemi.

„To neumíš dávat pozor, barbíno?“ zašklebil se na něj Timo, kterému vzápětí umrzl na tváři úsměv, jakmile si všiml Tomova pohledu.

„Já tě varoval,“ zasyčel na něj a pomohl Billovi vstát.

„Kašli na to, Tomi, já to uklidím,“ povzdechl si Bill a už už se skláněl k rozbitému nádobí.

„Ne, Bille, on to uklidí!“ řekl Tom nekompromisně a pohledem Tima přímo krájel na cucky.

„Já to nemusím dělat. Mám na to lidičky – Dane, okamžitě to ukliď,“ obrátil svůj falešný výraz tváře na svého brášku, který se krčil někde u Andrease, který tuhle potyčku jenom nevěřícně sledoval.

„A proč by to měl dělat on? Uděláš to ty, teď hned,“ řekl Tom a teď už se vůbec nesnažil znít klidně. Protože klidný ani nebyl! Varoval jej, když sáhne na jeho brášku, doplatí na to! A on si kruci nedá říct! Nechápal… absolutně nechápal Timovo chování. Nejen, že ubližuje svému bratrovi už hezky dlouho, ale teď se ještě začne navážet do toho jeho? Ale tak to se tedy přepočítal! Tom nedovolí, aby Billovi pořád jen ubližoval!

„Tak bude to?“ zeptal se už dost naštvaně a dupnul si hezky nohou. Timo po něm šlehl nenávistným pohledem, ale už se neodvážil odporovat. Doslova vraždícím pohledem projel Tomovu tvář a poté se sehnul k zemi, aby posbíral střepy, které na zemi zůstaly. Bill se na něj neodvážil podívat. Cítil, že na něj kouká, a proto raději šeptl Tomovi, že jde na chvilku na vzduch. Tom však už nechtěl ponechat nic náhodě, a proto se rozhodl jít s ním.
„Bille, prosím, vraťme se domů. Do kdy tohle ubližování ještě vydržíš, hmm?“ zeptal se Tom a naléhavě si Billa k sobě přitulil.

„Proč to dělaj? Copak jsem jim něco udělal?“ zeptal se a své vzlyky tišil do Tomovy mikiny.

„Timo je jeden obrovskej kretén, Bille, prosím, sbal si svůj batůžek, a pojedeme domů,“ naléhal Tom se strachem v očích. Bill se na něj smutně zahleděl a na chvilku o tom popřemýšlel. Když odjedou oni, Daniel tady zůstane sám.

„A co bude s Danem?“ zeptal se opatrně a upíral na to stvoření svá krásná očka. Tom si slabě povzdechnul. Z toho měl totiž taky velký strach. Měl potíže ochránit tohohle svého šmoulu a ne ještě Daniela, který byl dokonce bratrem Tima.

„Billí, já nevím,“ vydechl a posadil se na kapotu svého auta, kde hned přistál ještě jeden malinkatý zadeček, který patřil Billovi. „Zkusme to ještě jednu noc, Tomi, hmm?,A když to bude horší, zítra se vrátíme,“ navrhl a lehce jej pohladil po nataženém zápěstí. Tom se mile zahleděl na Billovu dlaň, která pomalu hladila tu jeho, a poté zvednul svůj pohled k jeho rtům, které se na něj nepatrně usmívaly. Znovu dostal neskutečnou chuť je políbit… Bill vycítil náladu svého dvojčátka hned, jak ucítil jeho pohled na svých rtech. „Tome, prosím, přijď za mnou za 10 minut nahoru, ano?“ řekl Bill šeptem a jen tak tak uhnul Tomovým hladovým rtům, které vystartovaly po těch jeho jako stíhačka. Urychleně se rozběhl do jejich pokoje, a když konečně stál za zavřenými dveřmi, nevěděl, zdali dělá správnou věc… ale prostě musel…

Tom zatím venku nedočkavě čekal, dokud neuběhne těch blbých deset minut a poté se loudavými kroky vydal do jejich pokoje…

autor: B-kay

betaread: Janule